ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
sobota 11.4.2026, svátek má
Izabela
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Jak jsem se měl před půlstoletímRobinson Zpěvák Petr Novák, já a náhrobní kámen vlakovkyVečírekMilane Špačku, tak už vylezSlaměný vdovec
Nejčtenější za 14 dní
Nová výstava v Kutné Hoře odhaluje příběh slavné mincovnyÓdy na Ostrov pokladů a Roberta Prague Film Festival 2026: V kině Pilotů se bude nahlížet „za obraz“Milionový Jan Zrzavý objektem lupuCo funguje, napodobíme? Příklad z HollywooduMéně známé počiny devadesátníka Zdeňka SvěrákaProjekt SOUSEDSKÝ KOUS aneb Sníme si to všichni!Jedno horké indické léto: Proměny a bolesti bengálské společnostiMarná lásky snahaAngličtinářkou na Západočeské univerzitěCo mě v březnu zaujalo na NetflixuKdyž se Velikonoce (ne)povedou aneb svátky mezi tradicí a bizárem
Foglar a Rychlé šípy před 85 lety
30.07.2025 Ivo Fencl Literatura
Existují souborná vydání, a přece obrázkový seriál Rychlé šípy dodnes natolik táhne, že se aktuálně dobře prodávají čtyřiadvacestiránkové sešity těchto příběhů; přednedávnem, na začátku léta 2025, vyšel třináctý.
Uvnitř každé publikace je bonus: sběratelské karty na tužším papíru, což jsou vlastně známé výjevy vybrané z legendárního komiksu. Hezky v barvách, samostatně. A jaké třeba výjevy? Každý se na kartu nehodí, ale většinou si je skutečně pamatujete.
Tak například Rychlonožka "ryje nosem v zemi", takřka, a povalí na pouti v letu bábu prodávající „planety“. Nebo je na obrázku sebevědomý chasník, ptá se: „Co chceš za tu flobertku?“
A slyší: „Ten tvůj kopací míč! Panečku, ta nese.“ „Hm, a to dopadne blbě,“ říká si dopředu každý znalec seriálu. Kdo jej vstřebal už v raném dětství, měl štěstí a je do života vybavenější než ostatní, což trochu žertuji, ale… v podstatě je to pravda.
Ne každý kluk byl hleděn rodiči a možná by bez Foglara vždycky nepochopili, že uhřátí nemáme skákat do vody a na třešně… že se nepije.
Je překvapivé, že máme Foglarovým deníkem velice slušně doloženo, kdy přesně a jak těžce vznikaly některé části seriálu. Například známou řadu dobrodružství okolo staré Jeremiášky, která se divně utápějí v temnotě, psal těsně poté, co nacisti zakázali skauting, a nějak se mu to navzdory situaci, ale spíš pod jejím vlivem, až zázračně povedlo.
Pokaždé to ale nešlo samo a některé díly seriálu přicházely, jak zjišťujeme, na mysl ztuha. Celé dny. A nejnovější sešit přináší taky kuriozity. Začíná původním prvním dílem seriálu, ve kterém je míčky bombardovaný Jarka Metelka krkolomně zavěšen na dřevěné ohradě. Parta Černých jezdců má gangstersky šátky přes ústa. Tyhle prvky Foglar po druhé světové válce odstranil, úvodní díly přepsal a malíř Jan Fischer je poslušně překreslil. Nezdálo se možné dál navádět děti, aby házely na nepřátelskou bandu (i kdyby mizernou) těžká polena dolů se schodů: v původní verzi příběhu Černí jezdci neumějí prohrávat se to ještě děje.
Velmi málo si dnes jako čtenáři uvědomujeme, jaký význam měla pro vznik tohohle seriálu jen prostá existence časopisu Mladý hlasatel. Kdyby nebyl, Foglar by Rychlé šípy možná nevytvořil, nebo ano, ale v úplně jiné podobě. - Jen dík existenci toho, čemu se říká řádná redakce, byl pod neustálým tlakem a dostal navíc šanci do stejného časopisu o Rychlých šípech vytvářet regulérní román. Během let 1940-1941 tak zvolna a nelehce vznikla Záhada hlavolamu, zprvu bez plánu. Foglar viděl před očima kreslené obrázky se svými hrdiny a teprve postupně děj promýšlel. A není žádný důvod nevěřit záznamům, které udělal, ačkoli… Nejméně jedna vrstva deníku je lež. Po zákazu skautování chodil totiž s oddílem dál na výpravy a zaznamenával si to takovým způsobem, že kdyby dostalo deník do ruky gestapo, našlo by zápisy o individuálních výšlapech jednoho osamělého muže. A taky o tom, že se stal legitimním členem Turistického spolku.
