- Strašně se mi po Tobě stýská, čekám tu na Tebe a Ty stále nikde. Proč už nepřijdeš?

...

- Proč mi neodpovíš? Stále tu na Tebe čekám, celá rozechvělá, a nic se neděje. Opravdu je tak marné doufat?

Slečno nebo paní, obávám se, že své zprávy posíláte na špatné telefonní číslo.

- Určitě ne, Patriku, myslím, že Tvoje číslo mám napsané správně, copak Ty mě nepoznáváš?

Obávám se, že ne. Má tohle být nějaký vtip?

- Žádný vtip, já tady opravdu na Tebe čekám, až přijdeš. Šampaňské je v lednici a já v prádélku, které jsem si koupila speciálně pro tuto příležitost..

Kluci, nechte toho, na tohle vám neskočím! Kdo z vás si koupil novej mobil?

- Patriku, tohle není legrace. Čekám tu na Tebe a myslím to docela vážně.

Když to myslíš vážně, proč se nepředstavíš? Proč mi neřekneš, jak vypadáš? Odkud máš tohle číslo?

- Protože tím by se vytratilo kouzlo tohoto okamžiku. Vím, že to zní tajemně, ale někde uvnitř sebe cítím, že víš, kdo Ti píše. A jestli to nevíš, potom nemá smysl, abys za mnou chodil.

Proč nezvedáš ten telefon? Nebylo by lepší si promluvit osobně? Jak mám poznat, že si ze mě jen někdo nedělá srandu?

- Telefon nezvedám, protože bys mne mohl poznat podle hlasu. A abys mi věřil, že nejsem nikdo cizí, tak Ti o Tobě něco prozradím: Máš mateřské znaménko na břiše.

Alexandro, to jsi ty? Proč sis tak najednou vzpomněla? A proč mi vůbec píšeš? Po takové době? Stalo se něco? Rozešla ses s Radkem? Nebo se nudíš?

- Myslím, že s Alexandrou na tom nejsi příliš dobře, nač jinak ten jizlivý tón...?

Takže nejsi Alexandra? A kdo tedy nejsi? Ta hra mě vážně přestává bavit.

- Jak chceš. Tak dobrou noc. Snad někdy příště...Snad se příště nebudeš ptát mne, ale svého srdce. Snad příště i přijdeš. Dnes už na Tebe nebudu čekat. Jdu si napustit vanu s plnou horou pěny, jak to máš rád i Ty..

Dobře, víš o mně dost, ale pořád je to dost málo na to, abych poznal jednu konkrétní osobu. Mohl bych přijít už dnes, kdybys mi trochu napověděla. Jak dlouho se známe?

- Známe se dost dlouho na to, abys věděl, že Ti píšu právě já. Mimochodem, už jsem ve vaně, noc ubíhá a já snad budu muset jít spát sama. Je to škoda, protože moje tělo strašlivě touží po mužských rukách.

To je fakt skvělý. Stále nevím, jestli si ze mě střílíš nebo to myslíš vážně. Holky tohle většinou nedělají, tak se nediv, že tomu nevěřím. Co bys asi dělala ty na mém místě?

- Možná bych obešla sídliště a zazvonila u všech dveří. Ty to máš jednodušší. Můžeš jít podle vůně. Má koupelna je právě provoněná jasmínem a nad mým tělem se vznáší kopce bublinek.

Jasmín?.... Alexandro, znám jen jednu ženu, která miluje jasmín, teď už se nevykroutíš. Ale řekni mi, proč bych měl přijít právě dnes? Máš k tomu nějaký důvod? Změnilo se něco?

- Vy muži jste opravdu zvláštní. Celý život se nepídíte po ničem jiném než po nezávazném sexu a když vám ho člověk nabízí, tak najednou hledáte důvody, proč to nejde. Prostě se mi po Tobě zastesklo.

Hmm. Vlastně jsem na tom podobně. Ale sama dobře víš, jaké mám důvody k tomu, abychom se my dva nescházeli. Zřejmě se nezměnily, že? Nebo snad ano?

- Probereme to jindy, ano? Teď musím končit. Někdo totiž klepe u mých dveří.

Více o této i dalších knihách této autorky na: www.sweb.cz/sindelarovar