ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
pátek 10.7.2026, svátek má
Libuše a Amálie
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
NA CESTĚU nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška Tenkrát v májiTisíckrát pozdravujeme tebePánská volenka
Nejčtenější za 14 dní
Pomalost podle KunderyOdtažitý digitální experiment CzechoslayvakiaKdyž vás vývoj zklame, byl to sen Muzeum války 1866: Na Chlumu ožívá největší bitva českého územíMistr kresby Oldřich Jelínek a spol. Čtěte Foglarovský sborník!Baletní přípravka Národního divadla zve na cestu kolem světa. Televizní seriál Dexter běží 20 letEdith Nesbitová, tajemný Rus a tři děti u tratiMikulovské muzeum slaví 100 let výstavou o tom, co návštěvník běžně nevidíPrávě dnes: 40 let filmové legendy jménem LabyrintKnížka Po Marice přináší svědectví o lásce, smrti a nadějiChceš knihu zdarma? Hledá se 8 čtenářských detektivů!
Před 125 lety se narodil N. Erdman, tvůrce filmů Mrazík a Celý svět se směje
23.12.2025 Ivo Fencl Film
Pětapadesát let uběhlo od smrti (1970) dramatika a filmaře Nikolaje Erdmana - a narodil se před 125 lety, v listopadu 1900. Kdyby se narodil dejme tomu do Ameriky a nechal se posléze přitáhnout Hollywoodem, asi by… Ale stop: nechme onu situaci plavat, nebo ji nechám jako námět některému z autorů science fiction. Erdman, který byl německého původu, se narodil v Moskvě a sotva kdy zvažoval emigraci.
Převrat v Rusku zažil jako velice mladý. Roku 1922 vydal svůj Autoportrét, originální básnické dílo, a začal moskevská divadla zásobovat svými parodiemi. Kariéru dramatika nikoli nesrovnatelného s Václavem Havlem definitivně zahájil roku 1924 hrou Mandát… a roku 1928 přišel se svým nejznámějším dramatem o předstírané Sebevraždě, částečně inspirovaným Tolstého Živou mrtvolou (1900).
V Rusku nebylo bohužel možné dostat hru na jeviště, cenzura to permanentně znemožňovala. Bylo, pravda, ohledně toho dopsáno samotnému Stalinovi a autorem dopisu se stal sám Konstantin Stanislavskij (1863-1938), dle kterého se dnes jmenuje známá herecká metoda. Odhodlaně tenkrát tvrdil, že je Erdman nový Gogol, hra se zkoušela během roku 1932 a v říjnu dostali na generální zkoušku samotného tajemníka Strany Kaganoviče. Výsledek?
Nula a takřka šedesát let trvající zákaz uvedení.
Erdmanovy satirické bajky si nicméně recitovalo půl Moskvy a v novinách se dočkal útoků. V říjnu 1933 byl zatčen, a to přímo během natáčení svého nejslavnějšího filmového muzikálu, dostal se do pověstné Lubyanky a byl deportován na Sibiř, kde se, pravda, brzy stal ředitelem divadla v Tomsku (1934). A onen muzikál?
Roku 1934 přišel do kin a je u nás známý jako Celý svět se směje. Hudbu složil Isaak Dunajevskij, a když toto dílo tvořili, vzpomínali na některé filmy Charlie Chaplina, Bustera Keatona a Harolda Lloyd, ale prvořadě se tato komedie inspirovala snímky bratří Marxů.
Ona: „Seznámím vás se svou matkou. Prosím, přijďte.“
„A nebude se zlobit?“
„Vy jeden! Moje máma umře radostí!“
„Dobrá, pokud umře, přijdu.“
Tento muzikál je částečně animovaný a dnes existuje kolorovaná verze. Komunistické strany se - překvapivě - netýká a nedotýká - a ostatně byl kritizován za lehkovážnost. To byl, ale… Báťuška Stalin si jej oblíbil a tím zůstalo vymalováno.