Foglar počítal s tím, že by deníky mohl někdo číst, ale nad jejich současným vydáváním by musel být v rozpacích! Přece jen se obnažuje a někdy je tu zcela striktní v názorech. Nesnáší nábožnost a kupříkladu film Pelikán má alibi označuje rovnou za „blbost“. Byl na něm v kině s matkou.
Mimo jiné tu sledujeme jeho takřka intimní vztahy s ní, které si celkem pochvaluje, zatímco dotyčná si ho trošku uzurpovala pro sebe. A také byla jiná doba, i psal i veselé díly Rychlých šípů, zatímco zimu 1940-1941 přečkali s maminkou tak, že oba spali v bedlivě zateplené kuchyni. Nevelké. Foglar dokonce zmiňuje moment, kdy si začal lehat „napříč“.
Další vrstvou záznamů prolínají vedle Rychlých šípů snahy některých žen jej od matky jaksi oddálit; a zvlášť jedna dáma (jistá paní Masaříková) mu opakovaně pláče do telefonu. Zůstal chladný. Rande? On se za chvíli vždy nudil. Dámy to asi hned nechápaly, ale z deníků vysvítají příčiny té nudy. Měl den za dnem plněný více-méně mravenčí prací, a to redakční i spisovatelskou, anebo na jeho klub Dvojka zaměřenou… Nenašla se časově sebemenší skulina, kam by se partnerka ještě vešla, a je otázkou, co by dělala. Foglar jinak žít očividně nedokázal a jeho maminka navíc občas upekla dobrou kachnu. Zajišťovala ho, ale on platil a současně pečlivě zaznamenával, kolikrát byl ve sklepě pro uhlí a kdy věšeli prádlo na půdě. Registroval pečlivě výdaje a příjmy a příjmy věru neměl tragické, dnes by tak dobře nepochodil.
Bohatl, uvažoval o koupi sadu. Ale zase je fakt, že byla inflace a ceny stoupaly. Činže, například. Ale Foglar takřka za nic neutrácel a byl nesmírně opatrný právě na peníze. Že by třeba někomu jen tak věnoval výtisk své knihy, to se nestávalo. Prodával je se samozřejmostí a byl celkem zdatný obchodník. Sice vegetoval z hlediska jiných mužů (bylo mu přes třicet let) osaměle, ale uvázaný uměl být do slušného množství struktur, a tak i na pražských ulicích a v tramvajích často potkával přátele. A nejen mladé. A dost věcí běžného chodu života (například přehazovačku na kolo) řešil pak skrze různé své „ctitele“. Oddaně mu pomohli a on... Více i méně vědomě budoval kult Rychlých šípů a své osobnosti a pilně pracoval pro Melantrich - na Václavském náměstí. Po svém a intenzivně pracoval i pro Skauta a uměl to s nakladateli. V neposlední řadě ctil roku 1941 i firmu, která začala vyrábět ježky v kleci, a to ještě předtím, než zveřejňování Záhady hlavolamu skončilo. Pan Moučka slíbil Foglarovi z každého ježka padesátník a padesátníky mu tak chodily v obálkách od všech, kteří si o ježky napsali. A když měl padesátníků hromadu, šel pro bankovky.
Jeden příběh Rychlých šípů napsal i o těchto „nepravých“ ježcích, čímž dělal zajímavě sám sobě reklamu, ale tu on vlastně realizoval neustále a všemožně.
