ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
sobota 25.1.2025, svátek má
Miloš
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Romeo a Julie věku pokročiléhoPromiskuita Svátky vánočníHelena Zeťová nám bohužel odešlaZ jeřabinTakový zimní den
Nejčtenější za 14 dní
Svačinky pro školáky: 5x salát na přestávkuLucie Moravčíková: Koučování mi pomohlo objevovat samu sebeJak nakládat s množiteli zvířat?FOTOREPORTÁŽ: Z Nairobi do MombasyMagický den pro malé princezny v Martinickém paláci Labužník životaSubstance a Demi Moore bodují. Kde film uvidíte?Jaký bude letošní Český lev?FOTOCITÁTY slavných Tlaková vlnaPrvní premiéra souboru Musica Florea v novém rocePlzeň v záři oslaví 10 let
Filmový muzikál Čarodějka
09.12.2024 Ivo Fencl Film
Jaký přesah má film Čarodějka, uvedený u nás ve čtvrtek 5. prosince 2024? Odráží postoj k jinakosti, a to rovnou na dvou frontách. Titulní dáma je zelená a nehty na rukou asociuje takřka Střihorukého Edwarda, takže je skutečně jiná. Navíc bydlí v zemi Oz, kde zvířata myslí a mohou vyučovat, ale schyluje se k jejich vyčlenění, věznění a snad i vraždění. Gardy zeme Oz připomínají oddíly SS a obecně přijatý společenský konsensus pučí z toho, že je „němé tváři“ prý za mřížemi lépe.
Chovala se podobně bohužel velká část Němců, když se ve třicátých letech začalo s „vymetáním“ Židů, ale spolu s Čarodějkou naštěstí pochopíme, že tahle protižidovská/protizvířecí nechuť není jednolitá a vždycky může vyvstat opozice; i kdyby podobně brutální.
Film roku 2024 ty myšlenky vložil do formy poutavého muzikálu s využitím dokonalých triků a stojí za připomínku, kdy se „zlá“ Čarodějka do světa vecpala poprvé. Roku 1900, a to propracovanou fantasy knihou Lymana Franka Bauma Čaroděj ze země Oz.
Sice jsem se do knihy znovu nedíval, ale ještě tam asi není, že je „zlá“ čarodějka ze západu celá zelená. Zezelenala až filmem (1939), kde ji ikonicky zosobnila herečka Margaret Hamiltonová.
Dorothy Meets The Witches | The Wizard of Oz | Max - YouTube
Teprve ona poprvé nosí odporně zelenou kůži, až ji uzříme na koštěti. A sledujeme taky létající opice... a ty scény, vytvořené ještě bez digitálních triků, dosahují mocné působivosti. Film je kult a budí specifickým způsobem úžas; specifickým i v tom, že se původ čarodějek (není jedna) nevysvětluje. Ale pak plynula desetiletí a narodil se (1954) i Gregory Maguire. Do filmu se zbláznil, v tom ostatně nebyl sám, a sledoval ho znovu... a znovu. Četl předlohu a už mu bylo dost let, když dostal nápad. „Vytvořím životopis zlé zelené čarodějky a její vývoj učiním co nejvěrohodnější. Ukážu tím, že každý není zlý od narození. Možná nikdo.“ Tak vznikla jeho kniha Čarodějka (1995).
Jistěže nebyl v mnohém první. Zlidšťování zlých podstav je silná tendence, která není ojedinělá. Příkladem může být odporný batmanovský Joker - a poslední dva filmy o něm, z nichž druhý je prý natolik špatný, až je dobrý; jak ale míní takřka jen Quentin Tarantino.
I Maguire svou milovanou zlou čarodějku zlidštil a líčí její vývoj od narození, kdy ji otec zavrhne jako příšeru. Pravda je, že jeho nebyla a že byl jejím pravým tátou dokonce sám mocný… Ale prozrazuji příliš.
V původní Baumově knize, která je jinak skvělá, nemá zelená čarodějka ještě ani jméno, takže Maguire nějaké vymyslel. Nu, a víte co udělal? Vzal iniciály jména Lyman Frank Baum, a tedy jména muže, jehož právem obdivoval, a speloval, až došel ke křestnímu jménu Elphaba.
Už jen přidal příjmení Thropp. Výsledný román neostrouhal. Naopak. Setkal se s uznáním a např. deník Los Angeles Times ho zmínil vedle legendárních ság Gormenghast a Duna. Ostatně i Maguire pak napsal další díly.
