ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
středa 15.4.2026, svátek má
Anastázie
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Jak jsem se měl před půlstoletímRobinson Zpěvák Petr Novák, já a náhrobní kámen vlakovkyVečírekMilane Špačku, tak už vylezSlaměný vdovec
Nejčtenější za 14 dní
Nová výstava v Kutné Hoře odhaluje příběh slavné mincovnyProjekt SOUSEDSKÝ KOUS aneb Sníme si to všichni!Co funguje, napodobíme? Příklad z HollywooduAngličtinářkou na Západočeské univerzitěKdyž se Velikonoce (ne)povedou aneb svátky mezi tradicí a bizáremJeff Beal v Praze: Světová premiéra hudby k vizionářskému MetropolisDvousetletý Gustave MoreauTicho, které zůstalo v dlaních: Březnové ohlédnutíMilovník knih v roli kataOperace Viking: Série o českých špionech za studené válkyIgráček slaví padesátiny. Přejeme všechno nejlepší!Mezinárodní týdny tance slaví 40 let: v dubnu do Prahy přijedou soubory z Evropy
Godzilla ve spáru Masarykovy univerzity
09.09.2024 Ivo Fencl Literatura
Který český badatel zpracuje vědecky jako první téma Godzilla? Rozhodnuto bylo už vloni a stal se jím Dan Krátký. Napadá mě, že měl - jako trpělivý samuraj - vydržet a mlčet do roku 2027 (zhruba) a přinést na trh rovnou objemný svazek o veškerých dosavadních godzillích filmech. Ale možná, že ne. Někdy je čekání chyba, a co jsem předestřel, se každopádně nestalo; dobře tomu, méně může být někdy víc a Dan Krátký vydal průkopnickou práci, byť se obírá jen šesti prvými snímky série.
Proč tak málo?
Především to, Antone Pavloviči, málo není, a zahloubáme-li se do ságy od jejího prvopočátku jako autor, musí nám rychle dojít, že právě šest prvních filmů je klíč ke zbytku i jakousi samostatnou enklávou. Dělala na nich ne úplně se měnící skupina lidí a ostatní filmy nejsou jen zbytečným přívažkem, to zdaleka ne, ale už mezi roky 1954 a 1965 byl stvořen svět Godzilly. Nezapomenutelný, krásný, nekorektně přiblblý. Svět Godzilly i jejích souputníků a soupeřů.
Nemusíte to samozřejmě vědět, a tak připomenu, že je snímků s tímhle monstrem všech monster už dnes několik desátek, přičemž nepočítám televizní seriály (o mnoha dílech). Ty jsou ostatně kreslené. Toto jsou filmy hrané, i když někdy hrané velmi divně, a fenomén už nezemře; ale v žádném případě není rozplizlý. Naopak. Dnes buduje až nonšalantně a trochu nostalgicky na pilířích, které nahodila první řada let padesátých až šedesátých.
V té „staré době“ (Godzille je letos už sedmdesát) Japonsko ještě rezonovalo oběma jadernými výbuchy, které skončily druhou světovou válku, a také populární kultura se s porážkou a Hirošimou vyrovnávala. Právě Godzilla ústřední součástí popu je a Dan Krátký ukazuje jednou sekvencí své knihy, co tohle znamená přesně.
Ačkoli se někdo možná pousměje, třeba i wrestling. Jeho souvislost s filmy o monstru je jasná a svým způsobem dokonce mohutnější než asociace na atomové nebezpečí a na radioaktivní spad a postižení potvory od G.
A podobné asociace s atomem, dokládá Krátký, opravdu nejsou úplně na místě, protože svádějí k tomu, abychom brali reálný brak jako umění, které pomrkává asi ve stylu „Američani nám udělali tohle a my vám - do světa - vysazujeme zase tyhle výsledky. Godzillu, Rodana. Atd.“
Tak to není a souvislost sem spíš zvenčí artově nacpali (a někdy cpou dál) umělečtí kritici. Všechna jim čest, ale omylem se ocitli na špatném dvorku. Snad i nesprávné planetě.
První Godzillou se proslavil Iširo Honda (1911-1993), ale jeho role je (lehce) přeceněna.
Slávu Godzille přece zajistily triky a druhou vlnu slávy jejich neumělost, kterou dnes můžeme nahlížet campově.
