Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  úterý 14.4.2026, svátek má Vincenc 

Hledej

Autorský web

Jak jsem se měl před půlstoletímRobinson Zpěvák Petr Novák, já a náhrobní kámen vlakovkyVečírekMilane Špačku, tak už vylezSlaměný vdovec


Nejčtenější za 14 dní

Nová výstava v Kutné Hoře odhaluje příběh slavné mincovnyProjekt SOUSEDSKÝ KOUS aneb Sníme si to všichni!Co funguje, napodobíme? Příklad z HollywooduAngličtinářkou na Západočeské univerzitěKdyž se Velikonoce (ne)povedou aneb svátky mezi tradicí a bizáremJeff Beal v Praze: Světová premiéra hudby k vizionářskému MetropolisDvousetletý Gustave MoreauTicho, které zůstalo v dlaních: Březnové ohlédnutíMilovník knih v roli kataOperace Viking: Série o českých špionech za studené válkyIgráček slaví padesátiny. Přejeme všechno nejlepší!Mezinárodní týdny tance slaví 40 let: v dubnu do Prahy přijedou soubory z Evropy


Spolupracujeme

Nabízíme mediální partnerství

www.alpress.cz

www.argo.cz

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Neversův bod knihám?

08.07.2025   Ivo Fencl   Společnost   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Neversův bod knihám?Kniha zdaleka neřekla poslední slovo. Dál se knihy vyrábí, distribuují, mnozí je dokonce čtou. A listovat knihou je, mám ten názor, zdravější než na mobilu "sjíždět" facebookové informace, i když, a to je taky pravda, musíte vybrat knihu aspoň jisté úrovně. Přinejmenším Robinsona. Když si vezmete na ryby projevy nějakého politika, tak vás udolá.

Ale kniha žije, a to přesto, že skončila. Něco totiž může žít a už být mrtvo. „V životě hra pokračuje i po matu.“ To neřekl Mario Puzo. To řekl Isaac Asimov - a platí to i pro knihy a bohužel se stalo, že... 

Nejpozději někdy v devadesátých letech přišel mat. Přinesl ho web a mobil a každý si pamatujeme, kde jsme byli, když se začala hroutit Dvojčata (já doma v kuchyni), ale ne každý víme, kdy šly do kelu knihy. Ani já si přesně nepamatuji datum (žádné není) a vidím jen obraz a mám onu zkázu propojenu s rychlíkem. S vlakem. Jsem totiž zvyklý si brát do vlaku knihy, a někdy je ani nevybalím, ale jistota je jistota. Ve vlaku se vždycky četlo, i když se tam samozřejmě dá taky klábosit se spolucestujícími, a třeba si vzpomínám, že jsem - někdy roku 1983 - cestoval se spolužákem Západním expresem do Prahy či z Prahy a že jsme s tímto dnešním architektem cestu prokecali, ale stejně jsem skoro neodložil malou knihu, kterou jsem původně měl připravenou, než jsme se potkali. Oba jsme studovali nějaké školy a nebylo nám ani dvacet a on sice knihu mimo tašku neměl, ale mou si se zájmem prohlédl a chvíli jsme klábosili taky o ní. Byla to doba, která se už nevrátí, a já bych tu dobu mohl popsat skrze svět tohohle mého kamaráda Honzy, který měl doma v Nepomuku knihovničku, anebo byla částečně jeho rodičů, a naprosto vážně, s úctou hovořil o románu Hrbáč.

Hovoří o tomto románu ještě dnes kdokoli? Začínám smutně pochybovat. Je to relativně tlustý spis a jistě, Alexandra Dumase pořád ještě zná každý, ale Féval se jeho výšin dotýkal a obdivu hoden je. Hrbáč byl ostatně mnohokrát zfilmován a většina lidí se spokojí s tím a přiznávám, že jsem ho nedočetl. Zrovna budoucí architekt Honza Tyml mi jej půjčil a ne že by se děj příliš táhl (trošku jo), ale nějak nakonec nebyl čas a svazek mám sice doma, ale dočtu ho ještě? Kdo ví. Hned několik filmových adaptací Hrbáče se mi líbí, ale čtu jiné knihy, a ve vlaku jsem tenkrát držel Flammariona, ale ani toho už nikdo nezná. Já i Honza jsme jím listovali se zájmem a opět i jistou úctou. Za socialismu se nevydával, nebyl však přímo protistátní, takže jsem ho za pár šupů koupil v nějakém antikvariátě a asi taky nedočetl. Mám ho ještě vůbec? Nevím, ale zemřelo to někdy v druhé polovině devadesátých let a na tu chvíli neumím zapomenout. Nebyl tam už Honza, ale jen kupé, já a nějaká dívka. Náhodou jsme se vezli expresem proti sobě a nemohl jsem pochopit, že se celou cestu dívá do mobilu. Zažil jsem ten den podobné chování poprvé a stále pamatuji, jak jsem si říkal: „V Berouně už jistě odloží mobil a vytáhne časopis. Nebo knihu, dokonce.“ Nestalo se a dnes je tohle samozřejmě masové a normál, ale všecko bývá jednou poprvé a mám zvláštní pocit, že ta dívka tenkrát knihy zabila. „Neversův bod,“ jak by napsal Paul Féval. Hotový Neversův bod mezi oči, hm, a co uděláte jednou…

Na druhou stranu musím uznat, že se knihy, i kdyby prostřednictvím čteček, hltají i ve vlacích dál a že to zdaleka neskončilo ani po matu a jede se a vybavuji si syna, když mu bylo asi dvacet, což je pár let, jak ve vlaku vytáhl Farmu zvířat a vedle tam seděl jiný student a hned něco prohodil a rovnou věděl, o co ve Farmě jde. Fajn. Ale farma knih je ohrožena a vývoj spěje k něčemu, co snad intelekt nezdevastuje, nebo aspoň věřím, že ne, ale… nebude to už knižní.

Neversův bod: Hrbáč 10 poslední souboj
 


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0309 s