Počátkem 16.století město Plzeň zasáhl obrovský požár, při kterém shořely skoro dvě třetiny města. Těžko vědět, co stálo za oním požárem, snad poprava odpůrce vrchnosti Jana Bavůrka ze Švamberka a následný odpor jeho přívrženců. Nicméně poničené město stálo před obnovou a jinak tak nenávidění židovští obyvatelé z dob minulých, mohli začít pomýšlet na návrat.

                            
Nacházíme se na konci století šestnáctého a roku 1584 si kupují židovští obchodníci právo navštěvovat plzeňské městské výroční trhy, které se konaly třikrát do roka po druhé neděli postní (únor-březen), po sv. Bartoloměji (24. srpen) a po sv. Martinu (11. listopad). Městské výroční trhy sloužily především zemskému a zahraničnímu obchodu. Tehdy jste na nich mohli potkat nejenom řemeslníky, ochodníky, ale tzv. potulné kramáře, kteří nosili k prodeji vlastní nebo cizí výrobky z místa na místo (potulní kramáři, překupníci a sběratelé, zvěrokleštiči, dráteníci, brusiči, potulní loutkoherci, hudebníci a další). 

Po nástupu na trůn Rudolfa II. ( 1576 – 1611 ) si česká ghetta oddechla. Ujistil židy, že nebudou vypovídáni z Prahy ani ze zemí koruny české. Roku 1585 potvrdil podřízenost pražského ghetta císařskému soudci a legalizoval většinu obchodů českých židů se zbožím. Pro pražské židovské město bylo toto období nejvýznamnější dobou v jeho dějinách. V Praze působily talmudtské školy, pracovaly tu hebrejské tiskárny. Tato doba byla nazývána zlatým věkem českých židů.

Z této doby pochází slavná pražská jména jako rabi Lów, Mordechaj Maisl. Jméno, které je dnes ale méně skloňované je i Jakub Baševi. Mocný bankéř císařeského dvora, který finančně radil nejenom šlechticům, ale postupně i třem habsburským císařům, včetně Rudolfa II. Za tyto zásluhy jako první občan židovského vyznání dostal šlechtický titul. Mocný Baševi se později stal i osobním přítelem Albrechta z Valdštejna, který jakožto jeden z největších vojevůdců, financoval dokonce vojenská tažení samotnému císaři, včetně svých válečných ambicí. Baševi i Valdštejn byli zdatnými obchodníky, kteří však bohatli i na nelegálních obchodech. Levně nakupovali konfiskované majetky, ale především organizovali ražbu tzv. kyprových, tj. znehodnocených mincí. Když se na nekalé obchody přišlo, byl na Baševiho vydán zatykač. Z této nemilé situace ho zachránil právě Valdštejn. Ale zpět do Plzně.

  Jakub Baševi

V 17.století jsou záznamy o židech v Plzni velmi řídké, ojedinělé zprávy se dochovaly opět s výročními trhy.

V roce 1696 povoluje purkmistr židům, ve městě při výročních trzích, přivážení košer masa, pro vlastní potřebu. Magistrát povoluje košer maso přivážet, ale zakazuje s ním dále obchodovat. Sehnat košer maso nebylo jednoduché. Nebylo to ledajaké maso. Muselo být speciálně při porážce ošetřeno, zbaveno krve. Jedinou výjimku mělo maso z ryb. Zároveň zvíře muselo být podříznuto nožem, který nemá ani jeden zub. Zároveň se nesmělo obchodovat s žádnými vodními živočichy, kteří neměli šupiny a ploutve. Pravidel bylo mnohem více a samotné porážce se říkalo a říká i dnes shita. 

Další zprávy ze 17.století se týkaly trestů. Prvním potrestaným židovským občanem, v roce 1660, byl Teyšl, který byl odsouzen ke ztrátě hlavy a tělo ke spálení za blíže neurčený zločin na křesťanské dívce. Dalším potrestaným byl roku 1694 žid Rebsusme za těžkou krádež. Jeho trest spočíval ve vystavění na pranýři a v odchodu ze země.

Třetím potrestaným byl Izák Jakub, odsouzený k trestu smrti provazem za těžké zločiny. Exekuce byla provedena 24.září 1695. Ve stejný den byl pověšen Jan Sladký Kozina. Bylo zvykem nechat těla viset, dokud nebylo apelačním soudem povoleno sejmutí ze šibenice. Tělo Izáka Jakuba bylo sneseno ze šibenice šest neděl po popravě, tělo Jana Sladkého Koziny po více než roce.

Teprve v roce 1790 směl židovský obchodník Joachim von Popper koupit ve městě první dům. On sám patřil mezi první židy povýšených do šlechtického stavu v Rakousku. Byl jedním z významných průmyslníků a finančníků. Obchodoval se sklem, plátnem a vybudoval továrnu na výrobu kostic do korzetů a sukní. Marie Terezie jemu a manželce dovolila za zásluhy kupovat domy v Praze a Plzni, zároveň bydlet mezi křesťany.

Josef II. svým dekretem povoloval židům návštěvu všech vysokých škol včetně univerzit. Navíc součástí tohoto dekretu bylo i stanovení způsobu obživy. Poprvé bylo umožněno židům věnovat se všem živnostem i řemeslům. Židům byl povolen nájem panských gruntů, nákup půdy, s tou výhradou, že nebudou zaměstnávat křesťanskou čeládku. Židé mohli provozovat velkoobchod střižním, kupeckým a smíšeným zbožím, směli navštěvovat hostince nebo v nich bydlet. Mohli bydlet pod jednou střechou s křesťany

Židé se postupně znovu usazují ve větším počtu i v Plzni.

Dochází opět ke koupi několika domů ve měste. Jedním z nich je i dům č.281 „U zlatého anděla“ v Dominikánské ulici, který koupil Žid Dusenssy, po 58 letech byl zpět odprodán krajskému hejtmanu. Tato budova později proslula jako kavárna Augustina Soukupa s názvem Destin, která dokázala obsloužit až 300 návštěvníků.

V roce 1821 došlo ještě jednou k vyhnání židů z Plzně, pak se však protižidovské nálady uklidnily a v roce 1854 žilo ve městě 41 židovských rodin. Plzeňská židovská obec byla tak bohatá, že si mohla postavit synagogu. Stavba staré synagogy ve Smetanových sadech započala v roce 1856 a již 1859 byla uvedena do provozu, bohoslužby se zde konaly do roku 1892.

V roce 1888 začala plzeňská židovská obec z vlastních prostředků stavět v pořadí pátou synagogu v dnešních Sadech pětatřicátníků. V roce 1898 se konal poslední pohřeb na druhém hřbitově na Lochotíně a byl nahrazen třetím židovským hřbitovem v Plzni na Rokycanské hřbitově, který je dodnes činný.

 Synagoga v Sadech pětatřicátníků

Odkaz na předešlý článek : https://www.webmagazin.cz/index.php?stype=all&id=18688

Bondy B., Dvorský F.: K historii Židů v Čhechách, na Moravě a v Slezsku
fotografie: 
Krajské listy
Náš region