ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
pondělí 9.3.2026, svátek má
Františka
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
GrilovačkaPoslední autobus ujel...Soused psychopatVýslechCo znamená psát moderněStockholmský styl
Nejčtenější za 14 dní
Co mě v únoru zaujalo na NetflixuVýznamné jubileum Faye DunawayovéOmar Sy v nejintimnější roli posledních let: Byl jsem cizincemKdyž se pravda stane zradouKdo byl Vladimír Thiele?Co o nás prozrazují naše knihovny a které poklady jsme přehlédli?Svět, kam příliš často nenahlížímeVrcholné španělské baroko před VelikonocemiZeyer nebyl bůh, ale čtěme ho dál Mezi barvami a tichem: Co mi únorové knihy prozradily o světě i mně saméMaďarský soubor Royal Ballet Fehérvár uvede v Praze taneční divadlo KamenyKingovské příběhy Ronalda Malfiho
Záhada amerického bombardování Prahy
26.05.2025 Ivo Fencl Literatura
Je to víc než osmdesát let. Hodní Amerikáni se spletli a na Prahu sypali pumy, původně určené Saské Kamenici. K masakru obrovských rozměrů stačilo jen pár minut z celičkého 14. února 1945 a dole pod bombardéry zmizelo či prokazatelně umřelo takřka osm set lidí. Civilistů. Raněných bylo daleko víc. A zasažen i neskutečný počet dvou tisíc pěti set domů, což člověku nejde na rozum. Stačily tři minuty, ohraničené časem 12. 25 - 12. 27.
Už by dnes najisto nedošlo ke stejné navigační chybě?
Ne. I tenkrát ale byla podezřelá. Pro Němce nálet okamžitě zapadl do kolonky TERORISMUS a těžko se proti tomu dá protestovat. Umřeli skutečně jen civilisti a zasaženy byly pouze civilní cíle; vše v čase, kdy obětaví čeští hasiči odnikud nevyplavovali žádné atentátníky, ale hasili Drážďany.
Ze Spojeného království putovalo před aktem ono letectvo mlhou a za větru, který letku „nepatrně“ vychýlil k jihu. To by se dalo napravit snadno, ale podle všeho postihla porucha radiolokátoru přímo hlavního navigátora.
Následovalo peklo, i když oproti Drážďanům daleko menší, a tam dole v Praze zahynuli mimo jiné Eva Ladová (dcera známého malíře) nebo - tenkrát stejně známý - výtvarník Otakar Štáfl, který za první republiky ilustroval mj. hmyzí knihy Josefa Haise Týneckého, což ani tak nebyla konkurence Sekorova, jako spíš jeho inspirace… Nejen pro Ferdu.
Může se to zdát neuvěřitelné, ale prý se našlo třiadvacet zasypaných obětí ještě roku 1971, a to na nikterak zapadlém místě, a totiž hned u Vinohradské třídy. Ale je to pravda? Upřesním za chvíli.
Zásahy dostalo 14. 2. 1945 taky okolo čtyřiceti tramvají, známý Faustův dům (už tam prý jistá čertovská díra jednou byla), Vinohradská synagoga, Vinohradské divadlo, Palackého most a jistěže i stavba, na jejímž místě se dnes leskne Tančící dům.
Už roku 2012 vydal o tomto náletu velmi kvalitní knihu Strach nás ochromil Michal Plavec, ale kdyby mělo smysl se vzájemně trumfovat, což smysl nemá, překonal ji letošního jara Filip Vojtášek. Jak? Jistěže svým objemným spisem Popeleční středa ´45.
Spis končí seznamem většiny z pětasedmdesáti nešťastných letadel, nicméně pumy jich svrhlo zřejmě „jen“ šedesát. A ejhle, bylo tenkrát zvykem dávat strojům i přezdívky, a tak nad Prahou svištěly Wonderboy Willarda Jacobse, Baby Shoes Williama Shafera, Queenie Davida Lewise, Hitlers Headache Johna Bornstedta, Little Max Winsora Colemana, The Biggest Bird Roberta Marlowa, Star Dust Charlese Bonnera, Rusty Dusty Joea Troccoliho, Redwing Harolda Reinharta, Ramblin´Rebel Williama Adamse, The Spirit of St. Louis Johna Flynna, Peace or Bust Jay Cochrama, Out House Mouse Elmera Harveyho, Wicked Witch Lelanda Borgstroma i Oh Happy Days Earla Smoleyho. Pěkná to „selanka“, což.
