Královské město Plzeň bylo založeno okolo roku 1295. Obchodní cesta, která vedla tímto místem přivedla do města i židovské obchodníky brzy po jeho založení. Židé se zde patrně začali usazovat, ale písemné doklady o jejich osídlení máme až z dob Karla IV.

V době založení města Plzně už byla česká městská správa značně rozvinutá. Měšťanem se mohl stát každý, kdo osvědčil svůj poctivý původ z lože manželského, dále prohlásil, že bude snášet dobré i zlé ve městě po tři roky a tři dny a složil určenou částku do městské pokladny.

Židé tvořili zvláštní obec. Byli vyjmuti z městských práv a v případě těžších provinění podléhali přímo králi.

První písemnou sbírku o nich v Plzni máme z roku 1338, kdy Karel IV. nařídil obyvatelům Plzně:

" Aby nedopustili týrání Židů ve městě bydlících a kdyby kdo přec se opovážil proti tomuto nařízení jednati, aby toho přísně potrestali."

Další zmínkou o přítomnosti Židů na území Plzně je pověření křížovníka řádu Německých rytířů vybíráním daní, jak od křesťanů, tak od židů, ze dne 17.září 1375.
 

„Dominus Zyfridus habet potestatem eandem pecunium inter Judeos sive Christianos conquiere“.

Tato pergamenová listina s třemi pečetěmi je uložena v archivu města Plzně.

Dalšími prameny jsou soudní knihy. V Liber judicii, jak uvádí Bohumil Bondy, se nedochovaly žádné zmínky o Židech v Plzni ze XIV.století, ale na počátku XV.století
Židé v Plzni tvořili zvláštní obec, drželi ve svých rukách poměrně velký počet domů, hlavně v dnešní Solní a Sedláčkově ulici. Tato část města však nebyla oddělena.


                                             Sedláčkova ulice (archivní foto)

První patřil židovskému občanu Levu, později byl prodán plzeňskému měšťanu Mikuláši Principálovi, dům patřil zřejmě mezi ty menší, jelikož byl prodán za 65 kop. Židé vlastnili domy č.245, 249, 252, 253, 256 v tehdejší páté čtvrti a dalších pět v šesté čtvrti.


                           Hlavní pošta , místo původní a první synagogy (archivní foto)

Na území dnešní hlavní pošty stála synagoga, o níž se nejstarší zmínka objevuje z roku 1409. Plzeňské židovské obci ale nevyhovovala, neboť roku 1437 byl zakoupen dům v blízkosti staré synagogy pro zřízení nové. Za synagogou se nalézaly v Katovské uličce další dva domy. V 15.st. zde bylo celkem 10 židovských domů.

Z dobových soudních knih lze doložit celkem 35 osob, 19 můžů a 16 žen. Tento údaj však neudává celkový počet židovských obyvatel.

V době husitských válek je plzeňská židovská obec již početná a má své nároky. Nejprve žádá o koupi pozemku pro zřízení hřbitova a později školy. Dne 25.ledna 1424

„Purkmistr, konšelé i celá obec Nové Plzně ustanovili na žádost obce židovské prodati jí pozemek, aby na něm Židé mohli zřídit hřbitov. Při svolané schůzi nikdo ničeho proti tomu nenamítal.“

První hřbitov byl založen v roce 1432 odprodejem stavebního místa v předměstí Skvrňanském za 12 kop pražských grošů. Zanikl beze stopy po roce 1504, kdy byli židé vypovězeni z Plzně "na věčné časy".

Škola byla zřízena v roce 1437. Objekt, který k tomu byl odprodán, již dnes nestojí, nacházel se na rohu ulice Solní a Sedláčkovi. V 17.století již byl zbořen.

Židé v Plzni se zabývali především obchodem, jehož hlavním artiklem bylo koření, a to pepř a zázvor, nebo půjčováním peněz na úrok. Veškerý obchod s kořením byl vázán na zahraniční styky, nejvíce s Norimberkem.
Hlavní protižidovskou silou té doby byly městské obce spolu s cechovními korporacemi a ne vždy používali čistých prostředků. Počátek pogromů a proti židovských nařízení ve městě se začíná stupňovat. 
Prvním projevem těchto nevraživostí v Plzni bylo nařízení z 2.září 1493. Toto nařízení přikazovalo domácím i přespolním židům nosit židovské kukly, ženám šlojíře se žlutými okraji pro odlišení od ostatních obyvatel. Neuposlechnutí tohoto příkazu bylo potrestáno pokutou pěti grošů.

Dalším krokem bylo vyhlášení 19 artikulí konšely a staršími města Plzně 28.května 1501. Artikule obsahovaly výši lichvy, zákaz zastavování oděvů, lůžkovin, šperků. Zakázán byl také obchod s oděvy a závoji. Následovaly postihy za přijetí kradených věcí do zástavy, za mytí se v křesťanských lázních, za nákup kostelních předmětů a za tavení mincí. Pobyt cizích Židů byl artikulemi omezen na tři dny a přistěhování bylo možné jen se souhlasem purkmistra.

Poté nastává období úpadku židovské kultury a za oficiální konec plzeňské židovské obce v 16.st. můžeme považovat rok 1533, kdy zanikla synagoga i škola. Poslední židovský dům byl prodán do křesťanských rukou r.1542.

Občané židovského vyznání se museli vystěhovat a až do roku 1643 nebyl v Plzni zaznamenán jediný příslušník židovského vyznání, ačkoliv do roku 1504 byla plzeňská židovská obec druhá nejpočetnější v Čechách a na Moravě ( po Praze ).

Použitá literatura a prameny:

Strnad J.:Listnář královského města Plzně a druhdy poddaných osad, část I.
AM Plzně, Rejstřík rozepří
Bondy Bohumil, Dvorský František: K historii Židů v Čechách, na Moravě a v Slezsku, I.díl
Fotografie: www.10hvezd.cz 
www.antikvariat-benes.cz