ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
čtvrtek 22.1.2026, svátek má
Slavomír
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejčtenější za 14 dní
Jeden krtek jaro neděláMezi tichem přírody a křehkostí štěstí: Čtenářský prosincový deníkReálný domov bez nároku na dokonalostRukověť pro posluchače zprávVáclav Cílek o ŘípuRufus: Mořský dráček, který neuměl plavatProč přidat do kávy olivový olej?Když péče o blízkého přerůstá přes hlavu: přehled služeb, které vám mohou ulevitMimořádná divadelní spolupráce 6 dobrých tipů pro budoucí spisovateleVzduch byl modrý nikotinem aneb Sedláčkovina za stoSmysl pro emoce, Smysl pro tumor
Cesta z města: Od Františkových Lázní až po rezervaci SOOS
20.08.2024 Martina Bittnerová Společnost
Do konce prázdnin zbývají necelé dva týdny. Pokud přemýšlíte nad tím, kam ještě vyrazit, můžete se inspirovat mým víkendem v Karlovarském kraji. Hned na začátek musím ale upozornit, že se nejedná o nízkorozpočtový výlet. Za základnu jsem si zvolila Františkovy Lázně, které v létě působí přímo přepychově. Navíc milovníkům léčebných pramenů nabízejí dostatek možností k pitné kúře. Já jsem se však stihla napít pouze z pramenu zvaném František.
Frantovky mají svůj Mácháč
Amerika je slavný hit skupiny Lucie, ale rovněž lesopark, jímž dojdete z centra města k nádhernému stejnojmennému rybníku s ostrůvkem. Pláž jsem nevyzkoušela, ale řada výletníků se koupala mimo její placenou část. Zatímco na Mácháči se lidé doslova perou o místo, tady každého obestoupí klid. Musím říct, že mě ten romantický kout překvapil. A hodlám se sem ještě někdy podívat. Děti pak ocení výběhy se zvířátky. Můžou se tu pyšnit asi nejpřítulnější kozou, kterou jsem kdy viděla.
Následnou procházkou kolem vody lze pokračovat až k jednomu z kempů, což mi pro změnu připomnělo Hlubokou a její rybníky.
A pro ty, kdo neradi chodí, nebo chodí s obtížemi, dodávám, že každou půlhodinu sem z města jezdí výletní vláček na kolech. Zpáteční jízdenka vyjde na 80 Kč.
V kulisách Verneovek
Průvodci praví, že se jedná o unikátní kus země, takové české Yellowstone, protože tu roste přímořská květena a žije tu spousta zajímavých živočichů. A hlavně tu ze země vyvěrají mofety čili výrony oxidu uhličitého, což se pochopitelně odráží na vzhledu krajiny.
Nicméně se zde dlouho těžila rašelina, příznivci seriálu Mattoni by měli vědět, že tu stávala Mattoniho továrna, kterou připomíná už pouze jeden nenápadný domek.
V pokladně rezervace mi lístek podal deseticentimetrový umělý dráp, nad kterým čněla naprosto nechutně zmalovaná hlava, což mě přinejmenším zarazilo. Nicméně jsem se od té podivné bytosti dozvěděla, že na vstupenky mohu navštívit dvě muzea u parkoviště a vydala jsem se na trasu, jíž lemuje několik informačních panelů. Celé území vypadá jako jiná klasická rašeliniště, pouze část s křemelinou (nezpevněnou sypkou horninou) a bublajícími prameny připomíná výjevy z vědeckofantastických filmů.
Muzea jsem si prošla spíše zběžně, jedno mapovalo místní přírodu, druhé bylo cestou do pravěku. O to více jsem se soustředila na klece a výběhy v přilehlé záchranné stanici. Bolestný pohled kulhající lišky, které se při stání třásla spodní půlka těla, nezapomenu asi nikdy. My lidé jsme opravdu ti nejhorší predátoři.
Do Nového Drahova jezdí aktuálně z Chebu místo vlaků autobusy, přičemž v samotné vesnici musíte přestoupit na druhý bus, který vás vyveze nahoru ke vstupu do rezervace. Při cestě tam nás řidička vyhodila přímo u SOOS, při cestě zpátky nezastavila. A za další hodinu nás tato žena za volantem poučila, že nesmí stavět u brány, ale jen u nádraží. Že by se někde u poklady o tom informovalo, to jsem si nevšimla. Možná tento přístup přesně vysvětluje skutečnost, proč je Karlovarský kraj téměř nejchudší ze všech, ačkoliv oplývá bezpočtem krásných míst.
