ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
čtvrtek 15.5.2025, svátek má
Žofie
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Otcovi psí smrt (díl třetí)Ranní údivOtcovi psí smrt (druhý díl)Otcovi psí smrt (díl první)Tři hořkosladké básněUpíří kousnutí
Nejčtenější za 14 dní
Tajemné město Mayů ožívá: Češi a Slováci našli nejstarší observatořCo mě v dubnu zaujalo na NetflixuZářivý úsměv bez následků: Mýty a fakta o zubních fazetáchCo mi vadí na fanouškovi Stephena KingaBreuer. Čech v Americe, kterého po letech objeviliMůry noci a jiné horory let 1870-1912Tip na výlet: Na Novopacku se pěstoval spiritismusMáme to v kufru! Biografický film o Nepelovi je už natočenýNa svět objektivem hledím...Žena miluje děti, a tak si vysní ĎáblíkaKvětinové karty Lenormand: Krásky s něžným i přísným poselstvímDubnové literární čtení
Máme rádi zvířata - ale která?
08.04.2025 Aleš Misař Společnost
Mateřský jazyk, kterým mluvíme běžně a každý den, a dá se tedy předpokládat, že ho máme pod palcem a v malíku a že ho známe důvěrně jako třeba ulice rodného města, ve skutečnosti poznáváme celý život. Čas od času přijde chvíle, kdy zavadíme o problém zadlážděný v cestách všední komunikace a vytáhneme na povrch pestré i poněkud složité bohatství češtiny. A ta nikdy nemůže nudit, naopak má moc i zdánlivě zkušené uživatele donekonečna překvapovat.
Nyní jeden jazykový oříšek vytáhneme a hned se podíváme na zoubek zvířatům. Pro člověka, zdánlivého vládce planety, určitě populární a vděčné téma! Vzpomínám si na verše jedné rádii otřelé písně. „Máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá a mají hebkou srst.“ To zpívá Jiří Suchý a dětský sbor jasnými hlásky, aniž možná tuší, jak je to něžné vyznání kruté. Co to znamená? Berou-li tvory jen chlupaté a s hebkou srstí, mají šanci na lásku jen vybrané druhy! Pak by ostrouhalo i tak milé stvoření jako ježek (v písni ho však zmíní v posledním ironickém verši).
Co vlastně označuje v češtině slovo „zvíře“? Kdo všechno směl vstoupit na Noemovu Archu? Jezdíme do zoo opravdu jen za zvířaty? Dotknu se papouška, chobotnice nebo hlemýždě, když je nazvu zvířetem? S jakým Zvířetem se zapletla Kráska? Co se zdálo samozřejmé, najednou není vůbec jisté, a další znepokojivé otázky se množí jako králíci (ti mají hebkou srst).
Když si nevíme rady, pojďme ke kořenu slova. Začněme klamnou stopou (lidová etymologie). Zvíře zdánlivě označuje tvora, který zběhl z víry. Asi to tak může být – ostatně neznám větší neznabohy než naše kočky –, ale nekřivděme jim! Totiž slovo samo o sobě má daleký původ až v indoevropském ghuér (divoké zvíře) a odtud se rozšířilo do jazyků slovanských i baltských, dále například do řečtiny a také do němčiny (das Tier).
A co se vám nejdřív vybaví, když se řekne „zvíře“? Prvenství tandemu kočka a pes je skoro jisté (i když se učíme cizí jazyky, tyto mazlíky si zřejmě osvojíme nejdříve). Ale co dál? O svá práva se hlásí hlodavci morče, křeček, krysa, myš. Proč ne? (Ale budeme jim, prosím, říkat zvířátka). A co dál? Nesmí chybět koně. Rozhodně! Jak chcete žít bez koní? Ale co dál? Přece exotika čili hroch, zebra, nosorožec, zebra, žirafa, lev, tygr, slon či opice, ostatně ty v představách dětí musí mít každá správná zoo! Dobrá. A co dál? Kdo rád chodí po lese, vzpomene si na lišku, vlka, medvěda či jezevce (jsou ho plné učebnice prvouky, ale kdo ho někdy spatřil ve volné přírodě?), kromě toho ještě vysokou zvěř a divočáky (černá zvěř!). Ale co dál? Přece zvířata hospodářská: krávy, ovce, kozy, prasata. Vznikl nám tu zatím pořádný zvěřinec, ale dál už se začínáme vyčerpávat. Vidíme, že představa o tom, co vše lze označit za zvíře, se člověk od člověka liší, nikoli nekonečně.
