Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  pondělí 19.5.2025, svátek má Ivo 

Hledej

Autorský web

Otcovi psí smrt (díl čtvrtý)Ať žijí múzyOtcovi psí smrt (díl třetí)Ranní údivOtcovi psí smrt (druhý díl)Otcovi psí smrt (díl první)


Nejčtenější za 14 dní

Tajemné město Mayů ožívá: Češi a Slováci našli nejstarší observatořJaké jsou vaše zkušenosti s dietami?Breuer. Čech v Americe, kterého po letech objeviliMůry noci a jiné horory let 1870-1912Tip na výlet: Na Novopacku se pěstoval spiritismusMáme to v kufru! Biografický film o Nepelovi je už natočenýDivadlo MANA se stěhuje do ZOO!Žena miluje děti, a tak si vysní ĎáblíkaKvětinové karty Lenormand: Krásky s něžným i přísným poselstvímLáska bez cenzury, film Kde končí láska slibuje víc než jen romanciFranz Kafka očima čtyřiceti malířů Festival TANEC PRAHA se vrací!


Spolupracujeme

Nabízíme mediální partnerství

www.alpress.cz

www.argo.cz

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Mistr hrůzy se narodil před 125 lety

23.11.2024   Ivo Fencl   Film   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Mistr hrůzy se narodil před 125 letyOd narození Alfreda Hitchcocka letos (13. 8.) uplynulo 125 let. Hitchcock odešel roku 1980, ale pro (britský) film začal pracovat už roku 1920. Ne rovnou jako režisér. Zprvu dělal titulky. Tak třeba pro snímek George Fitzmaurice Tři živoucí duchové (1922).

Následoval jeho první režijní pokus (film Number Thirteen), ale potkala jej tou třináctkou smůla a snímek nebyl dokončen. Roku 1923 napsal i scénář spektáklu Bílý stín a za první jím režírované dílo bývá považována teprve Zahrada rozkoše (1925) a za prvního „pravého“ Hitchcocka až Příšerný host (1926), adaptace románu o - údajném - Jacku Rozparovači od Marie Belloc-Lowndesové. Tato její kniha vyšla také česky.


Roku 1929 se Anny Ondráková objevila ve dvou Hitchcockových filmech A neuveď nás v pokušení a Její zpověď. Ve druhém si, prosím, všimněte mistrné práce se synchronicitou dějů. Cosi se přihodí ve stejné chvíli tady a tohle obdobné tam…
Roku 1931 adaptoval Hitch hru Johna Galsworthyho The Skin Game a roku 1932 vznikl film Number Seventeen (Číslo sedmnáct), který u nás měl být uveden pod titulem Záhada, ale cenzura promítání zakázala.

Nejúspěšnějším Hitchcockovým anglickým filmem se stal Muž, jenž věděl příliš mnoho (1934) a jeho finále se takřka stalo nejponuřejší předzvěstí jedné extrémně tragické události z Prahy po atentátu na Reinharda Heydricha. Toto finále Muže vzniklo navíc podle skutečné události (1910), kterou ještě pamatoval Hitchcock sám. Říká se jí Obklíčení Sidney Street.

„Tenkrát šlo o to, vypudit z jistého londýnského domu ruské anarchisty, kteří se tam zavřeli a stříleli,“ vyprávěl Hitchcock po letech režiséru Truffautovi v jejich knize rozhovorů. „Bylo velice obtížné dostat Rusy ven. Tak přivolali policejní oddíly a Churchill se dostavil osobně, aby na akci dohlížel; ale mě potkaly především potíže s cenzurou, jelikož anglická policie nikdy není ozbrojena. Taky že se jí anarchisty nepodařilo vypudit a museli poslat pro vojáky a chtěli dokonce užít dělostřelectvo, když vtom vypukl požár.

Můj cenzor se bohužel na film díval zaujatě. Podle jeho názoru se stala záležitost skvrnou v dějinách anglické policie a cenzor nechtěl, aby měli policisté v rukou zbraně. Namítl jsem: Jak tedy mají špióny vypudit? Odpověděl: Proč nepoužijete hasičské stříkačky?

Podíval jsem se do svého dokumentačního materiálu a objevil, že sám Winston Churchill přišel se stejným návrhem. Ale bylo to už jedno, protože cenzor nakonec souhlasil, že smí policie užít pušky, i když s podmínkou, že to budou staré zbraně, které si nepřinesou, ale opatří v obchodě se starožitnostmi. Tím se mělo jasně ukázat, že britská policie nemá ve zvyku střelné zbraně používat. Ale mě to rozčílilo a vyvlékl jsem se tím, že jsem ukázal, jak přijíždí náklaďák a policisté berou zbraně odsud.“
Roku 1956 ten příběh Hitchcock zfilmoval znovu a nová verze je známa vysoce funkčně užitou písní Que Sera Sera (Kdo ví). Stala se pověstnou. Maminčinu (Doris Dayová) písničku slyší syn, držený jako rukojmí ve stejné budově, a kamera se k němu společně s tóny přibližuje po schodech.
Doris Day - Que Sera Sera "The Man Who Knew Too Much" | Hitchcock Presents
U většiny Hitchcockových snímků (dodávám) existují dnes i další verze, ať už filmové nebo televizní, a často jde, přesněji řečeno, o další adaptace původních literárních předloh. Někdy je těch verzí dokonce víc.