Turistická past
Původně jsem chtěla vyrazit na hrad Seeberg, ale vzhledem k dopravě a nedostatku času, jsem zvolila nejstarší hrad v Čechách Vildštejn v nedaleké Skalné. Patří soukromým majitelům, kteří se ho samozřejmě snaží a potřebují maximálně komerčně využít, tudíž v areálu hradu a zámku zřídili nejen restauraci, ale rovněž i ubytování. Naprosto to chápu a fandím každému, kdo se snaží postarat o památku. Co mě ale při prohlídce zarazilo, že neumí ctít prostor původní, dnes přepažené kaple. Zde bych mnohem raději viděla klasické vybavení než zavěšené zámečky a další propriety odpovídající současným svatbám. Zároveň tu ale ve vitrínách leží předměty objevené při rekonstrukci, což samozřejmě na hrad patří. V rytířském sále si opět připomeneme spíše současnost než minulost. Za nejpozoruhodnější proto považuji výstavu věnovanou historii požární techniky, která ukazuje i výsuvný a dodnes funkční žebřík využitý při hašení požáru Národního divadla. Tím, že jsem o hercích té doby psala, měl pro mě zvláštní hodnotu.
Celé expozici by ovšem prospělo, kdyby si tu návštěvník mohl přečíst také podrobnější popisky. Možná by majitelka potřebovala zaměstnat nadšence, jenž by vymyslel pro celou turistickou část smysluplnější koncepci. Protože v této podobě ukazuje podivný chaos, přičemž na požární techniku si je asi lepší zajít do odborně zaměřeného muzea.
Bohužel Vildštejn bych proto v jeho současném pojetí zařadila do kategorie lapač na turisty.
Klášterní luxus
Na zpáteční cestě domů jsem se ještě plánovala zastavit v Teplé, v jejíž blízkosti se nachází impozantní klášter. Samozřejmě jsme v Karlovarském kraji, tudíž přímo sem zajíždí autobusy pouze ve všední dny, proto musí víkendový zájemce ty dva kilometry od nádraží dojít pěšky. Nevidím v tom problém, pokud neprší, ale právě kvůli dešti jsem málem v Teplé nevystoupila. Nakonec se obloha dvě zastávky před cílem umoudřila.
První věc, která mě napadla při pohledu na klášterní budovy, byla, že se nedívám na církevní stavbu, ale na nějaký luxusní zámek, k němuž přináleží rozsáhlý park. Pochopitelně údržba takového komplexu vyžaduje velké náklady, tudíž několik objektů nepůsobí dvakrát utěšeně. Když jsem našla pokladnu, byla zavřená. Bohužel na dveřích neviselo žádné upozornění ve stylu – polední pauza, to jsem se dozvěděla, až když jsem si přečetla sdělení v malé vitrínce. Vzpomněla jsem si na Cimrmany, budu je parafrázovat – postavili si klášter a chodili jim tam lidi.
Nakonec jsem se dočkala prohlídky budov s úchvatnou knihovnou z počátku 20. století a nádherným kostelem. Vzhledem k tomu, že po celou dobu se u varhan připravoval hudebník na odpolední koncert, hrál nám za zády Bach, což se rozléhalo po chodbách a umocňovalo dojem. Každopádně jsem tu ale necítila vůbec duchovní rozměr, mísil se tu smutek z řádění vojenské posádky, jež tu za socialismu dlouhé roky sídlila, a zároveň se tu pyšně připomínala monumentálnost bohatých časů. My si to už dnes ani neuvědomujeme, ale kláštery existovaly jako samostatné jednotky, dokázaly se samozásonbovat a dost často i svou produkci prodávaly. Dnes v Teplé sídlí bohužel jen malá hrstka řeholníků, tudíž původní účel a smysl se dávno vytratil.
Pár osobních tipů
Ubytování
Rozhodla jsem se cestovat na poslední chvíli, proto jsem si nocleh našla přes Booking.com. Ubytování v kraji pod 900 Kč na noc se nedalo sehnat. Vybrala jsem si proto hotel Goethe za 990 se snídaní včetně bazénu. Víc bych za něj ani nedala, protože personál s komerčními hosty jedná jako s těmi, kteří mají hrazený pobyt zdravotní pojišťovnou. Bazén je navíc miniaturní a pokoje by si zasloužily novější nábytek.