Vojtáškova kniha má dvě části. V první autor prezentuje ty nejaktuálnější výzkum, a to z amerického a zrovna tak našeho pohledu, a někdejší reakce novinářů.
Druhá část shrnula vzpomínky přeživších, které vystupují z dopisů, deníků, memoárů a rozhovorů. Fotografický doprovod je extrémně bohatý a připomenu pouze, že zásah dostaly vedle Smíchova, Vinohrad a Nového Města taky Kyje, Vršovice, Jinonice, Radlice, Nusle a Podolí.
Jinak Praha moc bombardována nebyla a je to vlastně s podivem, když se jednalo o jeden z nejdůležitějších protektorátních železničních uzlů. Navíc… „Kolbem a Daněk“ v Libni rozjeli roku 1944 výrobu obávaných stíhačů tanků Hetzer a letadla i jejich komponenty se montovaly ve spoustě zdejších továren. Konkrétně? Walter v Jinonicích, Aero ve Vysočanech, Letov i Avia v Letňanech, ČKD v Karlíně. A ještě vedle toho Luftwafe zalétávala stroje na pražských letištích Ruzyně, Kbely, Letňany a Čakovice.
V seznamu zcela legitimních cílů britského Královského letectva (RAF) figuruje v březnu 1943 Praha opakovaně. Jistěže ne pro civilní cíle, ale… Jsou tu Českomoravské strojírny, Letov, Aero, Avia, Walter, Jawa, Philips, Ringhoffer. Dále nádraží na Žižkově a v Bubnech i čtvero zmíněných letišť. Nálet na Českomoravské strojírny naplánovaný na 30. 10. 1944 byl patrně odvolán pouze pro nepřízeň počasí, ale 25. 3. 1945 se uskutečnil a… byl zničující. A počínaje už 2. březnem „zlobili“ Prahu hloubkaři. Ti ovšem nebombardovali. Vysílali šňůry střel. Nemá smysl zacházet do detailů, ale kupříkladu na stranách 282-283 líčí momenty dopadání bomb proslulý profesor Vladimír Vondráček. A Vojtáškova práce odvedená na vyvracení některých mýtů? Je fascinující. Tak už jen dvě poznámky.
Ve Vinohradské 61 měla zůstat část sklepa, o níž se po dekády nevědělo, a to ještě 26 let po válce! To tu už stál - od roku 1963 - nový činžák, přičemž roku 1945 byla zničena slavná tehdy továrna na uzeniny Emanuela Macešky.
Zvláštní, že o údajném nálezu z roku 71 se postrádají jakékoli policejní zprávy. Nebo snad tato „věc“ nebyla ani oznámena? Ale šlo o 23 těl! „Každopádně je to hluboce zakořeněný publicisticko-historický narativ, jemuž se neubránil ani autor této knihy, když roku 2008 přispíval do publikace Praha v plamenech,“ zvíme. Dnes už se ale Vojtášek jen kaje a jistý pamětník Pavel Stupka hovoří o nálezu pozůstatků, ale už při výstavbě onoho nového činžáku. A realita roku 45?
Za několik dní po náletu vytáhli ze sklepa uzenářova domu osm či ještě víc do té doby zasypaných dělníků a... „Měli rozežrané rty od soli, protože se celou dobu živili jen salámy a lízali vlhkost ze stěny.“ Lékař Josef Charvát datuje vykopání těchto lidí dnem 18. 2. 1945, což byla neděle, a hovoří konkrétněji o zasypané chladírně.
K zasypání oněch 23 lidí ve skutečnosti asi opravdu došlo, ale za rohem: v Sázavské 25. A jsou velká pekla a jsou i peklíčka. Zde je jedno. Sedmnáctiletá Marie Klimešová, prodavačka, mrkla ještě na nebe, když utíkali se dvěma chlapy do krytu, a řekla: „Letí jako husy do špičky. A teď z nich padá mák.“
V Sázavské 25 ji suť zavalila, ale přežila v temnotách. Nemohla se hnout. Její otec naštěstí naléhal na hasiče, a to znovu a znovu, protože nechtěli nic dělat. Nakonec Marii zachránila život právě jeho neústupnost a zavalená konečně zaslechla klepání na stěny a prosbu, aby slabikovala jméno. V pět odpoledne ji vytáhli na ulici. Měla jen dvě zlomeniny rukou.
Závěrem zpřesňující upozornění.
Už 15. 11. 1944 Američané hodili OSM bomb do holešovické elektrárny, přičemž jedna explodovala ve Vltavě. Mohlo, ale nemuselo jít o zbloudilé letadlo.
