Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

ISSN 1802-2863 . Tiráž ... Dnes je neděle 16.11.2025, svátek má Otmar

Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy

Autorský web
Nejnovější příspěvky
Próza
Poezie
Miniškola tvůrčího psaní

Ostatní
Redakce

Styky s voličem, styky s Páralem

26.09.2025 Ivo Fencl Literatura

Styky s voličem, styky s Páralem Jak už postřehl Winston Churchill, jsou to ty hmatatelné styky s reálným voličem, vyjadřujícím názor na ulici, co vás obvykle a obyčejně i nadobro vyléčí z demokracie. A pocitu demokracie. „Většina se vždycky mýlí,“ dodá jiný klasik, ale je pravda, že jsou demokratické volby i tak pořád to nejlepší a dá se ze všech nablbých možností vždy vybrat nějaký přijatelný kompromis. No… Vždycky možná ne. Ale takřka vždycky.

Sám jsem sice onehdy vynechal…, ale jinak chodím volit a nic mě neodradí. Nikdo mě od dotyčného práva NEODPÁRÁ. Nikdy. Už jiná věc: zastavěj mě (třebas) na cestě do volební místnosti a ptají se, komu to hodím. To se buď ve vší slušnosti rozčílím nebo sprostě lžu a jen výjimečně povím pravdu. A vždy si souběžně uvědomuji: co je vlastně předvolební pravda? Ó, jak málo znamená předvolební statistika! Vždyť teprve za plentou se láme komisárek. Atd.

Můžete jít volit úplně sebejistí, a přece se lze na obrtlíku ještě otočit a např. opravdu nevolit. Vůbec. Znám lidi, co jsou natolik vrtkaví, že jsou vážně schopni se podobně chovat. Nebo vám říkají s pohledem přímo do očí „samozřejmě jeho“ - a realita uhýbá a umírá jinde a ti psi tajně ctí totálně jiná uskupení. Není však fajn právě to? Osobně bych ani za nic nechtěl žít ve státě, kde už dopředu víte, že bude výsledek 99%, a neprahl bych v takové zemi vegetovat už z toho důvodu, že jsem v ní prožil veškeré své „formativní“ dětství.

A kdybychom (rázně odbočuji) brali okolí volební urny i jako nenápadně nápadné místo pro konspirační setkávání tajných agentů, nějakých, a kdybych si představil onu jejich těžkou práci jako kterousi metaforu lásky, pak… Ano, byly by veškeré styky s voličem anebo voličkou podobny špionáži, přičemž někdejší má knížečka Styky s Jorikou (tak se jmenuje) by se rovnala špionážnímu románu těžkého kalibru.

Ale nepíšu špionáž ani její dějiny, i když o tom všem velmi rád čtu (a viz John Le Carré), a ve Stycích s Jorikou já víc líčil jakési rádoby nutkavé šmírování dvou milenců. Po letech (víc než deseti) jsem tu samou knihu větu po větě přepsal (což je povětšinou stejně k ničemu, ale já to přesto a po vzoru Arnošta Lustiga, který to měl přímo metodou, udělal) a pan Krist mi „pročištěné“ dílko obětavě vydal ve svém Artkristu. A co si od toho slibuji? Nic. Leda to, že snad budu kontaktován mimozemšťany jako potenciální tajný agent, ale to trochu žertuji, a když si od své knížky moc slibujete, obyčejně to nedopadne OK.

Ruku do ohně bych ostatně vložil za to, že si ani sám Dan Brown si nesliboval od Da Vinciho kódu (2003) natolik horentní úspěch a stamiliony prodaných výtisků po celé zeměkouli. Asi jen dělal, co uměl, anebo se domníval, že to umí, a dělat to, v čem si alespoň krapet věřil, anebo si sugeroval, že si věří, a dopadlo to. Jak? No, až překvapivě. Sám náš prezident Dana Browna dokonce nedávno hostil na Pražském hradě, což se každému českému literátovi jen tak nepoštěstí. Poštěstilo se to třeba Jáchymu Topolovi? Pochybuji. A hodně literátů o to možná ani nestojí, ale to máte stejné jako s (těmi) předvolebními pouličními prohlášeními. Nebo podobné. „Já bych na ten Hrad ani nešel,“ říká český spisovatel, ale ve skutečnosti by šel… a Pavlovi by ruku nepolíbil, avšak stiskl. Ne, tomu se nedá odolat.

Na druhé straně jsou však právě spisovatelé ti nejhorší politici, obvykle, a je to dobře a kdesi to už psal i říkal Američan Gore Vidal. „Když vidím kolegu, že kandiduje, s jistotou vím, že si pouze honí ego. Vy to nepoznáte, ale u sebe na dně jedná ryze ve prospěch osobní reklamy.“

Sám nikomu reklamu nedělám a nemám to ani zapotřebí - a vždyť jsem přece napsal samu Šifru mistra Leonarda. Jenže si nadále robím bžundu a rovněž ve Stycích s Jorikou tkví rapidní otázka, kde vlastně končí autorské pábení (a snění mého hrdiny, který ten příběh vypráví) a jakou roli hraje (v té knížce) Hapkova a Rytířova a Neckářova Píseň pro Joriku. Nějakou určitě. S první částí Styků jsem (VOLBY NEVOLBY) vyhrála Literární Varnsdorf, kde mi cenu předával sám pan Hrabal (Milan Hrabal), a „bestseller“ uzavírá doslov z pera Martina Petišky, přičemž původce Milenců a vrahů o Stycích píše, i když především mně: „Ovšemže je to dobré a vy to víte. S respektem a špetkou závisti Vladimír Páral.“

Styky s Jorikou - Ivo Fencl

Komentáře čtenářů

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0241 s

Jméno:		Email:
Nadpis:
Komentář:
Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům: Jaký je součin tří a čtyř?

Autorský web

Nejčtenější za 14 dní

Spolupracujeme

Styky s voličem, styky s Páralem

Komentáře čtenářů

Několik posledních článků v rubrice Literatura