Nicméně zajímavou alternativu nabízí kemp ATC Jadran u rybníku Amerika. Nalézá se v přírodě a stranou od lázeňského centra.
Stravování
Dvakrát jsem využila služeb vietnamské restaurace, které jsem vyzkoušela už v dřívější době, jedna se nachází ve Frantovkách, druhá v Chebu u nádraží. V českých jsem narazila na personál, který mi odsekl, že se tu po sedmé hodině nevaří, tudíž jsem si večeře obstarala v supermarketu. Normální hospodu, kde by si člověk příjemně poseděl, jsem v lázních bohužel nenašla. Asi se spíše orientují na německou klientelu.
Restauraci v areálu kláštera v Teplé silně nedoporučuji, protože kuchař ani netuší, že když servíruje guláš, měl by host dostat také nějakou omáčku.
Bohužel až při čekání na vlak jsem objevila otevřenou hospodu u nádraží v Teplé, kterou vyhledávají i místní obyvatelé. Navíc ji zvláště doporučuji mužům, protože v ní obsluhuje velmi příjemná dáma se vzhledem něco mezi Olgou Schoberovou a hollywoodskou hvězdou.
Vstupné a doprava
Za tři vstupy jsem dala dohromady 420 Kč. Pokud plánujete navštívit ve dvou dnech více míst, zvažte pořízení turistické karty Karlovy Vary REGION CARD za 450 Kč pro jednoho. Výhodou je, že v rámci ní získáte řadu vstupů zdarma.
Karlovarský kraj nenabízí jako jiné regiony zvýhodněné jednotlivé jízdné, jež mohou využívat turisté. Já jsem si při zpáteční cestě zakoupila jízdenku EgroNet za 200 Kč, která platí i pro výlety do Německa. Dojela jsem s ní až do Chomutova. Lístek se ale musí podepsat, což na mě vyštěkla hned ve vlaku z Chebu průvodčí. Ve vlaku z Karlových Varů na mě pro změnu štěkal její kolega kvůli tomu, že se prokazuji In Kartou v mobilu. Ne, v tomhle kraji opravdu české turisty nemusí. Když se od toho oprostíte, užijete si pěkné tři dny.
Zdroj fotografií: Martina Bittnerová
Amerika je slavný hit skupiny Lucie, ale rovněž lesopark, jímž dojdete z centra města k nádhernému stejnojmennému rybníku s ostrůvkem. Pláž jsem nevyzkoušela, ale řada výletníků se koupala mimo její placenou část. Zatímco na Mácháči se lidé doslova perou o místo, tady každého obestoupí klid. Musím říct, že mě ten romantický kout překvapil. A hodlám se sem ještě někdy podívat. Děti pak ocení výběhy se zvířátky. Můžou se tu pyšnit asi nejpřítulnější kozou, kterou jsem kdy viděla.
Následnou procházkou kolem vody lze pokračovat až k jednomu z kempů, což mi pro změnu připomnělo Hlubokou a její rybníky.
A pro ty, kdo neradi chodí, nebo chodí s obtížemi, dodávám, že každou půlhodinu sem z města jezdí výletní vláček na kolech. Zpáteční jízdenka vyjde na 80 Kč.
V kulisách Verneovek
Průvodci praví, že se jedná o unikátní kus země, takové české Yellowstone, protože tu roste přímořská květena a žije tu spousta zajímavých živočichů. A hlavně tu ze země vyvěrají mofety čili výrony oxidu uhličitého, což se pochopitelně odráží na vzhledu krajiny.
Nicméně se zde dlouho těžila rašelina, příznivci seriálu Mattoni by měli vědět, že tu stávala Mattoniho továrna, kterou připomíná už pouze jeden nenápadný domek.
V pokladně rezervace mi lístek podal deseticentimetrový umělý dráp, nad kterým čněla naprosto nechutně zmalovaná hlava, což mě přinejmenším zarazilo. Nicméně jsem se od té podivné bytosti dozvěděla, že na vstupenky mohu navštívit dvě muzea u parkoviště a vydala jsem se na trasu, jíž lemuje několik informačních panelů. Celé území vypadá jako jiná klasická rašeliniště, pouze část s křemelinou (nezpevněnou sypkou horninou) a bublajícími prameny připomíná výjevy z vědeckofantastických filmů.
