Tak obrovský úspěch si ovšem "Pilíře" i Ken Follett plně zaslouží. Už proto, že ačkoliv kniha obsahuje víc než 900 stran, čte se prakticky jedním dechem. Ale je tu samozřejmě víc důvodů. Napínavé životní zvraty jednotlivých hrdinů doplňuje věrohodné znázornění středověkého života. Bída, hlad, bezmoc. A na druhé straně boj o trůn, pachtování, desátky. Románový příběh se hravě vpíjí do skutečné historie. Beletrie se tak trochu stává zároveň naučnou literaturou.

"Pilíře" zkrátka nepostrádají vyváženost v každém slova smyslu, vyváženost dobra a zla, chudoby a bohatství, popisů a přímé řeči, milostných a bitevních scén. Díky tomuto vykreslení působí příběh tak skutečně, jak jen by se opravdu odehrál. Osobní trápení prožívá každý jednotlivec v určité době, která přináší své další starosti a nabízí různá řešení. Psychologie jednotlivce se odráží v psychologii společnosti.
 
Protože ústředním tématem je stavba katedrály, autor se z velké části zabývá církví a jejími představiteli: Popisuje jejich politickou rivalitu, pletichaření, boj o moc a majetek, naproti tomu však staví vysoké morální hodnoty, důstojnost, úctu, pokoru a sílu jednoty. Záleží jen a jen na lidech, jejich osobnostech.

Při střetech s církví a se šlechtou vnímáme v "Pilířích" hluboký podtext: život a štěstí obyčejných lidí plně závisí na tom, kdo jim vládne. Ovšem vždy existuje alespoň smítko naděje, že se to dá změnit. A záleží pouze na nás, jestli pro to něco uděláme nebo ne. To my sami si děláme svět, ve kterém žijeme. Záleží to na každém z nás.

^{Zdroj fotografie: http://www.e-kulecniky.cz/inshop/hry-spolecenske/ (nejedená se o obláku knihy, nýbrž o desku nové společenské hry)}