Když dětem trochu napovím, dají do kupy spoustu slavných sportovců a samozřejmě každý z nich aspoň jednou zažil doma hokejovou nebo olympiádovou horečku. Každý druhý zná Jágra, Ledeckou, ale pokud se zeptám, kdo to byl Zátopek, také ho alespoň jeden zná. Na to, jak jsme malý národ, máme opravdu neuvěřitelnou sportovní reprezentaci v mnoha různých disciplínách, i těch mimoolympijských. A musím říct, že na to jsem pyšná i já, ne jenom děti.

Potom chci většinou vědět, jaký český potravinářský výrobek je ve světě nejslavnější. Většinou hádají, že je to něco z jejich kraje, takže v Pardubicích perníky, v Olomouci tvarůžky, na Vysočině však víte... A přesto nakonec uslyším, co chci slyšet. Pivo. Plzeňský. Slyším spoustu cestovatelů, jak říkají, že si v Austrálii, v Japonsku objednali Pilsner Urquell. (Přesto jsme v jeho spotřebě nejvýkonnější na světě - co si uvaříme, to si taky vypijeme... Ale slyšela jsem, že od té doby, co jezdíme lyžovat do Rakouska, s námi Rakušané o to prvenství zápolí.)

Pak projdu s dětmi pár dalších oborů, ale po pravdě... myslím, že nejzajímavější je tady humor. Tradičně satirický, který je svou kapičkou jedu až štiplavý, také švejkovský, jenž se s mazanou fikaností vyhýbá povinnostem a je vtipný jak pro koho a v jak které situaci, no a nakonec ten svěrákovský, který filmově prorazil do světa. Ten milujeme všichni. 

A když zbyde čas, tak si ještě řekneme, na jaké úžasné místo bychom pozvali cizince na návštěvu. Nejdřív všichni řeknou do Prahy, ale když se zeptám na jejich vlastní úžasné místo, to se každý rozesní nad svým oblíbeným kopcem, parkem nebo třeba zámkem. A tak nakonec toho dáme dohromady docela dost, na co můžeme být pyšní, přestože na začátku diskuse jsem slyšela ze všech stran "na nic"

Buďme také trochu pyšní. (Ne zase moc.) Neshazujme, co jsme, jen protože se srovnáváme s obry. Nechtějme pořád dohánět, co jsme ztratili za socialismu. Buďme svoji. Buďme spokojení. Pěstujme si svůj humor jako vzácnou rostlinku.