Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
GrilovačkaPoslední autobus ujel...Soused psychopatVýslechCo znamená psát moderněStockholmský styl
Nejčtenější za 14 dní
Co mě v únoru zaujalo na NetflixuVýznamné jubileum Faye DunawayovéOmar Sy v nejintimnější roli posledních let: Byl jsem cizincemKdyž se pravda stane zradouKdo byl Vladimír Thiele?Co o nás prozrazují naše knihovny a které poklady jsme přehlédli?Svět, kam příliš často nenahlížímeVrcholné španělské baroko před VelikonocemiZeyer nebyl bůh, ale čtěme ho dál Mezi barvami a tichem: Co mi únorové knihy prozradily o světě i mně saméMaďarský soubor Royal Ballet Fehérvár uvede v Praze taneční divadlo KamenyKingovské příběhy Ronalda Malfiho
Vinnetouův odkaz
15.04.2025 Ivo Fencl Literatura
Vinnetouův odkaz se jmenuje čtvrtý díl klasického Vinnetoua, který až letos vychází s veškerými dohledatelnými obrázky Zdeňka Buriana. Ano, je pravda, že nakladatelství Albatros nevydalo žádné „album“ mayovských ilustrací tohoto malíře, ale zato velmi pilně reedituje mayovky své edice Knihy odvahy a dobrodružství, aby do každé pečlivě doplňovalo veškeré Burianovy kresby i malby, jimiž se k témuž dílu šťasten vracel.
Udělal to krátce před smrtí a poprvé viděl Niagaru, anebo usedl u gigantického pomníku náčelníka Seneků a nechal se tam fotografovat a tento snímek v naší knize taky najdeme. Ta kniha vlastně je částečně záznam oné Mayovy výpravy, ale na staré hrdiny také dojde a překvapivě se tu vynoří třeba Santerovi synové.
Připomenu: Santer byl nejen podlý vrah Vinnetouova tatínka, ale i jeho sestry.
Kniha Vinnetouův odkaz nejdávněji vyšla roku 1910 v příloze katolického deníku Augburger Postzeitung. Po Mayově smrti do ní bylo bohužel ryto hned několika rýči a kupodivu náhle vadil i sám Karel May, anžto starý zálesák Max Pappermann, až příliš sentimentální chlap, je nepochybně jeho alter egem. Byl vyškrtnut roku 1935, putoval do odpadu a místo něj se objevila čilejší a osvědčená dvojice ze starších mayovek Pitt Holbers a Dick Hammerdull.
„Vládli“ knize za období nacismu, aniž by Hitlera uctívali a znali, a vydrželi tam čtvrt století, ale roku 1960 se vrátil péčí upravovatele Hanse Wollschlögera (1935-2007) původní text. Je ovšem fakt, že scény, které náš Zdeněk Burian již vytvořil s onou původní-nepůvodní dvojicí, zůstávají i v aktuální knize, ač už tam dvojice není.
Vinnetouův odkaz má úvod Předzvěsti a tři části: Do země indiánů (včetně kapitoly U Manitouova ucha), Po temných a krvavých lovištích (včetně kapitol Klan andělů strážných a V Domě smrti) a U Mount Vinnetou.
Poprvé u nás vydal tuto knihu Vojtěch Šeba (1922) pod titulem Závěť Vinnetouova a název Vinnetouův odkaz patří teprve dvěma vydáním Toužimského a Moravce (1932, 1940). Po převratu (1989) vyšla stejná kniha i jako Vinnetouovi dědicové a letos čtenářům předkládanou verzi přeložil (a přiznaně trochu zkrátil) Jiří Stach (1930-2024), a to už roku 1992. Tehdy, ještě v nakladatelství Olympia, byl jeho překlad doplněn pérovkami Gustava Kruma (1924-2011), ale nyní se vrací Zdeněk Burian, asi jediný výtvarník s Mayem naprosto srostlý a kongeniální. Viz třeba jen obrázek (str. 360).
„Bleskurychle namířil na Sebulona a potom na Harimana. Třeskly dva výstřely.“ Anebo: „Všech osm kopí jsem proděravěl.“ Nebo: „To je zázrak, o kterém jsem se ti zmínil. Závojový vodopád,“ řekl medicinman.“ Nebo. „Byl to Kiktahan šonka, Bdělý pes, který kdysi přísahal zkázu Apačům.“
Na samém konci tohoto (85.) svazku edice KOD je velmi zajímavá informace: stejné nakladatelství připravuje knižního průvodce celou edicí Knih odvahy a dobrodružství. Znám jednoho zarytého sběratele té edice, chodil jsem s ním na gymnázium a nepochybuji, že by podobného průvodce taky napsal. Nebo ne? Každopádně už jsem mu toho skutečného doporučil, ať si může Josef znovu přerovnat a porovnat vědomosti… A to, že kniha vyjde, znamená, že nebude přerovnávat sám.
Karl May: Vinnetouův odkaz. Ilustroval Zdeněk Burian. Na patitulu a zadní straně obálky kresba na volném archu z druhé poloviny šedesátých let pro nadšenou čtenářku.
KOD 85/IV, sběratelské vydání. Přeložil Jiří Stach. Doslov Karel Jordán. Odpovědný redaktor Ondřej Müller. Albatros. Praha 2025. 392 stran.
Vinnetouův odkaz - Karel Jordán, Karl May | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Literatura
Mezi barvami a tichem: Co mi únorové knihy prozradily o světě i mně samé
Svět, kam příliš často nenahlížíme
Perla
Kingovské příběhy Ronalda Malfiho
Zeyer nebyl bůh, ale čtěme ho dál
Co o nás prozrazují naše knihovny a které poklady jsme přehlédli?
Kdo byl Vladimír Thiele?
Emanuel z Lešehradu věru nebyl literární velikán, ale...
Hercule Poirot přehledně
První letošní novinky edice Hlas
5 valentýnských citátů z knih
Tajnosti Londýna podle Alama Moora
Ozvěny nedovřených stránek: Lednové ticho
Hemingwayovi: Zpráva o jedné toxické rodině
Jiří Dědeček nejen o sobě
Jason Mason: Můj otec byl MIB
O některých nedostatcích foglarovek aneb Tučapského přísnost
Sherlock a rozdmýchávání první světové války
Koralina aneb Vstup do jiného světa
Kniha hřbitova
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.