Muzea jsem si prošla spíše zběžně, jedno mapovalo místní přírodu, druhé bylo cestou do pravěku. O to více jsem se soustředila na klece a výběhy v přilehlé záchranné stanici. Bolestný pohled kulhající lišky, které se při stání třásla spodní půlka těla, nezapomenu asi nikdy. My lidé jsme opravdu ti nejhorší predátoři.
Do Nového Drahova jezdí aktuálně z Chebu místo vlaků autobusy, přičemž v samotné vesnici musíte přestoupit na druhý bus, který vás vyveze nahoru ke vstupu do rezervace. Při cestě tam nás řidička vyhodila přímo u SOOS, při cestě zpátky nezastavila. A za další hodinu nás tato žena za volantem poučila, že nesmí stavět u brány, ale jen u nádraží. Že by se někde u poklady o tom informovalo, to jsem si nevšimla. Možná tento přístup přesně vysvětluje skutečnost, proč je Karlovarský kraj téměř nejchudší ze všech, ačkoliv oplývá bezpočtem krásných míst.
Turistická past
Původně jsem chtěla vyrazit na hrad Seeberg, ale vzhledem k dopravě a nedostatku času, jsem zvolila nejstarší hrad v Čechách Vildštejn v nedaleké Skalné. Patří soukromým majitelům, kteří se ho samozřejmě snaží a potřebují maximálně komerčně využít, tudíž v areálu hradu a zámku zřídili nejen restauraci, ale rovněž i ubytování. Naprosto to chápu a fandím každému, kdo se snaží postarat o památku. Co mě ale při prohlídce zarazilo, že neumí ctít prostor původní, dnes přepažené kaple. Zde bych mnohem raději viděla klasické vybavení než zavěšené zámečky a další propriety odpovídající současným svatbám. Zároveň tu ale ve vitrínách leží předměty objevené při rekonstrukci, což samozřejmě na hrad patří. V rytířském sále si opět připomeneme spíše současnost než minulost. Za nejpozoruhodnější proto považuji výstavu věnovanou historii požární techniky, která ukazuje i výsuvný a dodnes funkční žebřík využitý při hašení požáru Národního divadla. Tím, že jsem o hercích té doby psala, měl pro mě zvláštní hodnotu.
Celé expozici by ovšem prospělo, kdyby si tu návštěvník mohl přečíst také podrobnější popisky. Možná by majitelka potřebovala zaměstnat nadšence, jenž by vymyslel pro celou turistickou část smysluplnější koncepci. Protože v této podobě ukazuje podivný chaos, přičemž na požární techniku si je asi lepší zajít do odborně zaměřeného muzea.
Bohužel Vildštejn bych proto v jeho současném pojetí zařadila do kategorie lapač na turisty.
Klášterní luxus
Na zpáteční cestě domů jsem se ještě plánovala zastavit v Teplé, v jejíž blízkosti se nachází impozantní klášter. Samozřejmě jsme v Karlovarském kraji, tudíž přímo sem zajíždí autobusy pouze ve všední dny, proto musí víkendový zájemce ty dva kilometry od nádraží dojít pěšky. Nevidím v tom problém, pokud neprší, ale právě kvůli dešti jsem málem v Teplé nevystoupila. Nakonec se obloha dvě zastávky před cílem umoudřila.
První věc, která mě napadla při pohledu na klášterní budovy, byla, že se nedívám na církevní stavbu, ale na nějaký luxusní zámek, k němuž přináleží rozsáhlý park. Pochopitelně údržba takového komplexu vyžaduje velké náklady, tudíž několik objektů nepůsobí dvakrát utěšeně. Když jsem našla pokladnu, byla zavřená. Bohužel na dveřích neviselo žádné upozornění ve stylu – polední pauza, to jsem se dozvěděla, až když jsem si přečetla sdělení v malé vitrínce. Vzpomněla jsem si na Cimrmany, budu je parafrázovat – postavili si klášter a chodili jim tam lidi.
Nakonec jsem se dočkala prohlídky budov s úchvatnou knihovnou z počátku 20. století a nádherným kostelem. Vzhledem k tomu, že po celou dobu se u varhan připravoval hudebník na odpolední koncert, hrál nám za zády Bach, což se rozléhalo po chodbách a umocňovalo dojem. Každopádně jsem tu ale necítila vůbec duchovní rozměr, mísil se tu smutek z řádění vojenské posádky, jež tu za socialismu dlouhé roky sídlila, a zároveň se tu pyšně připomínala monumentálnost bohatých časů. My si to už dnes ani neuvědomujeme, ale kláštery existovaly jako samostatné jednotky, dokázaly se samozásonbovat a dost často i svou produkci prodávaly. Dnes v Teplé sídlí bohužel jen malá hrstka řeholníků, tudíž původní účel a smysl se dávno vytratil.
