ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
neděle 16.11.2025, svátek má
Otmar
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
TangoHypochondrVýprava Tvůrčí psaní - inspirace na dlouhé zimní večeryNadějeCísařův pekař
Nejčtenější za 14 dní
Martin Maxa a Mára ze Šlágru - co je spojilo?Co nás učí o životě LESNÍ ŠKOLAProdloužit si život při hypertenzi může být jednodušší, než si myslíteRenovace bojového výjevu v podzemí Západočeského muzea v PlzniTvůrčí psaní - inspirace na dlouhé zimní večerySoudruhu prezidente, stěžuju siPlechový bubínek na ZábradlíVe Švandově divadle zavládnou Pravidla NirványTužka s názvem diamantu?Myši v akci: Vánoční past DVA DIVOCHY známe v Čechách sto letLehce zbytná záhada švédského Draculy
Před 100 lety se narodil spisovatel Forrest Carter
28.09.2025 Ivo Fencl Literatura
Letos v září (2025) by se sta roků dožil žurnalista a spisovatel Forrest Carter. A zatímco v literárních Čechách „nově“ letí tzv. autofikce, on ji psal už v sedmdesátých letech.
Pocházel z Annistonu (Alabama) a za války byl mariňák. Žurnalistiku nedostudoval na University of Colorado.
V padesátých letech se živil chvíli v rádiu, než ho vyhodili, a taky třeba jako majitel své benzinové pumpy. Měsíčník, který založil, brojil mimo jiného proti komunismu.
Po nevydařené ne-kariéře politika a pisatele politických projevů se cílevědomě počal věnovat psaní a hodně času trávil v Abilene v Texasu. Nejprve dokončil poměrně tenkou knížku Psanec Josey Wales (1972), a když ji prosadil v Hollywoodu, následovala podle všeho ještě brutálnější Stezka pomsty Josey Walese (1976), zfilmovaná deset let poté jako Návrat Josey Walese (1986); titulní roli má Michael Parks. Ale nejznámějším dílem Carterovým je Škola Malého stromu (1976), adaptovaná pro kina roku 1997. A sice se stala bestsellerem, ale teprve po nešťastné Carterově smrti (1979). A navzdory tomu, že ji předložil čtenářům jako vzpomínky na vlastní dětství a výchovu, poskytnutou mu čerokézskými prarodiče v odlehlé kotlině Apalačských hor, je text smyšlený. Roku 1991 se stala Škola poněkud překvapivě Knihou roku a bestsellerem New York Times.
Malý strom je indiánské chlapcovo jméno, které mu dají jeho prarodiče. A rodiče? Ti zemřou už koncem dvacátých let dvacátého století, kdy je chlapci pět, a následuje dalších pět roků právě v péči indiánských prarodičů. Bohulibým řemeslem jeho napůl skotského dědečka Walese je přitom - v čase prohibice - pálení whisky a po pravdě řečeno, je to vedle vnukova vzdělávání jediná jeho práce.
Dítě vstřebává tzv. indiánskou moudrost, ale to je úředníky přerušeno, když mu je deset. Hoch musí do sirotčince, respektive internátní školy, a líčí více i méně kruté zacházení, kterému je během více měsíců vystaven ze strany jejích církevních představitelů. A jelikož byli jeho rodiče spojeni sňatkem realizovaným ryze podle zvyků Čerokíů, zdá se, že toto dítě nebude spaseno a je bastard. Aspoň Malý strom něco podobného ve škole slýchá, ale naštěstí se dosáhne (i když neuvěřitelnou metodou) jeho propuštění. Smí se vrátit do hor a do přírody a po smrti prarodičů, která bohužel následuje rychle, putuje se psy dál na Západ. Dále jsme svědky smrti dotyčných psů a optimismus má plynout z jistoty, že ho indiánští prarodiče naučili tomu nejpodstatnějšímu a že souzní s přirozeným světem.
Své poslední dílo Odvedu vás do Sierry Madre (1978, Watch for Me on the Mountain) prezentoval Forrest Carter co Geronimův životopis, ale opět se jedná také o fikci. Byť se končí celkem známým momentem, kdy se šaman Geronimo vzdává nepříliš civilizovanému průzkumníkovi amerického jezdectva Tomu Hornovi.
