Potkal ses někdy předtím, než si natočil Život s gamblerem, s problematikou hazardu?
Ano. Dá se říct, že jsem téma gamblingu znal hodně zblízka. Bydlel jsem tehdy na Černém Mostě a v místní hospodě nazývané Prasečák se provozovaly bedny od nepaměti. Než vznikl vlivem legislativy samostatný oddělený prostor herny, výkony a osudy hráčů bylo možné denně sledovat.

Ale vlivem času se to asi trochu proměnilo…
Samozřejmě s příchodem sofistikovanějších automatů přibývalo těch, kdo skončili na ulici, v lepším případě ve sklepě paneláku, kde je nechali tajně přespávat vlastní děti, aby bývalá manželka nevěděla. Rozsudek soudu totiž stanovil, že se obžalovaný nesmí přiblížit k původnímu bydlišti na méně než sto metrů.

Ty osudy jsou v podstatě jako přes kopírák. Přesto jsi vzal kameru, abys mě natočil. Proč jsi
ten základ filmu udělal formou jakési mé zpovědi?
Zvolil jsem formát výpovědi na kameru, stejně jako by ten příběh někdo vyprávěl někomu, kdo ho nezná. Ignoroval jsem tedy schéma, že za vypravěčem se mění kulisy, když říká - tady se stalo to a tady zase ono.

Já to i zpětně považuji za očistné, protože tehdy se po šesti týdnech našel konečně někdo,
kdo mě dokázal poslouchat a nesoudil.
Taky si myslím, že v té chvíli mělo to filmování ještě pro tebe funkci určité terapie, tedy byla jsi schopná o všem racionálně uvažovat a události popsat, což podle mě funguje daleko lépe, než když to člověk dusí v sobě. Samozřejmě to vyžaduje určitou zkušenost, kterou díky své práci máš a samozřejmě taky odvahu. Není to tedy univerzální, ale tady se to nějakým zázrakem stalo.

Já to za malý zázrak považuji. Trochu nechápu, že jsem na jednu stranu dokázala vůbec
mluvit...Zajímalo by mě, co jsi na tom natáčení a následném zpracování považoval za
nejtěžší?
Nejtěžší bylo najít formu. Přece jen máme tady mluvící hlavu, jak říkají filmaři, a k tomu nějaké ilustrační obrázky. Myslím, že jsem to nakonec našel. Lidsky nejtěžší jsou vlastně přepisy SMS zpráv, které mě skutečně na čas docela odrovnaly. To jsem nečekal. Když jsem po čase byl schopen pak vidět film i třikrát za sebou, věděl jsem, že se blížím k cíli.

Říkáš, že tě dostaly ty autentické zprávy a emaily. Zažil jsi ještě u tohoto filmu něco
dalšího, co tě překvapilo?
Můj osobní nový zážitek spočívá v tom, že tento snímek skutečně oslovil a zasáhl mnoho lidí. Čtu to v diskuzích nebo jsem slyšel přímo v kině. Nakonec i to, že jedna moje dlouholetá kamarádka od filmu, řekla, že musela po pěti minutách z projekce odejít, jak to bylo depresivní, svědčí o tom, že diváka nečeká sto učených frází, ale skutečně silný příběh.

V čem se ta práce celkově lišila od tvé předchozí tvorby?
Myslím, že vyžadovala úplně nový způsob myšlení, o němž jsem nevěděl, že jej mám. Ale nakonec se nějakým zázrakem objevil. Když bych to porovnal čistě řemeslně, sestříhat nějakou střílečku je proti tomu za odměnu.

Za svou filmovou kariéru jsi posbíral už hodně cen. Má ale ocenění tohoto filmu pro tebe
nějaký zvláštní význam, nebo je jedno z mnoha?
Určitě má velký význam. Asi deset let jsem na žádném festivalu nesoutěžil, takže to byl takový návrat, setkání se starými známými, diskuze, impulzy a všechno další, na co člověk zapomene, ale znovu s odstupem vidí ty hodnoty, které zvláště dnes získávají na významu, že se člověk může s lidmi z branže normálně pobavit.

Jaký vliv může mít podle tebe Život s gamblerem na diváky?
Doufám, že je upozorní na určitá úskalí hazardu. Problém není v hazardu, sázení jako takovém, ale v té závislosti. Pokud někdo vezme rodinu na Matějskou a povozí ji za dvacet tisíc na atrakcích, činí tak pro zábavu, stejně tak může vzít nadbytečných dvacet tisíc a jít se pobavit do kasina. Problém začíná, když jde do toho kasina vydělávat na svoje denní živobytí. To u té Matějské nelze.

S tím nesouhlasím, protože z počátku tam nemusí být prvek potřeby peněz. Naopak mezi
závislými najdeš původně spoustu ekonomicky úspěšných lidí... Nicméně, co bys poradil
začínajícím filmařům s touhou tvořit dokumenty o společensky přehlížených tématech?
Myslím, že na onom festivalu to řekl naprosto výstižně profesor Adler z FAMU. Mladí a nezávislí mají tu obrovskou výhodu, že mohou točit naprosto svobodně a bez cenzury cokoliv. A v tomhle experimentálním objevování a hledání by právě měla být ta největší síla.

Plánuješ další projekty, které se budou věnovat problematice závislostí?
V poslední době nic neplánuji, nechávám se unášet momentální náladou, chtěním a vlnou. Více přemýšlím, abych dělal smysluplné věci, které mě něco naučí a někam posunou, nikoliv vytvářel jakousi manufakturu, či pro sebe osobní řeholi až trýzeň. To je jistý posun, proti období, kdy jsem sice hodně mačkal knoflík, ale moc nepřemýšlel.

Zdroj fotografie: archiv Pjeera van Ecka