ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
sobota 25.1.2025, svátek má
Miloš
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Romeo a Julie věku pokročiléhoPromiskuita Svátky vánočníHelena Zeťová nám bohužel odešlaZ jeřabinTakový zimní den
Nejčtenější za 14 dní
Svačinky pro školáky: 5x salát na přestávkuLucie Moravčíková: Koučování mi pomohlo objevovat samu sebeJak nakládat s množiteli zvířat?FOTOREPORTÁŽ: Z Nairobi do MombasyMagický den pro malé princezny v Martinickém paláci Labužník životaSubstance a Demi Moore bodují. Kde film uvidíte?Jaký bude letošní Český lev?FOTOCITÁTY slavných Tlaková vlnaPrvní premiéra souboru Musica Florea v novém rocePlzeň v záři oslaví 10 let
Česká verze 451 stupňů Fahrenheita
11.12.2024 Ivo Fencl Literatura
451 stupňů Fahrenheita je klasika. Levným se stane každý, kdo se na tomhle románu přiživí, a že příživníků bylo. Pojmenovat proto vlastní knihu „drze“ 37 stupňů Celsia je tudíž lehce arogantní, nebo snad ne? Odpověď záleží na zdařilosti nového příběhu.
Tenhle napsal Miroslav Macek (1944-2024), původním povoláním lékař, také pak politik a známá osobnost. Posléze autor mnoha humoristických děl (salší díly Saturnina, druhý díl Tří mužů ve člunu, parafráze na knihu Hýta a Batul) a spousty detektivek, jakou je třeba Návrat psa baskervillského.
Koncem roku 2024 přišel na trh ještě jeden Mackův zářez a nejedná se o „detektývku“, ale science fiction. Poprvé vychází po tvůrcově smrti a premisa plyne z toho, co lze okolo nás postřehnout už dnes. O stáří, smrti se málo hovoří a téma je vytěsňováno z veřejného prostoru, kam naopak patří adorované taneční soutěže plné mladých a krásných těl. Nic proti těm tělům, ale podle Miroslava Macka to půjde světem obdobně dál a posedlost životem a zdravím se vystupňuje a popoleze k zenitu dle neustále upravovaných zdravotních standardů. Budou podobně vyhodnocovány veškeré aspekty jednotlivcova života a slovo svoboda se stane zbrusu nově definovaným pojmem; podobně se to asi semele se slovem kontrola.
Miroslav Macek věru nenapsal utopii. Napsal dystopii, tak jako kdysi Bradbury, a jenom část parchantů v té dystopii všem degradovaným tvrdí, že žijí utopií a ideálem.
„Freytag se probudil s nejasným pocitem, že není zcela zdráv,“ začíná vyprávění. „Zdálo se mu o prababičce. Sice byla už delší čas po smrti, ale dožila se vysokého věku, takže nejen pamatovala dobu dávno minulou, ale s potěšením mu o ní během celého jeho dětství vyprávěla. Právě vzpomínky na to vyprávění, které se mu v posledních dnech živě promítaly do snů, vyvolávaly ve Freytagovi neklid a zvláštní pocit viny.“
Byl ženatý, ale jak sledujeme, dochází ve vztahu k rozporům a krizi; jak to vnímá především Freytag, zatímco autor - zručně - maluje ono překrásné předpeklí a peklo budoucnosti, kde je tabu i prostá venkovská zabijačka. Což by – ještě - nebylo to nejhorší.
Jako to moc nevadí už dnes. Děsivější bude třeba i „prostý“ výpadek proudu - a takto hrdinka Joanna informuje o situaci manžela: „Vypadl v celé jídelně. Opravář je na cestě, ale nechápu, co budu celou dobu dělat.“ On: „Mohli bychom si na chvíli sednout do kuchyně a povídat si.“
Nyní čekáte, že to nebudou již umět, ale o tomhle Mackův příběh není. Je méně banální. A problém budoucnosti? Veškerý obludný obsah světa a jeho rutinní reality.
Konkrétně? Manželčina kamarádka dostala, jak zví Freytag, od manžela k narozeninám nového „soustolovníka“. Model je parádní a generuje asi dvacet typů úsměvu, přičemž se nadále od dámy učí další. A tento tvor…
Freytag by, pravda, při výpadku proudu raději konečně hovořil o knížkách. O - najednou - už dávném fenoménu knih. Jenže prý nejsou k ničemu, vše najdeme na webu, ehm, v Centrální encyklopedii.
„Všechno,“ vzdychá Freytag - a vzpomene i na jistou knihu o muži unaveném lidmi a trpícím střetem povinností a vlastního vnitřního života. Pak muž potkal dívku, do které se zamiloval, a následně… Ale i Freytag je ve chvíli, kdy na to vzpomíná, zamilovaný; teprve mu to dojde. Dotyčná dáma se jmenuje Speranza a představuje záhadu.