Ale i výtky byly oprávněné. Původní autor nabarvil „západní“ čarodějku „na zlo“ a sotva měl v plánu její povahu rozporovat, zatímco Maguire se zachoval svévolně až bezohledně, když to udělal. Na druhou stranu…
Existuje dlouhá řada pokračování, kterých se dopustil už Baum (počátkem dvacátého století) a z nichž zatím česky vyšla jen dvě. Nu, a ta pokračování taky často a zpětně vysvětlují! Proč?
Na to se dá odpovědět: „Protože chceme mít vysvětlené všechno, i když je to jen fantasy!“ a představuji si setkání Lymana Bauma a dítěte, které se ho na autogramiádě zeptalo: „Jak to, že měly opice v Oz perutě jako andělé? Byly stvořeny létající už před tisícem let?“ A nevím, co řekl Baum, protože jsem všechny jeho knihy nečetl (ze tří česky vydaných nabývám pocitu, že jsou pokračování ještě lepší než první díl), ale sedíme teď v multiplexu a vidíme, co řekl Maguire. Opice byly zaměstnány jako palácové strážce Čaroděje, který v zemi Oz vládl, a šéf stráží hovoříval - až moc nadšeně - o ptácích. Když to zelená Elphaba zví, přečte umně děsivé, dlouhé zaříkávadlo z magické knihy, jak to nikdo jiný doposud neuměl (ani sama ředitelka její školy), a normální opice se stanou okřídlenými, což je, řekl bych, poněkud hrůzné.
A jaký má vlastně Čarodějka popud k podobnému vylepšení? Jen spontánní? Nebo chce pyšně prokázat svůj um a vyšší kvality? Každopádně to, co následuje, představuje klíčový zvrat. Čaroděj se prořekne, že teď budou opičáci nad zemí celou pohodlně létat jako agenti, mj. sledující dodržování ostrakizace zvířat, a zelené dámě dojde i další. Milý pán Ozu (hraje ho skvěle Jeff Goldblum) kouzlit neumí. I proto ji, Elphabu povolal! Z toho důvodu nejschopnější čarodějku potřebuje. Aby si udržel moc. Ani přitom neskrývá, že zvířata do klecí putovala proto, nebo hlavně proto, že ovladatelný lid jednoduše potřebuje nepřítele a mění se jinak v lid neovladatelný. Právě na kozla-historika a další zvířata budou moct Čaroděj a ředitelka univerzity všechno svést.
U Maguira v knize i ve filmu zastupuje onoho „nepřítele“ hlavně kozlí profesor Dillamond, jeden z posledních pedagogů, kteří ještě nebyli vyštípáni z kouzelnické fakulty. Během jedné přednášky je uvězněněn a… Opět bych prozrazoval moc.
Ačkoli měl spisovatel Maguire malý respekt k původnímu románu, uspěl, a to tak dokonale, že roku 2003 uvedli na Broadwayi stejnojmenný muzikál dle libreta Winnie Holzmannové… a tohle dílo (hrané potě v Londýně, Německu, Japonsku a rovněž zde v Praze) dosáhlo nejenom na tři ceny Tony, ale stalo se čtvrtým nejdéle hraným muzikálem na Broadwayi. Měl 7400 repríz.
Obvykle je pro podobný úspěch potřeba pracovat aspoň se třemi hlavními hrdiny a to se stalo. Je zde zlobivý student-krásný princ a vedle Elphaby stojí taky druhá jeho možná partnerka, překrásná studentka kouzelnictví Galynda. Všechny tři tyto postavy procházejí vývojem a zásadním momentem je chvíle, kdy se Galynda zelené spolubydlící (konečně) zastane, aby ji nadále akceptovala a aby se staly kamarádkami. Ale nebude mít ono kamarádství stejné hranice jako sama Galindina povrchnější povaha?
Momenty ze školy samozřejmě upomenou na momenty z Harry Pottera, ale to je celkem irelevantní. A podobně se příběhu sotva dá vyčítat, že bere nabývání schopnosti čarovat (generovat levitaci atp.) i co důsledek jakési psychické hrdinčiny války se světem, což si dobře pamatujeme z Carrie Stephena Kinga a Matyldy Roalda Dahla.
Zastavím se už jen u jediného momentu „ze života“, který dělá z příběhu víc než fantasy pohádku. Je to scéna, kdy si Galinda „na protest“ proti uvěznění zvířat veřejně mění jméno na pouhé Glynda. Jednak to dělá se zpožděním, za druhé v domění, že jde o obří oběť. Ústupek je to ale trapně banální, což kráska nepochopí. Uklání se a nechápe, že není tvůrkyní provokace. Nezvířecí lid jí ostatně tleská.
