Kolikrát ročně vyrážíš na cesty?

Na to je těžké odpovědět. Zaleží, jestli do toho mám počítat jen pobytové zájezdy nebo i „víkendovky“, kdy třeba v pátek večer někam vyrazíme, v sobotu pochodíme a v neděli jedeme nebo letíme zpátky. Někdy mám měsíc, který strávím celý doma a jindy zase třeba i třikrát během jednoho měsíce letím do různých destinací. Záleží, jak se co namane nebo co kde objevím. Cestuji autem, vlakem nebo letecky a buď sama nebo s cestovní kanceláři, podle toho, která destinace je cílem. Každopádně tím, že cestuji poměrně hodně, tak koukám, aby všechny cesty a výlety byly pokud možno cenově přijatelné.

Jaké destinace tě nejvíce a přitahují a proč?

Mě to táhne všude tam, kde jsem ještě nebyla. Láká mě poznávat nová místa, kultury, seznámit se s místními obyvateli, objevovat tamní památky, ochutnat jejich kuchyni nebo poslouchat místní hudbu. Obecně však můžu říct, že se mi líbí v asijských zemích jako Thajsko a Srí Lanka, kde panuje pohoda, dobrosrdečnost a láska a lidé se tu dokáží radovat z maličkostí.



Na druhou stranu mám ráda země Perského zálivu, kde obdivuji pořádek, řád, dodržování pravidel a bohatství těchto zemí.



Byla jsi už v nějakém místě dvakrát, či dokonce vícekrát?

Snažím se, aby tomu tak nebylo. Ale sestra má ráda Španělsko a všechny země, kde se španělsky mluví, tak třeba tyto země jsem s ní už navštívila opakovaně, ale pokaždé letíme do jiné oblasti, aby to aspoň z části bylo pro mě nové. A pak ještě Chorvatsko, kde máme rodinné známé, tak tam už jsem byla několikrát. A z dřívějších dob pak Turecko a Egypt.

Jaká nejšílenější věc se ti na cestách přihodila?

Na každé cestě se nám stane něco šíleného nebo bláznivého, ale je to spíš vtipná situace nebo okamžik v tu danou chvíli. Jsem pozitivně naladěný člověk, a tak se vlastně stále usmívám a hodně věcí mi přijde vtipných.



Pokud bych si měla vzpomenout na jednu šílenou věc ve smyslu, že byla opravdu bláznivá, tak to byla moje akce s letenkami do Azerbájdžánu, které jsem objevila loni v dubnu. Vzala jsem je za dobrou cenu a hezky přes víkend. Jenže mi nedošlo, že právě v ten stejný víkend se u nás hraje mistroství světa v hokeji. Samozřejmě přítel lamentoval, no naštěstí, že tedy poletí, jenže to ještě netušil, že Češi budou hrát o zlato, že nám vítr sfouknout televizní anténu na střeše hotelu (pozn. Baku v překladu znamená „město, kde vítr fouká“) a hlavně tím, že Azerbajdžán je mimo EU, tak nejsou možné on-line přenosy. Každopádně všechno dobře dopadlo, Češi vyhráli a my viděli jak krásy Baku, tak i všechny zlaté góly, i když jen na displeji mobilního telefonu.



Nutno podotknout, že jsme na cestách také zažili i dost šílených a poměrně nebezpečných situací. Měli jsme silné zemětřesení na Rhodosu (6,2 RŠ), požáry v Thajsku nebo Řecku, zažili jsme atentát v Mombase nebo cyklon na Mauriciu, kdy byl děsivý vítr a déšť pršel ze všech stran. Pokousaly mě písečné mušky (nebo nějaký jiný hmyz, doteď nevím, co to vlastně bylo) na Madagaskaru a to tak, že jsem měla na každém kousku těla svědivé zduřelé kousance, na které nic nepomáhalo. A to už jsem teda odpočítávala dny, kdy poletíme domů. To jsou takové nepříjemné situace, kdy se člověk samozřejmě bojí a je pak velmi rád, když se v pořádku vrátí.



