ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
pátek 14.8.2026, svátek má
Alan
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Rudolfův (po)hřebChvála čiré radostiPůvod psaní, Páral a jiné svízeleNa cestěU nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška
Nejčtenější za 14 dní
Petra Kohoutová učí cizince na VŠ a vydala druhý románJak překonat autismusNaznačuje nový Vinnetou, že už Američané se chovali jako náckové?Osvědčené verše z pradávné MateřídouškyZnojmo podle Moniky FrecerovéCo mi přineslo červencové čtení? A jedna společná otázkaSta let by se dožil Fidel CastroDětská, ale nedětinská hrubínologieBásník Halas
Skoky do neznáma ve Švandově divadle
03.03.2025 Nikol Šmuljaková Divadlo
Ztratit domov často znamená ztratit část sama sebe. Opuštěním domova tuto část odevzdáme dobrovolně. Ale jak velkou část? A dá se někdy vůbec vrátit zpátky?
Švandovo divadlo se s inscenací Dívenka na trampolíně opět pouští do dramatizace osudů výjimečných českých osobností. Tentokrát máme možnost nahlédnout do životů Josefa Škvoreckého a Zdeny Salivarové. Režisér Martin Františák společně s celým inscenačním týmem vytváří něco na pomezí historicko-autobiografické rekonstrukce, divadelní básně a silného životního dramatu. Zároveň nám dává možnost na příběh manželů nahlédnout z méně očekávaného pohledu – skrze Zdenu Salivarovou (Bohdana Pavlíková), ženu, která strávila velkou část života ve stínu slavného manžela.
Samotná inscenace je, s pomocí přestávky, rozdělená do dvou částí. V první části sledujeme manžele ještě v Československu a pak těsně po emigraci. Zažíváme s nimi jejich náročný životní osud – zoufalé pokusy o osvojení dítěte či neustálé potyčky s režimem. Kromě hlavních dvou postav se setkáváme i s dobovými ikonami herečkou Adinou Mandlovou a básníkem Ivanem Divišem. Část odehrávající se v Československu, až do chvíle, kdy partneři emigrují, je spíše mozaikou momentů a historických referencí, která může být pro diváka lehce matoucí. Je totiž silně fragmentární a nedrží zcela jasnou chronologii. Divák neznajícího životní osudy manželského páru, či aspoň dobový kontext, se v tom může velmi jednoduše ztratit.
Silnější, a i přehlednější, je druhá polovina, zaměřující se na život v emigraci a působení nakladatelství ’68 Publishers. V této části se rovněž do popředí dostávají témata exilu, identity a ceny svobody. Hraje zde velkou roli stesk po domově a zároveň uvědomování si reality – tzn. nemožnosti návratu. Nakladatelství se pro manželský pár stává způsob, jak být domovu aspoň o krůček blíž.
Inscenace je postavena na velmi silných hereckých výkonech. Luboš Veselý a Bohdana Pavlíková působí na jevišti jako Škvorecký a Salivarová velmi autenticky. Daří se jim zachytit nejen rozdíly mezi Zdenou a Josefem ale i něžně ztvárnit partnerskou chemii. Pavlíková hraje Salivarovou s lehkou dávkou umanutosti, ale také s tichou melancholií ženy, která obětovala mnohé, aby zajistila hlas těm, kteří v Československu museli mlčet.
Naprosto výbornou složkou inscenace je její scénografie. Kostýmy jsou zajímavé a vhodně pracují se symbolikou, občasné projekce dodávají neobvyklou atmosféru. Za nejpůsobivější však osobně považuji práci s krabicemi – tak jednoduchý prvek, a přesto toho představuje tolik. Krabice jsou stěnou, jsou nábytkem, jsou klidem a rozruchem zároveň, jsou symbolem útěku a stěhování a někdy jsou přesně tím čím jsou – prostě krabicí.
Celá inscenace je scénicky i v samotném textu silně protkaná metaforičností a symboly. Je jich mnoho a většinou jsou dobře zpracovány. Nicméně už jejich velké množství může vést k tomu, že některé zůstanou nepochopeny. Což souvisí s mojí osobní hlavní výtkou inscenaci – míra pochopení a náročnost na divákovy znalosti.
Inscenace očekává poměrně širokou znalost historického a literárního kontextu, nemluvě o znalostech o samotném Josefu Škvoreckém a Zdeně Salivarové. Vytváří si tak poněkud konkrétně vymezenou cílovou skupinu – všechno, co se inscenace snaží předat, patrně pochopí pouze zlomek lidí v hledišti. Nepochybuji, že je zcela možné si inscenaci užít a pochopit ji i bez všech těchto znalostí, ale místy může divák zůstat poněkud zmatený – a to hlavně ve zmiňované, fragmentárnější první části hry.
Přesto považuji Dívenku na trampolíně za významnou inscenaci, která nejen připomíná klíčové osobnosti české kultury, ale klade i hluboké otázky o exilu, vlastenectví a nesnadné cestě ke svobodě. Ať už má divák osobní zkušenost s totalitou nebo ji zná jen z historických knih, tato inscenace nabízí něco, co v divákovi jednoduše zarezonuje. Protože příběh Salivarové a Škvoreckého není jen o minulosti – je to příběh o sounáležitosti, o neustálém pohybu a o obětech pro vlast.