A Hitler? Ač je v jeho deníku připomínáno zatemnění a ačkoli byl popotahován za nedodržení jedné povinné hlídky civilní obrany, politika jako by po jeho těle sklouzávala. Stažen do vlastního světa (a matčina, ale i chlapeckého) se sice trápíval vším možným (a jistě i politickou situací), ale ty problémy byly na jiné rovině. A tu rovinu mj. konejšilo i „magické“ Prokopské údolí, kam se snažil jezdit co nejvíc, obvykle na kole. O nacistech a válce není v deníku takřka ani slovo a pouze jedinkrát čteme, že se mu líbí, jaké dodržují Hitlerjungen při pochodování zákryty. Jinak nic; a když se mačkají hrozny, něco vždy unikne. Válka sice nakonec zastavila i vydávání Mladého hlasatele, ale dlouho vycházel a… i Stínadla se samozřejmostí vznikla… a vnikla do myslí, aby Foglar vstoupil do legend.
Za jisté vyvrcholení jeho života někdo pak pokládá následující rok 1942 a - opět nelehce - sepisovaný román Když Duben přichází. Jestli jste ho nečetli, zkuste to. Mirek Kovářík mi svého času řekl, že právě Duben považuje za nejlepší foglarovku. Foglar sám mi kdysi, je to třicet let, zdůraznil: „To je o mé školní třídě.“ A věru tohle už nejsou další Rychlé šípy a chvílemi jako bychom spíš četli nějakého Zolu. Je to surové… a dětská krutost zabírá tři čtvrtě knihy. Dokonalá mozaika charakterů. Idylický konec to sice „zachránil“, to je pravda (a nový učitel Kovář, když se stal třídním), ale vůči tomu, co jsme četli do oné záchrany, nepůsobí finále pravděpodobně. Už… není ze života. Pochází z jiného světa.
Foglar se tedy nemusel stydět za Rychlé šípy… a jejich občasnou nepravděpodobnost. O vlastním dětství v chlapecké třídě, kde občas tekla i krev, a mezi i drsnými kluky, totiž napsal holou pravdu. Vlastně je otázka, zda byla kniha o Dubnu doceněna. Ona možná ne, ale Rychlé šípy doceněny jsou - a dál se dají úspěšně reeditovat.
Jaroslav Foglar: Rychlé šípy, sešit 13. Kreslili Jan Fischer a Marko Čermák. Podle grafické úpravy Jaroslavy Kopečné (vytvořené pro nakladatelství Puls na konci šedesátých let) upravil Martin Pecina. Odpovědný redaktor Petr Eliáš. Albatros. 2025. 24 stran.
Zdroje: Foglar: Rychlé šípy 13 (Albatros, 2025), Foglar: Když Duben přichází, Foglar: Začínám psát Rychlé šípy. Výbor z deníků 1938-1941 (2025)
Rychlé šípy a neviditelná ruka trhu
A slyší: „Ten tvůj kopací míč! Panečku, ta nese.“ „Hm, a to dopadne blbě,“ říká si dopředu každý znalec seriálu. Kdo jej vstřebal už v raném dětství, měl štěstí a je do života vybavenější než ostatní, což trochu žertuji, ale… v podstatě je to pravda.
Ne každý kluk byl hleděn rodiči a možná by bez Foglara vždycky nepochopili, že uhřátí nemáme skákat do vody a na třešně… že se nepije.
Je překvapivé, že máme Foglarovým deníkem velice slušně doloženo, kdy přesně a jak těžce vznikaly některé části seriálu. Například známou řadu dobrodružství okolo staré Jeremiášky, která se divně utápějí v temnotě, psal těsně poté, co nacisti zakázali skauting, a nějak se mu to navzdory situaci, ale spíš pod jejím vlivem, až zázračně povedlo.
Pokaždé to ale nešlo samo a některé díly seriálu přicházely, jak zjišťujeme, na mysl ztuha. Celé dny. A nejnovější sešit přináší taky kuriozity. Začíná původním prvním dílem seriálu, ve kterém je míčky bombardovaný Jarka Metelka krkolomně zavěšen na dřevěné ohradě. Parta Černých jezdců má gangstersky šátky přes ústa. Tyhle prvky Foglar po druhé světové válce odstranil, úvodní díly přepsal a malíř Jan Fischer je poslušně překreslil. Nezdálo se možné dál navádět děti, aby házely na nepřátelskou bandu (i kdyby mizernou) těžká polena dolů se schodů: v původní verzi příběhu Černí jezdci neumějí prohrávat se to ještě děje.
