ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
čtvrtek 11.12.2025, svátek má
Dana
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
„Ale zrovna tam může mít milence, kdo ví…“V zajetí AmygdalyZeď neviditelnaUpíchni tam plavovlásku!!!VZÁCNÉ ŠUPINKY - 12.částVZÁCNÉ ŠUPINKY - 11.část
Nejčtenější za 14 dní
Hlásím: Pokřtěno!6 způsobů, jak lidé v Čechách nejčastěji (ne)tráví VánoceDotek medúzy aneb Století herce Richarda Burtona Jedno temné oknoCo mě v listopadu zaujalo na NetflixuSpielberg, židovství a jedničkářstvíDvě pokroucené korunyČas vystřihovánek zkouší Albatros vrátitOba na konci zemřouLidé, kteří mají rádi psy, mají rádi lidi, kteří mají rádi psyFilm Král králů přináší příběh, který spojuje generaceHistorický průřez fascinací člověka umělým životem
Pralidé Zdeňka Buriana v jediné knize
27.10.2025 Ivo Fencl Výtvarné umění
Obrázky slavného výtvarníka Zdeňka Buriana (1905-1981) vycházejí nadále v samostatných tematických knihách a po publikacích, které už zahrnuly malířovo zpracování verneovek, se stejný projekt dostal na podzim 2025 k třetímu jeho (nejrozsáhlejšího) Pravěkého světa. Kniha má podtitul Cesta k člověku a nenajdete tu opět i dinosaury, ale prvořadě pralidi a ty živočichy, které je obklopovali. Práce disponuje i dvěma rejstříky, přičemž druhý je ryze archeologický a paleoantropologický: vše, co nás zajímá, tak lze najít „z fleku“.
Kapitoly napsali Petr Neruda, Martin Oliva, Václav Vančata a Rostislav Walica, přičemž posledně jmenovaný vytvořil jak studii o Burianových pravěkých motivech v beletrii, tak tři články na téma zpodobených jím neandrtálců, kromaňonců a nejranějších druhů rodu Homo.
Svazek zaujme i sekvencemi o Zdeňkem Burianem malovaných školních obrazech, jak je někteří ještě pamatujeme ze svých tříd, a kapitolu o burianovských knihách nakladatelství Artia. Končí se pojednáním o - předčasně zesnulém - znalci pravěku Vratislavu Mazákovi (1937-1987), jenž měl k Burianovi blízko (cituji):
„Jeho děti malíři říkaly strýčku a podivné mezilidské vztahy panující kolem jeho osoby těsně před jeho smrtí a po ní pro ně musely být nelehké. V dopise badateli Prokopovi (1986) napsal: Většina těch ostatních nejsou burianologové, ale spíš burianomani, a každý chce mít víc než druhý. Ani však nedovedou posoudit, co sbírají a proč. I v tom je zašifrována složitost Burianovy osobnosti. Jeho dílo láká už podstatou a spontánností, bez ohledu na to, zda jde o práce vynikající, či jen dobré, anebo dokonce špatné. V Burianovi byl skryt geniální umělec právě tak, jako sebou si jistý diletant; a právě tato kontradikce v jeho díle, které není snadné chápat a rozluštit, tolik láká, a smysl a kontext onoho díla je možná nakonec zcela jiný, než si v současnosti kdokoli myslí.“
Iniciačním bodem pro Burianovu celoživotní fascinaci pravěkem byl v jeho dětství štramberský vrch Kotouč - s jeskyní Šipkou, ve které však neandrtálci už dost let nežili.
Kosti se dochovaly a první Burianovo výtvarné ztvárnění pravěkých světů je spjato se spisovatelem Eduardem Štorchovem, autorem Lovců mamutů. Roku 1932 byl Zdeněk Burian hlavní ilustrátor Malého čtenáře a pro tenhle časopis doprovodil pár kapitol pod titulem Lovci sobů a mamutů. Pět roků potom (1937) vypravil celou (Štorchovu) knihu, plnohodnotně, a po válce se k ní ještě mnohokrát vrátil, a tak se dají Lovci mamutů spolu s Kiplingovými Knihami džunglí považovat za jeho opus magnum.
