ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
čtvrtek 22.1.2026, svátek má
Slavomír
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejčtenější za 14 dní
Jeden krtek jaro neděláMezi tichem přírody a křehkostí štěstí: Čtenářský prosincový deníkReálný domov bez nároku na dokonalostRukověť pro posluchače zprávVáclav Cílek o ŘípuRufus: Mořský dráček, který neuměl plavatProč přidat do kávy olivový olej?Když péče o blízkého přerůstá přes hlavu: přehled služeb, které vám mohou ulevitMimořádná divadelní spolupráce 6 dobrých tipů pro budoucí spisovateleVzduch byl modrý nikotinem aneb Sedláčkovina za stoSmysl pro emoce, Smysl pro tumor
Dvě výročí Malého Vinnetoua
05.04.2025 Ivo Fencl Společnost
Zatímco v československých kinech běžel před šedesáti lety německý Vinnetou, čemuž by se ve Spojených státech divili, kdyby to vůbec věděli, na stránkách časopisu Ohníček vytvořil Karel Franta (*1. května 1928 v Libčicích nad Vltavou) pozoruhodnou parafrázi, čerpající taky z dalších vzorů - původních amerických westernů, které ještě zažil v prvorepublikových a válečných kinech.
Cyklus psaných jím i kreslených komiksů si říká Malý Vinnetou a nebýt nakladatelství Albatros a jeho ředitele Ondřeje Müllera, je možná hodně zapomenut. Tento redaktor ale měl v dětství ty příběhy rád a roku 2013 - konečně - došlo i na jejich kompletní vydání, uspořádané specialistou na seriály Tomášem Prokůpkem.
Nekompletní vydání předcházelo tomuhle už roku 2000 (a jedno dokonce už roku 1970) a mám je raději, ale... Co naplat: některé díly tam nejsou a nemáte-li původní časopisy, kterré jsou dnes k nesejnání, "rudého bratra" poznáte jen do jisté míry.
„Roku 1965 jsem dostal nápad vytvořit kreslený seriál, který by vesele doplňoval film Poklad na Stříbrném jezeře“ zavzpomínal před 25 lety - díky redaktorce Stanislavě Zábrodské - talentovaný Karel Franta, mj. spolutvůrce pozdějších Nejkrásnějších pohádek o čertech (1997), a postavil se k úkolu čertovsky. A to? Aby indiánka uspěla, nesmí být moc rozmarná a je záhodno, aby na prérii strašili a zlobili taky skuteční skunkové. I vytvořil dva.
Jednoho pojmenoval Kid Lomihnát, druhého Prasátko - a děj své ságy umístil na úpatí Skalistých hor do města Akorát. „Ještě dnes jsou zdi domů polepeny zatykači na darebáky, které šerif nikdy nedostane za mříže, přestože tu většinou všichni žijí,“ vyjádřil se Franta. „Dnes jsou to však vážení občané.“
Městečko mělo či má jen dvoutřídku… a docházka ani nebyla povinná (juchú). Do školy chodili jen ti, které bavila, a našli se tací a věk nerozhodoval, a tak druhou třídu navštěvoval taktéž indián Klesající Býk, kterému už táhl 126. rok.
Městečko mělo i železniční stanici Tam a zpátky (dopoledne vlak přijel a večer odjel) a „typickou“, prašnou hlavní třídu - s mlékárnou, cukrárnou… a jistěže s prodejnou střeliva a zbraní. Až na konci stála banka.
Nejznámějšími obyvateli Akorátu (jinak se v jednom dílu dokonce objevuje „pan guvernér“) stali se jeho dobrotivý šerif a už zmínění Malý Vinnetou (jeho pomocník a zástupce) a Kid.
Ten sice stojí proti zákonu a škodí, ale moc mu to škození nejde a Vinnetou ho pokaždé přelstí. Typickým - a pro období socialismu až překvapivým - je z toho ohledu už pokračování sedmé alias Přepadení banky.
Úvodem navštíví kancelář šerifa bankéř Samuel Letkis, sejme stetson, usedne a dí: „V pokladně mám milion dolarů a v kraji řádí Prasátko se svou bandou, tedy nejnebezpečnější bandita, kterého dosud nikdo ani neviděl.“
Šerif Letkisův problém bezstarostně uloží na Vinnetouova bedra - a Vinnetou se posléze ukryje přímo pod stolem baru U plechového srdce (který je v šesté cenové skupině). Léčka klapne a nad ubrusem se - po chvíli - radí Kid Lomihnát s - mexicky oděným - Prasátkem.
