Každý z nás zná ten pocit, touhu zaznamenávat myšlenky, provází lidstvo od nepaměti. Začal tedy vznikat článek. Ve svém prvopočátku napsán, pěkně po staru, grafitovou tužkou a symbolicky v kavárně jako za první republiky. Uvědomil jsem si, že tím, kým ve své podstatě jsme, ano, my všichni, je právě díky tomuto malému velmi jednoduchému vynálezu. Denně ho používají miliony lidí a všem se vejde do kapsy.

Od nepaměti lidská potřeba zaznamenávat, zhmotňovat své myšlenky na podklad, nebyla nikdy tak na dosah ruky. V pravěku lidé malovali po jeskynních stěnách minerálními pigmenty. Později vzali do ruky ptačí brko namočené do inkoustu. Objevením grafitu, měkkého černého minerálu s vrstevnatou strukturou a jeho kluzkými vlastnostmi, umožnilo zaznamenávat myšlenky na papír v úplně jiném rozměru. Tento minerál byl znám již od poloviny 16. století. Později tmavou, tužší, mazlavou hmotu používali angličtí pastýři. Našli ji v kořenech pokácených stromů a začali s ní značit své ovoce.

Přestal jsem chvíli psát a podíval se na tužku, kterou svíraly moje prsty. Chvíli jsme přemýšlel nad tím, kde se vzala podoba tohoto předmětu v mé ruce. 

Z dob mých studií historie na fakultě v Plzni jsem si vzpomněl, že v roce 1790 založil architekt, vynálezce a průmyslník Josef Hardmuth ve Vídni firmu na výrobu kameniny. Už tehdy jsem nepochopil, jak to vše spolu mohlo souviset. Kámen a tužka?

Později o celou dekádu si Hardmuth nechal patentovat výrobu tuhy z grafitu a jemného jílu. Jaký skvělý a převratný nápad to byl. Není to osud, když firma na výrobu kameniny dokáže modifikovat tuhu? Ano, je. Vzhledem k tomu, že tehdy bylo ještě stále velmi oblíbeným materiálem dřevo, vznikl nápad obalit tuhu dřevěným pláštěm. Sečteno, podtrženo tužka spatřila světlo světa a zrodil se nejen krásný český výraz pro předmět, který jsem stále dřímal a dřímám v ruce. Později Hardmuthův syn Carl tuto výrobu přenesl z Vídně do Českých Budějovic, přímo do srdce jižních Čech. Začala tedy česká stopa značky a stala se fénoménem každodenního života.

Po celou dobu ale držím v ruce tu jejich žlutou tužku klasického vzhledu, tak jak si jí každý z nás pamatuje. Není žádným tajemstvím, že v roce 1888, Carlův syn Franz zahájil právě výrobu této obarvené tužky. Jednalo se o model 1500, a to v sedmnácti gradacích tvrdosti grafitové tuhy. Popravdě ani jedinou myšlenkou bych si nedokázal představit, co tahle čísla na tužce, kterou držím denně v ruce, mohly znamenat. Do jejich označení vložil čísla a písmena. Písmeno H jako Hardmuth, písmeno B jako Budweis a F jako Franz. Tvrdost, to bylo, ale něco jiného, určoval ji především poměr surovin stejně jako zrnitost a způsob jak se taková surovina vypalovala.

Tužka, kterou stále držím v ruce a ještě pořád s ní píši tento článek, byla tehdy považována za unikátní inovaci. Na dřevěné tělo tužky se naneslo několik vrstev žlutého laku a konec se ponořil do zlaté barvy. No není to dokonalé, ano, je, a dokonce to bylo symbolem luxusu.

Kolikrát si říkám, jak dokáže v podstatě obyčejná věc zaujmout a jaký za ní stojí vývoj. Jsem tím až skoro fascinován a již v tuto chvíli mého spisovatelského aktu vím, proč ji budu používat nadále. Rozhodně v tom mém víru myšlenkového toku nesmím zapomenout na vznik názvu Koh-i-noor. Název mi zní zajímavě, ale jako kdybych už ho někdy slyšel. Však ano, tento název nese slavný diamant z britských korunovačních klenotů. O rok později byla tato, dnes běžně používaná tužka, po světové výstavě v Paříži nejznámější a nejslavnější tužkou na zemi. Chvilku jsem přemýšlel, zda mi dnes obsluha nedala do kávy nějakou "dobrotu". 

Nemohu stále věřit, že to byla právě tužka, vlastně jakýsi nástroj své doby. Tento nástroj a spolu s ním další nástroje od těchto pánů stojí za obrovskou pomocí, jak vyjádřit své myšlenky na papír, tak i za pomocí jak se celkově vyjádřit. Jsem tedy na konci svého článku a čeká mi poslední věc, kterou musím udělat, abych mohl pokračovat i příště, tužku ořezat.

A kde se vzala žlutá barva? Inspirace pocházela z Číny. Žlutá náležela jen císaři. A tuha? Ta pocházela z nejkvalinějšího dolu na čínsko-sibiřské hranici.

Zdroj: www.koh-i-noor.cz/cs/historie
Foto: pixabay