V čase následovalo strašné množství další Burianovy práce, neutuchající, a Rostislav Walica nezapomíná ani na podkapitolu na téma vědecké fantastiky; i té je u Buriana ve vztahu k pravěku dost. Před sedmdesáti lety (1955) ilustroval Obručevovu Plutonii, i když tenkrát pro Slováky, a české vydání stejného románu následovalo o rok později. Zachytil i momenty Doylova Ztraceného světa, jak je nyní ve veliké publikaci zřetelně vidíme, a tenkrát ta doylovka ani nevyšla. A pravěk najdeme rovněž v Hlouchových Modrých mravencích (1931), v Babulově románu Přátelé z Hadonoše (1956) anebo v Troskových Rozkazech z éteru (1939). Taktéž v povídkách Vlasty Tomana To a Zoo (šedesátá léta) a sám živě pamatuji, jak mě Burian nadchl obrázkem k Bradburyho Volání v mlze v Pionýru 5/1980. Z oceánu se vynořivší dinosaurus zde brutálně likviduje maják, asi jako by rozhraboval mraveniště.
Nezapomenutelné jsou i Velké otazníku (1967) od Ludvíka Součka, ve kterých Burianův mamut zamrzl do průhledného ledu. I klasik Jack London má „mamutí“ povídku a Burian ji doprovodil svým dílem roku 1965. Co víc?
Letos je to 101 rok (1924), co se Burian dostal k didakticko-naučné popularizaci vědy, a dopomohla k tomu spolupráce se Stanislavem Nikolauem a notná lopota nad jeho povídkami v časopise Širým světem. Jde o cyklus příloh Země a lidé a Zdeněk Burian v průběhu asi dvaceti let zachytil sérií olejomaleb etnickou a geomorfologickou diverzitu naší Země: a hle, hned čtyři z maleb schválilo ministerstvo školství v druhé polovině let dvacátých jako školní obrazy. Jeho práce určená žákům a jejich profesorům našla i pokračování a uzavřela se teprve rokem 1989, kdy se na výukových tabulích objevuje poslední šestice Burianových rekonstrukcí našich předků.
V povědomí zůstává Burianova kooperace s paleontologem Josefem Augustou a roku 1955 začali oba spolupracovat s nakladatelstvím Artia, díky němuž se stali světoznámými. Do roku 1990 Artia dostala na trh na čtyři tisíce titulů, ale jen malou jejich část česky; prvá Augustova a Burianova kniha v téhle firmě se jmenuje Prehistoric Animals (1956) a existuje i česká její verze Hlubinami pravěku.
Spolupráce s Artií skončila roku 1982 vydání knihy Bořivoje Záruby Die Welt der ausgestorbenen Tiere (česky 1983 jako Svět vymřelých zvířat) a dodejme, že Artia byl podnik zahraničního obchodu a pracoval na klíč v koedici se zahraničními vydavateli. Ministerstvo zahraničních věcí Československa tak získávalo devizy a Artia byla státu zdrojem tzv. tvrdých valut. Artia měla přísun kvalitního papíru z dovozu a moderně vybavené tiskárenské kapacity… Ale vraťme se k podstatě velké knihy Cesta k člověku. Tou jsou pralidé a pro mě osobně byl Burian v dětství prvořadě generátor dinosaurů, nemusí to ovšem být základní pohled. Uměl geniálně malovat zvířata, krajiny… i lidi. Z roku 1961 pochází olej Tvůrce předmostecké sošky mamuta, který dnes najdete v Moravském zemském muzeu v Brně, a skoro vedle visí ve stejném muzeu Tvůrce Věstonické venuše (1958). Pravěcí lovci (1969) jsou však v soukromé sbírce (v naší knize na stranách 512-513), stejně jako kresba tuší Jávští opolidé u řeky Solo (1961) či tempera Homo erectus heidelbergensis (1960).
Obrazový materiál poskytly publikaci taky Galerie Zdeňka Buriana ve Slatinicích, Městské muzeum v Hořicích, Muzeum Novojičínska, Lovecký zámek Ohrada (u Hluboké), Naturhistorisches Museum ve Vídní, Památník národního písemnictví, Lašské muzeum, Safari Park Dvůr Králové nebo soukromá sbírka Milana Velka.
