ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
úterý 21.4.2026, svátek má
Alexandra
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Sláva vítězůmJak jsem se měl před půlstoletímRobinson Zpěvák Petr Novák, já a náhrobní kámen vlakovkyVečírekMilane Špačku, tak už vylez
Nejčtenější za 14 dní
Nová výstava v Kutné Hoře odhaluje příběh slavné mincovnyMilovník knih v roli kataOperace Viking: Série o českých špionech za studené válkyTicho, které zůstalo v dlaních: Březnové ohlédnutíIgráček slaví padesátiny. Přejeme všechno nejlepší!Marně vzpomínám na ZoruNámořník z domu s cimbuřímRebecca Campbell: Karty pradávných kamenůPřed deseti roky odešel Standa ProcházkaMezinárodní týdny tance slaví 40 let: v dubnu do Prahy přijedou soubory z EvropyJako po drátkuTřicet nekompromisních literárních úderů na solar
Film o norimberském procesu, ale především o Hermannu Göringovi
21.01.2026 Ivo Fencl Film
Kdyby se nový americký film Norimberk jmenoval Göring, nic by se nestalo! Cílí na toho zločince, druhého muže Třetí říše, a poválečný soud v Norimberku s nacisty představuje stafáž.
Film napsal a režíroval James Vanderbilt a musel to patrně vykonat lehce podvratně, aby zaujal. Je totiž otázka, koho by dnes ještě zajímala pouhá kopie snímku Norimberský proces (1961) s Burtem Lancasterem a Spencerem Tracym. A Hollywood, to je byznys - a musí mě jako diváka především vtáhnout. Se mnou i maximum vnímatelů dalších. Jak na to? Je pár možností a Oscar Wilde říkal, že lidi musíte buď bavit, nebo šokovat. Pokud možno obé a nejméně druhé se Vanderbiltovi daří i zásluhou knihy Jacka Al-Hai, již adaptuje.
Starý pohled na historickou osobnost jednoho letce (mimo jiné) obrátili na hlavu a ve výsledku jde takřka o adoraci tlustého Vůdcova nohsleda. Sice se to ve výsledné podobě spektáklu šikovně maskuje, ale podstata mi neunikla. Bohužel i bohudík.
Už způsob, jak zločince (jehož roli vzal v šedesátých letech v jednom filmu i Jan Werich) zosobnil Russell Crowe, je šok. A možná řeknete, že je Crowe (známý už jako Gladiátor) prostě sympatický každému, takže problém vznikl obsazením. Ne. Je to nepochybně „tvůrčí záměr“ a viděl jsem Crowa i v thrilleru Vyšinutý, kde dokazuje, že umí být úplně nesympatický. Tam dobro odčaroval z tváře. Odeslal ho pryč ze svých gest. Ale zde? Na Hermannu Göringovi si smlsl a s takovým apetitem, že takřka stvořil nového Hannibala Lectera. Ne sice ve smyslu kanibala a vraha, ale registrujeme extrémně inteligentního a sebejistého (narcistního) muže, mozek snad nikdy nevypínajícího. A co si Hermann sugeruje, co ví? Že se provinil pouze jediným. Padl do vleku Himmlera a Hitlera. To oni byli zlo, ale spáchali sebevraždu, takže už je pověsit nejde.
Úvodem filmu se Göring přijíždí se svým šoférem monumentálně vzdát hordě prostých Američanů a následně se musí stát jakýmsi zástupným otloukánkem za Führera. Jeho tvrzení, že na svém postu nevěděl o vyhlazování a táborech, nemohlo před tribunálem obstát. A věru nebylo ani pravděpodobné, že byl permanentně pod drogami a prvořadě sbíral obrazy.
