Mnozí v této chvíli plné strachu začínají zpytovat svědomí: Neměli bychom se pojistit? Odpovím jednoduše: Ne, na to už je pozdě. V každých pojistných podmínkách najdete malým písmenkem doplněnou dodatkovou informaci, že se pojištění nevztahuje na povodně ještě 10 dní po sjednání smlouvy. Je to ovšem logická záležitost. Děje se tak právě proto, že se tato situace dá předvídat a pojišťovny se tak chrání před tím, aby se lidé nezačali hromadně pojišťovat těsně před předpovídaným nebezpečím, navíc kdyby se nic nestalo, měli by ještě možnost výpovědi v zákonné dvouměsíční lhůtě po sjednání smlouvy. 

Jelikož jsem mnoho let pracovala v pojišťovnictví, vím, že mezi lidmi panuje všeobecný názor, že pojišťovny jsou zlé. Mnozí je přitom zneužívají ve svůj prospěch a vždy je to tak, že při sjednání samozřejmě chtějí platit co nejméně, zatímco při pojistné události chtějí dostat co nejvíce. Někteří dokonce sáhnou po pojišťovacím podvodu, což je v podstatě každá, byť drobná lež. A někdy je i pochopitelná, protože se může stát, že poté co nahlásíte pojistnou událost vztahující se k pojištěnému riziku, možná se dozvíte, že k riziku existují výluky, o nichž jste neměli ponětí a do nichž právě ta vaše škoda zapadá, nebo že musíte mít splněné nějaké další podmínky, o kterých slyšíte poprvé. Vnímáte to logicky tak, že vás pojišťovna podvedla, ale v podstatě tu jde o vaši neznalost vyplývající z faktu, že vám žádný odborník nemůže při sjednání pojištění říct úplně všechno. Museli byste absolvovat minimálně dvoudenní školení.

Problém spočívá v tom, že z oboru, který původně vznikl na podporu osob postižených katastrofami, se stal byznys. Původně šlo o to, že si skupina lidí např. řekla: "Hele, vždycky jednou za čas se stane, že někdo vyhoří a je to pro něj konec živnosti. Co kdyby se to stalo příště mně nebo tobě? Co kdybychom si každý měsíc dávali společně na hromádku trochu peněz a ty by se pak vyplatily tomu, komu se to stane? Tak budeme chráněni všichni." (První zmínky o podobném přístupu pochází ovšem už ze starověkého Egypta, kde se otroci skládali svým druhům na pohřeb.) Pojišťovna pak převzala tento nápad a tak vznikl nový obor, nová živnost. Aby pojišťovna vydělala - a ona musí vydělávat, aby měla dostatek krytí pro případ katastrofických událostí, při nichž vyplatí větší množství peněz najednou - musí přesně a jasně definovat rizika, jaká kryje. Postupem let se učí. A protože lidé jsou důmyslní a vždycky se najde chytrák, který chce přelstít systém a vydělat na tom, pojišťovna musí přitvrzovat. Nejprve přijde na to, že si klient nemůže založit požár sám. Později, že by měl dodržet všechna bezpečnostní opatření, neboť jestliže běžně válí hromadu starých novin vedle krbu, z něhož stříkají jiskry, není to stejné, jako když se někdo jiný snaží o eliminování rizika. A tak postupně přibývá podmínek a výluk, až se z oboru, jenž vznikl díky solidárnosti, stala výdělečná činnost založená na spletitém právnickém bludišti.

Ano, jde tu o obchodování se strachem. Protože většinou se nestane nic. A je to právě strach, který ovládá vaše nutkání sjednat si pojištění. Je ale rozhodně tisíckrát lepší mít pojištěné něco navíc zbytečně, než to risknout a pak o všechno přijít. Nakonec jsou to právě pojišťovny a lidé v nich, kdo mj. pomáhá po živelných katastrofách těm, kteří si pojistné plnění nedostali - protože se s takovými smutnými případy setkávají. Nelze zkrátka jednoznačně říci, kdo je tady ten zlý - jsou to pojišťovny nebo podvodníci, kteří se z nich snaží profitovat?