Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  neděle 14.6.2026, svátek má Roland 

Hledej

Autorský web

U nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška Tenkrát v májiTisíckrát pozdravujeme tebePánská volenkaPomsta


Nejčtenější za 14 dní

Povím-li Rómeo, musím říct Alfa XOXO a ASAPPřed válkou studovala architekturu, dnes zachraňuje psy z frontyKonzervatoř Taneční centrum Praha uvede absolventská představeníHvězdy nectím, ale podléhám onomu trenduKde jsme ještě nebyli...Medvídkovi Pú ze Stokorcového lesa je 100 letChyše Karla ČapkaGoldbergovi od 10.6. na FilmBox Comedy, tak to je návrat do osmdesátek!Valinovi VlciJantarové slzyDoktor chybně zvaný O-O


Spolupracujeme

Nabízíme mediální partnerství

www.alpress.cz

www.argo.cz

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Pětatřicet let starý Ruský týden

09.09.2025   Ivo Fencl   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Pětatřicet let starý Ruský týdenTitulní kulaté výročí se týká nejlepší knihy všeuměla Františka Ringo Čecha. Tu nazval Ruský týden, i když strávil co šéf kapely v Rusku těch dob šestkrát delší čas. Ale um autorů beletrie je i v tom, že události rozložené do měsíců umějí zhustit v pouhé týdny a dni. To podstatné prosejí a tato kniha tedy nelíčí absolutní pravdu a co se kdy do puntíku senlelo, nýbrž pravdu uměleckou. Prvé z mnoha vydání tohoto bestselleru mělo 112 stran a ilustroval je herec Otakar Jirák, tehdejší Čechův kolega z divadla. A odpovědným redaktorem knihy, které měla náklad padesát tisíc a stále dvacku, byl - v nakladatelství Kredit - Jan Lederer.


Dílo začíná i končí kapitolou s titulem Úterý a je fakt, že Čech mohl klidně začít vyprávění pondělím nebo středou. Ale Úterý se jmenuje i humoristické dílo jeho kamaráda Ivana Mládka, rovněž celkem pilného spisovatele, a Ringo se mládkovským Úterým okrajově inspiroval.

Ale zatímco Mládkovo dílo, vydané původně na elpíčku, je čistý, absolutní a totální humor, u Čecha jde o hutný konglomerát autobiografických záznamů, a to děsících nás pobytů v sovětských hotelích a halách, kde Ringo Čech vystupoval s dvorním zpěvákem Jiřím Schelingerem a dalšími hudebníky. Přiznejme alespoň po letech, že je všechny intelektuálně převyšoval a dostával se občas tím pádem do rozpaků z jejich - nejen alkoholických - výstřelků. Kniha však je působivá něčím vyšším, co asi ještě žádný kritik (ani Jiří Černý) nevystihl, ale co mě upoutalo hned při prvním čtení. Pak jsem na to sice zapomněl, ale o to víc charakteristika vystupuje aktuálně před vnitřní zrak. Oč jde? O to, že sice čteme popis - často šílených - podmínek a praktik v Rusku (včetně podmínek spojených se strašlivými mrazy), ale kniha, jejímž vypravěčem je osobně František Čech, je především o boji s nudou.

Na první pohled to tak nevypadá a může se to i zdát divné, ale je to tak. „Není proč se nudit,“ říkal jsem si sám. A viděl tu situaci. Máte kamaráda jménem Jiří Schelinger a máte ho velmi rád. Získali jste ho do kapely. Jedete si spolu vydělávat rubly a víte, že politicky nesmíte přestřelit, a to ani slovem, a nikde překročit jisté linie. Třeba je tu i pikantní scéna, kdy Čech sedí vedle generálů. Jak a proč se na koncert dostavili? Netušíme. Čech se jich rusky ptá, zda to nebylo moc hlučné. Na socialismus. Odpověď: „Ne. Jsme dělostřelci.“ Což je příklad momentu, kdy to dopadá dobře a kdy se potenciální nebezpečí spláchne; ale to, že byli čeští hudebníci v Rusku sledováni a špehováni nejen „děžurnými“, je nepochybné. Informace o jejich chování se kdesi kumulovaly, a kdyby výstřelky překročily přiměřenou hranici, nastala by tečka. A UTRUM. Každopádně bylo náročnější koncertovat ve Svazu než v Polsku, kde kapela - v jiném čase - absolvovala společné turné se slavným Chrisem Normanem a skupinou Smokie. To líčí pro změnu peprná kapitola jiné Čechovy knihy Z mého života.

