ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
pátek 18.7.2025, svátek má
Drahomíra
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Pohádka o Válendě, Skákandě a CochcešiRodičovství Kdo mi pije časOdcházeníS osamostatňováním dětí to nepřehánějmeBarevný svět
Nejčtenější za 14 dní
Jděte do kina a vyhrajte: Letní soutěž Cinema CityDiktoval Al Pacino své paměti?Neversův bod knihám?Malířka Erika Bornová, dcera Adolfa BornaPérák a smysl životaZnovuzrození Jurského světaMají výcvik, zbraně i zkušenosti. Na tenhle rachot ale připraveni nejsou…Nových sedm divů světa: Znáte je? Jdou na vás komáři a klíšťata? Zkuste se bránit přírodní cestou Jak Češi vnímají svátek Cyrila a Metoděje?Velký šéf bez vatyTři tipy na letní čtení pro děti: Dobrodružství do kufru
Nusle na stole
19.06.2025 Ivo Fencl Literatura
Nastole (psáno dohromady) je název nakladatelství, ve kterém nedávno vymysleli knižnici Příběhy čtvrtí a ve kterém zrovna vydali (poněkud neurovnanou) knihu Nusle. Stojí za „studia“?
Určitě. Pokud to - náhodou – v pražských Nuslích neznáte sami lépe než sama autorka. A vlastně jen jedním jediným bodem se zvláštní čtvrť, a to dík ulici Na Slupi, dotýká Nového Města pražského; ale jinak je tak trochu zakleta ve svém údolí.
Bývala samostatným městem, a to dík rakouskému císaři (v letech 1898-1921), ale od 1. ledna 1922 připadla Praze.
Vesnice na stejném místě rostla už v jedenáctém století a během středověku tu byly spíš vinice a mlýny na Botiči. Těsně před rokem 1750 stálo v Nuslích 35 obytných domů, roku 1880 „už“ 203, roku 1898 už přes čtyři sta, dnes mají 1700 popisných čísel.
Ještě se ale s autorkou Lucií Truhelkovou vrátím, a to k roku 1797, kdy některé zdejší statky získal armádní dodavatel plukovník Jakub Wimmer (1754-1822), „svobodný pán z Wimmeru“, kterému jinak patřil palác Platýz na Starém Městě či „Wimmerův palác“ v Rytířské. V Nuslích tento mecenáš založil minimálně veřejný park. Roku 1800 hostil v Praze Suvorova a roku 1808 získal usedlost Folimanka, zbořenou v šedesátých letech dvacátého století. Na jejím místě je teď hala specializující se na judo a basket.
Jakub Wimmer stojí ovšem i za původními, ještě dřevěnými Nuselskými schody. Novější vznikly roku 1891 a je jich aktuálně 182. Chodí se po nich a nemělo by se po nich jezdit, ale lidé jsou trhlí. Roku 1947 tu - chvíli - auta svištěla dokonce oficiálně, což stopově pokračuje. A už neoficiálně. Ale jen málokterému šílenci se patrně podařilo sjet schody celé. Sama autorka však píše o jednom, který byl pokutován až hodně dole.
Znovu se vrátím - do devatenáctého století. Jak vypadaly zdejší povelikonoční (a vždycky jen středeční) ševcovské poutě Fidlovačky (1834) naznačil - ve stejnojmenné hře - už Josef Kajetán Tyl a vedle budoucí hymny, zpívané, jak víme, slepcem, odsud zazněla prvně i klasická odrhovačka Kde je stárek, tam je mládek. Zpívali ji právě nuselští sládci, zaměstnanci tamního pivovaru. A uběhlo sto let a v domě číslo 18 v Čestmírově žil dost modernější pěvec Jiří Schelinger, který pak mlád zahynul na Slovensku a má zde od roku 2011 bustu.
Těžko najít v této oblasti Prahy jen jedno „nejoblíbenější místo“, ale někteří rádi vzpomínají na sáňkování v Grébovce. Jiní na zmíněnou už Folimanku. A pocty se dostalo knihkupci Vladimíru Sekulovi, který je - podle autorky - ve zmíněné Čestmírově „nejlepší knihkupec Prahy“. On sám prý má v Nuslích rád divadla Fidlovačka a Jezerka, nebo cyklostezku sledující potok Botič, místy podzemní.
A další krásy? Až foglarovský je tip na vnitroblok Mečislavka, ač platí až po jeho nedávném zvelebení sousedským spolkem Probuďme Nusle. Je to tajná zahrada, kde párkrát ročně probíhá bleší trh, ale pozor. Do vnitrobloku vede pouze nenápadná stezka „za domem u trati“.