Neruda - Oliva - Vančata - Walica: Pravěký svět Zdeňka Buriana. Cesta k člověku. Sestavili Ondřej Müller a Rostislav Valica. Lektorovali Zdeňka Nerudová a Petr Modlitba. Albatros 2025. 560 stran.
Zdroj foto: Kosmas.cz
Svazek zaujme i sekvencemi o Zdeňkem Burianem malovaných školních obrazech, jak je někteří ještě pamatujeme ze svých tříd, a kapitolu o burianovských knihách nakladatelství Artia. Končí se pojednáním o - předčasně zesnulém - znalci pravěku Vratislavu Mazákovi (1937-1987), jenž měl k Burianovi blízko (cituji):
„Jeho děti malíři říkaly strýčku a podivné mezilidské vztahy panující kolem jeho osoby těsně před jeho smrtí a po ní pro ně musely být nelehké. V dopise badateli Prokopovi (1986) napsal: Většina těch ostatních nejsou burianologové, ale spíš burianomani, a každý chce mít víc než druhý. Ani však nedovedou posoudit, co sbírají a proč. I v tom je zašifrována složitost Burianovy osobnosti. Jeho dílo láká už podstatou a spontánností, bez ohledu na to, zda jde o práce vynikající, či jen dobré, anebo dokonce špatné. V Burianovi byl skryt geniální umělec právě tak, jako sebou si jistý diletant; a právě tato kontradikce v jeho díle, které není snadné chápat a rozluštit, tolik láká, a smysl a kontext onoho díla je možná nakonec zcela jiný, než si v současnosti kdokoli myslí.“
Iniciačním bodem pro Burianovu celoživotní fascinaci pravěkem byl v jeho dětství štramberský vrch Kotouč - s jeskyní Šipkou, ve které však neandrtálci už dost let nežili.
Kosti se dochovaly a první Burianovo výtvarné ztvárnění pravěkých světů je spjato se spisovatelem Eduardem Štorchovem, autorem Lovců mamutů. Roku 1932 byl Zdeněk Burian hlavní ilustrátor Malého čtenáře a pro tenhle časopis doprovodil pár kapitol pod titulem Lovci sobů a mamutů. Pět roků potom (1937) vypravil celou (Štorchovu) knihu, plnohodnotně, a po válce se k ní ještě mnohokrát vrátil, a tak se dají Lovci mamutů spolu s Kiplingovými Knihami džunglí považovat za jeho opus magnum.
V čase následovalo strašné množství další Burianovy práce, neutuchající, a Rostislav Walica nezapomíná ani na podkapitolu na téma vědecké fantastiky; i té je u Buriana ve vztahu k pravěku dost. Před sedmdesáti lety (1955) ilustroval Obručevovu Plutonii, i když tenkrát pro Slováky, a české vydání stejného románu následovalo o rok později. Zachytil i momenty Doylova Ztraceného světa, jak je nyní ve veliké publikaci zřetelně vidíme, a tenkrát ta doylovka ani nevyšla. A pravěk najdeme rovněž v Hlouchových Modrých mravencích (1931), v Babulově románu Přátelé z Hadonoše (1956) anebo v Troskových Rozkazech z éteru (1939). Taktéž v povídkách Vlasty Tomana To a Zoo (šedesátá léta) a sám živě pamatuji, jak mě Burian nadchl obrázkem k Bradburyho Volání v mlze v Pionýru 5/1980. Z oceánu se vynořivší dinosaurus zde brutálně likviduje maják, asi jako by rozhraboval mraveniště.
Nezapomenutelné jsou i Velké otazníku (1967) od Ludvíka Součka, ve kterých Burianův mamut zamrzl do průhledného ledu. I klasik Jack London má „mamutí“ povídku a Burian ji doprovodil svým dílem roku 1965. Co víc?