Co dodat?
Rasismus, a tím je strašně záludný, je někdy vlastností těch nejcharismatičtějších lidí. Ještě divnější je, že mohou být ve zbytku spektra dobří. Jeff Goldblum hraje Čaroděje podle toho a je pouze otázka, je-li skutečně nevinný prosťáček, který si není vědom, co se vlastně v zemi děje pekelného. U Bauma to prosťáček byl, nemýlím-li se, ale Baum taky zemřel dlouho před druhou světovou válkou.
Je tu i další, méně samozřejmá myšlenka. Někdy se - postupně - staneme tím a právě tím, co v nás ostatní vidí a chtějí vidět. Jsou dokonce názory, že nelze podobné proměně uniknou. Psal o ní mj. Josef Nesvadba a snil vysoce skepticky o tváři gangstera, která tě, pokud ji dostaneš, gangsterem udělá. Ve filmu Čarodějka, který bude mít druhý díl, ale není ještě úplně patrné, zda podlehne zelená hrdinka - po dlouhém životním boji - právě tomuto nutkání.
A podlehne-li (prsty na rukou už se jí, pravda, křiví), do jaké míry.
Jistě chápu, že půjdete na titulkovanou verzi tohoto filmu, ale pozor, v dabované zpívají hrdiny ti samí představitelé, co je zvládli v Praze.
Závěrem poznámka k aktuálním cenám vstupenek. Chápu, že je to pro síť kin ekonomicky nereálné, ale stejně by mě zajímalo, zda by do multikina ve čtvrtek odpoledne přišlo také jen šest lidí (jako jsem to zažil já), kdyby najednou lístek nestál dvě stě až tři sta, ale jen dvacet až třicet korun. Přišli by?
V dnešním čase nelze vyloučit, že by dokonce i podobná změna rovná vydělení deseti návštěvnost skvělé Čarodějky moc nezvýšila!!!
WICKED. USA 2024. 160 minut. Podle předloh Gregory Maguireho a Lymana Bauma a scénáře Winnie Holzmann a Dana Fox režíroval Jon M. Chu. Hudba John Powell a Stephen Schwartz. Hrají Jeff Goldblum, Cynthia Erivo, Ariana Grande, Jonathan Bailey, Michelle Yeoh, Idina Menzel a další.
Wicked | Meet The Wizard
Film roku 2024 ty myšlenky vložil do formy poutavého muzikálu s využitím dokonalých triků a stojí za připomínku, kdy se „zlá“ Čarodějka do světa vecpala poprvé. Roku 1900, a to propracovanou fantasy knihou Lymana Franka Bauma Čaroděj ze země Oz.
Sice jsem se do knihy znovu nedíval, ale ještě tam asi není, že je „zlá“ čarodějka ze západu celá zelená. Zezelenala až filmem (1939), kde ji ikonicky zosobnila herečka Margaret Hamiltonová.
Dorothy Meets The Witches | The Wizard of Oz | Max - YouTube
Teprve ona poprvé nosí odporně zelenou kůži, až ji uzříme na koštěti. A sledujeme taky létající opice... a ty scény, vytvořené ještě bez digitálních triků, dosahují mocné působivosti. Film je kult a budí specifickým způsobem úžas; specifickým i v tom, že se původ čarodějek (není jedna) nevysvětluje. Ale pak plynula desetiletí a narodil se (1954) i Gregory Maguire. Do filmu se zbláznil, v tom ostatně nebyl sám, a sledoval ho znovu... a znovu. Četl předlohu a už mu bylo dost let, když dostal nápad. „Vytvořím životopis zlé zelené čarodějky a její vývoj učiním co nejvěrohodnější. Ukážu tím, že každý není zlý od narození. Možná nikdo.“ Tak vznikla jeho kniha Čarodějka (1995).
Jistěže nebyl v mnohém první. Zlidšťování zlých podstav je silná tendence, která není ojedinělá. Příkladem může být odporný batmanovský Joker - a poslední dva filmy o něm, z nichž druhý je prý natolik špatný, až je dobrý; jak ale míní takřka jen Quentin Tarantino.
I Maguire svou milovanou zlou čarodějku zlidštil a líčí její vývoj od narození, kdy ji otec zavrhne jako příšeru. Pravda je, že jeho nebyla a že byl jejím pravým tátou dokonce sám mocný… Ale prozrazuji příliš.