„Proti oknu se rýsovaly obrysy její dokonalé postavy. Když se otáčela, a jak jí na záda dopadlo světlo, zahlédl na zlomek vteřiny v plném světle klenutí zad nad… Na bezchybné kůži zřetelně uviděl značku R bez výrobního čísla, obvyklé označení nových prototypů replikantů.“
Podstatou příběhu Miroslava Macka však není ani zjištění, že je replikantka nakonec lepší než normální lidská žena. Podstatou 37 stupňů Celsia je zachycení světa, který na Freytaga příšerně tlačí v každém z bodů jeho existence, zatímco mnoho jeho souputníků nechává tlak jaksi odplývat a nevnímá jej. A vztahy a láska jsou uprostřed totality jen detail - a rovněž únik od pravého a střízlivě pojatého pohledu na realitu.
„Vítej na Ostrově,“ řekla Speranza. „Naší skupině vědců se podařilo v Centrální inteligenci vymazat jakoukoli informaci o téhle části Divočiny. Postupně tě seznámím i s dalšími lidmi, a taky ti ukážu naše podzemní továrny, vodárny a energetické jednotky. Statky, vinohrady, obchody, školy, hřiště, nemocnice, divadla a kostely. Myslím, že mnohé z toho, co uvidíš, ti vybaví spoustu vzpomínek na dětství a vše, o čem jste si povídali s prababičkou. Ostatně právě tvé dětství a v tobě tehdy zaseté pochyby byly hlavní důvod, proč jsi vytipován k nabídce života na Ostrově.“ --- Skutečně… je místné brát nohy na ramena? A pokud ano, před čím?
Je to na místě. Ačkoli bude rozdíl, jak si ono Něco, před čím se ukrýt do zálohy, představuje Orwell, jak Huxley, jak Bradbury a jak MUDr. Miroslav Macek. Každopádně… Taky u něj platí, že budou existovat moudří vzpurníci. Jako enkláva. A vzpurníci nebudou vybiti a zůstanou jim i nevygumované mozky a oni dokonce úspěšně vybudují tajnou společnost. Se svou jistotou, či takřka jistotou, že původní Megapolis (v tomhle případě) postihne zkáza. Freytaga vtahují na „novou Noemovu archu“. Kam doplují? Ze závěru svazku mám pocit, jako by nám autor dlužil přinejmenším druhý díl.
Miroslav Macek: 37 stupňů Celsia. Ilustroval Michael Michajlov. Ve společnosti Albatros Media vydalo NAKLADATELSTVÍ XYZ. Praha 2024. 144 stran.
37 stupňů Celsia - Miroslav Macek | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví
Koncem roku 2024 přišel na trh ještě jeden Mackův zářez a nejedná se o „detektývku“, ale science fiction. Poprvé vychází po tvůrcově smrti a premisa plyne z toho, co lze okolo nás postřehnout už dnes. O stáří, smrti se málo hovoří a téma je vytěsňováno z veřejného prostoru, kam naopak patří adorované taneční soutěže plné mladých a krásných těl. Nic proti těm tělům, ale podle Miroslava Macka to půjde světem obdobně dál a posedlost životem a zdravím se vystupňuje a popoleze k zenitu dle neustále upravovaných zdravotních standardů. Budou podobně vyhodnocovány veškeré aspekty jednotlivcova života a slovo svoboda se stane zbrusu nově definovaným pojmem; podobně se to asi semele se slovem kontrola.
Miroslav Macek věru nenapsal utopii. Napsal dystopii, tak jako kdysi Bradbury, a jenom část parchantů v té dystopii všem degradovaným tvrdí, že žijí utopií a ideálem.
„Freytag se probudil s nejasným pocitem, že není zcela zdráv,“ začíná vyprávění. „Zdálo se mu o prababičce. Sice byla už delší čas po smrti, ale dožila se vysokého věku, takže nejen pamatovala dobu dávno minulou, ale s potěšením mu o ní během celého jeho dětství vyprávěla. Právě vzpomínky na to vyprávění, které se mu v posledních dnech živě promítaly do snů, vyvolávaly ve Freytagovi neklid a zvláštní pocit viny.“
Byl ženatý, ale jak sledujeme, dochází ve vztahu k rozporům a krizi; jak to vnímá především Freytag, zatímco autor - zručně - maluje ono překrásné předpeklí a peklo budoucnosti, kde je tabu i prostá venkovská zabijačka. Což by – ještě - nebylo to nejhorší.