Ilegálně se autor filmu občas vracel do Moskvy a tam kontaktoval Michaila Bulgakova. Ukázal mu novou hru Hypnotizér a - částečně jí hypnotizovaný Bulgakov - šel za Stalinem s peticí. Marně. Ale Erdman pak napsal působivou filmovou komedii Volha (1938) a tím mu Vůdce definitivně podlehl.
Děj tohoto filmu se odehrává na kolesovém parníku a titul odvodili ze známého songu Stenka Razin. Štěstí měl Erdman v tom, že se dílo skutečně stalo Stalinovým miláčkem: opakovaně je sledoval a uměl části nazpaměť. Velevrah si pod fousy recitoval Erdmanovy verše z Volhy a cítil se zřejmě blažen.
Aby to nebylo málo, jedna postava mu připomínala Chruščova. To ho moc bavilo. Od roku 2010 existuje ten film i v kolorované verzi, ale nezaměňujte ji s jeho remakem z roku 1961.
S parníkem v tomto příběhu závodí aktéři i na voru nebo plachetnicí a hlavní hrdinka zde složí působivou Píseň Volhy, která se brzy má stát nejpopulárnějším songem Ruska. A tu píseň doladí na lodi ozdobené Stalinovým jménem: bylo to další jasné podlézání a ve finále je song předveden při moskevské hudební soutěži. Vítězí. Podstatnějším motivem filmového příběhu je však situace, kdy je tato píseň označována za výtvor vlivného aparátčíka Igora. Ten se jí drží a posléze, když vyjde najevo jeho nemohoucnost, ji aspoň vydává za starou, nově objevenou „klasiku“.
Za války by Erdman nejspíš padl. Ano; ale roku 1942 byl díky vlivu Lavrentije Beriji přeložen do Moskvy. Napsal zde filmovou adaptaci známého Twainova příběhu záměny Princ a chuďas (1943) a z téhož roku je Aktrisa, příběh operetní zpěvačky, která chce pomoci ve válečném lazaretu a posléze poslechne přání vojáků a objíždí frontu s původním svým umem, takže zní díla pánů Offenbacha i Kálmána. Při psaní tohoto scénáře se Erdman prvně spojil se svým pozdějším častým spolupracovníkem Michailem Volpinem (1902-1988) a z roku 1950 pochází jejich válečný film Muži v sedle, odehrávající se krátce před přepadením Ruska Hitlerem.
Za další scénář Odvážní (1951) Erdman dokonce převzal Stalinovu cenu.
Roku 1955 zadaptoval - do hodinového filmu - Čechovovu detektivku Švédská zápalka.
Z roku 1957 jsou jeho a Volpinovy Povídky o Leninovi. Napsal i scénáře mnoha dodnes populárních animáků, tak například Bratry Lu (1953), Ostrov omylů (1955), Žabáka na cestách (1965) a Kočku, která chodila sama (1968). Jeho animovaný Pinocchio je adaptací variace Alexandra Nikolajeviče Tolstého.
Z roku 1964 je Erdmanem vymyšlený příběh z prostředí cyklo-závodu Tallin-Riga Cyklistou proti své vůli a od téhož roku spolupracoval s - tehdy založeným - divadlem Taganka. V šedesátých letech byl schopen poměrně ostré politické satiry a s Volpinem vedle toho napsali známého Mrazíka (1964), na nějž navázali (1967) ještě bizarnějším fantasy filmem Oheň, voda a lstivé úklady. I tak podivně může skončit velikán.
Z roku 1957 je Erdmanova animovaná adaptace Andersenovy pohádky Sněhová královna, až neskutečně populární v Japonsku, a tento film sice devastuje původní náboženské podtóny příběhu, ale rozhodně stojí za vidění. Roku 1959 jej za třicet tisíc dolarů získalo pro americkou distribuci studio Universal a byl to zlom studené války: žádná americká společnost předtím ruský film nekoupila. Až Královnu. Ale je pravda, že si ji Američané vzápětí upravili.
