Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  neděle 7.6.2026, svátek má Iveta a Slavoj 

Hledej

Autorský web

U nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška Tenkrát v májiTisíckrát pozdravujeme tebePánská volenkaPomsta


Nejčtenější za 14 dní

Zvláštní Ludvík Souček: bylo by mu stoKlepy a báchorky admirála MachorkyBýti hercem. Jest to kauf?52 historek, humor na hraně a jazyk, který se používáDědictví: Tiché sourozenecké křivdy pod povrchemMrzutá rybka? Humor a úžasně barevný oceánSvobodomyslné postřehy ze Světa knihy 2026Tankový prapor slaví 35 let: Porevoluční kinohit zůstává rekordmanemTarzan a Jane, oba nakresleni překrásněPovím-li Rómeo, musím říct Alfa XOXO a ASAPPřed válkou studovala architekturu, dnes zachraňuje psy z fronty


Spolupracujeme

Nabízíme mediální partnerství

www.alpress.cz

www.argo.cz

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Toulky Prahou – místa, která stojí za pozastavení 4

15.07.2025   Viktorie Švestková   Společnost   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Toulky Prahou – místa, která stojí za pozastavení 4
Všemi známá kavárna Café Louvre se nachází na ulici Národní. Hned vedle ní najdeme proslulou Redutu a podnik Rock Café. Tímto začíná naše Národní ulice v Praze, která je plná podniků, většina má poměrně bohatou historii. Málokterý podnik je ovšem tak zachovalý jako Café Louvre. Kavárna ze začátku 20. století návštěvníky láká na své dobové prostory, příjemné posezení, dobré jídlo a mnoho dalšího. Je ovšem toto ten pravý klenot, podnik z podniků?
 

Velmi ráda trávím svůj čas ve Spálené či Národní ulici. Ne pouze pro jejich historickou atmosféru, kterou se zde zatím (dle mého názoru) daří poměrně dobře zachovat. Ale hlavně proto, že se zde nachází jedna z mých nejoblíbenějších kaváren v Praze. Je však o kousek dál. Mluvím o kavárně NONA, díky které jsem další podniky nejen v této ulici léta přehlížela. Kavárnu Louvre občas tedy upoutala můj pohled, ovšem pouze, když jsme seděla přes ulici v Bageterii Boulevard. Nikdy by mne nenapadlo do kavárny vejít. Měla jsem zato, že se jedná o prostor smetánky, kde předkrm stojí 500 korun, musím přijít ve večerní róbě a dbát na společenské a stolovací zásady. Nakonec jsem ovšem ráda, že jsem se nenechala odradit.

Přicházela jsem z Mariánského náměstí na Národní třídu. Byla jsem lehce nervózní, jelikož jsem s sebou měla batoh. To se přeci do Café Louvre nehodí. Když jsem vešla do budovy a vydala se po schodišti, kde byl chlad a ticho, byla jsem velmi dobře naladěná. Jakmile jsem otevřela dveře do kavárny, tak jsem začala panikařit. Hala, která odděluje restauraci a kavárnu – což je zbytečné, protože lidé obědvají i v místě pro kavárnu – je velmi pěkná. Seděla zde paní, co prodávala jakési suvenýry. Letmo jsem si je prohlédla, zdály se mi vkusné. A pak jsem vešla do shonu, děsu a běsu. Křičící děti, hulákající turisti, všichni kolem mne pobíhají a já hledala malý stolek, kam se uchýlím a s trochou štěstí vypiji kávu. Opravdu jsem se snažila, ale káva v klidném prostředí mne nečekala. Čekala jsem na ni poměrně dlouho. Bylo dopoledne, lidí bylo dost, takže jsem měla pochopení. Alespoň jsem začala načerpávat tu atmosféru, co všude slýchám, že kavárna má. Nádech prvorepublikové doby jsem však necítila. Moc se mi líbily zdi, ale to je bohužel vše. Podlaha mi připadala otřesná vzhledem k místu, kde jsem se nacházela. Ale co mi nejvíce vadilo, je něco, co se velmi těžko vysvětluje.

Celá kavárna působila jako jedno velké divadlo. Připadala jsem si jako v nepodařeném Disneylandu. Číšníci byli velmi ochotní, příjemní a laskaví. Jejich uniformy tomu dodávali na serióznosti, jenže ta se vytratila, když jsem zahlédla jídlo, které nesli. Odpovídalo pravděpodobně ceně, protože jsem následně zjistila, že zde vysoké opravdu nejsou. Jenže ačkoli mi má káva i čokoládový dortík chutnaly, přišla jsem si jako v cukrárně na sídlišti. Moc jsem se snažila všechen hluk izolovat, být v momentu a vidět to, co vidí lidé píšící recenze. Ráda bych uvedla, že s hlučným prostředím problém v jiných podnicích nemám, ale v tomto místě mi to připadalo nepatřičné. Přišla jsem s nadějí na vrácení se do minulosti, zpomalení času. Bohužel se to nezdařilo. Rychle jsem zaplatila a utekla pryč. Byla jsem zmatená a následně zklamaná.

Čím to všechno? Když z věci děláme, že je opravdu vrcholek něčeho, neočekávám, že se její návštěvníci budou chovat jako v běžném prostředí. Vždyť i v galeriích, divadlech apod. projevuji záblesk úcty k prostoru, který má tak bohatou historii. Nevím, co si mám myslet, avšak vím, že Café Louvre není pro mne.



Zdroj fotografií: https://www.cafelouvre.cz/
 
 


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0398 s