Jako to moc nevadí už dnes. Děsivější bude třeba i „prostý“ výpadek proudu - a takto hrdinka Joanna informuje o situaci manžela: „Vypadl v celé jídelně. Opravář je na cestě, ale nechápu, co budu celou dobu dělat.“ On: „Mohli bychom si na chvíli sednout do kuchyně a povídat si.“
Nyní čekáte, že to nebudou již umět, ale o tomhle Mackův příběh není. Je méně banální. A problém budoucnosti? Veškerý obludný obsah světa a jeho rutinní reality.
Konkrétně? Manželčina kamarádka dostala, jak zví Freytag, od manžela k narozeninám nového „soustolovníka“. Model je parádní a generuje asi dvacet typů úsměvu, přičemž se nadále od dámy učí další. A tento tvor…
Freytag by, pravda, při výpadku proudu raději konečně hovořil o knížkách. O - najednou - už dávném fenoménu knih. Jenže prý nejsou k ničemu, vše najdeme na webu, ehm, v Centrální encyklopedii.
„Všechno,“ vzdychá Freytag - a vzpomene i na jistou knihu o muži unaveném lidmi a trpícím střetem povinností a vlastního vnitřního života. Pak muž potkal dívku, do které se zamiloval, a následně… Ale i Freytag je ve chvíli, kdy na to vzpomíná, zamilovaný; teprve mu to dojde. Dotyčná dáma se jmenuje Speranza a představuje záhadu.
„Proti oknu se rýsovaly obrysy její dokonalé postavy. Když se otáčela, a jak jí na záda dopadlo světlo, zahlédl na zlomek vteřiny v plném světle klenutí zad nad… Na bezchybné kůži zřetelně uviděl značku R bez výrobního čísla, obvyklé označení nových prototypů replikantů.“
Podstatou příběhu Miroslava Macka však není ani zjištění, že je replikantka nakonec lepší než normální lidská žena. Podstatou 37 stupňů Celsia je zachycení světa, který na Freytaga příšerně tlačí v každém z bodů jeho existence, zatímco mnoho jeho souputníků nechává tlak jaksi odplývat a nevnímá jej. A vztahy a láska jsou uprostřed totality jen detail - a rovněž únik od pravého a střízlivě pojatého pohledu na realitu.
„Vítej na Ostrově,“ řekla Speranza. „Naší skupině vědců se podařilo v Centrální inteligenci vymazat jakoukoli informaci o téhle části Divočiny. Postupně tě seznámím i s dalšími lidmi, a taky ti ukážu naše podzemní továrny, vodárny a energetické jednotky. Statky, vinohrady, obchody, školy, hřiště, nemocnice, divadla a kostely. Myslím, že mnohé z toho, co uvidíš, ti vybaví spoustu vzpomínek na dětství a vše, o čem jste si povídali s prababičkou. Ostatně právě tvé dětství a v tobě tehdy zaseté pochyby byly hlavní důvod, proč jsi vytipován k nabídce života na Ostrově.“ --- Skutečně… je místné brát nohy na ramena? A pokud ano, před čím?
Je to na místě. Ačkoli bude rozdíl, jak si ono Něco, před čím se ukrýt do zálohy, představuje Orwell, jak Huxley, jak Bradbury a jak MUDr. Miroslav Macek. Každopádně… Taky u něj platí, že budou existovat moudří vzpurníci. Jako enkláva. A vzpurníci nebudou vybiti a zůstanou jim i nevygumované mozky a oni dokonce úspěšně vybudují tajnou společnost. Se svou jistotou, či takřka jistotou, že původní Megapolis (v tomhle případě) postihne zkáza. Freytaga vtahují na „novou Noemovu archu“. Kam doplují? Ze závěru svazku mám pocit, jako by nám autor dlužil přinejmenším druhý díl.
Miroslav Macek: 37 stupňů Celsia. Ilustroval Michael Michajlov. Ve společnosti Albatros Media vydalo NAKLADATELSTVÍ XYZ. Praha 2024. 144 stran.
37 stupňů Celsia - Miroslav Macek | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Literatura
Pár vyluští záhadu
Náměsíčník – nová severská detektivka od Larse Keplera
Labužník života
Stín smrti – místo činu: Dívčí kámen
Knižní zápisník: Poutavý prosinec
Zima bez tebe
Kdybychom se neviděli
Vánoční koleda v moderním kabátku
Rebecca Campbell: Karty léčivých vod
Sophie Hannah: Tichá noc Hercula Poirota
Slib
Černobylské dívky
S každou padající hvězdou...
Po 111 letech vyšel podruhé Pán světa od Hugha Bensona
Generálův deník: Fascinující příběh i křivdy, na které je těžké zapomenout
Hory Tóry: Básnické „šťourání“ Václava Vokolka
Mo Gowdat: Děsivě chytré
Ptačí hotel
Třicet jednodenních výšlapů Krakonošovým krajem
Klíma Klímu připomněl
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.