Roku 1935 adaptoval Hitchcock - tehdy dvacet let starý - špionážní román Johna Buchana Třicet devět stupňů, jehož hrdina se stane podezřelý přinejmenším z vraždy - a současně ho stíhají Anglií policie i zlosyni. Roku 1936 zpracoval předlohu Somerseta Maughama Tajný agent a následovala mj. adaptace klasika Josepha Conrada (Sabotáž), film Zmizelá žena (1938) a první z adaptací prací jeho oblíbenkyně Daphne du Maurier Hospoda Jamajka (1939).

Po přesunu do Hollywoodu realizoval a proslavil další její knihu Rebecca, známou u nás pod titulem Mrtvá a živá. V Americe, kam se přestěhoval s manželkou a dcerou, následovaly snímky Zahraniční dopisovatel (1940), Mr. And Mrs. Smith (1941) a Podezření (1941), kde prvně spolupracoval se svým oblíbeným hercem Cary Grantem. Snímek nezaměňujme s vynikajícím filmem Ani stín podezření (1943), na jehož scénáři spolupracoval Thornton Wilder a jenž je příběhem dívky a jejího stejnojmenného strýce. Oba jsou Charlie. Strýček se vynoří jednoho krásného dne na zápraží a přátelsky se vloudí do rodinného kruhu i domku v Santa Rose, kde má starší sestru a švagra. Neteř jej obdivuje, takřka by se zamilovala, ale začne nového spolubydlícího podezírat, že je hledaný vrah vdov. Tušení sdílí mladý detektiv, a protože strýc pochopí, že neteř uhádla jeho pravé „povolání“, opakovaně se ji pokusí odpravit. Dvakrát přímo v rodinném domě (pomocí venkovního dřevěného schodu a výfuku), nakonec ve vlaku. Ano, to je příběh, ale samozřejmě jde víc o - mistrné - jeho nasnímání.

Potom Hitchcock adaptoval povídku Johna Steinbecka Záchranný člun a roku 1945 obsadil Gregory Pecka a Ingrid Bergmanovou do příběhu Rozdvojená duše, když nechal snové sekvence kreslit Salvadora Dalího:
Salvador Dali Dream Sequence from Spellbound (1945)

Osobně na ten film vzpomínám proto, že byl první, který jsem od Hitchcocka kdy viděl. Jak si můžete ověřit, Československá televize ho uvedla po jeho smrti. V pozdních hodinách. Jinak se o jeho díle za normalizace takřka mlčelo a v televizi skutečně „nehrozil“.
Vybavuji si, že jsem nebyl tenkrát ani ještě moc zvyklý dlouho do noci na začátky filmů čekat, ale rád jsem vydržel… A byl zklamán. Ale nadchly mě a stoprocentně Dalího surreálné sekvence i několik dalších vizuálně rafinovaných pasáží, například ta závěrečná s bubínkovým revolverem otáčejícím se do kamery.

Roku 1946 vznikl film Notorious, kde opět vystupuje Ingrid Bergmanová a s ní Claude Rains a Cary Grant. Rains hraje syna pérovaného dominantní matkou a „pověstně“ nezapomenutelný je závěr, kdy se vrací do vlastního domu po schodech od Granta a Bergmanové, aby se - pravděpodobně - dočkal smrti:
Notorious Alfred Hitchcock 1946 Film in English, Cary Grant, Ingrid Bergman, Claude Rains - YouTube

Po řadě dalších poutavých filmů včetně Hrůzy na jevišti (1950) s Marlene Dietrichovou následovala adaptace románu Patricie Highsmithové Cizinci ve vlaku, na jejímž scénáři se podílel Raymond Chandler. Banálně řečeno je to příběh dvou rozdílných chlápků, kteří se srazí ve vlaku, a protože by každý nejraději kohosi konkrétního zavraždil, jak už tomu v životě „bejvá“ (může jít o tchýni, může jít o manželku), ale každý z nich by vzápětí upadl do podezření, vraždy si prohodí. Nebo takřka. Film končí dnes už klasickou honičkou na dětském kolotoči.