Naše knížka obsahuje četné rozhovory (autorka si to tím malinko ulehčila?), a to například s pravnukem zápasníka Josefa Šmejkala, anebo s herci Eliškou Balzerovou, Jitkou Smutnou, Janem Hrušínským a Kristýnou Hrušínskou, vnučkou Rudolfa Hrušínského. A s Tomem Baštou, jehož strýc koupil známou restauraci U Bansethů, dvakrát zmiňovanou ve Švejkovi.
I s Pavlem Ševcem, který před pár lety sestavil knihu Generál Karel Kultvašr o svém praprastýci, anebo s autorem knih o architektuře Danem Vernerem (Kdyby se Nuselský most stavěl dnes, vypadal by nejspíš podobně) a se spisovatelem „Zeleným Škraloupem“, tvůrcem knihy Nuselskej punk, zakládajícím zrovna své nakladatelství Nuselské schody (nuselskeschody.cz).
Svou punkovou knihu, dnes až překvapivě sháněnou, rozšířil prý z 82 kapitol na 115, ale podruhé ji dosud nevydal. A jinak pracuje jako domovník.
Najdeme taky interview s Ivanem Hlasem. Tenhle zpěvák a spisovatel tu sice nežije, ale hned pod parkem Jezerka bydlí jeho syn. Kromě toho… Žil až do čtyř let na Vinohradech a starší sestra ho brala do Grébovky, kde se válčilo s Nuseláky. A to byly velmi typické války své doby! Řekli prý Hlasovi, tehdy: „Buď práče!“
S Ivanem Králem vytvořil daleko později song Nuselský schody jsou pomalý (1997), kde, pravda, čtvrť tak úplně nechválí. „Ulice jsou podivně stejný,“ zpívá. A jak autorka Nuslí správně tvrdí, umístil sám Foglar klubovnu Hochů od Bobří řeky do „opuštěné, zarostlé“ zahrady nuselského pivovaru.
Stejná dáma poutavě připomene i vlastní (a synovy) cesty do Nuslí „z centra“, a to cesty pěší… a večerní. „Od Mánesa po náplavce pod Vyšehrad, pod jinany dvoulaločnými na Albertov a podél tramvajových kolejí pod Most. Kolem Fidlovačky na náměstí Bratří Synků.“
Nusle jsou, a to je ona zvláštnost, od zbytku Prahy sice lehce, ale separovány. Snad i to dotváří jejich kouzlo. A co se týče knihkupce pana Sekuly? Přece jen pozor! Má tuny čtiva (o všem umí něco říct) na minimálním prostoru a za autorkou volal: „Jedný paní tam zapadly brejle a já je našel až za dva dni.“
Lucie Hášová Truhelková: Příběhy čtvrtí. Nusle. Fotografie Klára Stojaníková.
Ve společnosti Albatros vydalo nakladatelství nastole. Praha 2025. 232 stran.
Vesnice na stejném místě rostla už v jedenáctém století a během středověku tu byly spíš vinice a mlýny na Botiči. Těsně před rokem 1750 stálo v Nuslích 35 obytných domů, roku 1880 „už“ 203, roku 1898 už přes čtyři sta, dnes mají 1700 popisných čísel.
Ještě se ale s autorkou Lucií Truhelkovou vrátím, a to k roku 1797, kdy některé zdejší statky získal armádní dodavatel plukovník Jakub Wimmer (1754-1822), „svobodný pán z Wimmeru“, kterému jinak patřil palác Platýz na Starém Městě či „Wimmerův palác“ v Rytířské. V Nuslích tento mecenáš založil minimálně veřejný park. Roku 1800 hostil v Praze Suvorova a roku 1808 získal usedlost Folimanka, zbořenou v šedesátých letech dvacátého století. Na jejím místě je teď hala specializující se na judo a basket.
Jakub Wimmer stojí ovšem i za původními, ještě dřevěnými Nuselskými schody. Novější vznikly roku 1891 a je jich aktuálně 182. Chodí se po nich a nemělo by se po nich jezdit, ale lidé jsou trhlí. Roku 1947 tu - chvíli - auta svištěla dokonce oficiálně, což stopově pokračuje. A už neoficiálně. Ale jen málokterému šílenci se patrně podařilo sjet schody celé. Sama autorka však píše o jednom, který byl pokutován až hodně dole.
Znovu se vrátím - do devatenáctého století. Jak vypadaly zdejší povelikonoční (a vždycky jen středeční) ševcovské poutě Fidlovačky (1834) naznačil - ve stejnojmenné hře - už Josef Kajetán Tyl a vedle budoucí hymny, zpívané, jak víme, slepcem, odsud zazněla prvně i klasická odrhovačka Kde je stárek, tam je mládek. Zpívali ji právě nuselští sládci, zaměstnanci tamního pivovaru. A uběhlo sto let a v domě číslo 18 v Čestmírově žil dost modernější pěvec Jiří Schelinger, který pak mlád zahynul na Slovensku a má zde od roku 2011 bustu.
