Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
TangoHypochondrVýprava Tvůrčí psaní - inspirace na dlouhé zimní večeryNadějeCísařův pekař
Nejčtenější za 14 dní
Martin Maxa a Mára ze Šlágru - co je spojilo?Co nás učí o životě LESNÍ ŠKOLAProdloužit si život při hypertenzi může být jednodušší, než si myslíteRenovace bojového výjevu v podzemí Západočeského muzea v PlzniTvůrčí psaní - inspirace na dlouhé zimní večerySoudruhu prezidente, stěžuju siPlechový bubínek na ZábradlíVe Švandově divadle zavládnou Pravidla NirványTužka s názvem diamantu?Myši v akci: Vánoční past DVA DIVOCHY známe v Čechách sto letLehce zbytná záhada švédského Draculy
Naděje…| Ona nad městem stála a to v jejím stínu plakalo. Plakalo pohledem jímž hleděla na to, co nás všechny potkalo. Já jedním z nich určitě jsem byl, vždyť slepě žil do sebe zahleděn. Svět kolem sebe neviděl, jako bych snil, než nastal ten nadobro nechtěný den. Ten okamžik, kdy ve chvíli všechno se změní, pocity, které tu nebyly a náhle jsou. Co bylo jisté a dané, najednou už není, zmatek, obavy a bolest spolu ruku v ruce jdou. V první chvíli dojem, že musí to být jen sen, však záhy jisté je, že vjem mylný to byl. Na kolena padnul a dalšími myšlenkami kosen, plný hněvu a zmaru, že vše dobré zahubil. Co dál, co s tím a jak z toho ven, pokud však naděje ještě šanci má. Snad pokorou k životu a začít nový den, věřit a doufat, že tu správnou cestu pro nás má. To jediné teď smysl má… |
Komentáře čtenářů
Reakce k článku
Od: Helena - 12.10.2025 - 17:29
Naděje
Děkuji.
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.