V původní Baumově knize, která je jinak skvělá, nemá zelená čarodějka ještě ani jméno, takže Maguire nějaké vymyslel. Nu, a víte co udělal? Vzal iniciály jména Lyman Frank Baum, a tedy jména muže, jehož právem obdivoval, a speloval, až došel ke křestnímu jménu Elphaba.
Už jen přidal příjmení Thropp. Výsledný román neostrouhal. Naopak. Setkal se s uznáním a např. deník Los Angeles Times ho zmínil vedle legendárních ság Gormenghast a Duna. Ostatně i Maguire pak napsal další díly.
Ale i výtky byly oprávněné. Původní autor nabarvil „západní“ čarodějku „na zlo“ a sotva měl v plánu její povahu rozporovat, zatímco Maguire se zachoval svévolně až bezohledně, když to udělal. Na druhou stranu…
Existuje dlouhá řada pokračování, kterých se dopustil už Baum (počátkem dvacátého století) a z nichž zatím česky vyšla jen dvě. Nu, a ta pokračování taky často a zpětně vysvětlují! Proč?
Na to se dá odpovědět: „Protože chceme mít vysvětlené všechno, i když je to jen fantasy!“ a představuji si setkání Lymana Bauma a dítěte, které se ho na autogramiádě zeptalo: „Jak to, že měly opice v Oz perutě jako andělé? Byly stvořeny létající už před tisícem let?“ A nevím, co řekl Baum, protože jsem všechny jeho knihy nečetl (ze tří česky vydaných nabývám pocitu, že jsou pokračování ještě lepší než první díl), ale sedíme teď v multiplexu a vidíme, co řekl Maguire. Opice byly zaměstnány jako palácové strážce Čaroděje, který v zemi Oz vládl, a šéf stráží hovoříval - až moc nadšeně - o ptácích. Když to zelená Elphaba zví, přečte umně děsivé, dlouhé zaříkávadlo z magické knihy, jak to nikdo jiný doposud neuměl (ani sama ředitelka její školy), a normální opice se stanou okřídlenými, což je, řekl bych, poněkud hrůzné.
A jaký má vlastně Čarodějka popud k podobnému vylepšení? Jen spontánní? Nebo chce pyšně prokázat svůj um a vyšší kvality? Každopádně to, co následuje, představuje klíčový zvrat. Čaroděj se prořekne, že teď budou opičáci nad zemí celou pohodlně létat jako agenti, mj. sledující dodržování ostrakizace zvířat, a zelené dámě dojde i další. Milý pán Ozu (hraje ho skvěle Jeff Goldblum) kouzlit neumí. I proto ji, Elphabu povolal! Z toho důvodu nejschopnější čarodějku potřebuje. Aby si udržel moc. Ani přitom neskrývá, že zvířata do klecí putovala proto, nebo hlavně proto, že ovladatelný lid jednoduše potřebuje nepřítele a mění se jinak v lid neovladatelný. Právě na kozla-historika a další zvířata budou moct Čaroděj a ředitelka univerzity všechno svést.
U Maguira v knize i ve filmu zastupuje onoho „nepřítele“ hlavně kozlí profesor Dillamond, jeden z posledních pedagogů, kteří ještě nebyli vyštípáni z kouzelnické fakulty. Během jedné přednášky je uvězněněn a… Opět bych prozrazoval moc.
Ačkoli měl spisovatel Maguire malý respekt k původnímu románu, uspěl, a to tak dokonale, že roku 2003 uvedli na Broadwayi stejnojmenný muzikál dle libreta Winnie Holzmannové… a tohle dílo (hrané potě v Londýně, Německu, Japonsku a rovněž zde v Praze) dosáhlo nejenom na tři ceny Tony, ale stalo se čtvrtým nejdéle hraným muzikálem na Broadwayi. Měl 7400 repríz.
Obvykle je pro podobný úspěch potřeba pracovat aspoň se třemi hlavními hrdiny a to se stalo. Je zde zlobivý student-krásný princ a vedle Elphaby stojí taky druhá jeho možná partnerka, překrásná studentka kouzelnictví Galynda. Všechny tři tyto postavy procházejí vývojem a zásadním momentem je chvíle, kdy se Galynda zelené spolubydlící (konečně) zastane, aby ji nadále akceptovala a aby se staly kamarádkami. Ale nebude mít ono kamarádství stejné hranice jako sama Galindina povrchnější povaha?