Kid: „Šéfe, banku poznáte snadno - je to na ní napsáno. Nikde žádné stráže.“
„Dobrá zpráva, Lomihnáte, odměna tě nemine.“
„Jak je vidět, banda městečko nezná,“ usoudí z toho šerif a dostane nápad: v noci vymění nápisy na bance a na vězení. Ale zločinci, kteří se přiženou na koních, neumějí. Naštěstí je Prasátko výjimka a nápis aspoň přeslabikuje. „Ba-ba-banka.“ Když muži vstoupí do budovy, už podle krásných mříží poznají, že v bance jistě budou. Vzápětí však za nimi zapadne zámek… a na závěrečném obrázku vidíme slovutného Letkise, kterak malému velkému muži-rudochovi potřásá pravicí: „Zastav se, hochu, někdy u mne - dostaneš žvýkačku.“
Po řadě měsíců přišel Franta s ještě akčnější sekvencí, a to Přepadením expresu. Mezi lotry pro tu příležitost přidal i figuru Básníka, což přece jen převzal ze západoněmeckých filmů, a ukázal lotry u pokeru. „Básníku, zítra bude mít vlak cenu zlata: pojede v něm petrolejový král Rokford. Co tomu říkáš?"
„V kartách, když se dáma s klukem sejde, to dobré znamení!
Jen třeba všechno dobře promyslet! Vždyť zlato není kamení.“
Lupiči dají na koleje právě kamení a čekají. V městečku vidíme Rokforda a paní Rokfordovou nastupovat do coupé a král je neklidný: „Drahá, mám pocit, že jsi těch šperků vzala s sebou mnoho. Pojedeme nebezpečnou krajinou.“
Šerif se opět spokojí s tím, že do vlaku přisadí Malého Vinnetoua. Strojvůdce je nucen brzdit. Vinnetou neváhá, svlékne se do půli těla a začne „házet“ košili přes komín parní lokomotivy. Toho si bandité sice všimnou, ale moudrý Básník míní: „Hocha nechte, vždyť je malý. Sleduje, jak z komína černý kouř se valí… Asi ho to baví.“ Ale nejde o hru, kdepak, a Vykulené oko v indiánském táboře pozoruje dávno na nebi kouřovou zprávu. Rybanna na pokyn poslušně usedá k psacímu stroji (vtipný anachronismus) a jme se zapisovat překlad. Indiáni vyrazí na koních, po zuby ozbrojeni, zlosynové odpočívají a ani si nepředstavovali, že loupež proběhne „tak hladce“. Páry nemají, že jsou už chvilku pozorováni.
„Jen o málo se prodlouží stíny kaňonu a budou stát u mučednických kůlů,“ říká jeden ze lstivých rudochů… a stane se. Připoutaný básník už jen zbídačeně konstatuje: „Strach svírá mi teď dásně, už nikdy nebudu psát básně!“
Vinnetou je ovšem ze signalizování notně umouněný, a tak šťastná paní Petrolejářová může říci: „Jéje, to tento krásný černoušek zachránil šperky Rokfordů?“ „Jsi statečný hoch,“ dodá její choť. „Za odměnu si budeme tykat.“
Malý Vinnetou měl přesně padesát pokračování (souvislých epizod jsem ale napočítal jen 38) a poprvé byl zveřejněn v Ohníčku v letech 1965-1970, což je minimálně pětapadesát let. První díl se jmenuje Poklad na zahradě a poslední Vražda na ranči.
Karel Franta připojil v zájmu propagačního oddělení Mladé fronty - i stolní hru Cestujeme za Malým Vinnetouem, kterou bohužel nemám, vystřihovánku a velkou kresbu, na které hrdina přepadá Pony Express s nákladem časopisů. V letech 1969-1970 vyšlo čtrnáct epizod dokonce slovensky, ale někomu se tam něco nezdálo, a tak je Mayův hrdina přejmenován na „Malé Orlíča“.
Sám Karel Franta bohužel zemřel roku 2017 a vzpomínal, a to i v rozhovoru, který jsem s ním kdysi uskutečnil, že se mu - koncem šedesátých let - ozval Jiří Trnka a měl za to, že by indiánskému komiksu slušelo přepracování do loutkového filmu. Ten bohužel nevznikl.
Jako s námětem se později pokusilo s Malým Vinnetouem prorazit pár produkčních (Zdena Deitchová) v Československé televizi, ale bylo to neprůchodné. Nedá se naštěstí vyloučit, že na nějakou tu adaptaci ještě dojde. Někdo z nás se jí dožije. Karel Franta byl totiž nejen schopný výtvarník, ale měl nadání i pro psaní příběhů-komiksových scénářů. Například o Strašidýlku Kukovi (pro časopis Sluníčko), anebo o Tarzanovi, který zavítal do našich končin (pro Pionýr). Tak trochu se zapomíná, že sice pracoval i na scénáře jiných (mj. ve Čtyřlístku, odkud známe dobrodružství Za tři rány kolem světa), ale ty nejlepší věci si sesumíroval sám. Nu, a Vinnetoua měl, jak se vyjádřil, ze všech svých výtvorů nejradši!
