ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
sobota 7.2.2026, svátek má
Veronika
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Co znamená psát moderněStockholmský stylInspiruj se prvními větami slavných knihDo očí6 dobrých tipů pro budoucí spisovateleLÁSKA
Nejčtenější za 14 dní
Hororová Ozvěna se českými kiny rozlehne začátkem únoraO Lašské čítance Zastihl jsem odcházející kouzloMalé ženy jsou nadčasovéDubaj a Abú Dhabí75. narozeniny Miroslava Donutila na FilmBoxuRomeo a Julie na ValentýnaHurvínek letos slaví 100. Už ho znají vaše děti?Koralina aneb vstup do jiného světaToxické vztahy s filmy i knihamiVíte, proč ptáci ignorují šípky?Co mě v lednu zaujalo na Netflixu
Velký šéf bez vaty
14.07.2025 Ivo Fencl Film
Už je to tak! Vatu nelze definovat. Nebo ano, lze, ale reálnou vatu. Mys chápeme, z čeho je, pokud si věc navíc nastudujeme, ale nikdo, nikdo na světě s jistotou netušíme, z čeho sestává „vata“, která plní na některých místech ne všecka, ale mnohá literární a filmová díla.
Je totiž vatou pouze pro někoho, zatímco méně nároční ji akceptují jako regulérní součást „veledíla“. Vnímají vatu jako zajímavé děje. Spokojeně si broukají pod fousy: „To je ono.“ A jelikož bohužel nejsem nejchytřejší, k poznání téhle věci jsem se musel dopracovat trapnou zkušeností a zbytečným sledováním vícera televizních sérií.
Tak je tu například seriál Tajuplný ostrov a nemyslím ten z roku 1973, ten ještě ušel, ale seriál o něco pozdější. Kdysi jsem se na něj docela oddaně koukal a on má začátek i konec, ty jsou v pořádku a zhruba takové, jak to v předloze už nastínil Jules Verne. Do srdce cyklu však vecpali ryzí vatu, a to hrozně vaty, něco šíleného. A člověka, který vycpávky onoho druhu s poklidem přijímá, vážně lituji. Tento Tajuplný ostrov byla ovšem velmi béčková produkce, kdy je podobné chování normou, jak dnes vím, nicméně vata se nezastaví před žádnou z výšin a vezměte si seriál Temný případ.
Svého času byl hodnocený na Filmové databázi úplně nejvýš a možná tam ještě visí a já dílo soustředěně zhlédl, mj. zaujat vazbou na dávného spisovatele Chamberse. Temný případ věru není špatný seriál, ale i on… I tady se našla nejméně jedna celá část plus několik dalších sekvencí, které jsou bez debaty vatou. „Aby se to natáhlo.“ A mě ta skutečnost asi nevzala dech, ale iluze ano. Došlo mi: „Znamená to, že je v televizi něco vaty povinno všude.“
Asi to tak musí být? Seriály se prodávají a více se určitě vytěží na díle o díl delším - a scenárista ani nemusí být jinak nekňuba, ale původní povídku v zájmu financí rozšíří. V co? Někdy i v román, a je-li to šikovný autor, v podstatě to ani nepoznáte. Dojde to leda nějakému expertovi a ostatně, i mistr velikosti Stephena Kinga vyprodukoval vícero románů, které jsou nafouknutými povídkami. Ale Scribner či jiný jeho nakladatel samozřejmě nebudou vykřikovat, že tak trochu kupujete zajíce v pytli a že je tlustý Kingův román pouze rozšířením několika nápadů, který se dobře hodily na dobrou povídku. Navíc… Zrovna King i vatu umí vytvářet velmi kvalitně a nikdy to u něj vata v pravém smyslu slova nebude.
I u mnoha dalších velkých autorů (Defoe) jest vata pokaždé NĚCO. Vata v původním Robinsonovi je dokonce okouzlující a zdánlivá vata románu Tristram Shandy jakbysmet.
A tzv. vata Muže bez vlastností od Musila? Nedefinovatelná, jak už jsem předestřel úvodem, a naštěstí jsou i literární a filmová díla, ve kterých vata chybí.
Je jich naštěstí dost a mohou to být i výtvory takzvaně popové; například filmová komedie Velký šéf vatu postrádá a nedávno jsem ten film viděl znovu a duma, co by se odsud dalo popřípadě vystřihnout, a věru nic. Na konci příběhu (kdy vidíme World Trade Centre ještě ve výstavbě) funguje skvělý náběh k druhému dílu, odehrávajícímu se nikoli již ve Francii (kde hrdinové vykradli vlak s fondy NATO mířící do Bruselu), ale ve Spojených státech - a člověk si říká: „Proč i pokračování, propána, nenatočili? Škoda.“ Ano, francouzský klaun Bourvil sice roku 1970 zemřel, takže ten by tam chyběl, což je veliký malér i malé vysvětlení, ale… Ale David Niven, Belmondo (úspěšnější film už nikdy nenatočil!) a skvělý Wallach věru nejsou z vaty a žili dlouho, ještě dlouho. V dvojce mohli v sedmdesátých letech zářit, ale nestalo se. A proč končím? Ani tento text neobsahuje vatu.