Momenty ze školy samozřejmě upomenou na momenty z Harry Pottera, ale to je celkem irelevantní. A podobně se příběhu sotva dá vyčítat, že bere nabývání schopnosti čarovat (generovat levitaci atp.) i co důsledek jakési psychické hrdinčiny války se světem, což si dobře pamatujeme z Carrie Stephena Kinga a Matyldy Roalda Dahla.
Zastavím se už jen u jediného momentu „ze života“, který dělá z příběhu víc než fantasy pohádku. Je to scéna, kdy si Galinda „na protest“ proti uvěznění zvířat veřejně mění jméno na pouhé Glynda. Jednak to dělá se zpožděním, za druhé v domění, že jde o obří oběť. Ústupek je to ale trapně banální, což kráska nepochopí. Uklání se a nechápe, že není tvůrkyní provokace. Nezvířecí lid jí ostatně tleská.
Co dodat?
Rasismus, a tím je strašně záludný, je někdy vlastností těch nejcharismatičtějších lidí. Ještě divnější je, že mohou být ve zbytku spektra dobří. Jeff Goldblum hraje Čaroděje podle toho a je pouze otázka, je-li skutečně nevinný prosťáček, který si není vědom, co se vlastně v zemi děje pekelného. U Bauma to prosťáček byl, nemýlím-li se, ale Baum taky zemřel dlouho před druhou světovou válkou.
Je tu i další, méně samozřejmá myšlenka. Někdy se - postupně - staneme tím a právě tím, co v nás ostatní vidí a chtějí vidět. Jsou dokonce názory, že nelze podobné proměně uniknou. Psal o ní mj. Josef Nesvadba a snil vysoce skepticky o tváři gangstera, která tě, pokud ji dostaneš, gangsterem udělá. Ve filmu Čarodějka, který bude mít druhý díl, ale není ještě úplně patrné, zda podlehne zelená hrdinka - po dlouhém životním boji - právě tomuto nutkání.
A podlehne-li (prsty na rukou už se jí, pravda, křiví), do jaké míry.
Jistě chápu, že půjdete na titulkovanou verzi tohoto filmu, ale pozor, v dabované zpívají hrdiny ti samí představitelé, co je zvládli v Praze.
Závěrem poznámka k aktuálním cenám vstupenek. Chápu, že je to pro síť kin ekonomicky nereálné, ale stejně by mě zajímalo, zda by do multikina ve čtvrtek odpoledne přišlo také jen šest lidí (jako jsem to zažil já), kdyby najednou lístek nestál dvě stě až tři sta, ale jen dvacet až třicet korun. Přišli by?
V dnešním čase nelze vyloučit, že by dokonce i podobná změna rovná vydělení deseti návštěvnost skvělé Čarodějky moc nezvýšila!!!
WICKED. USA 2024. 160 minut. Podle předloh Gregory Maguireho a Lymana Bauma a scénáře Winnie Holzmann a Dana Fox režíroval Jon M. Chu. Hudba John Powell a Stephen Schwartz. Hrají Jeff Goldblum, Cynthia Erivo, Ariana Grande, Jonathan Bailey, Michelle Yeoh, Idina Menzel a další.
Wicked | Meet The Wizard
Komentáře čtenářů
Reakce k článku
Od: Ivo Fencl - 9.12.2024 - 19:19
Doplňuji vlastní článek
U nás bylo možné muzikál navštívit v Praze v letech 2019-2021 - v Goja Music Hall.
Několik posledních článků v rubrice Film
Semir Gerkhan přijede do Prahy
Moře na dvoře: Film, který vás dobře naladí!
Festival A-FilmTeens ukáže radost a kreativitu
Jaký bude letošní Český lev?
Substance a Demi Moore bodují. Kde film uvidíte?
DOPORUČUJI 5 komedií, jež se mi vepsaly do srdce
... a jaké je to vaše dědictví?
Víte, kdo to je woodwalker?
Lavi z Vyšehradu pojede letos do Anglie
Filmový snímek sportovní legendy – Nepela
Holka od vedle? Už za 40 dní
V Zápisníku alkoholičky mi cosi chybí
Superskřítkové a jejich nová mise
Tohle radši nezkoušejte! Nový seriál bojuje proti kyberkriminalitě
V dobrém i zlém: České Vánoce a česká komedie patří k sobě
Legendární Maria Callas míří do českých kin
Filmování s režisérem Robertem Sedláčkem
Co mě v prosinci zaujalo na Netflixu
Třicítka na krku a hledání vlastní cesty za štěstím
Další články v rubrice Film
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.