Pár osobních tipů
Ubytování
Rozhodla jsem se cestovat na poslední chvíli, proto jsem si nocleh našla přes Booking.com. Ubytování v kraji pod 900 Kč na noc se nedalo sehnat. Vybrala jsem si proto hotel Goethe za 990 se snídaní včetně bazénu. Víc bych za něj ani nedala, protože personál s komerčními hosty jedná jako s těmi, kteří mají hrazený pobyt zdravotní pojišťovnou. Bazén je navíc miniaturní a pokoje by si zasloužily novější nábytek.
Nicméně zajímavou alternativu nabízí kemp ATC Jadran u rybníku Amerika. Nalézá se v přírodě a stranou od lázeňského centra.
Stravování
Dvakrát jsem využila služeb vietnamské restaurace, které jsem vyzkoušela už v dřívější době, jedna se nachází ve Frantovkách, druhá v Chebu u nádraží. V českých jsem narazila na personál, který mi odsekl, že se tu po sedmé hodině nevaří, tudíž jsem si večeře obstarala v supermarketu. Normální hospodu, kde by si člověk příjemně poseděl, jsem v lázních bohužel nenašla. Asi se spíše orientují na německou klientelu.
Restauraci v areálu kláštera v Teplé silně nedoporučuji, protože kuchař ani netuší, že když servíruje guláš, měl by host dostat také nějakou omáčku.
Bohužel až při čekání na vlak jsem objevila otevřenou hospodu u nádraží v Teplé, kterou vyhledávají i místní obyvatelé. Navíc ji zvláště doporučuji mužům, protože v ní obsluhuje velmi příjemná dáma se vzhledem něco mezi Olgou Schoberovou a hollywoodskou hvězdou.
Vstupné a doprava
Za tři vstupy jsem dala dohromady 420 Kč. Pokud plánujete navštívit ve dvou dnech více míst, zvažte pořízení turistické karty Karlovy Vary REGION CARD za 450 Kč pro jednoho. Výhodou je, že v rámci ní získáte řadu vstupů zdarma.
Karlovarský kraj nenabízí jako jiné regiony zvýhodněné jednotlivé jízdné, jež mohou využívat turisté. Já jsem si při zpáteční cestě zakoupila jízdenku EgroNet za 200 Kč, která platí i pro výlety do Německa. Dojela jsem s ní až do Chomutova. Lístek se ale musí podepsat, což na mě vyštěkla hned ve vlaku z Chebu průvodčí. Ve vlaku z Karlových Varů na mě pro změnu štěkal její kolega kvůli tomu, že se prokazuji In Kartou v mobilu. Ne, v tomhle kraji opravdu české turisty nemusí. Když se od toho oprostíte, užijete si pěkné tři dny.
Zdroj fotografií: Martina Bittnerová
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Společnost
Chvála předčítání
Jeden krtek jaro nedělá
Proč přidat do kávy olivový olej?
Rukověť pro posluchače zpráv
Cestovatel musí být i objevitel, jinak zůstává turistou
Hemodialýza v domácím prostředí: Nová naděje pro pacienty s onemocněním ledvin
Když péče o blízkého přerůstá přes hlavu: přehled služeb, které vám mohou ulevit
Potřeba domácí péče výrazně poroste, mnoho lidí ji přitom stále nevyužívá
Co dělat, když petarda zasáhne oko? Často rozhodují minuty
Na co dát pozor při placení na vánočních trzích v zahraničí?
Vánoce s humorem, jak jinak
Den smutných a opuštěných zvířat
Jako spisovatel je Jiří Macoun vlastně křehký
To nejlepší z Peru: Od Machu Picchu po kaňon Colca
Hlásím: Pokřtěno!
Vánoční dárky z botanické zahrady
Romantická Emma - loupeživý bot
Závislost na sociálních sítích aneb Tvůj život je velké rozhodnutí
Tip na výlet: Rekultivované těžební jámy pod Krušnými horami
Josef Klíma: Tváří v tvář zločinu jako intimní zpověď známého novináře
Další články v rubrice Společnost
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.