Ale k nudě Rusi.

Mám - tedy - kamaráda Jirku S., jsem-li Ringo, a pár týdnů trávíme bez manželek ve velmi nevyspělé zemi. A okolo přece dost lidí a čas na hotelích plyne… překvapivě pomalu. Čech si dokonce vozil knihy a náhradní, silnější žárovky. Čítal si. Ale pořád si číst nemůžete a zvláště ne v případě, že máte odpovědnost za chasníky, kteří po koncertu (a občas i před ním) s chutí popíjí, rozbíjí, vyhledávají sex, tropí typické virvály. To vám pak cvičí nervy. Knihu odkládáte, kontrolujete své lidi, ale přítel je obklopen právě spoluhráči a paradoxně vám může být vzdálenější, než tomu bylo v Československu.
Trpíte? Ano. Co můžete dělat? A ne vždy mají, víte, „kluci“ z kapely na Jirku Schelingera pozitivní vliv. Čech se samozřejmostí vypráví o tom, jak si čistí zuby radši co nejdéle, protože ubude aspoň pár vteřin onoho šíleného zájezdu. Vyplní aspoň čištěním kousek času. A jistě, je to humor, ale čteme i o momentech, kdy Ringo - z podobných důvodů - odkládá vykonání velké potřeby, nu, a nelze se nad onou jeho psycho-situací nepozastavit. Co všechno naráz vlastně prožíval? X věcí. Ale souboj s nudou je přesto esem knihy, a to i proto, že nudná naopak není a že zde slovo „nuda“ asi ani nepadne.

Ruský týden existuje i jako audiokniha, kterou načetl autor sám, a napsaný je nenapodobitelně. „Hned jak otevřu oči, tak se leknu! Tohle trvá dnešním dnem počínaje už šestý týden. Probudím se a leknu se, že jsem v Rusku.
Okamžitě na mě padá těžká deprese. Proč já blbec jsem se jezdil! Co mi doma chybělo. A jako každé ráno si umiňuju, že už mě na šestinedělní zájezd nikdo nikdy nedostane, a to i za cenu, že bych měl rozpustit kapelu.“

František Ringo Čech, Ruský týden
nakl. Galén v r. 2013

Až dosud jsem se domníval, že mám veškeré písně, které kdy Schelinger nazpíval, a to na pevných nosičích. Asi ano, ale objevují se nadále další songy takhle dosud nevydané. Jeden pochází „až“ z dávného roku 1968, tedy času, kde zpěvák nejen že ještě nebyl u Čecha, ale ani nehrál s Uhlířem a Šípem a nenatočil Holubí dům. A v čase, kdy byl pořízen tenhle záznam, mu bylo nějakých osmnáct. Je to notoricky známá píseň a nahrál ji už kdekdo, ale to, že existuje taky v Jiřího podání (a že se dochovala), jsem netušil. V Rusku ji sice nehráli, ale zaujme tím, že je nejstarším zachycením lídrova hlasu. - Od roku 1990 vydal Ringo ještě mnoho dalších knih a sám říká, že deset, ale je jich o pár víc. Nicméně Ruský týden nemůže být překonán v úžasné koncentrovanosti a úděsnosti, mapující boj s ruskou chandrou a nudou.

A známou Delilah zpíval jako kontrapunkt prvořadě Tom Jones, ale v únoru 1968 i Schelinger: https://www.facebook.com/jan.reiter.71619/videos/827295136018115
 


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.027 s