ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
čtvrtek 11.12.2025, svátek má
Dana
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
„Ale zrovna tam může mít milence, kdo ví…“V zajetí AmygdalyZeď neviditelnaUpíchni tam plavovlásku!!!VZÁCNÉ ŠUPINKY - 12.částVZÁCNÉ ŠUPINKY - 11.část
Nejčtenější za 14 dní
Hlásím: Pokřtěno!6 způsobů, jak lidé v Čechách nejčastěji (ne)tráví VánoceDotek medúzy aneb Století herce Richarda Burtona Jedno temné oknoCo mě v listopadu zaujalo na NetflixuSpielberg, židovství a jedničkářstvíDvě pokroucené korunyČas vystřihovánek zkouší Albatros vrátitOba na konci zemřouLidé, kteří mají rádi psy, mají rádi lidi, kteří mají rádi psyFilm Král králů přináší příběh, který spojuje generaceHistorický průřez fascinací člověka umělým životem
Duchu, jsi tu???
19.10.2025 Ivo Fencl Literatura
Pod názvem Duchařské příběhy a s původními ilustracemi velice schopného Williama Bragga byl v říjnu 2025 v Česku vydán anglický soubor Ghostly Tales, jehož podtitul zní Hrůzostrašné povídky viktoriánské éry.
Těch povídek je tady pouze sedm, což není, uznávám, příliš, ale… Jsou mezi nimi povídky natolik klasické a fascinující, že to svým způsobem stačí.
Pro mě osobně je, hú, určitě nejznámější a nejoblíbenější železničářský Hradlař, mistrný to výtvor Charlese Dickense (1812-1870), který bohužel jinak moc hororů nenapsal. Měl na to, ale jaksi zároveň měl i na víc, jak si zřejmě ani nemusel říkat. Hradlaře (respektive Hlídače) jednoduše není možné neznat a jestli mě neklame paměť, četl jsem to prvně jako dítě v tenkrát oblíbeném Ohníčku, strašidelně podlouhlém to čtrnáctideníku, nu, a přes rameno mi nakukoval někde na táboře nejchytřejší náš spolužák Miroslav Manda, později lékař v Aši a dnes, předpokládám, v Německu. Jestlipak si taky na ony překrásné minuty pamatuje? Já ano! „Dej to sem!“ řekl za mnou zničehonic a jako bych jej pořád slyšel a přečetl si v jediném zátahu povídku i sám a nadchla ho (nápodobně), a tak jsme sdíleli ten samý pocit, což bylo milé. Víc než to! Rozuměli jsme si. A sice ten skvělý text pro potřeby dětského časáku na počátku let sedmdesátých poněkud vykuchali, jak to jinak říct, ale lepší něco nežli nic a celé jsem si to vyprávění ostatně prostudoval později a zralejší. Nemá to chybu a celé je to vybudováno na atmosféře míst, kde trať pozvolna vstupuje do tunelu, ale ještě tam nejsme…
Ten hororek, jak říkám, dostal Mirka i mě, a prozradit mohu, jakými slovy dnes nový český překladatel vyjadřuje jeho památný ústřední slogan. A cituji: „Haló! Vy tam dole!“
Respektive ještě: „Pro lásku boží, uhněte z cesty!“
Zfilmovali to, podotýkám, opakovaně, ale nejlepší bude britská verze s Denholmem Elliotem, což je onen zábavný herec nejznámější dnes z filmů o Indiana Jonesovi, kde je neohrabaným jeho přítelem. Stále poněkud vykulený Elliot se k Dickensově povídce vyloženě šikne, vraťme se ale na začátek.
Svazek uvozuje jiná známá povídka, již napsal muž, který se na duchy (na rozdíl od Dickense) ukrutně specializoval - Montague Rhodes James (1862-1936) - a česky je stejný děso-příběh známý pod titulem Jen hvízdni, chlapče, a já přiběhnu!