Ale vraťme se k první knize. Koupil ji v sedmdesátých letech agent Clinta Eastwooda a scenáristi Philip Kaufman a Sonia CheRNusová vytvořili scénář, který měl Phil Kaufman původně režírovat. Eastwood ho však vyhodil, aby se režie ujal sám. Jak tvrdí, považuje to za snad nejtěžší rozhodnutí kariéry.
A názory na film? I dnes se očekávatelně různí. Pro Eastwooda se každopádně jednalo o životní zlom v několika směrech. Po odchodu od studia Universal prvně pracoval pro bratry Warnery a do jedné role obsadil Sondru Locke, svou novou životní partnerku.
I když má film nenucené tempo, nebo právě proto, kloubí minimálně tři typy příběhů, z nichž známe Divoký západ. Jednak se dílo váže na konec války Severu a Jihu: sledujeme historicky reálnou tlupu reálného vraha Krvavého Andersona, jenž odmítl složit zbraně. Druhak je to barvami strání-keřů hrající příběh o velkém putování unikání, překrásnou krajinou (i pouští), přičemž potkáváme třeba i kruté Komanče. Nu, a do třetice jde nejméně v jedné sekvenci o klasické dobrodružství muže, co přijde do města, a… „A zbytek se ukáže.“
Eastwood a kameraman Bruce Surtees snímali krajinu občas panoramaticky a daří se jim až překvapivě vzbudit dojem prostoru. Ale co se týká příběhu, tj. i líčení pomsty (hrdinovi hned úvodem vyvraždí rodinu a spálí dům), není to víc než krvák a jeden z důvodů, proč se Eastwoodovi dlouho říkalo fanatik násilí. Střety, během nichž létají kulky, jsou navíc většinou dost za hranou pravděpodobnosti a Wales likviduje prostřednictvím koltů a pušek a kulometu příliš výrazné přesily. Recenzent měl film za „ještě horší, než staré béčkové westerny s Richardem Dixem a Chesterem Morrisem“ a literární kritik New York Times napsal, že tu Clint vypadá, jako by „na nic nemyslel a nic necítil; tudíž je pro kameru neviditelný.“
Ale s tím se souhlasit nedá a je zde škála dobře zahraných momentů. Pouze v případech, kdy má Josey klobouk „tuze“ do čela (časté), může na diváka působit jako smrtka. Klidně. Sám herec se ostatně tenkrát vyjádřil, že „dělá vše, co nikdy nedělal John Wayne“. A nerozpakuje se tedy střelit člověka do zad. Stejný hrdina se především řídí svým prospěchem a jedna moudrá „přednáška“ pronesená ve finále filmu k náčelníkovi Komančů to nespasí.
Nebo ano? Asi. Film se dostal až do amerického Národního filmového registru.
A Forrest Carter? Dorazil prý v souvislosti s ním do Los Angeles v poněkud podroušeném stavu a nožem posléze ohrožoval kterousi dámu, která si ho asi odmítala vzít, nebo co. To se přihodilo na nějaké večeři, načež byl autor předlohy ve vší slušnosti poslán domů. Nadále o sobě prý dával vědět, jen když chtěl peníze.
Roku 2011 vznikl o Carterovi filmový dokument a nemohu dál chodit okolo horké kaše. Ale ano, svého času byl v Ku Klux Klanu. Ale stereotypně to zdůrazňovat? Proč? Připomíná to až moc tzv. negativní reklamu na jinak dost působivé a veskrze humanistické dílo. Už jen kniha o Malém stromu je ostatně pokání. Na druhou stranu je fakt, že si Carter svůj pseudonym Forrest (jmenoval se vlastně ve skutečnosti Asa) vybral právě podle konfederačního generála Bedforda Forresta (1821-1877), jinak plantážníka, obchodníka otroky a „Velkého čaroděje“ (1867-1869) Ku Klux Klanu. V dubnu 1864 zmasakroval tento muž u Fort Pillow snad stovky vojáků Unie a dalších lidí, ale podobně jako Forrest Carter to pak popíral.