Cítila ses v nějaké zemi tak dobře, že sis říkala, že bys tam chtěla bydlet?

Mám to nastaveno tak, že jsem ráda a vážím si toho, že žiji v České republice a neměnila bych. Pravda je, že nejšťastnější jsem, když jsem na letišti a někam zrovna odlétám, ale ještě větší radost mám, když se vracím, letadlo v pořádku přistane a já se ocitnu doma, kde to znám a mám ráda.

Všechny země jsou svým způsobem krásné, ať je to podnebím, architekturou nebo přírodním bohatstvím. Nejkrásnějším místem v Evropě, které jsem navštívila, však pro mě jsou Azorské ostrovy, konkrétně ostrov Sao Miguel. Je tam nádherná příroda, neskutečné vlny Atlantského oceánu nebo horká termální jezírka. Z toho ostrova jsem byla doopravdy nadšená a budu moc ráda, když se na něj vrátím.




Podle čeho vybíráš, kam příště vyrazíš? Jak dopředu to plánuješ?

To je vlastně několikaletá práce a sledování. Buď si daný zájezd vyhlídnu na stránkách cestovní kanceláře, nebo se zaměřím jen na letenky a sleduji, v jakém období jsou za dobrou cenu. Do toho to ale musím nakombinovat s počasím (např. teď jsem chtěla kupovat letenky do Astany, ale na posledních chvíli jsem zjistila, že je tam mrazivých – 15 stupňů). A samozřejmě je potřeba řešit také pracovní povinnosti. Dovolenou si plus mínus rozvrhnu, pracovně s tím počítám, že můžu být pryč, takže vše se snažím mít vyřešené, ale nakonec třeba 1 až 2 dny dopředu vím, že si ji opravdu vyberu. Naštěstí spíš létám na kratší zájezdy vícekrát do roka, tak to se ta moje absence v práci lépe vykryje, než kdybych byla pryč nějaký delší čas v kuse. Každopádně musím přiznat, že není vůbec jednoduché kalkulovat tak, aby dny dovolené v daném roce vyšly na všechny cesty, které hodlám podniknout. Někdy jsem urvaná jako borůvka, hlavně když přiletíme ráno v pět a pak jdu rovnou do práce.



Máš nějaké vychytávky na cestování, rychlé balení apod.?

Těch je spousta. Třeba už mám připravené taštičky s kosmetikou a malováním, lékárničku, nabíječky a power banky. To všechno mám v jednom šuplíku a když je potřeba vyrazit, tak to jen přeskládám do kufry. Samozřejmostí jsou kopie pasu, jak vytištěné, tak v mobilu, a mezinárodní řidičské průkazy. Když jedeme mimo EU, tak se registrujeme na Dronu, máme stažené off-line mapy a hodně také využívám e-simky. Do každé země, kam jedeme, tak máme napsané základní body a památky, které bychom chtěli vidět, ale stejně se vždycky na místě objeví další, o kterých se dozvíme od místních obyvatel a nebo na ně náhodou narazíme.



Proč a kdy jsi vůbec s cestováním začala?

Po inženýrském studiu aktuárských věd jsem nastoupila do práce, ale rozhodla jsem se dálkově studovat dál. To ale znamenalo, že jsem více méně celou dovolenou, kterou jsem v práci měla, pokaždé „obětovala“ na psaní závěrečných prací nebo článků do odborných časopisů, účasti na konferencích a přednáškách a učení se na státnice. Když jsem ve svých 32 letech dostudovala doktorské studium pojišťovnictví, bakalářské pedagogiky a psychologie a studiu MBA na řízení lidských zdrojů, tak jsem se rozhodla, že mi dosažené vzdělání stačí, a tak jsem konečně začala dovolenou využívat na cestování a vlastně to mám tak doposud.



A kam se chystáš nyní?

Mám takový cestovatelský sen, který jsem si nazvala „3G“, což pro mě představuje navštívit Gruzii, Gambii a Grónsko. Tak uvidíme, jestli se mi ho podaří splnit. A když to nebude letos, tak třeba až ten další rok.