Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Sláva vítězůmJak jsem se měl před půlstoletímRobinson Zpěvák Petr Novák, já a náhrobní kámen vlakovkyVečírekMilane Špačku, tak už vylez
Nejčtenější za 14 dní
Nová výstava v Kutné Hoře odhaluje příběh slavné mincovnyJeff Beal v Praze: Světová premiéra hudby k vizionářskému MetropolisMilovník knih v roli kataDvousetletý Gustave MoreauOperace Viking: Série o českých špionech za studené válkyIgráček slaví padesátiny. Přejeme všechno nejlepší!Ticho, které zůstalo v dlaních: Březnové ohlédnutíMarně vzpomínám na ZoruNámořník z domu s cimbuřímRebecca Campbell: Karty pradávných kamenůPřed deseti roky odešel Standa ProcházkaMezinárodní týdny tance slaví 40 let: v dubnu do Prahy přijedou soubory z Evropy
Dívka jménem Momo a čas, co vrátila lidem
18.08.2025 Ivo Fencl Literatura
Na náš trh se dostala roku 2025 hodně upravená verze bestselleru Momo, poprvé vydaného v Německu v lednu 1973 (Review: Momo by Michael Ende — Readings Books). Autorem je Michael Ende, tvůrce bestselleru Nekonečný příběh, nově ilustrovala Simona Ceccareli a podle autorovy původní vize lidi připravuje o čas cosi skrytého ve „stínech“, ale nikoli neviditelného, a nebýt titulní siroty, nadané mocnou obrazotvorností, kradli by divní muži náš čas dones, aniž by to komu došlo. Ale Momo se vynořila neznámo odkud (snad i ona z nějakých stínů?) a zasáhla.
V základu všeho je však jím vymyšlená pohádka, svým způsobem možná až moc metaforická. Původní podtitul ale zní prostě: Podivný příběh zlodějů času a dítěte, co ho lidem vrátilo. A i příběh je prostý. Ústřední „správce“ kradeného času je vázán na zástupy Šedých mužů, pracujících, jak aspoň prohlašují, pro Spořitelnu času, což je myšlenka, která zní lidem lákavě a připomíná vize Philipa K. Dicka: „Uložte svůj čas na konto a my vám ho POZDĚJI vrátíme s úroky.“
Lidé výzvě podléhají (sledujeme to v malém městečku a Momo žije na jeho kraji), a to jako očarovaní: přestanou si hrát (a viz také pozdější Kingovo Osvícení, kde je onen motiv také podstatný), přestanou se rekreovat, přestanou i malovat a jinak umělecky tvořit, přestanou snít a v zájmu výkonu a neustálého zrychlování omezí dobu spánku. V „doupěti“ (ta vypečená banka) ukládaný čas však šedí spotřebovávají, což Ende předvádí jako metaforu: muži čas KOUŘÍ. Kouření pro ně asi zhoubné není, ale nemohou už bez něj být, což je klíčově nejslabší bod jejich světa, a kniha má i opravdu zajímavý moment, kdy se správce uvolí, pod vlivem dívenky, že čas na Zemi zcela stopne, ale pouze na hodinu, během které musí Momo s Šediváky skoncovat. Naštěstí mají jistou tendenci koncovat i sami se sebou! A lidstvo? Nemá páru, že vše po šedesát minut stálo.
Sám Ende dodatečně a ledabyle tvrdil, že je román metafora ekonomického triku (Měna pro zdržení – Wikipedie), ale nevěřím, že na tom úplně záleží, a podle mě psal knihu intuitivně a ne jako nějaký Klaus, co řeší, co ještě je inflace pravá a co jsou již peníze dopředu navržené tak, aby postupně ztrácely kupní sílu…
Česká verze knihy z roku 1979 je prací překladatelky Milady Misárkové a její druhé vydání (2005) ilustroval František Skála a má 224 stran. Nepochybuji, že je pořád hodně dětí i dospělých, kteří to přelouskají jako nic, ale teď knihkupci nabídli převyprávění Uwe-Michaela Gutzschhahna (2023), které do naší řeči převedla Tereza Eliášová (odpovědným redaktorem je Petr Eliáš) a je to velice strohý výtah a hodně stojí na obrázcích.
Ale paskvil nečekejte a urážka původního románu taky ne. Bezesporu to dílko k románu přivede řadu čtenářů. „A víš, Momo,“ říká tu Ende, „občas máš před sebou velmi dlouhou ulici a jeden by si pomyslil, ta ale je strašlivě dlouhá, to nemůžu nikdy zvládnout. Začneš pospíchat a spěcháš čím dál víc a pokaždé, když vzhlédneš, vidíš, že to neubývá, a namáháš se čím dál víc, zmocní se tě strach, až nakonec lapáš po dechu a nemůžeš dál. A ulice pořád před tebou. Takhle se to nedá dělat.“
A jak se to dělat má?
„Nikdy nesmíš myslet na celou ulici naráz, ale pouze na další krok, další nádech, další tah koštětem. Pořád jenom na ten další. Pak ti to bude dělat radost, pak to budeš dělat dobře.“
To píše Ende, ale vlastně to především říká jeho hrdina-zametač.
Autor původní knihy zemřel v srpnu 1995, a tedy právě před třiceti lety. Byl jediným synem surrealistického malíře Edgara Endeho a po světě se prodalo přes 35 milionů výtisků jeho knih. Žádný čas jejich listováním neztratíte.
Michael Ende a Uwe-Michael Gutzschhahn: Děvčátko Momo. Obrázky Simona Ceccarelli. Překlad Tereza Eliášová. Albatros. Praha 2025. 1. vydání.
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Literatura
Třicet nekompromisních literárních úderů na solar
Rebecca Campbell: Karty pradávných kamenů
Marně vzpomínám na Zoru
Námořník z domu s cimbuřím
Ticho, které zůstalo v dlaních: Březnové ohlédnutí
Jako po drátku
Angličtinářkou na Západočeské univerzitě
Jedno horké indické léto: Proměny a bolesti bengálské společnosti
Ódy na Ostrov pokladů a Roberta
Milionový Jan Zrzavý objektem lupu
Děloha může vydělat i půl milionu, ale čtvrt stačilo
Nejedlý dědečkem - a co z toho vzniklo
Radovy Šlápoty a výstřiky
Memy a mýty československého národa
Bezohledná architektura čínského mocenského vzestupu
Zamilovaný román z poštovního prostředí aneb HARAŠ!
Mezi barvami a tichem: Co mi únorové knihy prozradily o světě i mně samé
Svět, kam příliš často nenahlížíme
Griša - zkáza a naděje
Griša - Bouře a vzdor
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.