ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
čtvrtek 11.12.2025, svátek má
Dana
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
„Ale zrovna tam může mít milence, kdo ví…“V zajetí AmygdalyZeď neviditelnaUpíchni tam plavovlásku!!!VZÁCNÉ ŠUPINKY - 12.částVZÁCNÉ ŠUPINKY - 11.část
Nejčtenější za 14 dní
Hlásím: Pokřtěno!6 způsobů, jak lidé v Čechách nejčastěji (ne)tráví VánoceDotek medúzy aneb Století herce Richarda Burtona Jedno temné oknoCo mě v listopadu zaujalo na NetflixuSpielberg, židovství a jedničkářstvíDvě pokroucené korunyČas vystřihovánek zkouší Albatros vrátitOba na konci zemřouLidé, kteří mají rádi psy, mají rádi lidi, kteří mají rádi psyFilm Král králů přináší příběh, který spojuje generaceHistorický průřez fascinací člověka umělým životem
Lindgrenové Pipi versus její Skřítek
29.10.2025 Ivo Fencl Literatura
V českém jazyce vyšla na podzim 2025 poprvé kniha Astrid Lindgrenové (1907-2002) Skřítek je vzhůru, která se velmi podstatně liší od nejznámějšího jejího už poválečného bestselleru s hrdinkou jménem Pipi. S holkou, která měla copy a žila ve své vile úplně sama, až na nějaká zvířata, a nebyla víla: měla nejen tu vilu, ale i obrovskou sílu.
Ve Skřítkovi, co je vzhůru, ilustrovaném Kitty Crowtherovou, opouští autorka jen částečnou fantastiku (vloženou do realisticky líčeného světa švédského maloměsta) a nemusí nás ani moc přesvědčovat, že trpaslíci jsou. A taky jsou, to se díky spisovatelčinu podání rozumí.
Příběh se neodehrává nikde na světle, ale uprostřed nejtemnějších lesů. Začíná takřka jako horor. Nikdo totiž ani nezná jméno usedlosti, již tu kterýsi člověk vybudoval kdysi na vykáceném prostranství, a vládne ukrutná zima plná (švédského) sněhu. Mrzne, až praští a panenky se protáčí. Za nocí bdí jen malý „hospodář“ z nedalekého seníku, který zažil už na sta bílých zim. Skřítek. Bezejmenný. A navzdory tomu, že člověk ve sněhu po ránu vídá vedle stop laní i jeho šlépěje, nijak to neřeší a neobírá se tím, proč žádného skřeta v oblasti dosud nespatřil.
Ale to neplatí o hospodářských zvířatech (koně, dobytek, slepice, kočka a PES). Ty tvor v noci navštěvuje i přikrmuje a sám si leda ukradne vajíčko. S těmito tvory komunikuje, ba utěšuje nejednu němou tvář, a má jistotu, se kterou nám připomíná, že bílé nadělení okolo nezůstane navždycky. Opět roztaje a půjde se pást na pastvině plné jetele a svět se zjara zazelená a Lindgrenová tvrdí, že vstupuje stejný mrňavý tvor do stájí a psích bud, ale taky do ložnic, kde nás, spící nešťastníky lidské, sleduje. Ví, že by k nám i promluvil, rád, jenže je natolik malý a tichý, že se právě v jeho přítomnosti žádný člověk (ani dítě) neprobudí. A magická bytost se tudíž pokaždé „po špičkách vrátí domů, do svého koutku na seníku, kde už na něj čeká kočka, co chce mléko“. Usne a někdy se mu zdá o létě. „Brzy se vrátí vlaštovky,“ ví, zatímco usedlost, ta prastará, zůstává zachumlaná v hlubokých závějích. Astrid Lindgrenová v téhle zlehýnka napsané próze, mimo jiné vhodné jako čtení před spaním, umně pracuje hned s několika leitmotivy, a celek vyznívá jako zaklínadlo. „Míjejí zimy, míjejí léta, plyne rok za rokem, ale dokud na staré usedlosti v lesích žijí lidé, skřítek bude tichými kroky obcházet zdejší stavení každou noc.“
Astrid já poznal díky matce a Mateřídoušce, což byl měsíčník mého dětství, kde okolo roku 1970 vycházely taky knížky na pokračování. Než začaly být angažovanější a tím nudnější (ruští Holodranci, 1972-1973, = adaptace Darinova příběhu), byly dobrodružstvími, a tak se tu v letech 1971-1972 objevoval Dahlův Karlík a továrna na čokoládu a mezi roky 1970 a 1971 Pipi. Měl jsem štěstí, že mi rodiče ten časopis předplatily a že mě přiměly si ty románky vyjímat a zvolna, na pokračování číst. Měsíc za měsícem, jak běží dlouhé dětství, až mě ty prózy prodchly, načež je rodičové mě a mé mladší sestře nechali svázat, a tak mám knihu dodnes a závěrem v ní ještě Ukradený orloj Hany Doskočilové (1973-1974).