Z Psance Josey Walese (podle románu Forresta Cartera):
Favorite Movie Clips of All Time - The Outlaw Josey Wales - We Got Us The Josey Wales
Po nevydařené ne-kariéře politika a pisatele politických projevů se cílevědomě počal věnovat psaní a hodně času trávil v Abilene v Texasu. Nejprve dokončil poměrně tenkou knížku Psanec Josey Wales (1972), a když ji prosadil v Hollywoodu, následovala podle všeho ještě brutálnější Stezka pomsty Josey Walese (1976), zfilmovaná deset let poté jako Návrat Josey Walese (1986); titulní roli má Michael Parks. Ale nejznámějším dílem Carterovým je Škola Malého stromu (1976), adaptovaná pro kina roku 1997. A sice se stala bestsellerem, ale teprve po nešťastné Carterově smrti (1979). A navzdory tomu, že ji předložil čtenářům jako vzpomínky na vlastní dětství a výchovu, poskytnutou mu čerokézskými prarodiče v odlehlé kotlině Apalačských hor, je text smyšlený. Roku 1991 se stala Škola poněkud překvapivě Knihou roku a bestsellerem New York Times.
Malý strom je indiánské chlapcovo jméno, které mu dají jeho prarodiče. A rodiče? Ti zemřou už koncem dvacátých let dvacátého století, kdy je chlapci pět, a následuje dalších pět roků právě v péči indiánských prarodičů. Bohulibým řemeslem jeho napůl skotského dědečka Walese je přitom - v čase prohibice - pálení whisky a po pravdě řečeno, je to vedle vnukova vzdělávání jediná jeho práce.
Dítě vstřebává tzv. indiánskou moudrost, ale to je úředníky přerušeno, když mu je deset. Hoch musí do sirotčince, respektive internátní školy, a líčí více i méně kruté zacházení, kterému je během více měsíců vystaven ze strany jejích církevních představitelů. A jelikož byli jeho rodiče spojeni sňatkem realizovaným ryze podle zvyků Čerokíů, zdá se, že toto dítě nebude spaseno a je bastard. Aspoň Malý strom něco podobného ve škole slýchá, ale naštěstí se dosáhne (i když neuvěřitelnou metodou) jeho propuštění. Smí se vrátit do hor a do přírody a po smrti prarodičů, která bohužel následuje rychle, putuje se psy dál na Západ. Dále jsme svědky smrti dotyčných psů a optimismus má plynout z jistoty, že ho indiánští prarodiče naučili tomu nejpodstatnějšímu a že souzní s přirozeným světem.
Své poslední dílo Odvedu vás do Sierry Madre (1978, Watch for Me on the Mountain) prezentoval Forrest Carter co Geronimův životopis, ale opět se jedná také o fikci. Byť se končí celkem známým momentem, kdy se šaman Geronimo vzdává nepříliš civilizovanému průzkumníkovi amerického jezdectva Tomu Hornovi.
Ale vraťme se k první knize. Koupil ji v sedmdesátých letech agent Clinta Eastwooda a scenáristi Philip Kaufman a Sonia CheRNusová vytvořili scénář, který měl Phil Kaufman původně režírovat. Eastwood ho však vyhodil, aby se režie ujal sám. Jak tvrdí, považuje to za snad nejtěžší rozhodnutí kariéry.
A názory na film? I dnes se očekávatelně různí. Pro Eastwooda se každopádně jednalo o životní zlom v několika směrech. Po odchodu od studia Universal prvně pracoval pro bratry Warnery a do jedné role obsadil Sondru Locke, svou novou životní partnerku.