Velký šéf, film zcela vez „vaty“:
Velký šéf (1969) | ČSFD.cz
Foto: Elkagye - CC BY-SA 3.0
Tak je tu například seriál Tajuplný ostrov a nemyslím ten z roku 1973, ten ještě ušel, ale seriál o něco pozdější. Kdysi jsem se na něj docela oddaně koukal a on má začátek i konec, ty jsou v pořádku a zhruba takové, jak to v předloze už nastínil Jules Verne. Do srdce cyklu však vecpali ryzí vatu, a to hrozně vaty, něco šíleného. A člověka, který vycpávky onoho druhu s poklidem přijímá, vážně lituji. Tento Tajuplný ostrov byla ovšem velmi béčková produkce, kdy je podobné chování normou, jak dnes vím, nicméně vata se nezastaví před žádnou z výšin a vezměte si seriál Temný případ.
Svého času byl hodnocený na Filmové databázi úplně nejvýš a možná tam ještě visí a já dílo soustředěně zhlédl, mj. zaujat vazbou na dávného spisovatele Chamberse. Temný případ věru není špatný seriál, ale i on… I tady se našla nejméně jedna celá část plus několik dalších sekvencí, které jsou bez debaty vatou. „Aby se to natáhlo.“ A mě ta skutečnost asi nevzala dech, ale iluze ano. Došlo mi: „Znamená to, že je v televizi něco vaty povinno všude.“
Asi to tak musí být? Seriály se prodávají a více se určitě vytěží na díle o díl delším - a scenárista ani nemusí být jinak nekňuba, ale původní povídku v zájmu financí rozšíří. V co? Někdy i v román, a je-li to šikovný autor, v podstatě to ani nepoznáte. Dojde to leda nějakému expertovi a ostatně, i mistr velikosti Stephena Kinga vyprodukoval vícero románů, které jsou nafouknutými povídkami. Ale Scribner či jiný jeho nakladatel samozřejmě nebudou vykřikovat, že tak trochu kupujete zajíce v pytli a že je tlustý Kingův román pouze rozšířením několika nápadů, který se dobře hodily na dobrou povídku. Navíc… Zrovna King i vatu umí vytvářet velmi kvalitně a nikdy to u něj vata v pravém smyslu slova nebude.
I u mnoha dalších velkých autorů (Defoe) jest vata pokaždé NĚCO. Vata v původním Robinsonovi je dokonce okouzlující a zdánlivá vata románu Tristram Shandy jakbysmet.
A tzv. vata Muže bez vlastností od Musila? Nedefinovatelná, jak už jsem předestřel úvodem, a naštěstí jsou i literární a filmová díla, ve kterých vata chybí.
Je jich naštěstí dost a mohou to být i výtvory takzvaně popové; například filmová komedie Velký šéf vatu postrádá a nedávno jsem ten film viděl znovu a duma, co by se odsud dalo popřípadě vystřihnout, a věru nic. Na konci příběhu (kdy vidíme World Trade Centre ještě ve výstavbě) funguje skvělý náběh k druhému dílu, odehrávajícímu se nikoli již ve Francii (kde hrdinové vykradli vlak s fondy NATO mířící do Bruselu), ale ve Spojených státech - a člověk si říká: „Proč i pokračování, propána, nenatočili? Škoda.“ Ano, francouzský klaun Bourvil sice roku 1970 zemřel, takže ten by tam chyběl, což je veliký malér i malé vysvětlení, ale… Ale David Niven, Belmondo (úspěšnější film už nikdy nenatočil!) a skvělý Wallach věru nejsou z vaty a žili dlouho, ještě dlouho. V dvojce mohli v sedmdesátých letech zářit, ale nestalo se. A proč končím? Ani tento text neobsahuje vatu.
Velký šéf, film zcela vez „vaty“:
Velký šéf (1969) | ČSFD.cz
Foto: Elkagye - CC BY-SA 3.0
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Film
75. narozeniny Miroslava Donutila na FilmBoxu
Seriál KUKAČKY vytáhl laťku do výšky a pak se z něj stala telenovela
Film o norimberském procesu, ale především o Hermannu Göringovi
Putin jako Čaroděj z Kremlu
Hororová Ozvěna se českými kiny rozlehne začátkem února
Vejce na ledu: Polární záchrana
Rufus: Mořský dráček, který neuměl plavat
Smysl pro emoce, Smysl pro tumor
Když zmizí naděje a zbyde jen možnost ZNIČIT
Co mě v lednu zaujalo na Netflixu
Zločin, móda a jazz aneb Vražedné záhady slečny Fisherové
Seriál, který mě pobavil, trochu zklamal a nakonec rozplakal
Ranhojič se vrací!
Kde najdete 9 miliónů barev? Pod mořem!
Zdeněk Hudec rozebral ve své práci Mlčení jehňátek
Před 125 lety se narodil N. Erdman, tvůrce filmů Mrazík a Celý svět se směje
Hlasování o Českého lva je v plném proudu
Christian Clavier a Akce Milion
Tatiana Drexler z parketu do filmu Šviháci
Nová encyklopedie vědeckofantastických filmů
Další články v rubrice Film
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.