Po filmu Zpovídám se (1952) a Vraždě na objednávku (1954), kde spíš znáte novou verzi s Michaelem Douglasem, natočil Hitchcock fenomenální Okno do dvora s budoucí monackou kněžnou Grace Kellyovou a dokonalým Jamesem Stewartem. Jde o adaptaci příběhu od Cornella Wollriche, a jestliže se dá nějaký film nazvat „ryzím“, je to tenhle.

Mimo jiných následovaly snímky Chyťte zloděje (1955), opět s Cary Grantem a Grace Kellyovou, Trable s Harrym (1956) a Nepravý muž (1957) s Henry Fondou. A pak Vertigo (1958) alias adaptace knihy Pierra Boileaua a Thomase Narcejaka Zpět z říše mrtvých. Přemíra osob se už obírala nejrozličnějšími výklady tohoto filmu a mně se víc líbí následující Na sever Severozápadní linkou (1959) s Cary Grantem a Jamesem Masonem, kde je opakován recept z Devětatřiceti stupňů. Nepravý muž je souběžně pronásledován policií a jejím protikladem. Zlem. Hon vrcholí na Mount Rushmore a při šplhu po tvářích amerických prezidentů. V klasických momentech je Grant v tomto filmu pronásledován práškovacím letadlem.

Tím fakticky končí jedna éra a jiný režisér by to v bodě tom zabalil, možná. Užíval si důchodu. Ne Hitchcock. Roku 1960 adaptoval velmi překvapivě (a překvapivým způsobem i levně) román Roberta Blocha Psycho, přičemž do hlavní role osudově obsadil Anthony Perkinse. „A zbytek je historie,“ lze dodat. Protože ten film skutečně představuje až symbolický fenomén.

Méně dobří, pořád ale geniální Ptáci (1963) jsou třetí Hitchcockovou adaptací předlohy Daphne du Maurier. Oba filmy, Ptáci a Psycho, vytvořil nesmírně zkušený umělec, ale byl to najednou úkrok a obě díla transformovala pohled na Hitchcocka. Pozměnila jeho zařazení a teprve jimi se ze škatulky thriller dostal i mezi hororové tvůrce.
Dá se snad i říct, že ty filmy už „nejsou typický Hitchcock“? Ne. Naopak. Do ranku pro Hitchcocka typického s nimi jen hodně přibylo. Co následovalo?

Dohra. Marnie (1964) mě svého času nudila. Obdivovatelé vám ji rozeberou do kolečka a mrti a přesvědčí vás, jak je mistrná, ale pochybuji o tom. Matka Melanie Griffithové Tippi Hedrenová, která už hrála v Ptácích, si při natáčení držela prý Hitchcocka od těla a jeho to ranilo. Věřím té historce, i když pochází od blondýnky.

Roku 1966 natočil ještě Roztrženou oponu - s Paulem Newmanem - a roku 1969 jen podstatně slabší Topaz s Noiretem. Poslední vzepětí pak představuje (1972) Frenzy (Běsnění) stvořené po letech v Anglii dle románu Arthura La Berna Goodbye Picadilly, Farewell Leicester Square. Každý za sebe ať si, pěkně prosím, rozhodne, je-li zde přítomná scéna škrcení stále ještě tím „pravým“ Hitchcockem. Po vraždě kamera až fascinujícím způsobem ustupuje z interiéru a schodištěm prchá na ulici Londýna, ale další film už velký režisér realizovat nedokázal; když nepočítám nepodařený Rodinný úklad (1976). A přece ještě něco.

Už roku 1945 vytvořil dokument ze záběrů, jež točili britští vojenští filmaři bezprostředně po osvobození koncentračních táborů Bergen-Belsen a Buchenwald. Snímek vznikl na objednávku ministerstva informací, ale vládě se zdál nevhodný, i byl skryt do muzejního archivu, aby prach oklepali až po režisérově smrti.
Sám Hitchcock byl vtipný muž a svého času vyprávěl kruhu přátel o muži, který si stěžoval, že se jeho paní odmítá po zhlédnutí Psycha koupat i sprchovat, ba neumí vkročit do koupelny. „Copak mám dělat?“ ptal se muž Hitche. „A co jste mu poradil?“ „Napsal jsem mu, jestli zvážil možnost dát ženu do čistírny.“

Co je zajímavější? Hitchcock měl už z logiky svého přístupu nejraději ty herce, kteří moc nehráli a byli s to být před kamerou „sebou“. A jejich obličeje, jak se mu hodilo, zůstávaly jen prázdnou mapou, kam si každý divák vepíše své. Cokoli. Při podobném přístupu není divu, že byl Hitchcockovi připisován výrok „herci jsou dobytek“. Řekl to? Ohradil se: „Neřekl jsem nikdy, že jsou herci dobytek; jenom jsem řekl, že se s herci musí zacházet jako s dobytkem.“
 


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0429 s