I když má film nenucené tempo, nebo právě proto, kloubí minimálně tři typy příběhů, z nichž známe Divoký západ. Jednak se dílo váže na konec války Severu a Jihu: sledujeme historicky reálnou tlupu reálného vraha Krvavého Andersona, jenž odmítl složit zbraně. Druhak je to barvami strání-keřů hrající příběh o velkém putování unikání, překrásnou krajinou (i pouští), přičemž potkáváme třeba i kruté Komanče. Nu, a do třetice jde nejméně v jedné sekvenci o klasické dobrodružství muže, co přijde do města, a… „A zbytek se ukáže.“
Eastwood a kameraman Bruce Surtees snímali krajinu občas panoramaticky a daří se jim až překvapivě vzbudit dojem prostoru. Ale co se týká příběhu, tj. i líčení pomsty (hrdinovi hned úvodem vyvraždí rodinu a spálí dům), není to víc než krvák a jeden z důvodů, proč se Eastwoodovi dlouho říkalo fanatik násilí. Střety, během nichž létají kulky, jsou navíc většinou dost za hranou pravděpodobnosti a Wales likviduje prostřednictvím koltů a pušek a kulometu příliš výrazné přesily. Recenzent měl film za „ještě horší, než staré béčkové westerny s Richardem Dixem a Chesterem Morrisem“ a literární kritik New York Times napsal, že tu Clint vypadá, jako by „na nic nemyslel a nic necítil; tudíž je pro kameru neviditelný.“
Ale s tím se souhlasit nedá a je zde škála dobře zahraných momentů. Pouze v případech, kdy má Josey klobouk „tuze“ do čela (časté), může na diváka působit jako smrtka. Klidně. Sám herec se ostatně tenkrát vyjádřil, že „dělá vše, co nikdy nedělal John Wayne“. A nerozpakuje se tedy střelit člověka do zad. Stejný hrdina se především řídí svým prospěchem a jedna moudrá „přednáška“ pronesená ve finále filmu k náčelníkovi Komančů to nespasí.
Nebo ano? Asi. Film se dostal až do amerického Národního filmového registru.
A Forrest Carter? Dorazil prý v souvislosti s ním do Los Angeles v poněkud podroušeném stavu a nožem posléze ohrožoval kterousi dámu, která si ho asi odmítala vzít, nebo co. To se přihodilo na nějaké večeři, načež byl autor předlohy ve vší slušnosti poslán domů. Nadále o sobě prý dával vědět, jen když chtěl peníze.
Roku 2011 vznikl o Carterovi filmový dokument a nemohu dál chodit okolo horké kaše. Ale ano, svého času byl v Ku Klux Klanu. Ale stereotypně to zdůrazňovat? Proč? Připomíná to až moc tzv. negativní reklamu na jinak dost působivé a veskrze humanistické dílo. Už jen kniha o Malém stromu je ostatně pokání. Na druhou stranu je fakt, že si Carter svůj pseudonym Forrest (jmenoval se vlastně ve skutečnosti Asa) vybral právě podle konfederačního generála Bedforda Forresta (1821-1877), jinak plantážníka, obchodníka otroky a „Velkého čaroděje“ (1867-1869) Ku Klux Klanu. V dubnu 1864 zmasakroval tento muž u Fort Pillow snad stovky vojáků Unie a dalších lidí, ale podobně jako Forrest Carter to pak popíral.
Z Psance Josey Walese (podle románu Forresta Cartera):
Favorite Movie Clips of All Time - The Outlaw Josey Wales - We Got Us The Josey Wales
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Literatura
Vůně papíru a ticho listí
Lehce zbytná záhada švédského Draculy
DVA DIVOCHY známe v Čechách sto let
Pravý důvod, proč vám chybí energie
Co nás učí o životě LESNÍ ŠKOLA
Soudruhu prezidente, stěžuju si
Moderní YA fantasy Děti války pro ty, které už nebaví předvídatelné konce
Sto let od vydání románu Velký Gatsby... a Bill Gates
Madeira a Azory
Lindgrenové Pipi versus její Skřítek
Komu King připsal své dílo (a další zajímavosti)
Padá listí, padají ceny
Duchu, jsi tu???
Stříbrná dýka – místo činu Frýdlant
Podezřelý
Ursulina
Listy a listování
Není Klíma jako Klíma aneb Karolínin rozhovor s Josefem K.
Velká kniha Adolfa Hoffmeistera
Holčička, která nemohla snít
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.