Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  čtvrtek 11.12.2025, svátek má Dana 

Hledej

Autorský web

„Ale zrovna tam může mít milence, kdo ví…“V zajetí AmygdalyZeď neviditelnaUpíchni tam plavovlásku!!!VZÁCNÉ ŠUPINKY - 12.částVZÁCNÉ ŠUPINKY - 11.část


Nejčtenější za 14 dní

Hlásím: Pokřtěno!6 způsobů, jak lidé v Čechách nejčastěji (ne)tráví VánoceDotek medúzy aneb Století herce Richarda Burtona Jedno temné oknoCo mě v listopadu zaujalo na NetflixuSpielberg, židovství a jedničkářstvíDvě pokroucené korunyČas vystřihovánek zkouší Albatros vrátitOba na konci zemřouLidé, kteří mají rádi psy, mají rádi lidi, kteří mají rádi psyFilm Král králů přináší příběh, který spojuje generaceHistorický průřez fascinací člověka umělým životem


Spolupracujeme

Nabízíme mediální partnerství

www.alpress.cz

www.argo.cz

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


DVA DIVOCHY známe v Čechách sto let

09.11.2025   Ivo Fencl   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

DVA DIVOCHY známe v Čechách sto let„Yan se v podstatě podobal živým zájmem o Indiány a život v přírodě jiným dvanáctiletým chlapcům, ale lišil se od většiny tím, že z toho nikdy nevyrostl.“ První věta románu Dva divoši.

Dva divoši (Two Little Savages) se jmenuje překvapivě již dřevní kniha Ernesta Thompsona Setona (1860-1946), která sice vyšla roku 1904 (tedy ještě za života Julese Verna, jak bychom také mohli říct), ale v zde, české kotlině se objevila poprvé před sto lety (1925), kdy ji uvedl na prvorepublikový trh význačný překladatel westernů a dobrodružna Bohumil Zdeněk Nekovařík.


Byl to typický moment momentů a je pravda, že zakladatel woodcrafterského hnutí Seton má v portfoliu rovněž další čtenáře iniciující veledíla, Rolfa zálesáka, například, ale tohle je mistrovský bod a jeho opus magnum a lze i citoval úvodní, opravdu jen lehce patetickou metaforu-motto: „Protože jsem poznal muka žíznivé touhy, chtěl bych vyhloubit studnu, z které by i jiní mohli pít.“

Jde o nepřiznanou autobiografii a jistěže autor něco měnil, možná i dost, ale v podstatě „tudy“ hledí zpět a až do sedmdesátých let devatenáctého století, kdy dosáhl věku třináct let a dostal se do puberty (řečeno dnešní terminologií). Své alter ego Seton vylepšil a pojmenoval Yan, a kdo zná (pozdější) Chatu v Jezerní kotlině Jaroslava Foglara, nemusí věru váhat, odkud že Foglar pomyslně kradl.

Už Setonův plachý kluk uniká před vlastní rodinou do přírody a také on najde své skryté údolí. Taktéž Yan si uvnitř enklávy buduje přístřešek. Ale ani u Setona to není stoprocentně bezpečné, ani u Setona kotlina není zcela neznáma jiným lidským vetřelcům, což vede k demolici chýše dvěma bezdomovci a k momentům zoufalství i k jakémusi hochovu prohlédnutí. Uviděl přesněji okolní svět, to je pravda, avšak autor naznačuje, že se přes katastrofu nemusel nakonec ani přenést.