Letos je to 101 rok (1924), co se Burian dostal k didakticko-naučné popularizaci vědy, a dopomohla k tomu spolupráce se Stanislavem Nikolauem a notná lopota nad jeho povídkami v časopise Širým světem. Jde o cyklus příloh Země a lidé a Zdeněk Burian v průběhu asi dvaceti let zachytil sérií olejomaleb etnickou a geomorfologickou diverzitu naší Země: a hle, hned čtyři z maleb schválilo ministerstvo školství v druhé polovině let dvacátých jako školní obrazy. Jeho práce určená žákům a jejich profesorům našla i pokračování a uzavřela se teprve rokem 1989, kdy se na výukových tabulích objevuje poslední šestice Burianových rekonstrukcí našich předků.
V povědomí zůstává Burianova kooperace s paleontologem Josefem Augustou a roku 1955 začali oba spolupracovat s nakladatelstvím Artia, díky němuž se stali světoznámými. Do roku 1990 Artia dostala na trh na čtyři tisíce titulů, ale jen malou jejich část česky; prvá Augustova a Burianova kniha v téhle firmě se jmenuje Prehistoric Animals (1956) a existuje i česká její verze Hlubinami pravěku.
Spolupráce s Artií skončila roku 1982 vydání knihy Bořivoje Záruby Die Welt der ausgestorbenen Tiere (česky 1983 jako Svět vymřelých zvířat) a dodejme, že Artia byl podnik zahraničního obchodu a pracoval na klíč v koedici se zahraničními vydavateli. Ministerstvo zahraničních věcí Československa tak získávalo devizy a Artia byla státu zdrojem tzv. tvrdých valut. Artia měla přísun kvalitního papíru z dovozu a moderně vybavené tiskárenské kapacity… Ale vraťme se k podstatě velké knihy Cesta k člověku. Tou jsou pralidé a pro mě osobně byl Burian v dětství prvořadě generátor dinosaurů, nemusí to ovšem být základní pohled. Uměl geniálně malovat zvířata, krajiny… i lidi. Z roku 1961 pochází olej Tvůrce předmostecké sošky mamuta, který dnes najdete v Moravském zemském muzeu v Brně, a skoro vedle visí ve stejném muzeu Tvůrce Věstonické venuše (1958). Pravěcí lovci (1969) jsou však v soukromé sbírce (v naší knize na stranách 512-513), stejně jako kresba tuší Jávští opolidé u řeky Solo (1961) či tempera Homo erectus heidelbergensis (1960).
Obrazový materiál poskytly publikaci taky Galerie Zdeňka Buriana ve Slatinicích, Městské muzeum v Hořicích, Muzeum Novojičínska, Lovecký zámek Ohrada (u Hluboké), Naturhistorisches Museum ve Vídní, Památník národního písemnictví, Lašské muzeum, Safari Park Dvůr Králové nebo soukromá sbírka Milana Velka.
Neruda - Oliva - Vančata - Walica: Pravěký svět Zdeňka Buriana. Cesta k člověku. Sestavili Ondřej Müller a Rostislav Valica. Lektorovali Zdeňka Nerudová a Petr Modlitba. Albatros 2025. 560 stran.
Zdroj foto: Kosmas.cz
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Výtvarné umění
Čas vystřihovánek zkouší Albatros vrátit
Karty Lemurie vás přenesou do pohádky a zasní vás
První řádná monografie o Václavu Junkovi 50 let po jeho smrti
Karty Léčivé srdce jsou elegantní souhrou obrázků a textu
Miluj svůj život 2026: Nástěnný kalendář Lucie Ernestové
Ariana dává starému nábytku novou tvář i život: Každý z nich má svůj příběh
Když se láska k umění setká s řemeslem. Pokochejte se úžasným redesignem nábytku
Odvaha a empatie, tři stateční muži
Malířka Erika Bornová, dcera Adolfa Borna
Karty Královny Slunce jsou čisté a zářivé
V hlavní roli citron: Cyberlemon válcuje cybertruck. Kde ho spatříte?
Robert Vano v Tančícím domě pobavil historkou o hrobce, zve i na výstavu
Ženy, mistryně, umělkyně 1300–1900
Tajný život AI
Franz Kafka očima čtyřiceti malířů
Na svět objektivem hledím...
Květinové karty Lenormand: Krásky s něžným i přísným poselstvím
Audiovizuální festival LUFT je mladistvou výpovědí o současném umění
Sofie Švejdová vystavuje v Příbrami
Další články v rubrice Výtvarné umění
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.