První národní park je ze všech nejprofláklejší, Plitvická jezera. Je to jediné místo, kde míjíme davy turistů, přesto se i tady dají najít chvíle, kdy se na cestičce ocitneme alespoň na chvíli sami. Konečně na sebe můžeme nechat zcela volně působit magii místa plného vodopádů, průzračných jezer a skal.








Naší další zastávkou je soutěska Velika Paklenica, jejíž stromy nám na velkou část cesty poskytují příjemný stín. Nejpříjemněji se ovšem ochladíme v jeskyni Manita Peć, kde se mimochodem také natáčela jedna z filmových scén. V této vyzná Vinnetou Rybaně svou lásku prostřednictvím ozvěny, již si můžeme v jeskyni vyzkoušet.





Odpočinkový den v Ninu a Zadaru byl kupodivu ze všech teplotně nejnáročnější. Byť se nám podařilo i vykoupat a osvěžit ninským léčivým bahnem, vedro v městských ulicích oproti tomu horskému doslova stálo a hutnělo. Naštěstí nás trochu zaměstnal lov fotografických trofejí...





Další turistický den byl ovšem za odměnu. Tou se stal nádherný výhled z Ljubičko Brdo v pohoří Velebit. Někdo se trochu bál, někdo až tady začal teprve ožívat. Cestička po vrcholcích kopců byla vskutku hrbolatá a vzdušná.





Dalším cílem se stal národní park Kornati. Souostroví, k němuž se pluje lodí, je nyní již zcela pusté, nachází se zde ovšem pozůstatky po předchozí civilizaci. Největším překvapením pro nás byli racci naučení na dobu oběda - zjevili se právě ve chvíli, kdy se na lodi podávalo jídlo, aby pak zase zmizeli.





Zpátky k Vinnetouovi. Pojďme se pokochat úžasnou scenérií kaňonu vytvořeného kolem řeky Zrmanji (ve filmu Rio Pecos)...



... a nakonec skalním městem Tulove Grede (Nugget-Tsil), které je perfektním vyvrcholením zájezdu. Ne protože tady zemřel samotný Vinnetou (a nemohli mu místo posledního odpočinku vybrat líp), ale protože výstup na vrch Tulove Grede (1120 m) vyžadoval kromě sebezapření a vytrvalosti také odvahu a obratnost.