ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
pátek 16.1.2026, svátek má
Ctirad
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejčtenější za 14 dní
Cestovatel musí být i objevitel, jinak zůstává turistouSymbióza číselné logiky a psaných textůSeriál, který mě pobavil, trochu zklamal a nakonec rozplakalJeden krtek jaro neděláDisney podle Dona RosyLondýnská fantasy Alana MooreaZločin, móda a jazz aneb Vražedné záhady slečny FisherovéKdyž zmizí naděje a zbyde jen možnost ZNIČITJak vypadal typický Foglarův tábor?Mezi tichem přírody a křehkostí štěstí: Čtenářský prosincový deníkVáclav Cílek o ŘípuRukověť pro posluchače zpráv
Skoky do neznáma ve Švandově divadle
03.03.2025 Nikol Šmuljaková Divadlo
Ztratit domov často znamená ztratit část sama sebe. Opuštěním domova tuto část odevzdáme dobrovolně. Ale jak velkou část? A dá se někdy vůbec vrátit zpátky?
Švandovo divadlo se s inscenací Dívenka na trampolíně opět pouští do dramatizace osudů výjimečných českých osobností. Tentokrát máme možnost nahlédnout do životů Josefa Škvoreckého a Zdeny Salivarové. Režisér Martin Františák společně s celým inscenačním týmem vytváří něco na pomezí historicko-autobiografické rekonstrukce, divadelní básně a silného životního dramatu. Zároveň nám dává možnost na příběh manželů nahlédnout z méně očekávaného pohledu – skrze Zdenu Salivarovou (Bohdana Pavlíková), ženu, která strávila velkou část života ve stínu slavného manžela.
Samotná inscenace je, s pomocí přestávky, rozdělená do dvou částí. V první části sledujeme manžele ještě v Československu a pak těsně po emigraci. Zažíváme s nimi jejich náročný životní osud – zoufalé pokusy o osvojení dítěte či neustálé potyčky s režimem. Kromě hlavních dvou postav se setkáváme i s dobovými ikonami herečkou Adinou Mandlovou a básníkem Ivanem Divišem. Část odehrávající se v Československu, až do chvíle, kdy partneři emigrují, je spíše mozaikou momentů a historických referencí, která může být pro diváka lehce matoucí. Je totiž silně fragmentární a nedrží zcela jasnou chronologii. Divák neznajícího životní osudy manželského páru, či aspoň dobový kontext, se v tom může velmi jednoduše ztratit.
Silnější, a i přehlednější, je druhá polovina, zaměřující se na život v emigraci a působení nakladatelství ’68 Publishers. V této části se rovněž do popředí dostávají témata exilu, identity a ceny svobody. Hraje zde velkou roli stesk po domově a zároveň uvědomování si reality – tzn. nemožnosti návratu. Nakladatelství se pro manželský pár stává způsob, jak být domovu aspoň o krůček blíž.
Inscenace je postavena na velmi silných hereckých výkonech. Luboš Veselý a Bohdana Pavlíková působí na jevišti jako Škvorecký a Salivarová velmi autenticky. Daří se jim zachytit nejen rozdíly mezi Zdenou a Josefem ale i něžně ztvárnit partnerskou chemii. Pavlíková hraje Salivarovou s lehkou dávkou umanutosti, ale také s tichou melancholií ženy, která obětovala mnohé, aby zajistila hlas těm, kteří v Československu museli mlčet.
Naprosto výbornou složkou inscenace je její scénografie. Kostýmy jsou zajímavé a vhodně pracují se symbolikou, občasné projekce dodávají neobvyklou atmosféru. Za nejpůsobivější však osobně považuji práci s krabicemi – tak jednoduchý prvek, a přesto toho představuje tolik. Krabice jsou stěnou, jsou nábytkem, jsou klidem a rozruchem zároveň, jsou symbolem útěku a stěhování a někdy jsou přesně tím čím jsou – prostě krabicí.
Celá inscenace je scénicky i v samotném textu silně protkaná metaforičností a symboly. Je jich mnoho a většinou jsou dobře zpracovány. Nicméně už jejich velké množství může vést k tomu, že některé zůstanou nepochopeny. Což souvisí s mojí osobní hlavní výtkou inscenaci – míra pochopení a náročnost na divákovy znalosti.
Inscenace očekává poměrně širokou znalost historického a literárního kontextu, nemluvě o znalostech o samotném Josefu Škvoreckém a Zdeně Salivarové. Vytváří si tak poněkud konkrétně vymezenou cílovou skupinu – všechno, co se inscenace snaží předat, patrně pochopí pouze zlomek lidí v hledišti. Nepochybuji, že je zcela možné si inscenaci užít a pochopit ji i bez všech těchto znalostí, ale místy může divák zůstat poněkud zmatený – a to hlavně ve zmiňované, fragmentárnější první části hry.
Přesto považuji Dívenku na trampolíně za významnou inscenaci, která nejen připomíná klíčové osobnosti české kultury, ale klade i hluboké otázky o exilu, vlastenectví a nesnadné cestě ke svobodě. Ať už má divák osobní zkušenost s totalitou nebo ji zná jen z historických knih, tato inscenace nabízí něco, co v divákovi jednoduše zarezonuje. Protože příběh Salivarové a Škvoreckého není jen o minulosti – je to příběh o sounáležitosti, o neustálém pohybu a o obětech pro vlast.