K Pipiným příhodám přicházely od začátku výhrady! Jaké? Že jsou to příhody nevýchovné a že budeme jako caparti její eskapády napodobovat. Skutečně? Bylo mi teprve šest let a je tam jistě i kapitola, ve které Pipi leze po střeše. Ale napadlo mě, že půjdu na střechu našeho domu? Ani jednou.
Nebo je fakt, že Pipi střílí z bambitky a udělá díru ve stropě a žádní dospělí u toho nejsou. Jen dvě děti ze sousedství, Tomík a Anika. Taky se Pipi ráda bláznivě prochází v dešti s kropáčem a ve škole ji to natolik otravuje, že tam nevydrží ani celý jeden den. Víte, ono to není řečeno přímo, ale čtenáři stejně musí být už po prvních stránkách jasné, že je dotyčná ne snad totálně, ale kouskem NAD-PŘIROZENÁ. Přece… Normální děvče nezvedne nad hlavu hřebce a nepřepere ani cirkusového zápasníka (ona jo). Síla je pojistka i autorčino zdůvodnění toho, že mohla tu poustevnici vymyslet. Udělala to tak, že je Pipi nezničitelná, a pouze nás, normální děti, by „zlej svět“ (k Pipi třeba přijdou i zloději) vbrzku zamáčkl, kdybychom chtěli podobně svobodomyslně vegetovat. Ji ne. A zná hru Ani ránu do podlahy, která mě dodnes fascinuje. Pravidla spočívají v tom, že obkroužíte vlastní pokoj, ale výhradně po nábytku, máte-li jím tedy dostatečně obestavěné stěny!
Pipina hesla jsou sice někdy podezřelá, ale koneckonců mohou být přínosná, a jedno z nejznámějších je „to jsem ještě nedělala, to mi půjde“. Ostatně se posléze odhalí, že její táta, o kterém Kecalka bájila, existuje. Přijede a je i námořník, ale především „südsee negerkönig“ alias černošský král Jižních moří, nebo po Česku země Taka Tuka. Pipi přitom prý Lingrenová kreslila tak trochu podle herečky Mary Pickfordové. Ta už začíná být zapomenuta, ale najděte si některý její film.
Obecně stává Pipi proti konvencím, a tak bylo o strach ji brát do tzv. „kávové společnosti“, ale jednou ji tam Anika s Tomíkem zavedli a dámy nemohly vyjít z údivu, když začala bájit. Lhala a historky o služebných nebyly příkladné. Viz ta o Madle (v překladu Josefa Vohryzka)
„Madla kradla jako straka všecko, co jí přišlo pod ruku,“ řekla Pipi. „Někdy vstala v noci, aby trochu kradla, a tvrdila, že jinak nemůže klidně spát. Jednou babičce ukradla i piáno a namačkala si je do horní zásuvky své skříňky. Den v týdnu si taky vyhradila na rozbíjení nádobí. Babička říkala, že to bylo úterý. Každé úterý už od pěti ráno bylo slyšet, jak to pracovité děvče v kuchyni práská nádobím. Začala vždycky se šálky na kávu a se sklenicemi a jinými lehčími věcmi a potom přišly na řadu hluboké talíře a mělké talíře a skončila u pánviček a polévkových mís. To vždycky býval celé dopoledne v kuchyni takový rámus, že to byla radost poslouchat, a pokud Madle odpoledne zbyl čas, vzala kladivo a šla do salónu roztloukat východoindické talířky, které tam visely na zdech. Ve středu babička chodila kupovat nové nádobí.“
A zatímco na Skřítka, co je vzhůru pod vlivem Astrid Lindgrenové stoprocentně věřím, této bžundě prostě věřit nezačnu a jako kluka mě ve snu ani nenapadlo, že půjdu Pipi s kladívkem napodobovat do naší kuchyně.
