ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
neděle 18.1.2026, svátek má
Vladislav
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejčtenější za 14 dní
Cestovatel musí být i objevitel, jinak zůstává turistouSeriál, který mě pobavil, trochu zklamal a nakonec rozplakalJeden krtek jaro neděláZločin, móda a jazz aneb Vražedné záhady slečny FisherovéLondýnská fantasy Alana MooreaMezi tichem přírody a křehkostí štěstí: Čtenářský prosincový deníkKdyž zmizí naděje a zbyde jen možnost ZNIČITJak vypadal typický Foglarův tábor?Rukověť pro posluchače zprávVáclav Cílek o ŘípuReálný domov bez nároku na dokonalostRufus: Mořský dráček, který neuměl plavat
Ježek bez Ježka? Inscenace v Divadle ABC
30.03.2025 Viktorie Švestková Divadlo
Konečně je to tady! Milovníci Osvobozeného divadla, jazzu, a především Jaroslava Ježka se dočkali inscenace, která již podle názvu nese příslib o bližším zasvěcení do jeho života a tvorby. Naplnila se však očekávání diváků?
Městská divadla pražská v posledních letech vynikají přepracováváním známých látek, kterým dávají nový nádech, tempo, důraz. Mezi ně patřilo například představení o Karlu Čapkovi, které si diváci velmi oblíbili. Není tedy žádné překvapení, že když spatřili plakáty s názvem Ježek, měli jistá očekávání.
Hlavní roli Jaroslava Ježka, ztvárnil mladý talentovaný herec Radek Melša. Jeho něžný hlas, herecký výkon, oddanost tématu opravdu jako kdyby přinesli na prkna Ježka ve vší parádě. V dalších rolích se objevila skvělá Nina Horáková, Aleš Bílík, Tomáš Havlínek, Tomáš Pavelka a další. Režie se tentokrát ujal umělecký šéf Městských divadel Pražských Michal Dočekal.
Vše zatím slibuje velmi příjemný prožitek, v čem tedy mohl nastat problém?
Inscenace působí spíše jako zrychlená historie válečných uprchlíků Jana Wericha, Jiřího Voskovce a Jaroslava Ježka. Děj reflektuje konec Osvobozeného divadla, opět zde ožívá deportace židů, na což je v průběhu celé hry kladen neustálý důraz. Využívání mikrofonů, zvukových a světelných efektů bylo poněkud riskantní, ovšem scéna jako celek funguje velmi efektivně.
Nápadité kostýmy, živá kapela – plná nadaných mladých hudebníků – talenty z hereckých řad, známé melodie. To vše nese veliké plus celému představení.
Kámen úrazu je tedy především ve zvolení názvu. Hra neprozradí vlastně nic bližšího o J. Ježkovi. Jen nám načrtne základní informace ohledně jeho tragickém osudu. Žádný bližší ponor při nastudování tohoto geniálního hudebníka pravděpodobně při vzniku inscenace nenastal.
Na co se má vlastně divák soustředit?
Během hry se nám postupně odhalují mikro témata, která na konci v nic mimořádného nevyústí. Celková atmosféra je velmi ponurá, zahalená do tmy, což velmi pěkně odráží Ježkův tmavomodrý život. Sem tam jen zablesknou vtipy Voskovce a Wericha, které jsou vhodným způsobem pro urychlení tempa celého děje, ale také vytváří kontrast s těžkým tématem holokaustu, zdravotního stavu Ježka a stesku po domově. Toto vše ve finále vytvoří příjemný zážitek, avšak je docela snadné si představit, že ne každý divák bude odcházet z představení spokojený.
Také si nelze nevšimnout implicitně implikovaných narážek na odsouzení Ruské okupace Ukrajiny, která se zde zrcadlí s tehdejší nacistickou agresí a neochotou lidí pomoci židovským obyvatelům, kteří byli v úzkých. Tato forma zapracování je velmi efektivní a hodnotím ji kladně.
Navzdory odchýlení se od tématu, které hra svým titulkem nabízí, se jedná o vcelku příjemné a nápadité zpracování osudu českých velikánů, jejichž písně, životy a odkazy kolují, a ještě několik dalších generacích budou kolovat napříč společností.