Sám I. Honda byl z rodu kněží, což mu jako umělci dodalo na gloriole, ale především to byl přítel a žák Akira Kurosawy. Neboli dalšího tvůrce popu, kterého, snad že je Japonec, prahli západní kritici stavěl na umělecký piedestal. Nesmysl. Kurosawa byl dobrý řemeslník, šel vstříc touhám diváctva a mnohé od něj pochytil taktéž Iširo Honda! Hondu navíc zaujal trikový mistr Eidži Cuburaja (1901-1970) a Godzilla jako ikona je zde ve výsledku právě díky Cuburajovi.
K zajímavému a fakticky anti-logickému kroku došlo roku 1961, když Honda připojil do portfolija bizarní film King Kong versus Godzilla.
Spojit obě tato monstra, jejichž zrod dělí druhá světová válka, atom i dlouhých dvacet let a koneckonců ještě Tichý oceán, smysl nakonec dává, v jádru je to však dokonalá absurdita. Na pozadí Konga přece stojí animální a souběžně i něžná touha opičího muže po lidské dívce, zatímco Godzilla je výpotek z krásných, prastarých a fascinujících japonských legend. Zatímco Konga psal (a nedopsal, neboť zemřel na zápal plic) ještě Edgar Wallace, narozený roku 1875 a zřejmě znalý Tarzana, Godzilla má především ničit města a lézt na Fudži a netrčí místo toho nikde na Empire State Buildingu, aby mohla být sestřelena kulomety jediného letadýlka. To se stalo Kongovi. Je tu zřetelný nepoměr těl, velikosti a všeho. Kong nemohl mít ve své původní podobě proti godzillímu „moru“ ani jedinou šanci; a vidíte, přesto šanci dostal a divákům, japonským i zahraničním, to nevadilo.
Film předvádí setkání do ledu zamrzlé Godzilly s ponorkou a netvorův útok na Tokio. Pak i na zbytek japonského království. Proti Kongovi je jako soupeř nejprve postavena obrovská chobotnice a následně jest přepravován do Japonska. Představa, že by právě on mohl Godzillu zahnat, je však spíš rituálně náboženská nežli racionální a ani malé dítě typu Denise, postrachu okolí, tomu nemůže věřit. Dítě je přece normální!
Ale film je film, to je pravda, a neuvěřitelné se stává na plátně skutkem, jak by řekl Bohumil Hrabal (Obsluhoval jsem anglického krále). Takže King Kong stane proti Godzille a oba tvorové se vzájemně dokonale „obslouží“. Ve vší počestnosti. Film nejen hraničí s parodií, on jí je; jak jinak totiž charakterizovat moment, kdy opice uniká na střechu japonského parlamentu poté, co unesla malou, lidskou ženu, již miluje?
Roku 1964 natočil Honda i film Mothra tai Godzilla, kde vědci - zcela vážně - přemlouvají obří můru Mothru ze vzdáleného ostrova, aby to nandala, ano, právě Godzille.
Můra se o to pokusí a ne sama, s celou rodinou. Ach, je třeba opravdu ryze dětské mysli (tak třeba mysli šestiletého dítěte), abychom akceptovali Hondovu můří pohádku!
Dan Krátký nicméně nežasne nad absurditami a odpovědně analyzuje popovou sérii ve vztahu ke trendům tehdejšího Japonska. Zda měla vztah i k trendům celosvětovým, je spornější, a znám lidi, kteří se na filmy s japonskými monstry nedívají již ze zásady. Někteří je ani mentálně nepoberou, to se odpouští, ale jiní by je pobrali a jsou proti ze zásady. Což je mimo mé chápání. Pamatuji si, co se mnou tahle díla dělala jako s chlapcem, anebo ten jejich nepatrný zlomeček, který jsem zde v Československu mohl za normalizace vidět, a je jisté, že tahle moc na dítě je dostačující karta a nesmíme na ni nikdy zapomínat a musíme si naopak hýčkat schopnost ono vnímání v srdci znovu a znovu vracet, vyvolávat.
Velká je Godzilla, ano, ale především bezednou a bezelstnou odvahou tvůrců smést veškeré předsudky o tom, co už prý nejde. Japonci povýšili své obludy a svou pohádkovou říši a smát se jí, to je moc jednoduché. Při všech svých zastaralých i neumělých tricích a nesmyslech si to nezaslouží. Bavila, baví, bude bavit - a něco z toho by se koneckonců stát mohlo. Země nikdy nezažila skutečný útok z vesmíru, ještě ne, a je až moc bezstarostná v tomhle směru, nicméně Mimozemšťané, kdyby přišli, by si promítali jedině godzillí spektákly a nic jiného. Taky Dan Krátký to asi ví a už pilně pracuje na druhém dílu své monografie! Bude ušetřen.