Restaurovaná reedice se znovu objevila v Rusku koncem roku 2020 a Nikolaj Erdman byl možná génius, ale jednoduše se nenarodil na nejlepším místě. Nebo ano? Vlastně nevím. Hrál s kartami, které dostal, a ne zcela zle.
Žánr fantasy podle Nikolaje Erdmana = Oheň, voda a lstivé úklady:
OHEŇ, VODA A MĚDĚNÉ TRUBKY - česká upoutávka
V Rusku nebylo bohužel možné dostat hru na jeviště, cenzura to permanentně znemožňovala. Bylo, pravda, ohledně toho dopsáno samotnému Stalinovi a autorem dopisu se stal sám Konstantin Stanislavskij (1863-1938), dle kterého se dnes jmenuje známá herecká metoda. Odhodlaně tenkrát tvrdil, že je Erdman nový Gogol, hra se zkoušela během roku 1932 a v říjnu dostali na generální zkoušku samotného tajemníka Strany Kaganoviče. Výsledek?
Nula a takřka šedesát let trvající zákaz uvedení.
Erdmanovy satirické bajky si nicméně recitovalo půl Moskvy a v novinách se dočkal útoků. V říjnu 1933 byl zatčen, a to přímo během natáčení svého nejslavnějšího filmového muzikálu, dostal se do pověstné Lubyanky a byl deportován na Sibiř, kde se, pravda, brzy stal ředitelem divadla v Tomsku (1934). A onen muzikál?
Roku 1934 přišel do kin a je u nás známý jako Celý svět se směje. Hudbu složil Isaak Dunajevskij, a když toto dílo tvořili, vzpomínali na některé filmy Charlie Chaplina, Bustera Keatona a Harolda Lloyd, ale prvořadě se tato komedie inspirovala snímky bratří Marxů.
Ona: „Seznámím vás se svou matkou. Prosím, přijďte.“
„A nebude se zlobit?“
„Vy jeden! Moje máma umře radostí!“
„Dobrá, pokud umře, přijdu.“
Tento muzikál je částečně animovaný a dnes existuje kolorovaná verze. Komunistické strany se - překvapivě - netýká a nedotýká - a ostatně byl kritizován za lehkovážnost. To byl, ale… Báťuška Stalin si jej oblíbil a tím zůstalo vymalováno.
Ilegálně se autor filmu občas vracel do Moskvy a tam kontaktoval Michaila Bulgakova. Ukázal mu novou hru Hypnotizér a - částečně jí hypnotizovaný Bulgakov - šel za Stalinem s peticí. Marně. Ale Erdman pak napsal působivou filmovou komedii Volha (1938) a tím mu Vůdce definitivně podlehl.
Děj tohoto filmu se odehrává na kolesovém parníku a titul odvodili ze známého songu Stenka Razin. Štěstí měl Erdman v tom, že se dílo skutečně stalo Stalinovým miláčkem: opakovaně je sledoval a uměl části nazpaměť. Velevrah si pod fousy recitoval Erdmanovy verše z Volhy a cítil se zřejmě blažen.
Aby to nebylo málo, jedna postava mu připomínala Chruščova. To ho moc bavilo. Od roku 2010 existuje ten film i v kolorované verzi, ale nezaměňujte ji s jeho remakem z roku 1961.
S parníkem v tomto příběhu závodí aktéři i na voru nebo plachetnicí a hlavní hrdinka zde složí působivou Píseň Volhy, která se brzy má stát nejpopulárnějším songem Ruska. A tu píseň doladí na lodi ozdobené Stalinovým jménem: bylo to další jasné podlézání a ve finále je song předveden při moskevské hudební soutěži. Vítězí. Podstatnějším motivem filmového příběhu je však situace, kdy je tato píseň označována za výtvor vlivného aparátčíka Igora. Ten se jí drží a posléze, když vyjde najevo jeho nemohoucnost, ji aspoň vydává za starou, nově objevenou „klasiku“.