Fotografie: svandovodivadlo.cz, autor fotografií: Vladimír Skýpala
Samotná inscenace je, s pomocí přestávky, rozdělená do dvou částí. V první části sledujeme manžele ještě v Československu a pak těsně po emigraci. Zažíváme s nimi jejich náročný životní osud – zoufalé pokusy o osvojení dítěte či neustálé potyčky s režimem. Kromě hlavních dvou postav se setkáváme i s dobovými ikonami herečkou Adinou Mandlovou a básníkem Ivanem Divišem. Část odehrávající se v Československu, až do chvíle, kdy partneři emigrují, je spíše mozaikou momentů a historických referencí, která může být pro diváka lehce matoucí. Je totiž silně fragmentární a nedrží zcela jasnou chronologii. Divák neznajícího životní osudy manželského páru, či aspoň dobový kontext, se v tom může velmi jednoduše ztratit.
Silnější, a i přehlednější, je druhá polovina, zaměřující se na život v emigraci a působení nakladatelství ’68 Publishers. V této části se rovněž do popředí dostávají témata exilu, identity a ceny svobody. Hraje zde velkou roli stesk po domově a zároveň uvědomování si reality – tzn. nemožnosti návratu. Nakladatelství se pro manželský pár stává způsob, jak být domovu aspoň o krůček blíž.
Inscenace je postavena na velmi silných hereckých výkonech. Luboš Veselý a Bohdana Pavlíková působí na jevišti jako Škvorecký a Salivarová velmi autenticky. Daří se jim zachytit nejen rozdíly mezi Zdenou a Josefem ale i něžně ztvárnit partnerskou chemii. Pavlíková hraje Salivarovou s lehkou dávkou umanutosti, ale také s tichou melancholií ženy, která obětovala mnohé, aby zajistila hlas těm, kteří v Československu museli mlčet.
Naprosto výbornou složkou inscenace je její scénografie. Kostýmy jsou zajímavé a vhodně pracují se symbolikou, občasné projekce dodávají neobvyklou atmosféru. Za nejpůsobivější však osobně považuji práci s krabicemi – tak jednoduchý prvek, a přesto toho představuje tolik. Krabice jsou stěnou, jsou nábytkem, jsou klidem a rozruchem zároveň, jsou symbolem útěku a stěhování a někdy jsou přesně tím čím jsou – prostě krabicí.
Celá inscenace je scénicky i v samotném textu silně protkaná metaforičností a symboly. Je jich mnoho a většinou jsou dobře zpracovány. Nicméně už jejich velké množství může vést k tomu, že některé zůstanou nepochopeny. Což souvisí s mojí osobní hlavní výtkou inscenaci – míra pochopení a náročnost na divákovy znalosti.
Inscenace očekává poměrně širokou znalost historického a literárního kontextu, nemluvě o znalostech o samotném Josefu Škvoreckém a Zdeně Salivarové. Vytváří si tak poněkud konkrétně vymezenou cílovou skupinu – všechno, co se inscenace snaží předat, patrně pochopí pouze zlomek lidí v hledišti. Nepochybuji, že je zcela možné si inscenaci užít a pochopit ji i bez všech těchto znalostí, ale místy může divák zůstat poněkud zmatený – a to hlavně ve zmiňované, fragmentárnější první části hry.
Přesto považuji Dívenku na trampolíně za významnou inscenaci, která nejen připomíná klíčové osobnosti české kultury, ale klade i hluboké otázky o exilu, vlastenectví a nesnadné cestě ke svobodě. Ať už má divák osobní zkušenost s totalitou nebo ji zná jen z historických knih, tato inscenace nabízí něco, co v divákovi jednoduše zarezonuje. Protože příběh Salivarové a Škvoreckého není jen o minulosti – je to příběh o sounáležitosti, o neustálém pohybu a o obětech pro vlast.
Fotografie: svandovodivadlo.cz, autor fotografií: Vladimír Skýpala
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Divadlo
Před sto lety zemřel Václav Sojka, podivuhodný dramatik
Baletní přípravka Národního divadla zve na cestu kolem světa.
Vzpomínkový den k 80. výročí narození Vlastimila Harapese
150 studentů na jednom jevišti. Konzervatoř Taneční centrum Praha uzavírá sezonu
Maďarský soubor Royal Ballet Fehérvár vystoupil v Domě tanečního umění
Festival PRAGUE ON POINT: světové baletní hvězdy i nová generace talentů
Konzervatoř Taneční centrum Praha uvede absolventská představení
Taneční učitelé roku 2026 ocení inspirativní pedagogy a mladé taneční talenty
Praha bude baletní metropolí. Choreograf Bubeníček přiveze světové tanečníky
Olomoucké nejen shakespaerovské léto v letním kině
Mezinárodní týdny tance slaví 40 let: v dubnu do Prahy přijedou soubory z Evropy
Maďarský soubor Royal Ballet Fehérvár uvede v Praze taneční divadlo Kameny
Hurvínek letos slaví 100. Už ho znají vaše děti?
Romeo a Julie na Valentýna
50 démonů čtverečních, toť horor a smích
Mimořádná divadelní spolupráce
Vánoční taneční scéna roztančí pražské Kongresové centrum
Sváteční tip pro celou rodinu: Hurvínkův Mikuláš a Pohádky pro Hurvínka
Vánoční turné aneb Kouzelné Vánoce s Majdou a Petrem
Plzeňské Tylovo divadlo hraje pro ležérní publikum
Další články v rubrice Divadlo
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.