Ale přenesl se… a teprve začíná ústřední část románu Sanger a Sam. Kanaďan Yan se ocitá na statku, spřátelí se právě se Samem a ve dvou „zpracovávají“ nové zážitky. Také spolu přehradí potok a především se pokoušejí žít jako Indiáni v divočině. Což by ale zkolabovalo nebýt rádce: starého lovce Caleba, jenž je zasvěcuje, a cituji:

Postavil tři náboje do řady na vzdálenost osmi metrů zápalkou k sobě a třemi rychle po sobě jdoucími výstřely je odpálil.
Pak vložil revolver do postranní kapsy kabátu, a nedbaje na díry v kapse, střílel, aniž revolver vytáhl, a tím méně jej viděl nebo dokonce ukázal, a tak pokropil bílý zásek z dvaceti metrů.
Nakonec se rozhlédl po nějaké staré plechovce od kompotu. Pak revolver natáhl, položil si jej na pravou ruku k palci a plechovku přes prsty. Obojí vyhodil prudkým škubnutím do vzduchu, takže revolver vyletěl tři metry a plechovka sedm metrů vysoko. Jak revolver padal, chytil jej a prostřelil plechovku, ještě než mohla dopadnout na zem.

O čemž si můžeme myslet ledacos, ale „z dětí je třeba vychovávat hodné lidi, kteří tuší, že lidé jsou zlí“, a závěr svazku, nazvaný prostě V lese, předvede nám dokonce mladou trojici, podnikající výpravu do kanadských lesů.

Dva divoši stali se už ve dvacátých letech častou „příručkou“ pražských trampů. A nejen pražských a nikoli jen trampů.

Sám Seton byl charismatický muž - a kapitolou pro sebe. Fascinující osobností, která si knihy zároveň sama ilustrovala. Brilantní rádce to byl, a mimochodem, i s tím Foglarem se během své kariéry a návštěvy Československa setkal. Seton ale nemusel jezdit po světě, stačilo, že psal, a byl to on, kdo i u nás ovlivnil směr skautingu. Smůlu měl pouze za Hitlera a ještě déle po roce 1948, kdy trvalo takřka deset let, než se i tak nevinná knížka jako Dva divoši znovu objevila na trhu. Roku 1957 ji vydalo Státní nakladatelství dětské knihy a za dalších pět let, to už začínaly šedesátky, podpořila i prestiž známé „pruhované“ edice Knihy odvahy a dobrodružství, a to v překladu dvojice Libuše Bubeníková a Jiří Valja. Jak upozorňují Stanislav Novák a Ondřej Müller v průvodci tou edicí, právě Dva divoši jí přidali kredit i u dospělých čtenářů. Je to kniha „pro každého“, kdo neotupil vlastní čidla, a dokonce jsem toho názoru, že je lepší než Setonovy příběhy o různých zvířatech (netopýrovi, veverce), kde drsnou přírodu vždycky do nějaké míry idealizuje.

Pouze v Albatrosu vyšla nákladem takřka půl milionu výtisků. A co si starý Caleb myslel o lovu? Je sice možná pravda, že by příroda bez lidí pro ostatní leda zkrásněla, ale Caleb míní, že…

„Lov je náramný sport a nemůže být špatný, protože v něm za celý svět nemůžu najít nic, čím by dělal lidi horšími. Naopak. Lovci jsou lidštější než ti, kteří se nad ně vypínají. Co se týče krutosti - nu, přece víme, že žádné divoké zvíře nezajde přirozenou smrtí. Všechna jsou dříve nebo později zabita, a jestli je to člověku k něčemu dobré, když je zabije, tak počítám, že na to má stejné právo jako vlci a divoké kočky.
Nebolí je to o nic víc - jo, spíš zatraceně míň -, když je zabije kulka z pušky, než když je schroupnou vlci. Říkám jen jednu věc, abys to nedělal surově - a nevybij je všecka. Jestli lovíš jen to, co ti zaživa škodí nebo co ti zabité prospěje, a ne víc, než kraj snese, zdá se mi, že nemůžeš nadělat moc škody, a později budeš moci vzpomínat na spoustu dobré zábavy.“

To je učil! A škola není příprava na život, ale jeho nejkrásnější část.

Audio-divoši: Dva divoši - Ernest Thompson Seton
 


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0312 s