ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
sobota 5.10.2024, svátek má
Eliška
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Nezapomeň na pětadvacátý dodatek ústavyLáska s příchutí šansonuO chválu stojím!!! Moc. A přece…Léto je, kdyžZpěv horského potokaNech se unést fantazií v Kadani nebo online
Nejčtenější za 14 dní
TENKRÁT V MEXIKU - TV tip – mstitel s kytarovým pouzdrem znovu na scéněShahab Tolouie se vrací s další kapitolou projektu Moje cestaMagické kočky 2025: Snění nad kalendářem Festival ARCHITONY inovativně kombinuje hudbu a architekturuDas Filmfest ve 3 českých městechJubilejní Velký knižní čtvrtek – každý si najde svojeZatloukání hřebů – znepokojivý horor Viléma KoubkaPříběh kolouška Bambi v novém kabátěZázračná písně krajina završuje 20leté putování Anety LangerovéKdyž jsme byli sirotci85 roků by bylo spisovateli Jiřímu NavrátiloviUmění prostého života? Návod k použití
Ukrajina, děti a zvon času
29.09.2024 Ivo Fencl Literatura
Science fiction Zvon, kterou napsal Martin Čepa, má za titulního hrdinu černý balvan, pouze tvarem připomínající puklý zvon. Dotyčná puklina není bezpečná a dětští (a skutečnější) hrdinové se po vstupu dovnitř dostanou ze současné Prahy až do Prahy válečné, přesněji do dubna 1945.
Jak zpátky? Problém. Naštěstí našli kromě zvonu zápisky jistého dr. Schneidera a ten muž v posledním roce okupace v Praze skutečně žije a není nacistický fanatik. Kdo ví, třeba jim - při svých schopnostech - i pomůže; nebude-li rychlejší Gestapo.
Jak Schneider osvětlí, je kamenný zvon ukrajinského původu. Ačkoli možná přišel z hvězd.
Roku 1941 dobyli nacisté Ukrajinu a její statky začali obsazovat němečtí rolníci. Vlaky plné zbraní pro armádu se vracely do Němec s černozemí, pro Ukrajinu charakteristickou, a tu kopali zajatí Ukrajinci.
Jednoho dne byl SS Obersturmführer Rohn, civilním povoláním geolog, svědkem, jak odkryli balvan. Ale přítomnost kamene Němci neseděla, protože půda jinak tvořena humusem do hloubky několik metrů; a tak nechal podivnost odkrýt úplně a podle tvaru ji nazval „die Glocke“. Zvon.
V boku objektu si všimli praskliny. Když ji začali zkoumat, narazili na dvě lidské kostry. Dál směli vše oťukávat už jen a jen esesáci sami.
Našli rezatý maltézský kříž - a od té chvíle začali nacisté záležitost vydávat za důkaz pradávného zdejšího osídlení Germány.
Okupace Ukrajiny se tím okamžitě stala legitimnější. Současně spadl výzkum Zvonu pod samotného Himmlera, který mu, jak náš příběh alespoň tvrdí, propadl.
Jak zjistili povolaní jím badatelé, uvnitř Zvonu (který byl podle všeho meteorit) se vyskytovala zvláštní, veškeré světlo absorbující hmota-nehmota. A co bylo nejzvláštnější? Že objekt vážil jen půltunu, což byla rovná desetina toho, co mělo být realitou.
Kámen byl obrovský diamant, ale s netypickou, na Zemi se nevyskytující krystalickou mřížkou. Začátkem roku 1942 byl už v Berlíně na universitě a zkoumán týmem, ve kterém nechyběl ani Rohm. Jemu pomáhal mladý doktorand Oskar Meyer a chtěli najít i zdroj vysokého pískání, kterým je počal objekt toho ledna oblažovat. Pak…
V jedné chvíli, kdy byli Rohm a Meyer ve zvonu, pískání extrémně zesílilo a oba výzkumníci-hrdinové z nitra kosmického objektu zmizeli.
Nebo snad ne?
Schneider, jehož děti ve válečné Praze skutečně objeví, je přesvědčen, že Rohm a Meyer vlastně byli právě kostrami ze Zvonu a maltézský kříž jenom „normálním“ Rohmovým Železným křížem.
Oba Němce cosi mrštilo do velmi vzdálené minulosti, a protože se oproti posunu časem neposunuli prostorem, skonali pod zemí.
