Meditovat a tvořitTichá domácnostRomeo a Julie věku pokročiléhoPromiskuita Svátky vánočníHelena Zeťová nám bohužel odešla
Co mě v lednu zaujalo na NetflixuKnižní ledenPo stopách židovské obce v Plzni IV: Když se život stane vězením5 významných kulatých výročí české kulturyFantomová bolest – česká premiéra působivého tanečního dramatu8 překvapivých faktů o kultovním Jurském parkuPo kafkovsku nejen o PrazeTanči aneb pohybovník Vrcholí „Line“ edice Suprahonu – Blues Rock Line 1968-89Láska k temnotám4. února, den boje proti rakovině: Počet lidí s touto diagnózou roste...Forman na Letní scéně Musea Kampa
Snad nemá ani smysl zpochybňovat smysl mezinárodního dne žen, na rozdíl od jiných státních svátků, o kterých se podobné diskuse vedou. Žena si tu čest zaslouží. Nepatřím mezi misogyny, kteří v této souvislosti reptají cosi o diskriminaci drsného pohlaví. S MDŽ se vyrovnám s básnickou grácií. Všem ženám - tentokrát bez rozdílu - skládám báseň a poctu k nohám.
Jak kniha polootevřená v rozvážném postoji tě zajme. Z jejích tajemství tma prosvítá Na okraj stran. Za její život mnohý platí šílenstvím. Když o ní zpívám, Jenom měkce našlapují moje touhy, Ostatní chce zůstat nevyzrazeno. Je karyatidou nikdy nedobytých katedrál, Je pláství vůní s kroužícími včelstvy myšlenek, Je hlínou navanutou z jabloňových sadů, Jako příboj s odlivem Svým dechem zdvihá vlny. Chce být krásná: Barvy podmaňuje si a vládne květinám Je sama růží vytepanou pod údery srdce. Jindy vrbou, která mlčí o svém klínu Obrůstána vláhou úplňků. Však pod dotyky vysvléká se v orchidej. Za jejím pohledu se zračí všechno, Co se zdráháš přiznat: Oči hada, který jednou spatřil Ráj. V stroužcích jejích obočí havrani odkládají sametové z křídel. Její něha z ramen stéká do konečků prstů splavem paží. Hřejnou dlaní staví chrámy útěchy A hlasem umí osvěžovat jako déšť. Když ale otočí se za mým zavoláním, Vichr z jejích loken Bez milosti vtrhne ke mně Zvířit mračna vášní do duše A když chci promluvit, pak hrozím se: Že líčím jinak Nežli tužka po oblouku jejích řas - Je slovy těžko vylíčitelná. A zatím její úsměv rozkvétá Do nedozírných lilií. A běda tobě, Který uviděl jsi Z její chvějící se šíje Vzlétat bájnou labuť ženskosti |
.../Nežli tužka po oblouku jejích řas - /
Je slovy těžko vylíčitelná. /....
Ta žena by v básni měla zůstat alespoň obrysy nebo něčím konkrétnějším.
V několika ohledech je to velice otřepané; strofy jsou skládány nelogicky - nespěje to k žádnému závěru; bez hlubší pointy. I citová a lyrická báseň by měla k něčemu dospět.
Dobré je to, že víš, co je karyatida - pokaždé když jdu Brnem kolem nějakých imitací karyatid, ptám se člověka, co jde se mnou, jestli ví, co to je. Ještě nikdo to nevěděl, máš u mne plus.
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.