Typický výtvarný výraz Karla Franty vidíme zde:
KNIHA František Novotný, Karel Franta - Čertoviny - ukázka
Nekompletní vydání předcházelo tomuhle už roku 2000 (a jedno dokonce už roku 1970) a mám je raději, ale... Co naplat: některé díly tam nejsou a nemáte-li původní časopisy, kterré jsou dnes k nesejnání, "rudého bratra" poznáte jen do jisté míry.
„Roku 1965 jsem dostal nápad vytvořit kreslený seriál, který by vesele doplňoval film Poklad na Stříbrném jezeře“ zavzpomínal před 25 lety - díky redaktorce Stanislavě Zábrodské - talentovaný Karel Franta, mj. spolutvůrce pozdějších Nejkrásnějších pohádek o čertech (1997), a postavil se k úkolu čertovsky. A to? Aby indiánka uspěla, nesmí být moc rozmarná a je záhodno, aby na prérii strašili a zlobili taky skuteční skunkové. I vytvořil dva.
Jednoho pojmenoval Kid Lomihnát, druhého Prasátko - a děj své ságy umístil na úpatí Skalistých hor do města Akorát. „Ještě dnes jsou zdi domů polepeny zatykači na darebáky, které šerif nikdy nedostane za mříže, přestože tu většinou všichni žijí,“ vyjádřil se Franta. „Dnes jsou to však vážení občané.“
Městečko mělo či má jen dvoutřídku… a docházka ani nebyla povinná (juchú). Do školy chodili jen ti, které bavila, a našli se tací a věk nerozhodoval, a tak druhou třídu navštěvoval taktéž indián Klesající Býk, kterému už táhl 126. rok.
Městečko mělo i železniční stanici Tam a zpátky (dopoledne vlak přijel a večer odjel) a „typickou“, prašnou hlavní třídu - s mlékárnou, cukrárnou… a jistěže s prodejnou střeliva a zbraní. Až na konci stála banka.
Nejznámějšími obyvateli Akorátu (jinak se v jednom dílu dokonce objevuje „pan guvernér“) stali se jeho dobrotivý šerif a už zmínění Malý Vinnetou (jeho pomocník a zástupce) a Kid.
Ten sice stojí proti zákonu a škodí, ale moc mu to škození nejde a Vinnetou ho pokaždé přelstí. Typickým - a pro období socialismu až překvapivým - je z toho ohledu už pokračování sedmé alias Přepadení banky.
Úvodem navštíví kancelář šerifa bankéř Samuel Letkis, sejme stetson, usedne a dí: „V pokladně mám milion dolarů a v kraji řádí Prasátko se svou bandou, tedy nejnebezpečnější bandita, kterého dosud nikdo ani neviděl.“
Šerif Letkisův problém bezstarostně uloží na Vinnetouova bedra - a Vinnetou se posléze ukryje přímo pod stolem baru U plechového srdce (který je v šesté cenové skupině). Léčka klapne a nad ubrusem se - po chvíli - radí Kid Lomihnát s - mexicky oděným - Prasátkem.
Kid: „Šéfe, banku poznáte snadno - je to na ní napsáno. Nikde žádné stráže.“
„Dobrá zpráva, Lomihnáte, odměna tě nemine.“
„Jak je vidět, banda městečko nezná,“ usoudí z toho šerif a dostane nápad: v noci vymění nápisy na bance a na vězení. Ale zločinci, kteří se přiženou na koních, neumějí. Naštěstí je Prasátko výjimka a nápis aspoň přeslabikuje. „Ba-ba-banka.“ Když muži vstoupí do budovy, už podle krásných mříží poznají, že v bance jistě budou. Vzápětí však za nimi zapadne zámek… a na závěrečném obrázku vidíme slovutného Letkise, kterak malému velkému muži-rudochovi potřásá pravicí: „Zastav se, hochu, někdy u mne - dostaneš žvýkačku.“
Po řadě měsíců přišel Franta s ještě akčnější sekvencí, a to Přepadením expresu. Mezi lotry pro tu příležitost přidal i figuru Básníka, což přece jen převzal ze západoněmeckých filmů, a ukázal lotry u pokeru. „Básníku, zítra bude mít vlak cenu zlata: pojede v něm petrolejový král Rokford. Co tomu říkáš?"
„V kartách, když se dáma s klukem sejde, to dobré znamení!