Astrid Lindgrenová: Skřítek je vzhůru. Obrázky Kitty Crowtherové. Ze švédského originálu Tomten är vaken přeložila Marie Voslářová. Albatros 2025.
Zdroje: časopis Mateřídouška, kniha Astrid Lindgrenové Skřítek je vzhůru, kniha Pipi a Sókratés.
Skřítek je vzhůru - Astrid Lindgrenová | KOSMAS.cz - online knihkupectví
Příběh se neodehrává nikde na světle, ale uprostřed nejtemnějších lesů. Začíná takřka jako horor. Nikdo totiž ani nezná jméno usedlosti, již tu kterýsi člověk vybudoval kdysi na vykáceném prostranství, a vládne ukrutná zima plná (švédského) sněhu. Mrzne, až praští a panenky se protáčí. Za nocí bdí jen malý „hospodář“ z nedalekého seníku, který zažil už na sta bílých zim. Skřítek. Bezejmenný. A navzdory tomu, že člověk ve sněhu po ránu vídá vedle stop laní i jeho šlépěje, nijak to neřeší a neobírá se tím, proč žádného skřeta v oblasti dosud nespatřil.
Ale to neplatí o hospodářských zvířatech (koně, dobytek, slepice, kočka a PES). Ty tvor v noci navštěvuje i přikrmuje a sám si leda ukradne vajíčko. S těmito tvory komunikuje, ba utěšuje nejednu němou tvář, a má jistotu, se kterou nám připomíná, že bílé nadělení okolo nezůstane navždycky. Opět roztaje a půjde se pást na pastvině plné jetele a svět se zjara zazelená a Lindgrenová tvrdí, že vstupuje stejný mrňavý tvor do stájí a psích bud, ale taky do ložnic, kde nás, spící nešťastníky lidské, sleduje. Ví, že by k nám i promluvil, rád, jenže je natolik malý a tichý, že se právě v jeho přítomnosti žádný člověk (ani dítě) neprobudí. A magická bytost se tudíž pokaždé „po špičkách vrátí domů, do svého koutku na seníku, kde už na něj čeká kočka, co chce mléko“. Usne a někdy se mu zdá o létě. „Brzy se vrátí vlaštovky,“ ví, zatímco usedlost, ta prastará, zůstává zachumlaná v hlubokých závějích. Astrid Lindgrenová v téhle zlehýnka napsané próze, mimo jiné vhodné jako čtení před spaním, umně pracuje hned s několika leitmotivy, a celek vyznívá jako zaklínadlo. „Míjejí zimy, míjejí léta, plyne rok za rokem, ale dokud na staré usedlosti v lesích žijí lidé, skřítek bude tichými kroky obcházet zdejší stavení každou noc.“
Astrid já poznal díky matce a Mateřídoušce, což byl měsíčník mého dětství, kde okolo roku 1970 vycházely taky knížky na pokračování. Než začaly být angažovanější a tím nudnější (ruští Holodranci, 1972-1973, = adaptace Darinova příběhu), byly dobrodružstvími, a tak se tu v letech 1971-1972 objevoval Dahlův Karlík a továrna na čokoládu a mezi roky 1970 a 1971 Pipi. Měl jsem štěstí, že mi rodiče ten časopis předplatily a že mě přiměly si ty románky vyjímat a zvolna, na pokračování číst. Měsíc za měsícem, jak běží dlouhé dětství, až mě ty prózy prodchly, načež je rodičové mě a mé mladší sestře nechali svázat, a tak mám knihu dodnes a závěrem v ní ještě Ukradený orloj Hany Doskočilové (1973-1974).
K Pipiným příhodám přicházely od začátku výhrady! Jaké? Že jsou to příhody nevýchovné a že budeme jako caparti její eskapády napodobovat. Skutečně? Bylo mi teprve šest let a je tam jistě i kapitola, ve které Pipi leze po střeše. Ale napadlo mě, že půjdu na střechu našeho domu? Ani jednou.