Zdroj fotografií: https://www.mestskadivadlaprazska.cz/
Hlavní roli Jaroslava Ježka, ztvárnil mladý talentovaný herec Radek Melša. Jeho něžný hlas, herecký výkon, oddanost tématu opravdu jako kdyby přinesli na prkna Ježka ve vší parádě. V dalších rolích se objevila skvělá Nina Horáková, Aleš Bílík, Tomáš Havlínek, Tomáš Pavelka a další. Režie se tentokrát ujal umělecký šéf Městských divadel Pražských Michal Dočekal.
Vše zatím slibuje velmi příjemný prožitek, v čem tedy mohl nastat problém?
Inscenace působí spíše jako zrychlená historie válečných uprchlíků Jana Wericha, Jiřího Voskovce a Jaroslava Ježka. Děj reflektuje konec Osvobozeného divadla, opět zde ožívá deportace židů, na což je v průběhu celé hry kladen neustálý důraz. Využívání mikrofonů, zvukových a světelných efektů bylo poněkud riskantní, ovšem scéna jako celek funguje velmi efektivně.
Nápadité kostýmy, živá kapela – plná nadaných mladých hudebníků – talenty z hereckých řad, známé melodie. To vše nese veliké plus celému představení.
Kámen úrazu je tedy především ve zvolení názvu. Hra neprozradí vlastně nic bližšího o J. Ježkovi. Jen nám načrtne základní informace ohledně jeho tragickém osudu. Žádný bližší ponor při nastudování tohoto geniálního hudebníka pravděpodobně při vzniku inscenace nenastal.
Na co se má vlastně divák soustředit?
Během hry se nám postupně odhalují mikro témata, která na konci v nic mimořádného nevyústí. Celková atmosféra je velmi ponurá, zahalená do tmy, což velmi pěkně odráží Ježkův tmavomodrý život. Sem tam jen zablesknou vtipy Voskovce a Wericha, které jsou vhodným způsobem pro urychlení tempa celého děje, ale také vytváří kontrast s těžkým tématem holokaustu, zdravotního stavu Ježka a stesku po domově. Toto vše ve finále vytvoří příjemný zážitek, avšak je docela snadné si představit, že ne každý divák bude odcházet z představení spokojený.
Také si nelze nevšimnout implicitně implikovaných narážek na odsouzení Ruské okupace Ukrajiny, která se zde zrcadlí s tehdejší nacistickou agresí a neochotou lidí pomoci židovským obyvatelům, kteří byli v úzkých. Tato forma zapracování je velmi efektivní a hodnotím ji kladně.
Navzdory odchýlení se od tématu, které hra svým titulkem nabízí, se jedná o vcelku příjemné a nápadité zpracování osudu českých velikánů, jejichž písně, životy a odkazy kolují, a ještě několik dalších generacích budou kolovat napříč společností.
Zdroj fotografií: https://www.mestskadivadlaprazska.cz/
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Divadlo
50 démonů čtverečních, toť horor a smích
Mimořádná divadelní spolupráce
Vánoční taneční scéna roztančí pražské Kongresové centrum
Sváteční tip pro celou rodinu: Hurvínkův Mikuláš a Pohádky pro Hurvínka
Vánoční turné aneb Kouzelné Vánoce s Majdou a Petrem
Plzeňské Tylovo divadlo hraje pro ležérní publikum
Hořká komedie Ryba ve čtyřech
Pražský komorní balet slaví 50 let. Výjimečný galavečer ve Vinohradském divadle
Plechový bubínek na Zábradlí
Ve Švandově divadle zavládnou Pravidla Nirvány
Premiéra BOLERO – nový taneční večer Baletu Praha Junior v Divadle ABC
Dvořák, Janáček, Smetana a Lábus. Jedinečný večer tance a hudby v Příbrami
Duch staropražských kabaretů v divadle Viola
Bubeníček International Ballet Gala přiveze do Prahy světové baletní hvězdy
Divadlo pod sluncem. Bez zábradlí pokračuje v letní štaci. Kde se potkáte?
Když přijdou Krkavci, je to nervydrásající
Taneční centrum Praha zakončilo sezónu
Variace na téma přátelství: Zemlinského kvarteto a slovenští umělci
Divadlo MANA se stěhuje do ZOO!
Festival Pernštejnlove slaví 10. výročí
Další články v rubrice Divadlo
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.