Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Co znamená psát moderněStockholmský stylInspiruj se prvními větami slavných knihDo očí6 dobrých tipů pro budoucí spisovateleLÁSKA
Nejčtenější za 14 dní
Koralina aneb Vstup do jiného světa75. narozeniny Miroslava Donutila na FilmBoxuNová příležitost pro radost: Pošli pohledToxické vztahy s filmy i knihamiSherlock a rozdmýchávání první světové válkyO některých nedostatcích foglarovek aneb Tučapského přísnostCo se stane s vaším tělem, když vynecháte snídani?Co znamená psát moderněSeriál KUKAČKY vytáhl laťku do výšky a pak se z něj stala telenovelaTichá pocta Janě BrejchovéJason Mason: Můj otec byl MIBRýže je pro ptáky dobrou náhradou, ale...
Záhada terasy
21.08.2025 Ivo Fencl Próza
Po roky, snad většinu života jsem jezdil na kole, ale také autobusem okolo zatravněného pozemku s domem, ani mi ta zahrada nepřipadala nepřiměřené veliká. Akorát. Nějak se však domluvili a oni ji rozpůlili. Na jedné té půlce začali stavět honosnou vilu a hned vidět, že na to věru mají, a jak by, koneckonců, neměli, když za pozemek zcela ušetřili. Ten už byl jejich: zůstalo to v rodině.
Pozoroval jsem - trochu proti své vůli – budování „klícky“, protože jsem musel občas kolem, a ve výsledku nevznikla, myslím, nepříjemná klec, ale pěkný barák.
Ale já se na to téma vykecávám proto, že má věc podstatný, prekérní háček. A on mě irituje. Terasa směřuje k vícekolejné železniční trati, po které neustále sviští rychlíky i osobáky, a je trochu výš, ale řekněme, že jen tak deset metrů daleko.
Za tou tratí se před okny téhož domu zdvíhá betonová stěna a nad tou stěnou vede tříproudová silnice, velmi frekventovaná. Zrovna ji v tom místě, pravda, překračuje i betonová stezka pro cyklisty a pro chodce. No, a za tou frekventovanou silnicí je jenom další vysoká stěna a dokonale odhlučňuje a zakrývá čtvrť plnou rodinných domků a stromků. Domky a stromky vidět nejsou. Až nebe. Asi si teď představíte, co zhruba obyvatelé oné vily anebo hosté na terase vídají a slýchají ve dne v noci. No, ale na pozemku se ušetřilo, o to nic, a někde třeba v Peci by byl safraportsky dražší. Ale pod Sněžkou by se zase navždy a do smrti a po generace konaly jinačí výhledy do kraje, do Čech, do údolí.
Nebo mohla být vila umístěna u pokojné řeky. Nebo rybníka-žabince. Nebo u lomu. Nebo u lesa… Majitele neznám, nic mi do toho není, ale věc mi ležela v hlavě tak dlouho, že jsem uprostřed nějakého úředního jednání oslovil hezkou dámu a povídám: „Změňme na chvíli téma. Co byste řekla této situaci. Mohla byste si postavit vilu s terasou, ale…“ A vše jsem Petře vylíčil.
Tím jsme se odreagovali, vážné záležitosti nechali stranou, ale já pak povídám a ona přikývla: „Toto snad vážné není?“ A zamyslela se žensky a naprosto jistě řekla: „On to stoprocentně postavil milovník železnic. Kdo jiný? Možná ředitel Českých drah.“
Chvíle ticha. Musel jsem se zasmát. Vlastně jsem se smál dlouho. Ne dámě. A víte, ve filmu anebo románu by to bylo přesně tak. Vila by patřila milci vláčků a měl by dráhy dokonce i v té vile na koberci. Angličáky hned vedle. Miloval by dopravu jako takovou. A rachot. Ale abych řekl pravdu, nevěřím tomu. Nejsme ve filmu. Ta vila je spíš ukázka toho, že realita není vše a občas se musí dělat kompromis, občas se nad realitu musíme povznést.
Ti lidé chtěli ušetřit za pozemek, i zeptali se: „Vydržíme ty vlaky a auta i zdi?“ A odpověděli si: „Ano. Proč ne? Aspoň nás nebude nikdo z té strany šmírovat.“
A jak řekli, tak udělali. Projekt realizovali. Povýšeně, ale sebejistě. Odvážně. A co se týká sedění na terase, tak tam přece nesedíme pořád, ne? Vy i zavřete dveře - a jste doma, ve svém světě, zatímco vlaky sviští a auta taky. Nakoukají vám do okna!
Proč tu terasu neobrátili ke staršímu domu, který na druhé půli zahrady byl, jsem se neptal, ale třeba se tam jednou zastavím a drze, zato přímočaře se vyptám. Na vše. Proč bych měl dostat přes držku? Ti lidé mi to celé vysvětlí a vyčarují odpověď jako fík a zaručuji vám, že to bude vysvětlení lepší, než o jaké se tu… Ehm, ani nepokouším.
Má pseudo-reportáž totiž je víc dojmologií a investigativec do onoho krásného baráku u trati a výpadovky teprve musí zajít. Amen.
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Próza
Stockholmský styl
Opít ji růží!
Školím, školíš, školíme
„Ale zrovna tam může mít milence, kdo ví…“
V zajetí Amygdaly
Upíchni tam plavovlásku!!!
Hypochondr
V dětství jsme řádili
Omluva démonickému Hajšmanovi z bílého domu na konci ulice
Rande v pekle
Dedukce z Poea v normálním životě
Letní jez, řeč a trochu křenu
Pohádka o Válendě, Skákandě a Cochceši
S osamostatňováním dětí to nepřehánějme
Kdo mi pije čas
Otcovi psí smrt (díl pátý)
Otcovi psí smrt (díl čtvrtý)
Otcovi psí smrt (díl třetí)
Otcovi psí smrt (druhý díl)
Další články v rubrice Próza
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.