Nebo je fakt, že Pipi střílí z bambitky a udělá díru ve stropě a žádní dospělí u toho nejsou. Jen dvě děti ze sousedství, Tomík a Anika. Taky se Pipi ráda bláznivě prochází v dešti s kropáčem a ve škole ji to natolik otravuje, že tam nevydrží ani celý jeden den. Víte, ono to není řečeno přímo, ale čtenáři stejně musí být už po prvních stránkách jasné, že je dotyčná ne snad totálně, ale kouskem NAD-PŘIROZENÁ. Přece… Normální děvče nezvedne nad hlavu hřebce a nepřepere ani cirkusového zápasníka (ona jo). Síla je pojistka i autorčino zdůvodnění toho, že mohla tu poustevnici vymyslet. Udělala to tak, že je Pipi nezničitelná, a pouze nás, normální děti, by „zlej svět“ (k Pipi třeba přijdou i zloději) vbrzku zamáčkl, kdybychom chtěli podobně svobodomyslně vegetovat. Ji ne. A zná hru Ani ránu do podlahy, která mě dodnes fascinuje. Pravidla spočívají v tom, že obkroužíte vlastní pokoj, ale výhradně po nábytku, máte-li jím tedy dostatečně obestavěné stěny!
Pipina hesla jsou sice někdy podezřelá, ale koneckonců mohou být přínosná, a jedno z nejznámějších je „to jsem ještě nedělala, to mi půjde“. Ostatně se posléze odhalí, že její táta, o kterém Kecalka bájila, existuje. Přijede a je i námořník, ale především „südsee negerkönig“ alias černošský král Jižních moří, nebo po Česku země Taka Tuka. Pipi přitom prý Lingrenová kreslila tak trochu podle herečky Mary Pickfordové. Ta už začíná být zapomenuta, ale najděte si některý její film.
Obecně stává Pipi proti konvencím, a tak bylo o strach ji brát do tzv. „kávové společnosti“, ale jednou ji tam Anika s Tomíkem zavedli a dámy nemohly vyjít z údivu, když začala bájit. Lhala a historky o služebných nebyly příkladné. Viz ta o Madle (v překladu Josefa Vohryzka)
„Madla kradla jako straka všecko, co jí přišlo pod ruku,“ řekla Pipi. „Někdy vstala v noci, aby trochu kradla, a tvrdila, že jinak nemůže klidně spát. Jednou babičce ukradla i piáno a namačkala si je do horní zásuvky své skříňky. Den v týdnu si taky vyhradila na rozbíjení nádobí. Babička říkala, že to bylo úterý. Každé úterý už od pěti ráno bylo slyšet, jak to pracovité děvče v kuchyni práská nádobím. Začala vždycky se šálky na kávu a se sklenicemi a jinými lehčími věcmi a potom přišly na řadu hluboké talíře a mělké talíře a skončila u pánviček a polévkových mís. To vždycky býval celé dopoledne v kuchyni takový rámus, že to byla radost poslouchat, a pokud Madle odpoledne zbyl čas, vzala kladivo a šla do salónu roztloukat východoindické talířky, které tam visely na zdech. Ve středu babička chodila kupovat nové nádobí.“
A zatímco na Skřítka, co je vzhůru pod vlivem Astrid Lindgrenové stoprocentně věřím, této bžundě prostě věřit nezačnu a jako kluka mě ve snu ani nenapadlo, že půjdu Pipi s kladívkem napodobovat do naší kuchyně.
Astrid Lindgrenová: Skřítek je vzhůru. Obrázky Kitty Crowtherové. Ze švédského originálu Tomten är vaken přeložila Marie Voslářová. Albatros 2025.
Zdroje: časopis Mateřídouška, kniha Astrid Lindgrenové Skřítek je vzhůru, kniha Pipi a Sókratés.
Skřítek je vzhůru - Astrid Lindgrenová | KOSMAS.cz - online knihkupectví
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Literatura
Listopad 2025: Měsíc ženských hlasů a hlubokých propojení
Lidé, kteří mají rádi psy, mají rádi lidi, kteří mají rádi psy
Historický průřez fascinací člověka umělým životem
Vyšly Tolkienovy dopisy z let 1914-1973. Je jich přes 500
Housle na moll
Bohumil Konečný + Foglar = Přístav volá
Spielberg, židovství a jedničkářství
Dvě pokroucené koruny
Jedno temné okno
Oba na konci zemřou
Šest vran
Anthony Hopkins rekapituluje
Óóó, ty báječnej světe starejch horrorů!!!
Kouzlo Vánoc v papírových deskách aneb Průvodce vánoční literaturou
Vůně papíru a ticho listí
Lehce zbytná záhada švédského Draculy
DVA DIVOCHY známe v Čechách sto let
Pravý důvod, proč vám chybí energie
Co nás učí o životě LESNÍ ŠKOLA
Soudruhu prezidente, stěžuju si
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.