ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
sobota 5.10.2024, svátek má
Eliška
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Nezapomeň na pětadvacátý dodatek ústavyLáska s příchutí šansonuO chválu stojím!!! Moc. A přece…Léto je, kdyžZpěv horského potokaNech se unést fantazií v Kadani nebo online
Nejčtenější za 14 dní
TENKRÁT V MEXIKU - TV tip – mstitel s kytarovým pouzdrem znovu na scéněShahab Tolouie se vrací s další kapitolou projektu Moje cestaMagické kočky 2025: Snění nad kalendářem Festival ARCHITONY inovativně kombinuje hudbu a architekturuDas Filmfest ve 3 českých městechJubilejní Velký knižní čtvrtek – každý si najde svojeZatloukání hřebů – znepokojivý horor Viléma KoubkaPříběh kolouška Bambi v novém kabátěZázračná písně krajina završuje 20leté putování Anety LangerovéKdyž jsme byli sirotci85 roků by bylo spisovateli Jiřímu NavrátiloviUmění prostého života? Návod k použití
Magické kočky 2025: Snění nad kalendářem
21.09.2024 Renata Petříčková Výtvarné umění
Nad nástěnným kalendářem Magické kočky 2025 se můžete posadit s horkým čajem a... zasnít se. Snovat příběhy a meditovat v příbězích a světech, které obrázky otvírají. Pojďme si to zkusit s obrázkem na říjen.
V zářijové mlze a padajícím listí nadešel říjen, měsíc kouzel a tajemství. Byla noc Halloweenu, kdy měsíc zářil na nebi jako stříbrná lampa a krajina se proměnila v něco neskutečného. V dálce stál strašák, tichý a nehybný, jako by byl strážcem starých tajemství. Kolem něj se rozprostírala ohrada s polem plným dýní, jejich oranžové tvary v měsíčním světle vytvářely hru světel a stínů.
Pod rozložitým stromem, jehož větve sahaly k nebi, seděla černá kočka. Byla jiná než ostatní. Na zádech se jí třepetala drobná křídla, připomínající upíří netopýry, a její oči zářily jako dva jantarové drahokamy. Kniha, na které spočívala její černá tlapka, nesla jméno Felium in Tenebris – „Kočky v temnotě“. Mnoukla, ale nebylo to obyčejné mňouknutí. Její hlas zněl, jako by chtěla něco říct, jako by volala k těm, kdo byli ochotni naslouchat. A ten, kdo naslouchal, mohl zaslechnout příběh.
Příběh o tom, jak každý rok, právě v tuto magickou noc, světlo úplňku rozsvěcuje nejen krajinu, ale i naše vlastní srdce. Je to čas bilancování, čas, kdy se minulost setkává s budoucností, a kdy můžeme nahlédnout do temných koutů našich vlastních duší, stejně jako do světla nadcházejícího nového roku.
Kočka, která seděla na knize, nebyla obyčejná. Byla to průvodkyně mezi světy, mezi přítomností a vzpomínkami. Její oči tiše sledovaly dýně kolem, jako by v každé viděla příběhy, které lidé žili, chvíle radosti i bolesti, sliby, které byly splněny, a sny, které zůstaly v temnotách. Bylo to, jako by každá dýně, která se leskla v měsíčním světle, byla nositelem osudů. Kočka se znovu ozvala, a tentokrát její hlas zněl jako jemný šepot: „Naslouchej.“
Naslouchat tichu, naslouchat větru, který šeptal mezi listy, a naslouchat tomu, co je skryté pod povrchem. To byla moudrost tohoto okamžiku. V každém ročním období je skrytá síla, a v říjnu – v této podzimní noci plné magie – je skryta moc pohlédnout zpět a rozpoznat, co bylo důležité.
Stalo se vám někdy, že jste se zastavili, zhluboka se nadechli a podívali se zpátky na uplynulý rok? Na všechny ty malé okamžiky, které na první pohled vypadaly obyčejně, ale při bližším pohledu nesly hluboký význam? Kočka s upířími křídly věděla, že každá maličkost má svůj smysl. Každý okamžik má své místo v řetězci událostí, a někdy je třeba ohlédnout se, abychom pochopili, kam nás cesta vede dál.
Měsíc zářil stále jasněji, a strašák v dálce, který tam stál nehybný po celou noc, náhle pohnul hlavou, jako by sledoval, co se děje kolem něj. Byl to jen krátký pohyb, sotva patrný, ale přesto vzbudil pozornost. V tu chvíli kočka vstala, zafrkala a její křídla se lehce roztřepetala. Její jantarové oči se upřely na měsíc a ve vzduchu zavládla tichá, zlověstná atmosféra.
Byl to okamžik, kdy se svět ztišil a všechno jako by zadrželo dech. A pak, v tom hlubokém tichu, promluvila. Její hlas byl tichý, ale jasný. „Každá temnota v sobě nese světlo,“ šeptala. „A každý konec je jen začátek něčeho nového. Nezapomínej, kdo jsi byl, ale nezapomeň se stát tím, kým máš být.“
Moudrost, kterou přinášela tato tajemná noc, byla prostá a přesto hluboká. Vzpomínky, které nás tíží, nás zároveň formují. Bolest, kterou jsme cítili, nás posiluje. A sny, které jsme ztratili, nám dávají odvahu snít znovu. Úplněk nad krajinou zářil jako naděje, která osvětlovala naši cestu. A kočka s upířími křídly, tichý strážce říjnové noci, nám dala dar. Dar zastavit se, ohlédnout se a připravit se na další krok.