A Hitler, když se o všem dověděl, začal na Himmlera ještě víc tlačit. Prahl přijít divu na kloub. Věcí byl pověřen Reinhard Heydrich. Zvon nechal - v březnu 1942 - převézt do Prahy a zřídil hned několik výzkumných skupin. V jedné se v dubnu ocitl Schneider, až dosud zaměstnanec Klementina; ale roku 1944 byly práce zastaveny s ohledem na situaci na frontě a Zvon byl sklizen do Pražské hvězdárny na Vinohrady, kde do jeho útrob - teprve roku 2021 - vstoupili dětští hrdinové. Do té doby čekal „zabarikádovaný“ skříněmi na půdě…
Konečně prozraďme, že tento objekt není jen autorovou licencí. Jakési zmínky o něm se objevily už v šedesátých letech a také se říkalo, že údajně emitoval extrémně silné elektromagnetické pole. Snad měl sloužit „antigravitačním experimentům“?
Každopádně ale byl spíše než do Prahy situován po válce do Polska. Skutečně umožňoval cestovat časem? To už patří legendám a Martin Čepa pouze připomíná, že je cestování do minulosti - podle teorie relativity - reálné, i když z inženýrského hlediska zřejmě neproveditelné.
Kromě toho není obecná teorie relativity kompatibilní s kvantovou mechanikou… Skutečně není bez zajímavosti si za nadvlády různých „zaklínačů“ a fantasy přečíst příběh o výletu časem, který se odvolává na principy fyziky. A zrovna tak historické události odpovídají velmi přesně, a to včetně amerického bombardování Prahy na Valentýna 1945.
Autor zde jednoznačně hovoří o omylu a nikoli o záměru. Chybu mohla zapříčinit souhra asi tří okolností. Porucha radaru, počasí… a Vltava, která nejspíš byla zaměněna za jistý jiný vodní tok (a pohlédněme na mapu Drážďan).
Historické reálie knihy odborně revidoval Václav Pražák a autor mnohé konzultoval i s dalšími odborníky, a to Magdalenou Moravcovou a Daliborem Váchou. Existoval dokonce i důstojník Gestapa zvaný Řezník, i čteme ve výsledku knihu, která se dá označit za součkovskou. Až na jedno! Legendární Ludvík Souček by reálie víc zhustil a materiál zpracoval jen formou povídky. Ale to je pouze můj názor, mohu se mýlit. Příběh se každopádně čte výborně.
Martin Čepa: Zvon. Ilustrace Richard Fischer. Argo. Praha 2024. 288 stran.
Zvon - Martin Čepa | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví
Jak Schneider osvětlí, je kamenný zvon ukrajinského původu. Ačkoli možná přišel z hvězd.
Roku 1941 dobyli nacisté Ukrajinu a její statky začali obsazovat němečtí rolníci. Vlaky plné zbraní pro armádu se vracely do Němec s černozemí, pro Ukrajinu charakteristickou, a tu kopali zajatí Ukrajinci.
Jednoho dne byl SS Obersturmführer Rohn, civilním povoláním geolog, svědkem, jak odkryli balvan. Ale přítomnost kamene Němci neseděla, protože půda jinak tvořena humusem do hloubky několik metrů; a tak nechal podivnost odkrýt úplně a podle tvaru ji nazval „die Glocke“. Zvon.
V boku objektu si všimli praskliny. Když ji začali zkoumat, narazili na dvě lidské kostry. Dál směli vše oťukávat už jen a jen esesáci sami.
Našli rezatý maltézský kříž - a od té chvíle začali nacisté záležitost vydávat za důkaz pradávného zdejšího osídlení Germány.
Okupace Ukrajiny se tím okamžitě stala legitimnější. Současně spadl výzkum Zvonu pod samotného Himmlera, který mu, jak náš příběh alespoň tvrdí, propadl.
Jak zjistili povolaní jím badatelé, uvnitř Zvonu (který byl podle všeho meteorit) se vyskytovala zvláštní, veškeré světlo absorbující hmota-nehmota. A co bylo nejzvláštnější? Že objekt vážil jen půltunu, což byla rovná desetina toho, co mělo být realitou.