Dlouho jsem se mylně domníval, že je ta věta očekávatelně Jamesovým výmyslem, ale není to tak. Jde o titul básně skotského národního barda Roberta Burnse a z-z-zde v překladu Jiřího Valji.
Na Jamesových krátkých a zcela typicky psaných prózách fascinuje, jak jsou nonšalantní a jak málo je v jejich průběhu autorem tlačeno na pilu, ačkoli on je mistr a šikovně pracuje na vašem vyděšení. Pod prahem bolesti, nebo kde. Je to jako britský odstup, ale bacha: přesto vyjukaní býváme. Spíš tím spíš.
V naší knize následuje obdobně působivý Příběh staré chůvy od Elizabeth Gaskellové (1810-1865) a Stevensonův (1850-1894) Zloděj mrtvol, který dal pod titulem Lupiči mrtvol roku 1970 název jedné z nejpověstnějších v této zemi sbírek překladových hororů.
V aktuálních Duchařských příbězích pokračujeme hú a húú… Doylovým (1859-1930) Kapitánem Polárky, přičemž Polárka či Polární hvězda je, připomínám, jméno lodi, a na závěr (bravurně ilustrované) publikace přichází sama Křičící lebka od Francise Mariona Crawforda (1854-1909), známého taky románem Pražská čarodějka.
A tak… Jistěže! Jediným neprofláknutým textem je vlastně v této knize Přízračný dostavník Amelie Edwardsové (1831-1892), který autorka později přejmenovala na Poštu ze severu a ze kterého ocituji aspoň tuto klíčovou větu: „Z mých rtů se vydral výkřik hrůzy, divoké, nesrozumitelné volání o pomoc a o smilování, a já jsem se vrhl proti dveřím a marně jsem se je pokoušel otevřít.“ Jářku! A teď, dřív než začnete číst, sami zkuste hádat (a je to velice lehké), kdo asi tak mohl s vypravěčem té story zapeklitým dostavníkem cestovat a kolik jich bylo, že ho tak vylekali.
100%
Duchařské příběhy. Z originálu Ghostly Tales přeložil Marek Čtrnáct. V edici 1400 vydal DOBROVSKÝ. Praha 2025. 176 stran.
Pro mě osobně je, hú, určitě nejznámější a nejoblíbenější železničářský Hradlař, mistrný to výtvor Charlese Dickense (1812-1870), který bohužel jinak moc hororů nenapsal. Měl na to, ale jaksi zároveň měl i na víc, jak si zřejmě ani nemusel říkat. Hradlaře (respektive Hlídače) jednoduše není možné neznat a jestli mě neklame paměť, četl jsem to prvně jako dítě v tenkrát oblíbeném Ohníčku, strašidelně podlouhlém to čtrnáctideníku, nu, a přes rameno mi nakukoval někde na táboře nejchytřejší náš spolužák Miroslav Manda, později lékař v Aši a dnes, předpokládám, v Německu. Jestlipak si taky na ony překrásné minuty pamatuje? Já ano! „Dej to sem!“ řekl za mnou zničehonic a jako bych jej pořád slyšel a přečetl si v jediném zátahu povídku i sám a nadchla ho (nápodobně), a tak jsme sdíleli ten samý pocit, což bylo milé. Víc než to! Rozuměli jsme si. A sice ten skvělý text pro potřeby dětského časáku na počátku let sedmdesátých poněkud vykuchali, jak to jinak říct, ale lepší něco nežli nic a celé jsem si to vyprávění ostatně prostudoval později a zralejší. Nemá to chybu a celé je to vybudováno na atmosféře míst, kde trať pozvolna vstupuje do tunelu, ale ještě tam nejsme…
Ten hororek, jak říkám, dostal Mirka i mě, a prozradit mohu, jakými slovy dnes nový český překladatel vyjadřuje jeho památný ústřední slogan. A cituji: „Haló! Vy tam dole!“
Respektive ještě: „Pro lásku boží, uhněte z cesty!“
Zfilmovali to, podotýkám, opakovaně, ale nejlepší bude britská verze s Denholmem Elliotem, což je onen zábavný herec nejznámější dnes z filmů o Indiana Jonesovi, kde je neohrabaným jeho přítelem. Stále poněkud vykulený Elliot se k Dickensově povídce vyloženě šikne, vraťme se ale na začátek.