Všechno kolem bylo náhle tiché. Kočka opět usedla na svou knihu, zatímco stříbrné světlo měsíce hladilo její černou srst. Opona noci padla, ale moudrost, kterou přinesla, zůstala v našich srdcích.
Magické kočky vydalo nakladatelství Synergie, 2024
Pod rozložitým stromem, jehož větve sahaly k nebi, seděla černá kočka. Byla jiná než ostatní. Na zádech se jí třepetala drobná křídla, připomínající upíří netopýry, a její oči zářily jako dva jantarové drahokamy. Kniha, na které spočívala její černá tlapka, nesla jméno Felium in Tenebris – „Kočky v temnotě“. Mnoukla, ale nebylo to obyčejné mňouknutí. Její hlas zněl, jako by chtěla něco říct, jako by volala k těm, kdo byli ochotni naslouchat. A ten, kdo naslouchal, mohl zaslechnout příběh.
Příběh o tom, jak každý rok, právě v tuto magickou noc, světlo úplňku rozsvěcuje nejen krajinu, ale i naše vlastní srdce. Je to čas bilancování, čas, kdy se minulost setkává s budoucností, a kdy můžeme nahlédnout do temných koutů našich vlastních duší, stejně jako do světla nadcházejícího nového roku.
Kočka, která seděla na knize, nebyla obyčejná. Byla to průvodkyně mezi světy, mezi přítomností a vzpomínkami. Její oči tiše sledovaly dýně kolem, jako by v každé viděla příběhy, které lidé žili, chvíle radosti i bolesti, sliby, které byly splněny, a sny, které zůstaly v temnotách. Bylo to, jako by každá dýně, která se leskla v měsíčním světle, byla nositelem osudů. Kočka se znovu ozvala, a tentokrát její hlas zněl jako jemný šepot: „Naslouchej.“
Naslouchat tichu, naslouchat větru, který šeptal mezi listy, a naslouchat tomu, co je skryté pod povrchem. To byla moudrost tohoto okamžiku. V každém ročním období je skrytá síla, a v říjnu – v této podzimní noci plné magie – je skryta moc pohlédnout zpět a rozpoznat, co bylo důležité.
Stalo se vám někdy, že jste se zastavili, zhluboka se nadechli a podívali se zpátky na uplynulý rok? Na všechny ty malé okamžiky, které na první pohled vypadaly obyčejně, ale při bližším pohledu nesly hluboký význam? Kočka s upířími křídly věděla, že každá maličkost má svůj smysl. Každý okamžik má své místo v řetězci událostí, a někdy je třeba ohlédnout se, abychom pochopili, kam nás cesta vede dál.
Měsíc zářil stále jasněji, a strašák v dálce, který tam stál nehybný po celou noc, náhle pohnul hlavou, jako by sledoval, co se děje kolem něj. Byl to jen krátký pohyb, sotva patrný, ale přesto vzbudil pozornost. V tu chvíli kočka vstala, zafrkala a její křídla se lehce roztřepetala. Její jantarové oči se upřely na měsíc a ve vzduchu zavládla tichá, zlověstná atmosféra.
Byl to okamžik, kdy se svět ztišil a všechno jako by zadrželo dech. A pak, v tom hlubokém tichu, promluvila. Její hlas byl tichý, ale jasný. „Každá temnota v sobě nese světlo,“ šeptala. „A každý konec je jen začátek něčeho nového. Nezapomínej, kdo jsi byl, ale nezapomeň se stát tím, kým máš být.“
Moudrost, kterou přinášela tato tajemná noc, byla prostá a přesto hluboká. Vzpomínky, které nás tíží, nás zároveň formují. Bolest, kterou jsme cítili, nás posiluje. A sny, které jsme ztratili, nám dávají odvahu snít znovu. Úplněk nad krajinou zářil jako naděje, která osvětlovala naši cestu. A kočka s upířími křídly, tichý strážce říjnové noci, nám dala dar. Dar zastavit se, ohlédnout se a připravit se na další krok.
Všechno kolem bylo náhle tiché. Kočka opět usedla na svou knihu, zatímco stříbrné světlo měsíce hladilo její černou srst. Opona noci padla, ale moudrost, kterou přinesla, zůstala v našich srdcích.
Magické kočky vydalo nakladatelství Synergie, 2024
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Výtvarné umění
Tvorba Adrieny Šimotové a Adély Součkové na jedné výstavě
Fotograf hvězd Bruce Weber vystavuje v Praze!
Nespoutaná žena 2025 a naši předci v kalendáři
Obrazy Josefa Kotrby se objeví hned na dvou výstavách
Vstupte do kouzelného světa interaktivní výstavy Malý princ
Výstava Komponenty intimity odhaluje svět touhy a iluzí
Výstava unikátních fotografií, které nemusíte vidět
Co jsme měli říct, a neřekli, prozradí nejen Ester Geislerová
Oded Ezer: Samsovo tajemství
Tim Burton přijede do Prahy. Na co se fanoušci mohou těšit?
Podruhé se narodil ve 100 letech
Výstava: Skryto v ženě
Příběhy fotografií, příběhy žen
Nový majstrštyk guru designu Philippa Starcka
Krása bez závoje oslovuje smysly
Tarotový elegán mezi klasikou
Umění Asie napříč prostorem a časem
Umění manýrismu v jízdárně Valdštejnské
Umění dechu: Filomena Borecká ve Veletržním paláci
Další články v rubrice Výtvarné umění
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.