Dan Krátký: Král monster. Masarykova univerzita 2023. 139 stran
Král monster! - Dan Krátký | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví
Zdroje: Dan Krátký: Filmy s Godzillou v letech 1954 až 1965. Roku 2023 vydala v Brně Masarykova univerzita. Autor pracuje na části druhé, část prvá je bohužel již rozebrána.
Především to, Antone Pavloviči, málo není, a zahloubáme-li se do ságy od jejího prvopočátku jako autor, musí nám rychle dojít, že právě šest prvních filmů je klíč ke zbytku i jakousi samostatnou enklávou. Dělala na nich ne úplně se měnící skupina lidí a ostatní filmy nejsou jen zbytečným přívažkem, to zdaleka ne, ale už mezi roky 1954 a 1965 byl stvořen svět Godzilly. Nezapomenutelný, krásný, nekorektně přiblblý. Svět Godzilly i jejích souputníků a soupeřů.
Nemusíte to samozřejmě vědět, a tak připomenu, že je snímků s tímhle monstrem všech monster už dnes několik desátek, přičemž nepočítám televizní seriály (o mnoha dílech). Ty jsou ostatně kreslené. Toto jsou filmy hrané, i když někdy hrané velmi divně, a fenomén už nezemře; ale v žádném případě není rozplizlý. Naopak. Dnes buduje až nonšalantně a trochu nostalgicky na pilířích, které nahodila první řada let padesátých až šedesátých.
V té „staré době“ (Godzille je letos už sedmdesát) Japonsko ještě rezonovalo oběma jadernými výbuchy, které skončily druhou světovou válku, a také populární kultura se s porážkou a Hirošimou vyrovnávala. Právě Godzilla ústřední součástí popu je a Dan Krátký ukazuje jednou sekvencí své knihy, co tohle znamená přesně.
Ačkoli se někdo možná pousměje, třeba i wrestling. Jeho souvislost s filmy o monstru je jasná a svým způsobem dokonce mohutnější než asociace na atomové nebezpečí a na radioaktivní spad a postižení potvory od G.
A podobné asociace s atomem, dokládá Krátký, opravdu nejsou úplně na místě, protože svádějí k tomu, abychom brali reálný brak jako umění, které pomrkává asi ve stylu „Američani nám udělali tohle a my vám - do světa - vysazujeme zase tyhle výsledky. Godzillu, Rodana. Atd.“
Tak to není a souvislost sem spíš zvenčí artově nacpali (a někdy cpou dál) umělečtí kritici. Všechna jim čest, ale omylem se ocitli na špatném dvorku. Snad i nesprávné planetě.
První Godzillou se proslavil Iširo Honda (1911-1993), ale jeho role je (lehce) přeceněna.
Slávu Godzille přece zajistily triky a druhou vlnu slávy jejich neumělost, kterou dnes můžeme nahlížet campově.
Sám I. Honda byl z rodu kněží, což mu jako umělci dodalo na gloriole, ale především to byl přítel a žák Akira Kurosawy. Neboli dalšího tvůrce popu, kterého, snad že je Japonec, prahli západní kritici stavěl na umělecký piedestal. Nesmysl. Kurosawa byl dobrý řemeslník, šel vstříc touhám diváctva a mnohé od něj pochytil taktéž Iširo Honda! Hondu navíc zaujal trikový mistr Eidži Cuburaja (1901-1970) a Godzilla jako ikona je zde ve výsledku právě díky Cuburajovi.
K zajímavému a fakticky anti-logickému kroku došlo roku 1961, když Honda připojil do portfolija bizarní film King Kong versus Godzilla.
Spojit obě tato monstra, jejichž zrod dělí druhá světová válka, atom i dlouhých dvacet let a koneckonců ještě Tichý oceán, smysl nakonec dává, v jádru je to však dokonalá absurdita. Na pozadí Konga přece stojí animální a souběžně i něžná touha opičího muže po lidské dívce, zatímco Godzilla je výpotek z krásných, prastarých a fascinujících japonských legend. Zatímco Konga psal (a nedopsal, neboť zemřel na zápal plic) ještě Edgar Wallace, narozený roku 1875 a zřejmě znalý Tarzana, Godzilla má především ničit města a lézt na Fudži a netrčí místo toho nikde na Empire State Buildingu, aby mohla být sestřelena kulomety jediného letadýlka. To se stalo Kongovi. Je tu zřetelný nepoměr těl, velikosti a všeho. Kong nemohl mít ve své původní podobě proti godzillímu „moru“ ani jedinou šanci; a vidíte, přesto šanci dostal a divákům, japonským i zahraničním, to nevadilo.
