Míjeli jsme krásnou krajinu a nesmírnou bídu polorozpadlých chatrčí a hromad odpadků.. Na jedné straně dechberoucí krása africké krajiny a na druhé bezbřehá bída a špína. Vlnité plechy místo střechy, žádné stěny, jen pár kůlů... Vyprané prádlo na zemi, aby se na slunci usušilo. Prádlo ve škopku místo v pračce. Stohy novin na trzích místo stoliček. Oblečení na zemi v prachu, místo pověšené v regálech na ramínkách. A přesto, přesto... Lidé usměvaví, milí, vstřícní. Někdy až moc. Ale svým způsobem i šťastní. Pohodoví. Hakuna matata - nic není problém.


 

Kongo River je vlastně spíš taková zátoka. Nejdřív jsme se prošli po pláži, která byla plná místních. Potom jsme vyrazili k loďce. K loďce, která už nejspíš měla své lepší časy dávno za sebou... Dřevěná, plná vody, kterou bylo nutné předtím vylít, vratká, s bidlem, kterým se uváděla do pohybu. Uveze nás? Potopí se? Nepotopila...

 

Plavba zátokou, mezi kořeny a stromy Mangrovy, kde posedávaly volavky, byla neskutečně krásným a dechberoucím zážitkem. Ticho, zapadající slunce, sem tam nějaká další loďka, která neslyšeně proplula kolem nás, ptáci, krabi cestovatelé a okamžiky, kdy je vám prostě hezky. Kdy jste vděční, že jste, právě tady a teď...



Druhý den nás čekal celodenní výlet na ostrov Chale Island. Pár hodin autem a pak... jízda traktorem. Českým ZETOREM. Fakt k nepochopení, ale je to tak. Protože při odlivu se na ostrov jinak dostat nedá, řidič nás zkrátka naložil do vozíku a převezl nás přes mělčinu naším dobrým Zetorem. Smály jsme se celou cestu. Ostrov sám o sobě je nádherný. Maličký, taková oáza uprostřed hlučícího světa. I odliv bývá krásný. Vidíte to, co moře jindy schová...

 

Potkali jsme také opice - kočkodany. To si tak jdete, fotíte, a najednou, metr od vás, sedí na větvi Kočkodan. A pozoruje vás. Toho jsem ale vyfotit nestihla. Tak mě jeho pohled uhranul - a pak už byl pryč. Ale to krátké, nečekané setkání, bylo nádherné. Jako by se vás dotkla syrovost a krása přírody.

 

Vždycky se k vám na pláži někdo přidá. Můžete se tvářit, že ho nevidíte. Můžete předstírat, že nerozumíte. Nedají se odradit. Nakonec stejně podlehnete...

 

Tentokrát byl náš společník příjemný. Provedl nás zátokami a mělčinami ostrova, ukázal nám kraby, hvězdice, murény, žvatlal a vyprávěl - ale většinou jsem mu stejně nerozuměla. Ale snažil se a tak jsme ho nechaly. Někdy to ale bylo už i obtěžující. Chcete se prostě kochat, nechat se unášet myšlenkami, ukládat si vzpomínky do srdce a někdo na vás neustále mluví, ačkoli vy o to nestojíte. Občas mi dělalo problémy neutrhnout se na ně, nebýt hrubá. Je to jejich život. Jiný neznají...

My se zase po dovolené vrátíme zpátky do svého světa, zatímco oni tam zůstanou. Stejní a čekající...