Jen třeba všechno dobře promyslet! Vždyť zlato není kamení.“
Lupiči dají na koleje právě kamení a čekají. V městečku vidíme Rokforda a paní Rokfordovou nastupovat do coupé a král je neklidný: „Drahá, mám pocit, že jsi těch šperků vzala s sebou mnoho. Pojedeme nebezpečnou krajinou.“
Šerif se opět spokojí s tím, že do vlaku přisadí Malého Vinnetoua. Strojvůdce je nucen brzdit. Vinnetou neváhá, svlékne se do půli těla a začne „házet“ košili přes komín parní lokomotivy. Toho si bandité sice všimnou, ale moudrý Básník míní: „Hocha nechte, vždyť je malý. Sleduje, jak z komína černý kouř se valí… Asi ho to baví.“ Ale nejde o hru, kdepak, a Vykulené oko v indiánském táboře pozoruje dávno na nebi kouřovou zprávu. Rybanna na pokyn poslušně usedá k psacímu stroji (vtipný anachronismus) a jme se zapisovat překlad. Indiáni vyrazí na koních, po zuby ozbrojeni, zlosynové odpočívají a ani si nepředstavovali, že loupež proběhne „tak hladce“. Páry nemají, že jsou už chvilku pozorováni.
„Jen o málo se prodlouží stíny kaňonu a budou stát u mučednických kůlů,“ říká jeden ze lstivých rudochů… a stane se. Připoutaný básník už jen zbídačeně konstatuje: „Strach svírá mi teď dásně, už nikdy nebudu psát básně!“
Vinnetou je ovšem ze signalizování notně umouněný, a tak šťastná paní Petrolejářová může říci: „Jéje, to tento krásný černoušek zachránil šperky Rokfordů?“ „Jsi statečný hoch,“ dodá její choť. „Za odměnu si budeme tykat.“
Malý Vinnetou měl přesně padesát pokračování (souvislých epizod jsem ale napočítal jen 38) a poprvé byl zveřejněn v Ohníčku v letech 1965-1970, což je minimálně pětapadesát let. První díl se jmenuje Poklad na zahradě a poslední Vražda na ranči.
Karel Franta připojil v zájmu propagačního oddělení Mladé fronty - i stolní hru Cestujeme za Malým Vinnetouem, kterou bohužel nemám, vystřihovánku a velkou kresbu, na které hrdina přepadá Pony Express s nákladem časopisů. V letech 1969-1970 vyšlo čtrnáct epizod dokonce slovensky, ale někomu se tam něco nezdálo, a tak je Mayův hrdina přejmenován na „Malé Orlíča“.
Sám Karel Franta bohužel zemřel roku 2017 a vzpomínal, a to i v rozhovoru, který jsem s ním kdysi uskutečnil, že se mu - koncem šedesátých let - ozval Jiří Trnka a měl za to, že by indiánskému komiksu slušelo přepracování do loutkového filmu. Ten bohužel nevznikl.
Jako s námětem se později pokusilo s Malým Vinnetouem prorazit pár produkčních (Zdena Deitchová) v Československé televizi, ale bylo to neprůchodné. Nedá se naštěstí vyloučit, že na nějakou tu adaptaci ještě dojde. Někdo z nás se jí dožije. Karel Franta byl totiž nejen schopný výtvarník, ale měl nadání i pro psaní příběhů-komiksových scénářů. Například o Strašidýlku Kukovi (pro časopis Sluníčko), anebo o Tarzanovi, který zavítal do našich končin (pro Pionýr). Tak trochu se zapomíná, že sice pracoval i na scénáře jiných (mj. ve Čtyřlístku, odkud známe dobrodružství Za tři rány kolem světa), ale ty nejlepší věci si sesumíroval sám. Nu, a Vinnetoua měl, jak se vyjádřil, ze všech svých výtvorů nejradši!
Typický výtvarný výraz Karla Franty vidíme zde:
KNIHA František Novotný, Karel Franta - Čertoviny - ukázka
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Společnost
Chvála předčítání
Jeden krtek jaro nedělá
Proč přidat do kávy olivový olej?
Rukověť pro posluchače zpráv
Cestovatel musí být i objevitel, jinak zůstává turistou
Hemodialýza v domácím prostředí: Nová naděje pro pacienty s onemocněním ledvin
Když péče o blízkého přerůstá přes hlavu: přehled služeb, které vám mohou ulevit
Potřeba domácí péče výrazně poroste, mnoho lidí ji přitom stále nevyužívá
Co dělat, když petarda zasáhne oko? Často rozhodují minuty
Na co dát pozor při placení na vánočních trzích v zahraničí?
Vánoce s humorem, jak jinak
Den smutných a opuštěných zvířat
Jako spisovatel je Jiří Macoun vlastně křehký
To nejlepší z Peru: Od Machu Picchu po kaňon Colca
Hlásím: Pokřtěno!
Vánoční dárky z botanické zahrady
Romantická Emma - loupeživý bot
Závislost na sociálních sítích aneb Tvůj život je velké rozhodnutí
Tip na výlet: Rekultivované těžební jámy pod Krušnými horami
Josef Klíma: Tváří v tvář zločinu jako intimní zpověď známého novináře
Další články v rubrice Společnost
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.