Filip Vojtášek: Popeleční středa ´45. Nálet na Prahu 14. února 1945 ve vzpomínkách a fotografiích. Nakladatelství Academia. Praha 2025. 528 stran.
Popeleční středa '45 - Filip Vojtášek | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví
Ne. I tenkrát ale byla podezřelá. Pro Němce nálet okamžitě zapadl do kolonky TERORISMUS a těžko se proti tomu dá protestovat. Umřeli skutečně jen civilisti a zasaženy byly pouze civilní cíle; vše v čase, kdy obětaví čeští hasiči odnikud nevyplavovali žádné atentátníky, ale hasili Drážďany.
Ze Spojeného království putovalo před aktem ono letectvo mlhou a za větru, který letku „nepatrně“ vychýlil k jihu. To by se dalo napravit snadno, ale podle všeho postihla porucha radiolokátoru přímo hlavního navigátora.
Následovalo peklo, i když oproti Drážďanům daleko menší, a tam dole v Praze zahynuli mimo jiné Eva Ladová (dcera známého malíře) nebo - tenkrát stejně známý - výtvarník Otakar Štáfl, který za první republiky ilustroval mj. hmyzí knihy Josefa Haise Týneckého, což ani tak nebyla konkurence Sekorova, jako spíš jeho inspirace… Nejen pro Ferdu.
Může se to zdát neuvěřitelné, ale prý se našlo třiadvacet zasypaných obětí ještě roku 1971, a to na nikterak zapadlém místě, a totiž hned u Vinohradské třídy. Ale je to pravda? Upřesním za chvíli.
Zásahy dostalo 14. 2. 1945 taky okolo čtyřiceti tramvají, známý Faustův dům (už tam prý jistá čertovská díra jednou byla), Vinohradská synagoga, Vinohradské divadlo, Palackého most a jistěže i stavba, na jejímž místě se dnes leskne Tančící dům.
Už roku 2012 vydal o tomto náletu velmi kvalitní knihu Strach nás ochromil Michal Plavec, ale kdyby mělo smysl se vzájemně trumfovat, což smysl nemá, překonal ji letošního jara Filip Vojtášek. Jak? Jistěže svým objemným spisem Popeleční středa ´45.
Spis končí seznamem většiny z pětasedmdesáti nešťastných letadel, nicméně pumy jich svrhlo zřejmě „jen“ šedesát. A ejhle, bylo tenkrát zvykem dávat strojům i přezdívky, a tak nad Prahou svištěly Wonderboy Willarda Jacobse, Baby Shoes Williama Shafera, Queenie Davida Lewise, Hitlers Headache Johna Bornstedta, Little Max Winsora Colemana, The Biggest Bird Roberta Marlowa, Star Dust Charlese Bonnera, Rusty Dusty Joea Troccoliho, Redwing Harolda Reinharta, Ramblin´Rebel Williama Adamse, The Spirit of St. Louis Johna Flynna, Peace or Bust Jay Cochrama, Out House Mouse Elmera Harveyho, Wicked Witch Lelanda Borgstroma i Oh Happy Days Earla Smoleyho. Pěkná to „selanka“, což.
Vojtáškova kniha má dvě části. V první autor prezentuje ty nejaktuálnější výzkum, a to z amerického a zrovna tak našeho pohledu, a někdejší reakce novinářů.
Druhá část shrnula vzpomínky přeživších, které vystupují z dopisů, deníků, memoárů a rozhovorů. Fotografický doprovod je extrémně bohatý a připomenu pouze, že zásah dostaly vedle Smíchova, Vinohrad a Nového Města taky Kyje, Vršovice, Jinonice, Radlice, Nusle a Podolí.
Jinak Praha moc bombardována nebyla a je to vlastně s podivem, když se jednalo o jeden z nejdůležitějších protektorátních železničních uzlů. Navíc… „Kolbem a Daněk“ v Libni rozjeli roku 1944 výrobu obávaných stíhačů tanků Hetzer a letadla i jejich komponenty se montovaly ve spoustě zdejších továren. Konkrétně? Walter v Jinonicích, Aero ve Vysočanech, Letov i Avia v Letňanech, ČKD v Karlíně. A ještě vedle toho Luftwafe zalétávala stroje na pražských letištích Ruzyně, Kbely, Letňany a Čakovice.
