Odborná publikace nám na více než dvou stech stránkách přibližuje různé mýtické představy i historicky doložitelné příběhy o stromech, které ukazují na to, jak jsme tyto živé organismy vnímali a stále aspoň někteří z nás vnímají. Z každé uvedené informace čiší nejen obrovská láska ke stromům, ale také vysoká erudovanost, výklad je postaven na mnoha doložených faktech a nachází se v něm také množství ukázek z jiných textů.

Už bylo řečeno, že lidé všech národů obdivovali stromy především pro jejich dlouhověkost a jim nepochopitelnou životaschopnost. Na podzim sice listí opadá, strom je jakoby bez života, ale na jaře se obalí do nové zeleně - probudí se v něm život, rozkvete a opět dá plody. Proto se přímo nabízí představa, která stromy spojuje se zrozením lidstva nebo s narozením dítěte. Ve světové mytologii se dochovalo mnoho takových mýtů: staří Řekové za první strom na světě považovali dub a věřili, že z něho se zrodili lidé. Totéž si představovali i Římané: lidstvo prý pochází z dubů, které se otevřely a dovolily lidem vyskočit ven, a proto duby - jako rodiče - dávají lidem v nouzi své žaludy za potravu.

Text je sice logicky roztříděn, přesto v podstatě od začátku do konce proudí v jednom navazujícím toku, který postupuje od nejhlubší historie k současnosti, od obecného ke konkrétnímu. Rozhodně se nejedná o žádnou encyklopedii, kniha vlastně působí jako zaznamenaná velmi dlouhá přednáška, je to v podstatě takové dlouhé vyprávění s mnoha zastaveníčky. Svým rozvržením i obsahem připomíná kniha známý bestseller Zlatá ratolest, jenž mj. také zmiňuje. Navzdory názvu se ovšem zabývá mytologiemi a příběhy z různých koutů planety, jen se neustále vrací i k nám, do Čech, a to jak obecně, tak konkrétně k mnoha významným stromům a jejich historii.

Obdobně byli lidé přesvědčeni, že smlouva nebo dohoda bude mít větší platnost, jestliže bude stvrzena pod korunou posvátného stromu. Ameerický publicista Nathaniel Altman uvádí několik konkrétních příkladů takových poradních stormů severoamerických indiánů: např. Jilm dohod od řeky Fox, proslulý Dub moudrosti v Connecticutu nebo nejslavnější borovici, tradiční strom života Irokézů, nazývanou Velký strom míru. 

Obrazová část knihy sestává ze dvou různých sekvencí. Uvnitř knihy se nachází kolem padesáti černobílých kreseb Jaroslava Turka zobrazujících konkrétní památné či jinak významné stromy na českém území (jejich seznam s místem původu je uveden na konci knihy) a zhruba uprostřed je vloženo 8 listů s barevnými fotografiemi dokumentačního charakteru. Jiný obrazový materiál kniha neobsahuje, což je možná trochu škoda. Na celé publikaci je ovšem znát velká snaha o důstojnost, nikoliv prvoplánovou komercializaci.

Nic nevznikne jen tak náhodou a z ničeho - už před národním obrozením se o mnohých stromech vypravovaly příběhy. Byly to povětšinou ty stromy, ke kterým se vztahují údaje podložené fakty. Příkladem mohou být stromy v Orlických horách a v okolí, které mají vztah k Jednotě bratrské.
Pověsti o stromech tu vycházejí z časových a historických údajů, také věk stromů většinou odpovídá pověsti. Současně můžeme vysledovat i mytologické prvky: strom vysazený na památku doložené skutečnosti nebo spojovaný s významnou osoblností či událostí, a  proto chráněný, je považovaný za posvátný. 

"Vztah ke stromům" jistě přitáhne pozornost lidí milujících mytologii a historii. Své si také mohou najít obecně milovníci a obdivovatelé stromových velikánů. Jak už jsem naznačila na začátku, na publikaci jsou znát autorčiny široké znalosti i osobní vztah ke stromům. Citlivě se dotýká i ekologického významu. Hlouběji se této stránce věnuje v odborné příloze Luboš Úradníček, který nám přesně dokládá, co takový jeden strom vlastně dokáže. Zajímavé shrnutí s čísly i laickým podáním, které v nás musí vyvolat obrovskou úctu k těmto biologickým velikánům, jejich schopnostem a užitečnosti, již vnímáme jako samozřejmost.

Představte si, že byste v denním tisku narazili na takovýto inzerát: "Nabízím klimatizační zařízení pro chlazení zahrady a obvodových zdí rodinného domu s těmito vlastnostmi: je z trvanlivých recyklovatelných materiálů, pro jejichž výrobu posloužila sluneční energie, nikoliv energie fosilních paliv či jaderná. Činnost zařízení je nezávislá na dodávce elektřiny, pohání jej pouze sluneční energie. Pracuje naprosto tiše, neprodukuje žádné zplodiny ani odpad. Naopak váže oxid uhličitý, pohlcuje prach, tlumí hluk, produkuje kyslík."

A jakou duši tedy mají stromy v českých zemích? Nejvíce takovou, jakou jsme jim vtiskli my a jakou jim ještě vtiskneme. Čím méně nám na nich záleží, tím jsou jejich duše smutnější. Kdysi jsme se stromům s úctou klaněli jako k božstvům, později jsme uznávali jejich užitečnost, dnes jsme z nich udělali především materiál. Pojďme se nad tím zamyslet a společně obdivovat jejich nádhernou stavbu, jejich životaschopnost a životadárnost. Pojďme znovu objevit kult úcty ke stromům. Zasaďme strom na oslavu života, pro sebe i budoucnost příštích generací. Bez nich nebudeme ani my...

Včera jsem viděl stromy na břehu řeky
Skácené, zbavené života - nelze to vyjádřit ani...
Jen dva či tři kmeny tam doposud zůstaly
Tisíce, desetitisíce seker se zahryzlo bez slitování
(Chan-šan, 8. století)

Hrušková Marie, Vztah ke stromům v zemích Koruny české
216 stran, vydalo nakladatelství Dokořán v r. 2025