Kámen byl obrovský diamant, ale s netypickou, na Zemi se nevyskytující krystalickou mřížkou. Začátkem roku 1942 byl už v Berlíně na universitě a zkoumán týmem, ve kterém nechyběl ani Rohm. Jemu pomáhal mladý doktorand Oskar Meyer a chtěli najít i zdroj vysokého pískání, kterým je počal objekt toho ledna oblažovat. Pak…
V jedné chvíli, kdy byli Rohm a Meyer ve zvonu, pískání extrémně zesílilo a oba výzkumníci-hrdinové z nitra kosmického objektu zmizeli.
Nebo snad ne?
Schneider, jehož děti ve válečné Praze skutečně objeví, je přesvědčen, že Rohm a Meyer vlastně byli právě kostrami ze Zvonu a maltézský kříž jenom „normálním“ Rohmovým Železným křížem.
Oba Němce cosi mrštilo do velmi vzdálené minulosti, a protože se oproti posunu časem neposunuli prostorem, skonali pod zemí.
A Hitler, když se o všem dověděl, začal na Himmlera ještě víc tlačit. Prahl přijít divu na kloub. Věcí byl pověřen Reinhard Heydrich. Zvon nechal - v březnu 1942 - převézt do Prahy a zřídil hned několik výzkumných skupin. V jedné se v dubnu ocitl Schneider, až dosud zaměstnanec Klementina; ale roku 1944 byly práce zastaveny s ohledem na situaci na frontě a Zvon byl sklizen do Pražské hvězdárny na Vinohrady, kde do jeho útrob - teprve roku 2021 - vstoupili dětští hrdinové. Do té doby čekal „zabarikádovaný“ skříněmi na půdě…
Konečně prozraďme, že tento objekt není jen autorovou licencí. Jakési zmínky o něm se objevily už v šedesátých letech a také se říkalo, že údajně emitoval extrémně silné elektromagnetické pole. Snad měl sloužit „antigravitačním experimentům“?
Každopádně ale byl spíše než do Prahy situován po válce do Polska. Skutečně umožňoval cestovat časem? To už patří legendám a Martin Čepa pouze připomíná, že je cestování do minulosti - podle teorie relativity - reálné, i když z inženýrského hlediska zřejmě neproveditelné.
Kromě toho není obecná teorie relativity kompatibilní s kvantovou mechanikou… Skutečně není bez zajímavosti si za nadvlády různých „zaklínačů“ a fantasy přečíst příběh o výletu časem, který se odvolává na principy fyziky. A zrovna tak historické události odpovídají velmi přesně, a to včetně amerického bombardování Prahy na Valentýna 1945.
Autor zde jednoznačně hovoří o omylu a nikoli o záměru. Chybu mohla zapříčinit souhra asi tří okolností. Porucha radaru, počasí… a Vltava, která nejspíš byla zaměněna za jistý jiný vodní tok (a pohlédněme na mapu Drážďan).
Historické reálie knihy odborně revidoval Václav Pražák a autor mnohé konzultoval i s dalšími odborníky, a to Magdalenou Moravcovou a Daliborem Váchou. Existoval dokonce i důstojník Gestapa zvaný Řezník, i čteme ve výsledku knihu, která se dá označit za součkovskou. Až na jedno! Legendární Ludvík Souček by reálie víc zhustil a materiál zpracoval jen formou povídky. Ale to je pouze můj názor, mohu se mýlit. Příběh se každopádně čte výborně.
Martin Čepa: Zvon. Ilustrace Richard Fischer. Argo. Praha 2024. 288 stran.
Zvon - Martin Čepa | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Literatura
Řeky Otomara Dvořáka
Evoluce českého jídla – mimořádně záslužná a erudovaná publikace
Dítě prachu zrozené ve válce
Stačí si počkat
Jeď, Britt-Marie, jeď!
Léto v síti
Umění prostého života? Návod k použití
85 roků by bylo spisovateli Jiřímu Navrátilovi
Zatloukání hřebů – znepokojivý horor Viléma Koubka
Jubilejní Velký knižní čtvrtek – každý si najde svoje
Když jsme byli sirotci
Oceán si chrání svá tajemství (a dobře dělá)
DOPORUČUJI fantasy do sychravého počasí
Mandaly pro meditaci a vnitřní rovnováhu
Prostor pro víc než člověka - kniha, o které nevíte
Godzilla ve spáru Masarykovy univerzity
Algoritmus lásky – Paradoxy současného světa v mimořádném románu
Čtenářský deník: Přečteno v srpnu
FOTOCITÁTY z oblíbených knih
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.