Film předvádí setkání do ledu zamrzlé Godzilly s ponorkou a netvorův útok na Tokio. Pak i na zbytek japonského království. Proti Kongovi je jako soupeř nejprve postavena obrovská chobotnice a následně jest přepravován do Japonska. Představa, že by právě on mohl Godzillu zahnat, je však spíš rituálně náboženská nežli racionální a ani malé dítě typu Denise, postrachu okolí, tomu nemůže věřit. Dítě je přece normální!
Ale film je film, to je pravda, a neuvěřitelné se stává na plátně skutkem, jak by řekl Bohumil Hrabal (Obsluhoval jsem anglického krále). Takže King Kong stane proti Godzille a oba tvorové se vzájemně dokonale „obslouží“. Ve vší počestnosti. Film nejen hraničí s parodií, on jí je; jak jinak totiž charakterizovat moment, kdy opice uniká na střechu japonského parlamentu poté, co unesla malou, lidskou ženu, již miluje?
Roku 1964 natočil Honda i film Mothra tai Godzilla, kde vědci - zcela vážně - přemlouvají obří můru Mothru ze vzdáleného ostrova, aby to nandala, ano, právě Godzille.
Můra se o to pokusí a ne sama, s celou rodinou. Ach, je třeba opravdu ryze dětské mysli (tak třeba mysli šestiletého dítěte), abychom akceptovali Hondovu můří pohádku!
Dan Krátký nicméně nežasne nad absurditami a odpovědně analyzuje popovou sérii ve vztahu ke trendům tehdejšího Japonska. Zda měla vztah i k trendům celosvětovým, je spornější, a znám lidi, kteří se na filmy s japonskými monstry nedívají již ze zásady. Někteří je ani mentálně nepoberou, to se odpouští, ale jiní by je pobrali a jsou proti ze zásady. Což je mimo mé chápání. Pamatuji si, co se mnou tahle díla dělala jako s chlapcem, anebo ten jejich nepatrný zlomeček, který jsem zde v Československu mohl za normalizace vidět, a je jisté, že tahle moc na dítě je dostačující karta a nesmíme na ni nikdy zapomínat a musíme si naopak hýčkat schopnost ono vnímání v srdci znovu a znovu vracet, vyvolávat.
Velká je Godzilla, ano, ale především bezednou a bezelstnou odvahou tvůrců smést veškeré předsudky o tom, co už prý nejde. Japonci povýšili své obludy a svou pohádkovou říši a smát se jí, to je moc jednoduché. Při všech svých zastaralých i neumělých tricích a nesmyslech si to nezaslouží. Bavila, baví, bude bavit - a něco z toho by se koneckonců stát mohlo. Země nikdy nezažila skutečný útok z vesmíru, ještě ne, a je až moc bezstarostná v tomhle směru, nicméně Mimozemšťané, kdyby přišli, by si promítali jedině godzillí spektákly a nic jiného. Taky Dan Krátký to asi ví a už pilně pracuje na druhém dílu své monografie! Bude ušetřen.
Dan Krátký: Král monster. Masarykova univerzita 2023. 139 stran
Král monster! - Dan Krátký | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví
Zdroje: Dan Krátký: Filmy s Godzillou v letech 1954 až 1965. Roku 2023 vydala v Brně Masarykova univerzita. Autor pracuje na části druhé, část prvá je bohužel již rozebrána.
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Literatura
Rebecca Campbell: Karty pradávných kamenů
Marně vzpomínám na Zoru
Námořník z domu s cimbuřím
Ticho, které zůstalo v dlaních: Březnové ohlédnutí
Angličtinářkou na Západočeské univerzitě
Jedno horké indické léto: Proměny a bolesti bengálské společnosti
Ódy na Ostrov pokladů a Roberta
Milionový Jan Zrzavý objektem lupu
Děloha může vydělat i půl milionu, ale čtvrt stačilo
Nejedlý dědečkem - a co z toho vzniklo
Radovy Šlápoty a výstřiky
Memy a mýty československého národa
Bezohledná architektura čínského mocenského vzestupu
Zamilovaný román z poštovního prostředí aneb HARAŠ!
Mezi barvami a tichem: Co mi únorové knihy prozradily o světě i mně samé
Svět, kam příliš často nenahlížíme
Griša - zkáza a naděje
Griša - Bouře a vzdor
Griša - světlo a stíny
Jsi moje
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.