Těžko si třeba představit, že babička, když ukáže vnoučkovi na slimáka zakousnutého do listu salátu, řekne tohle: „Podívej se, to je pěkný neřád, tohle zvíře“? Stejně podivně to bude znít, když ukáže na krmítku sýkorku, do akvária na paví oko nebo ve skalním písku na chrobáka. Nezměrná je zvířecí říše, ale naprostá většina druhů se do ní nevejde. Žádný pták, žádný plaz, měkkýš, hlavonožec, korýš, natož hmyz neprojdou v naší mysli do zvířecí říše. Noemova archa jazyka je, zdá se, ještě užší než její biblický předobraz.
Mezitím se nám vyrýsoval obraz dokonalého „zvířete“ tak, jak figuruje v jazyce: Je to suchozemský savec alespoň střední velikosti, chodí po čtyřech, má čumák, tlamu a v ní zuby různé ostrosti, má čtyři tlapy a na nich drápy nebo jsou vybaveny kopyty; kromě toho jsou chlupatá a mají hebkou srst a z té je cítit – zvíře!
Snad vás napadne, jestli se dá někomu udělit výjimka. Ano, ale s přimhouřeným okem: Jsou tu další favorité ze zoo – za vodní savce lachtan a tuleň, za ptáky tučňák a pštros (snad proto, že se projevují legrační neochotou létat) a poprvé za třídu plazů krokodýl – snad proto, že se odpovídá zprůměrované ideji zvířete výše, a navíc někdo s nostalgií vzpomíná na Krokodýla Dundeeho v počátcích komerční televize. Velkou šanci mají ptáci proslavení z pohádek a bajek – labuť, páv, čáp a vrána. Ne, zlatá muška ani rybka opravdu ne! Mořská panna, to je podvrh, a ani Jára Cimrman touto branou neprojde. Dále už se vážně dostáváme do potíží a hledáme ke zvířeti nejbližší nadřazené slovo. (Na tomto místě čtenářská hádanka!) Brzy se necháte poddat. Babička ukázala na slimáka žeroucího list salátu a pravila: „Podívej, to je pěkný neřád, tenhle živočich!“
Zkrátka to, co si představujeme pod pojmem zvíře, vypovídá něco i o nás lidech. Proto bych závěrem představil ještě jedno zásadní zvíře, které jste možná měli celou dobu před očima a při četbě se vám tu zjevovalo mezi řádky. Tím zvířetem je člověk, pokud se chová jen trochu jako opak člověka, rozuměj nelidsky. Ale to už se řadí zástup synonym: bestie, šelma, netvor, nestvůra, zrůda a dostáváme za hranice něčeho, co naše milované zvíře unese.
Co vlastně označuje v češtině slovo „zvíře“? Kdo všechno směl vstoupit na Noemovu Archu? Jezdíme do zoo opravdu jen za zvířaty? Dotknu se papouška, chobotnice nebo hlemýždě, když je nazvu zvířetem? S jakým Zvířetem se zapletla Kráska? Co se zdálo samozřejmé, najednou není vůbec jisté, a další znepokojivé otázky se množí jako králíci (ti mají hebkou srst).
Když si nevíme rady, pojďme ke kořenu slova. Začněme klamnou stopou (lidová etymologie). Zvíře zdánlivě označuje tvora, který zběhl z víry. Asi to tak může být – ostatně neznám větší neznabohy než naše kočky –, ale nekřivděme jim! Totiž slovo samo o sobě má daleký původ až v indoevropském ghuér (divoké zvíře) a odtud se rozšířilo do jazyků slovanských i baltských, dále například do řečtiny a také do němčiny (das Tier).