V seznamu zcela legitimních cílů britského Královského letectva (RAF) figuruje v březnu 1943 Praha opakovaně. Jistěže ne pro civilní cíle, ale… Jsou tu Českomoravské strojírny, Letov, Aero, Avia, Walter, Jawa, Philips, Ringhoffer. Dále nádraží na Žižkově a v Bubnech i čtvero zmíněných letišť. Nálet na Českomoravské strojírny naplánovaný na 30. 10. 1944 byl patrně odvolán pouze pro nepřízeň počasí, ale 25. 3. 1945 se uskutečnil a… byl zničující. A počínaje už 2. březnem „zlobili“ Prahu hloubkaři. Ti ovšem nebombardovali. Vysílali šňůry střel. Nemá smysl zacházet do detailů, ale kupříkladu na stranách 282-283 líčí momenty dopadání bomb proslulý profesor Vladimír Vondráček. A Vojtáškova práce odvedená na vyvracení některých mýtů? Je fascinující. Tak už jen dvě poznámky.
Ve Vinohradské 61 měla zůstat část sklepa, o níž se po dekády nevědělo, a to ještě 26 let po válce! To tu už stál - od roku 1963 - nový činžák, přičemž roku 1945 byla zničena slavná tehdy továrna na uzeniny Emanuela Macešky.
Zvláštní, že o údajném nálezu z roku 71 se postrádají jakékoli policejní zprávy. Nebo snad tato „věc“ nebyla ani oznámena? Ale šlo o 23 těl! „Každopádně je to hluboce zakořeněný publicisticko-historický narativ, jemuž se neubránil ani autor této knihy, když roku 2008 přispíval do publikace Praha v plamenech,“ zvíme. Dnes už se ale Vojtášek jen kaje a jistý pamětník Pavel Stupka hovoří o nálezu pozůstatků, ale už při výstavbě onoho nového činžáku. A realita roku 45?
Za několik dní po náletu vytáhli ze sklepa uzenářova domu osm či ještě víc do té doby zasypaných dělníků a... „Měli rozežrané rty od soli, protože se celou dobu živili jen salámy a lízali vlhkost ze stěny.“ Lékař Josef Charvát datuje vykopání těchto lidí dnem 18. 2. 1945, což byla neděle, a hovoří konkrétněji o zasypané chladírně.
K zasypání oněch 23 lidí ve skutečnosti asi opravdu došlo, ale za rohem: v Sázavské 25. A jsou velká pekla a jsou i peklíčka. Zde je jedno. Sedmnáctiletá Marie Klimešová, prodavačka, mrkla ještě na nebe, když utíkali se dvěma chlapy do krytu, a řekla: „Letí jako husy do špičky. A teď z nich padá mák.“
V Sázavské 25 ji suť zavalila, ale přežila v temnotách. Nemohla se hnout. Její otec naštěstí naléhal na hasiče, a to znovu a znovu, protože nechtěli nic dělat. Nakonec Marii zachránila život právě jeho neústupnost a zavalená konečně zaslechla klepání na stěny a prosbu, aby slabikovala jméno. V pět odpoledne ji vytáhli na ulici. Měla jen dvě zlomeniny rukou.
Závěrem zpřesňující upozornění.
Už 15. 11. 1944 Američané hodili OSM bomb do holešovické elektrárny, přičemž jedna explodovala ve Vltavě. Mohlo, ale nemuselo jít o zbloudilé letadlo.
Filip Vojtášek: Popeleční středa ´45. Nálet na Prahu 14. února 1945 ve vzpomínkách a fotografiích. Nakladatelství Academia. Praha 2025. 528 stran.
Popeleční středa '45 - Filip Vojtášek | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Literatura
Mezi barvami a tichem: Co mi únorové knihy prozradily o světě i mně samé
Svět, kam příliš často nenahlížíme
Perla
Kingovské příběhy Ronalda Malfiho
Zeyer nebyl bůh, ale čtěme ho dál
Co o nás prozrazují naše knihovny a které poklady jsme přehlédli?
Kdo byl Vladimír Thiele?
Emanuel z Lešehradu věru nebyl literární velikán, ale...
Hercule Poirot přehledně
První letošní novinky edice Hlas
5 valentýnských citátů z knih
Tajnosti Londýna podle Alama Moora
Ozvěny nedovřených stránek: Lednové ticho
Hemingwayovi: Zpráva o jedné toxické rodině
Jiří Dědeček nejen o sobě
Jason Mason: Můj otec byl MIB
O některých nedostatcích foglarovek aneb Tučapského přísnost
Sherlock a rozdmýchávání první světové války
Koralina aneb Vstup do jiného světa
Kniha hřbitova
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.