Za války by Erdman nejspíš padl. Ano; ale roku 1942 byl díky vlivu Lavrentije Beriji přeložen do Moskvy. Napsal zde filmovou adaptaci známého Twainova příběhu záměny Princ a chuďas (1943) a z téhož roku je Aktrisa, příběh operetní zpěvačky, která chce pomoci ve válečném lazaretu a posléze poslechne přání vojáků a objíždí frontu s původním svým umem, takže zní díla pánů Offenbacha i Kálmána. Při psaní tohoto scénáře se Erdman prvně spojil se svým pozdějším častým spolupracovníkem Michailem Volpinem (1902-1988) a z roku 1950 pochází jejich válečný film Muži v sedle, odehrávající se krátce před přepadením Ruska Hitlerem.
Za další scénář Odvážní (1951) Erdman dokonce převzal Stalinovu cenu.
Roku 1955 zadaptoval - do hodinového filmu - Čechovovu detektivku Švédská zápalka.
Z roku 1957 jsou jeho a Volpinovy Povídky o Leninovi. Napsal i scénáře mnoha dodnes populárních animáků, tak například Bratry Lu (1953), Ostrov omylů (1955), Žabáka na cestách (1965) a Kočku, která chodila sama (1968). Jeho animovaný Pinocchio je adaptací variace Alexandra Nikolajeviče Tolstého.
Z roku 1964 je Erdmanem vymyšlený příběh z prostředí cyklo-závodu Tallin-Riga Cyklistou proti své vůli a od téhož roku spolupracoval s - tehdy založeným - divadlem Taganka. V šedesátých letech byl schopen poměrně ostré politické satiry a s Volpinem vedle toho napsali známého Mrazíka (1964), na nějž navázali (1967) ještě bizarnějším fantasy filmem Oheň, voda a lstivé úklady. I tak podivně může skončit velikán.
Z roku 1957 je Erdmanova animovaná adaptace Andersenovy pohádky Sněhová královna, až neskutečně populární v Japonsku, a tento film sice devastuje původní náboženské podtóny příběhu, ale rozhodně stojí za vidění. Roku 1959 jej za třicet tisíc dolarů získalo pro americkou distribuci studio Universal a byl to zlom studené války: žádná americká společnost předtím ruský film nekoupila. Až Královnu. Ale je pravda, že si ji Američané vzápětí upravili.
Restaurovaná reedice se znovu objevila v Rusku koncem roku 2020 a Nikolaj Erdman byl možná génius, ale jednoduše se nenarodil na nejlepším místě. Nebo ano? Vlastně nevím. Hrál s kartami, které dostal, a ne zcela zle.
Žánr fantasy podle Nikolaje Erdmana = Oheň, voda a lstivé úklady:
OHEŇ, VODA A MĚDĚNÉ TRUBKY - česká upoutávka
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Film
Právě dnes: 40 let filmové legendy jménem Labyrint
Kochat se formou anebo obsahem?
A JE TO TADY ZAS! přinese další porci francouzského humoru
Odhalí Spielberg americké vládní tajemství?
Goldbergovi od 10.6. na FilmBox Comedy, tak to je návrat do osmdesátek!
Tankový prapor slaví 35 let: Porevoluční kinohit zůstává rekordmanem
Hvězdy nectím, ale podléhám onomu trendu
Stoletý literát Josef Nesvadba a jeho neznámější filmy
Býti hercem. Jest to kauf?
Skutečný příběh Kleopatry: Nebyla svůdnice, ale stratég
Horor Hokum: Adam Scott se v děsivé irské legendě propadá do šílenství
Michael aneb Pouze pocitologie, ale rychle
Kill Bill v jednom filmu
Kdo našel kladného hrdinu, našel poklad
Rally od Paříže k pyramidám přiváží velké dobrodružství
Mrzutá rybka? Humor a úžasně barevný oceán
Co funguje, napodobíme? Příklad z Hollywoodu
Méně známé počiny devadesátníka Zdeňka Svěráka
Jan Svěrák se vrací k poetice Jízdy v nové komedii Pět švestek
Prague Film Festival 2026: V kině Pilotů se bude nahlížet „za obraz“
Další články v rubrice Film
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.