Svazek uvozuje jiná známá povídka, již napsal muž, který se na duchy (na rozdíl od Dickense) ukrutně specializoval - Montague Rhodes James (1862-1936) - a česky je stejný děso-příběh známý pod titulem Jen hvízdni, chlapče, a já přiběhnu!
Dlouho jsem se mylně domníval, že je ta věta očekávatelně Jamesovým výmyslem, ale není to tak. Jde o titul básně skotského národního barda Roberta Burnse a z-z-zde v překladu Jiřího Valji.
Na Jamesových krátkých a zcela typicky psaných prózách fascinuje, jak jsou nonšalantní a jak málo je v jejich průběhu autorem tlačeno na pilu, ačkoli on je mistr a šikovně pracuje na vašem vyděšení. Pod prahem bolesti, nebo kde. Je to jako britský odstup, ale bacha: přesto vyjukaní býváme. Spíš tím spíš.
V naší knize následuje obdobně působivý Příběh staré chůvy od Elizabeth Gaskellové (1810-1865) a Stevensonův (1850-1894) Zloděj mrtvol, který dal pod titulem Lupiči mrtvol roku 1970 název jedné z nejpověstnějších v této zemi sbírek překladových hororů.
V aktuálních Duchařských příbězích pokračujeme hú a húú… Doylovým (1859-1930) Kapitánem Polárky, přičemž Polárka či Polární hvězda je, připomínám, jméno lodi, a na závěr (bravurně ilustrované) publikace přichází sama Křičící lebka od Francise Mariona Crawforda (1854-1909), známého taky románem Pražská čarodějka.
A tak… Jistěže! Jediným neprofláknutým textem je vlastně v této knize Přízračný dostavník Amelie Edwardsové (1831-1892), který autorka později přejmenovala na Poštu ze severu a ze kterého ocituji aspoň tuto klíčovou větu: „Z mých rtů se vydral výkřik hrůzy, divoké, nesrozumitelné volání o pomoc a o smilování, a já jsem se vrhl proti dveřím a marně jsem se je pokoušel otevřít.“ Jářku! A teď, dřív než začnete číst, sami zkuste hádat (a je to velice lehké), kdo asi tak mohl s vypravěčem té story zapeklitým dostavníkem cestovat a kolik jich bylo, že ho tak vylekali.
100%
Duchařské příběhy. Z originálu Ghostly Tales přeložil Marek Čtrnáct. V edici 1400 vydal DOBROVSKÝ. Praha 2025. 176 stran.
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Literatura
Listopad 2025: Měsíc ženských hlasů a hlubokých propojení
Lidé, kteří mají rádi psy, mají rádi lidi, kteří mají rádi psy
Historický průřez fascinací člověka umělým životem
Vyšly Tolkienovy dopisy z let 1914-1973. Je jich přes 500
Housle na moll
Bohumil Konečný + Foglar = Přístav volá
Spielberg, židovství a jedničkářství
Dvě pokroucené koruny
Jedno temné okno
Oba na konci zemřou
Šest vran
Anthony Hopkins rekapituluje
Óóó, ty báječnej světe starejch horrorů!!!
Kouzlo Vánoc v papírových deskách aneb Průvodce vánoční literaturou
Vůně papíru a ticho listí
Lehce zbytná záhada švédského Draculy
DVA DIVOCHY známe v Čechách sto let
Pravý důvod, proč vám chybí energie
Co nás učí o životě LESNÍ ŠKOLA
Soudruhu prezidente, stěžuju si
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.