Fotografie: svandovodivadlo.cz, autor fotografií: Vladimír Skýpala
Samotná inscenace je, s pomocí přestávky, rozdělená do dvou částí. V první části sledujeme manžele ještě v Československu a pak těsně po emigraci. Zažíváme s nimi jejich náročný životní osud – zoufalé pokusy o osvojení dítěte či neustálé potyčky s režimem. Kromě hlavních dvou postav se setkáváme i s dobovými ikonami herečkou Adinou Mandlovou a básníkem Ivanem Divišem. Část odehrávající se v Československu, až do chvíle, kdy partneři emigrují, je spíše mozaikou momentů a historických referencí, která může být pro diváka lehce matoucí. Je totiž silně fragmentární a nedrží zcela jasnou chronologii. Divák neznajícího životní osudy manželského páru, či aspoň dobový kontext, se v tom může velmi jednoduše ztratit.
Silnější, a i přehlednější, je druhá polovina, zaměřující se na život v emigraci a působení nakladatelství ’68 Publishers. V této části se rovněž do popředí dostávají témata exilu, identity a ceny svobody. Hraje zde velkou roli stesk po domově a zároveň uvědomování si reality – tzn. nemožnosti návratu. Nakladatelství se pro manželský pár stává způsob, jak být domovu aspoň o krůček blíž.
Inscenace je postavena na velmi silných hereckých výkonech. Luboš Veselý a Bohdana Pavlíková působí na jevišti jako Škvorecký a Salivarová velmi autenticky. Daří se jim zachytit nejen rozdíly mezi Zdenou a Josefem ale i něžně ztvárnit partnerskou chemii. Pavlíková hraje Salivarovou s lehkou dávkou umanutosti, ale také s tichou melancholií ženy, která obětovala mnohé, aby zajistila hlas těm, kteří v Československu museli mlčet.
Naprosto výbornou složkou inscenace je její scénografie. Kostýmy jsou zajímavé a vhodně pracují se symbolikou, občasné projekce dodávají neobvyklou atmosféru. Za nejpůsobivější však osobně považuji práci s krabicemi – tak jednoduchý prvek, a přesto toho představuje tolik. Krabice jsou stěnou, jsou nábytkem, jsou klidem a rozruchem zároveň, jsou symbolem útěku a stěhování a někdy jsou přesně tím čím jsou – prostě krabicí.
Celá inscenace je scénicky i v samotném textu silně protkaná metaforičností a symboly. Je jich mnoho a většinou jsou dobře zpracovány. Nicméně už jejich velké množství může vést k tomu, že některé zůstanou nepochopeny. Což souvisí s mojí osobní hlavní výtkou inscenaci – míra pochopení a náročnost na divákovy znalosti.
Inscenace očekává poměrně širokou znalost historického a literárního kontextu, nemluvě o znalostech o samotném Josefu Škvoreckém a Zdeně Salivarové. Vytváří si tak poněkud konkrétně vymezenou cílovou skupinu – všechno, co se inscenace snaží předat, patrně pochopí pouze zlomek lidí v hledišti. Nepochybuji, že je zcela možné si inscenaci užít a pochopit ji i bez všech těchto znalostí, ale místy může divák zůstat poněkud zmatený – a to hlavně ve zmiňované, fragmentárnější první části hry.
Přesto považuji Dívenku na trampolíně za významnou inscenaci, která nejen připomíná klíčové osobnosti české kultury, ale klade i hluboké otázky o exilu, vlastenectví a nesnadné cestě ke svobodě. Ať už má divák osobní zkušenost s totalitou nebo ji zná jen z historických knih, tato inscenace nabízí něco, co v divákovi jednoduše zarezonuje. Protože příběh Salivarové a Škvoreckého není jen o minulosti – je to příběh o sounáležitosti, o neustálém pohybu a o obětech pro vlast.
Fotografie: svandovodivadlo.cz, autor fotografií: Vladimír Skýpala
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Divadlo
Mimořádná divadelní spolupráce
Vánoční taneční scéna roztančí pražské Kongresové centrum
Sváteční tip pro celou rodinu: Hurvínkův Mikuláš a Pohádky pro Hurvínka
Vánoční turné aneb Kouzelné Vánoce s Majdou a Petrem
Plzeňské Tylovo divadlo hraje pro ležérní publikum
Hořká komedie Ryba ve čtyřech
Pražský komorní balet slaví 50 let. Výjimečný galavečer ve Vinohradském divadle
Plechový bubínek na Zábradlí
Ve Švandově divadle zavládnou Pravidla Nirvány
Premiéra BOLERO – nový taneční večer Baletu Praha Junior v Divadle ABC
Dvořák, Janáček, Smetana a Lábus. Jedinečný večer tance a hudby v Příbrami
Duch staropražských kabaretů v divadle Viola
Bubeníček International Ballet Gala přiveze do Prahy světové baletní hvězdy
Divadlo pod sluncem. Bez zábradlí pokračuje v letní štaci. Kde se potkáte?
Když přijdou Krkavci, je to nervydrásající
Taneční centrum Praha zakončilo sezónu
Variace na téma přátelství: Zemlinského kvarteto a slovenští umělci
Divadlo MANA se stěhuje do ZOO!
Festival Pernštejnlove slaví 10. výročí
LásKKKa! ve Švandově divadle
Další články v rubrice Divadlo
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.