Velmi málo si dnes jako čtenáři uvědomujeme, jaký význam měla pro vznik tohohle seriálu jen prostá existence časopisu Mladý hlasatel. Kdyby nebyl, Foglar by Rychlé šípy možná nevytvořil, nebo ano, ale v úplně jiné podobě. - Jen dík existenci toho, čemu se říká řádná redakce, byl pod neustálým tlakem a dostal navíc šanci do stejného časopisu o Rychlých šípech vytvářet regulérní román. Během let 1940-1941 tak zvolna a nelehce vznikla Záhada hlavolamu, zprvu bez plánu. Foglar viděl před očima kreslené obrázky se svými hrdiny a teprve postupně děj promýšlel. A není žádný důvod nevěřit záznamům, které udělal, ačkoli… Nejméně jedna vrstva deníku je lež. Po zákazu skautování chodil totiž s oddílem dál na výpravy a zaznamenával si to takovým způsobem, že kdyby dostalo deník do ruky gestapo, našlo by zápisy o individuálních výšlapech jednoho osamělého muže. A taky o tom, že se stal legitimním členem Turistického spolku.
Foglar počítal s tím, že by deníky mohl někdo číst, ale nad jejich současným vydáváním by musel být v rozpacích! Přece jen se obnažuje a někdy je tu zcela striktní v názorech. Nesnáší nábožnost a kupříkladu film Pelikán má alibi označuje rovnou za „blbost“. Byl na něm v kině s matkou.
Mimo jiné tu sledujeme jeho takřka intimní vztahy s ní, které si celkem pochvaluje, zatímco dotyčná si ho trošku uzurpovala pro sebe. A také byla jiná doba, i psal i veselé díly Rychlých šípů, zatímco zimu 1940-1941 přečkali s maminkou tak, že oba spali v bedlivě zateplené kuchyni. Nevelké. Foglar dokonce zmiňuje moment, kdy si začal lehat „napříč“.
Další vrstvou záznamů prolínají vedle Rychlých šípů snahy některých žen jej od matky jaksi oddálit; a zvlášť jedna dáma (jistá paní Masaříková) mu opakovaně pláče do telefonu. Zůstal chladný. Rande? On se za chvíli vždy nudil. Dámy to asi hned nechápaly, ale z deníků vysvítají příčiny té nudy. Měl den za dnem plněný více-méně mravenčí prací, a to redakční i spisovatelskou, anebo na jeho klub Dvojka zaměřenou… Nenašla se časově sebemenší skulina, kam by se partnerka ještě vešla, a je otázkou, co by dělala. Foglar jinak žít očividně nedokázal a jeho maminka navíc občas upekla dobrou kachnu. Zajišťovala ho, ale on platil a současně pečlivě zaznamenával, kolikrát byl ve sklepě pro uhlí a kdy věšeli prádlo na půdě. Registroval pečlivě výdaje a příjmy a příjmy věru neměl tragické, dnes by tak dobře nepochodil.
Bohatl, uvažoval o koupi sadu. Ale zase je fakt, že byla inflace a ceny stoupaly. Činže, například. Ale Foglar takřka za nic neutrácel a byl nesmírně opatrný právě na peníze. Že by třeba někomu jen tak věnoval výtisk své knihy, to se nestávalo. Prodával je se samozřejmostí a byl celkem zdatný obchodník. Sice vegetoval z hlediska jiných mužů (bylo mu přes třicet let) osaměle, ale uvázaný uměl být do slušného množství struktur, a tak i na pražských ulicích a v tramvajích často potkával přátele. A nejen mladé. A dost věcí běžného chodu života (například přehazovačku na kolo) řešil pak skrze různé své „ctitele“. Oddaně mu pomohli a on... Více i méně vědomě budoval kult Rychlých šípů a své osobnosti a pilně pracoval pro Melantrich - na Václavském náměstí. Po svém a intenzivně pracoval i pro Skauta a uměl to s nakladateli. V neposlední řadě ctil roku 1941 i firmu, která začala vyrábět ježky v kleci, a to ještě předtím, než zveřejňování Záhady hlavolamu skončilo. Pan Moučka slíbil Foglarovi z každého ježka padesátník a padesátníky mu tak chodily v obálkách od všech, kteří si o ježky napsali. A když měl padesátníků hromadu, šel pro bankovky.