A co se vám nejdřív vybaví, když se řekne „zvíře“? Prvenství tandemu kočka a pes je skoro jisté (i když se učíme cizí jazyky, tyto mazlíky si zřejmě osvojíme nejdříve). Ale co dál? O svá práva se hlásí hlodavci morče, křeček, krysa, myš. Proč ne? (Ale budeme jim, prosím, říkat zvířátka). A co dál? Nesmí chybět koně. Rozhodně! Jak chcete žít bez koní? Ale co dál? Přece exotika čili hroch, zebra, nosorožec, zebra, žirafa, lev, tygr, slon či opice, ostatně ty v představách dětí musí mít každá správná zoo! Dobrá. A co dál? Kdo rád chodí po lese, vzpomene si na lišku, vlka, medvěda či jezevce (jsou ho plné učebnice prvouky, ale kdo ho někdy spatřil ve volné přírodě?), kromě toho ještě vysokou zvěř a divočáky (černá zvěř!). Ale co dál? Přece zvířata hospodářská: krávy, ovce, kozy, prasata. Vznikl nám tu zatím pořádný zvěřinec, ale dál už se začínáme vyčerpávat. Vidíme, že představa o tom, co vše lze označit za zvíře, se člověk od člověka liší, nikoli nekonečně.
Těžko si třeba představit, že babička, když ukáže vnoučkovi na slimáka zakousnutého do listu salátu, řekne tohle: „Podívej se, to je pěkný neřád, tohle zvíře“? Stejně podivně to bude znít, když ukáže na krmítku sýkorku, do akvária na paví oko nebo ve skalním písku na chrobáka. Nezměrná je zvířecí říše, ale naprostá většina druhů se do ní nevejde. Žádný pták, žádný plaz, měkkýš, hlavonožec, korýš, natož hmyz neprojdou v naší mysli do zvířecí říše. Noemova archa jazyka je, zdá se, ještě užší než její biblický předobraz.
Mezitím se nám vyrýsoval obraz dokonalého „zvířete“ tak, jak figuruje v jazyce: Je to suchozemský savec alespoň střední velikosti, chodí po čtyřech, má čumák, tlamu a v ní zuby různé ostrosti, má čtyři tlapy a na nich drápy nebo jsou vybaveny kopyty; kromě toho jsou chlupatá a mají hebkou srst a z té je cítit – zvíře!
Snad vás napadne, jestli se dá někomu udělit výjimka. Ano, ale s přimhouřeným okem: Jsou tu další favorité ze zoo – za vodní savce lachtan a tuleň, za ptáky tučňák a pštros (snad proto, že se projevují legrační neochotou létat) a poprvé za třídu plazů krokodýl – snad proto, že se odpovídá zprůměrované ideji zvířete výše, a navíc někdo s nostalgií vzpomíná na Krokodýla Dundeeho v počátcích komerční televize. Velkou šanci mají ptáci proslavení z pohádek a bajek – labuť, páv, čáp a vrána. Ne, zlatá muška ani rybka opravdu ne! Mořská panna, to je podvrh, a ani Jára Cimrman touto branou neprojde. Dále už se vážně dostáváme do potíží a hledáme ke zvířeti nejbližší nadřazené slovo. (Na tomto místě čtenářská hádanka!) Brzy se necháte poddat. Babička ukázala na slimáka žeroucího list salátu a pravila: „Podívej, to je pěkný neřád, tenhle živočich!“
Zkrátka to, co si představujeme pod pojmem zvíře, vypovídá něco i o nás lidech. Proto bych závěrem představil ještě jedno zásadní zvíře, které jste možná měli celou dobu před očima a při četbě se vám tu zjevovalo mezi řádky. Tím zvířetem je člověk, pokud se chová jen trochu jako opak člověka, rozuměj nelidsky. Ale to už se řadí zástup synonym: bestie, šelma, netvor, nestvůra, zrůda a dostáváme za hranice něčeho, co naše milované zvíře unese.
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Společnost
Festival TANEC PRAHA se vrací!
Tip na výlet: Na Novopacku se pěstoval spiritismus
Tajemné město Mayů ožívá: Češi a Slováci našli nejstarší observatoř
Zářivý úsměv bez následků: Mýty a fakta o zubních fazetách
Jaké jsou vaše zkušenosti s dietami?
Jak poznáte čerstvost a původ vajec?
Dubnové tipy pro zahradničení
Musela zemřít... Anička?
100leté výročí: Špaček trhl národní výškový rekord
Dvě výročí Malého Vinnetoua
Trump ofina, nový haircode
Petr Pavel takřka na dotek
Den, kdy se svět obrací vzhůru nohama
Výstava v Kutné Hoře pro všech 5 smyslů
Když jaro zamává kouzelným proutkem
Holešovická tržnice slaví 130 let a vám servíruje bohatý program
Šipkařská elita v akci
Festival delikátních chutí: Na Novoměstské radnici a vstup zdarma
V polovině července Týden plný tance
Další články v rubrice Společnost
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.