Těžko najít v této oblasti Prahy jen jedno „nejoblíbenější místo“, ale někteří rádi vzpomínají na sáňkování v Grébovce. Jiní na zmíněnou už Folimanku. A pocty se dostalo knihkupci Vladimíru Sekulovi, který je - podle autorky - ve zmíněné Čestmírově „nejlepší knihkupec Prahy“. On sám prý má v Nuslích rád divadla Fidlovačka a Jezerka, nebo cyklostezku sledující potok Botič, místy podzemní.
A další krásy? Až foglarovský je tip na vnitroblok Mečislavka, ač platí až po jeho nedávném zvelebení sousedským spolkem Probuďme Nusle. Je to tajná zahrada, kde párkrát ročně probíhá bleší trh, ale pozor. Do vnitrobloku vede pouze nenápadná stezka „za domem u trati“.
Naše knížka obsahuje četné rozhovory (autorka si to tím malinko ulehčila?), a to například s pravnukem zápasníka Josefa Šmejkala, anebo s herci Eliškou Balzerovou, Jitkou Smutnou, Janem Hrušínským a Kristýnou Hrušínskou, vnučkou Rudolfa Hrušínského. A s Tomem Baštou, jehož strýc koupil známou restauraci U Bansethů, dvakrát zmiňovanou ve Švejkovi.
I s Pavlem Ševcem, který před pár lety sestavil knihu Generál Karel Kultvašr o svém praprastýci, anebo s autorem knih o architektuře Danem Vernerem (Kdyby se Nuselský most stavěl dnes, vypadal by nejspíš podobně) a se spisovatelem „Zeleným Škraloupem“, tvůrcem knihy Nuselskej punk, zakládajícím zrovna své nakladatelství Nuselské schody (nuselskeschody.cz).
Svou punkovou knihu, dnes až překvapivě sháněnou, rozšířil prý z 82 kapitol na 115, ale podruhé ji dosud nevydal. A jinak pracuje jako domovník.
Najdeme taky interview s Ivanem Hlasem. Tenhle zpěvák a spisovatel tu sice nežije, ale hned pod parkem Jezerka bydlí jeho syn. Kromě toho… Žil až do čtyř let na Vinohradech a starší sestra ho brala do Grébovky, kde se válčilo s Nuseláky. A to byly velmi typické války své doby! Řekli prý Hlasovi, tehdy: „Buď práče!“
S Ivanem Králem vytvořil daleko později song Nuselský schody jsou pomalý (1997), kde, pravda, čtvrť tak úplně nechválí. „Ulice jsou podivně stejný,“ zpívá. A jak autorka Nuslí správně tvrdí, umístil sám Foglar klubovnu Hochů od Bobří řeky do „opuštěné, zarostlé“ zahrady nuselského pivovaru.
Stejná dáma poutavě připomene i vlastní (a synovy) cesty do Nuslí „z centra“, a to cesty pěší… a večerní. „Od Mánesa po náplavce pod Vyšehrad, pod jinany dvoulaločnými na Albertov a podél tramvajových kolejí pod Most. Kolem Fidlovačky na náměstí Bratří Synků.“
Nusle jsou, a to je ona zvláštnost, od zbytku Prahy sice lehce, ale separovány. Snad i to dotváří jejich kouzlo. A co se týče knihkupce pana Sekuly? Přece jen pozor! Má tuny čtiva (o všem umí něco říct) na minimálním prostoru a za autorkou volal: „Jedný paní tam zapadly brejle a já je našel až za dva dni.“
Lucie Hášová Truhelková: Příběhy čtvrtí. Nusle. Fotografie Klára Stojaníková.
Ve společnosti Albatros vydalo nakladatelství nastole. Praha 2025. 232 stran.
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Literatura
Prostě na mě zapomněli
Tři tipy na letní čtení pro děti: Dobrodružství do kufru
Mají výcvik, zbraně i zkušenosti. Na tenhle rachot ale připraveni nejsou…
Literární červen
Diktoval Al Pacino své paměti?
Žádné dobré zprávy
Foglar a jeho deníky
Osmdesátiletý Ondřej Neff
Nadále fascinující Edgar Poe
Ten druhý aneb Horor, který raději obejděte
Život sám napsal román Kdo mi pije čas
Podivuhodné Hlubočepy
Karlu Šebkovi vycházejí novinky, ač se 30 let pohřešuje
Nakonec úřaduje smrt – detektivní román z prostředí ministerstva
Havlovy děti: New adult román o generaci vyrůstající ve svobodě
Květnové čtení
Mechanická princezna
Mechanický princ
Mechanický anděl
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.