Jeden příběh Rychlých šípů napsal i o těchto „nepravých“ ježcích, čímž dělal zajímavě sám sobě reklamu, ale tu on vlastně realizoval neustále a všemožně.
A Hitler? Ač je v jeho deníku připomínáno zatemnění a ačkoli byl popotahován za nedodržení jedné povinné hlídky civilní obrany, politika jako by po jeho těle sklouzávala. Stažen do vlastního světa (a matčina, ale i chlapeckého) se sice trápíval vším možným (a jistě i politickou situací), ale ty problémy byly na jiné rovině. A tu rovinu mj. konejšilo i „magické“ Prokopské údolí, kam se snažil jezdit co nejvíc, obvykle na kole. O nacistech a válce není v deníku takřka ani slovo a pouze jedinkrát čteme, že se mu líbí, jaké dodržují Hitlerjungen při pochodování zákryty. Jinak nic; a když se mačkají hrozny, něco vždy unikne. Válka sice nakonec zastavila i vydávání Mladého hlasatele, ale dlouho vycházel a… i Stínadla se samozřejmostí vznikla… a vnikla do myslí, aby Foglar vstoupil do legend.
Za jisté vyvrcholení jeho života někdo pak pokládá následující rok 1942 a - opět nelehce - sepisovaný román Když Duben přichází. Jestli jste ho nečetli, zkuste to. Mirek Kovářík mi svého času řekl, že právě Duben považuje za nejlepší foglarovku. Foglar sám mi kdysi, je to třicet let, zdůraznil: „To je o mé školní třídě.“ A věru tohle už nejsou další Rychlé šípy a chvílemi jako bychom spíš četli nějakého Zolu. Je to surové… a dětská krutost zabírá tři čtvrtě knihy. Dokonalá mozaika charakterů. Idylický konec to sice „zachránil“, to je pravda (a nový učitel Kovář, když se stal třídním), ale vůči tomu, co jsme četli do oné záchrany, nepůsobí finále pravděpodobně. Už… není ze života. Pochází z jiného světa.
Foglar se tedy nemusel stydět za Rychlé šípy… a jejich občasnou nepravděpodobnost. O vlastním dětství v chlapecké třídě, kde občas tekla i krev, a mezi i drsnými kluky, totiž napsal holou pravdu. Vlastně je otázka, zda byla kniha o Dubnu doceněna. Ona možná ne, ale Rychlé šípy doceněny jsou - a dál se dají úspěšně reeditovat.
Jaroslav Foglar: Rychlé šípy, sešit 13. Kreslili Jan Fischer a Marko Čermák. Podle grafické úpravy Jaroslavy Kopečné (vytvořené pro nakladatelství Puls na konci šedesátých let) upravil Martin Pecina. Odpovědný redaktor Petr Eliáš. Albatros. 2025. 24 stran.
Zdroje: Foglar: Rychlé šípy 13 (Albatros, 2025), Foglar: Když Duben přichází, Foglar: Začínám psát Rychlé šípy. Výbor z deníků 1938-1941 (2025)
Rychlé šípy a neviditelná ruka trhu
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Literatura
Ticho, které zůstalo v dlaních: Březnové ohlédnutí
Angličtinářkou na Západočeské univerzitě
Jedno horké indické léto: Proměny a bolesti bengálské společnosti
Ódy na Ostrov pokladů a Roberta
Milionový Jan Zrzavý objektem lupu
Děloha může vydělat i půl milionu, ale čtvrt stačilo
Nejedlý dědečkem - a co z toho vzniklo
Radovy Šlápoty a výstřiky
Memy a mýty československého národa
Bezohledná architektura čínského mocenského vzestupu
Zamilovaný román z poštovního prostředí aneb HARAŠ!
Mezi barvami a tichem: Co mi únorové knihy prozradily o světě i mně samé
Svět, kam příliš často nenahlížíme
Griša - zkáza a naděje
Griša - Bouře a vzdor
Griša - světlo a stíny
Jsi moje
Marná lásky snaha
Perla
Kingovské příběhy Ronalda Malfiho
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.