Právě jeho závislostí na tabletách, jichž bral neskutečné porce, nicméně film začíná, a pokračuje i tím, že jej v base shazovali za jeho „vepřovou“ tloušťku. Ano. Ale taky je nám předvedena vůle této „osobnosti“, takže ona v cele i cvičí, a zatímco zprvu sotva udělá jediný klik, nakonec je už dosti fit…
Na první pohled si někdo poví „o čem tu točit?“ a scénář a film nás tudíž až zaskočí. Příběhy postav se zde prolínají se a Spojenci zprvu poněkud váhali, zda (zhruba) dvacet hlavních „pirátů“ Třetí říše nemají rovnou zastřelit; ale nechtěli Německo opět pokořit jako po první válce a nechtěli ani vyrobit mučedníky. Tak došlo na slavný proces.
Aby však dojít mohlo, muselo se nejprve „vymyslet“ mezinárodní právo (a Německo Spojené státy nikdy nenapadlo, mimochodem řečeno). A aby většina souzených ve finále zdařile visela, toho práva si soudci museli patřičně hledět a hníst je.
Nebo je dokonce i přihýbali? Film to naznačuje, ba ukazuje jak. A druhým hlavním hrdinou udělal Göringova psychiatra Douglase Kelleyho.
Toho zosobnil „temný“ Rami Malek, známý od roku 2018 jako Freddie Mercury z filmu Bohemian Rhapsody. Zprvu je „Freud“ Görigem přiznaně fascinován a obrací teprve po zhlédnutí známého sestřihu záběrů z koncentráků, který při procesu promítli. Tu pacienta až podle zradí. On měl vlastně prvořadě sledovat, zda se zajatí náckové nechystají k sebevraždám, ale zde dodá veškeré záznamy ze svých rozhovorů soudcům a ti dopředu vědí, že bude Göring chtít pronést propracované prohlášení, kde akceptuje vinu a současně obratně odmítne vinu svých kolegů, za niž už odpovědnost nenese.
Zabralo by ono memorandum v Norimberku 1945-1946 a osvobodili by „netvora“?
Proces se vysílá i v rozhlase v přímém přenosu, lid naslouchá; a když soud zví, jaký je Göringův plán, jednoduše mu prohlášení znemožní přečíst. A pak? Fraška? Něco víc? Jednou Göring obžalobu i rozmetá, když si pohraje s překladem textu výnosu, který podepsal, a nejednalo se, říká, o řešení „konečné“, ale pouze plán vysídlení.
Za praktické přetvoření onoho vysídlení už prý nemohl. To Himmler.
A vedle toho scénář vypráví i jeho životní historii, a to osudově. Psychiatra s ní Herman ve své cele seznámí. A když mu bylo šest, vzal bratr jeho otce rodinu na svůj opulentní hrad. Hocha nadchl: hrál si na rytíře, běhal chodbami, snil o válce. A brzy vnímal druhou stránku věci. Strýc si vybíral daň. Na vrcholu hradu spal s Göringovou matkou, zatímco jeho tatínek žil přízemně v přízemí. „Když vám někdo pomáhá, ještě to neznamená, že je na vaší straně,“ říká Crowe Malikovi a usmívá se jako anděl. Je i v cele rozvážný, úplně klidný. Co věta, to moudro. Ale zachycuje film realitu? Pochybuji: i podobná „pohodovost“ je zkreslování.
Někteří další souzení nacisté, a to i podstatní, jsou filmem ignorováni, aby to nevydalo na celý seriál, ale chybět určitě nemůže Rudolf Hess, jehož taktiku si pamatujete. Zněla: „Nic si nepamatuji.“ Druhým z psychiatrů to bylo akceptováno a oprátce unikl, ale to film vynechá a ve finále se brutálně zaměřuje na jediné oběšení. Julia Streichera, vydavatele hnusného časopisu. A Streicher (61 let) nechce pojít a kňučí strachy. Svým způsobem tu nakonec přesto visí místo Hitlera a během zobrazení popravy není vynechána ani její nepovedenost na první pokus… a Streicherova moč.
Naštěstí… je ve Norimberku i jeden půvabný (a modrooký) Žid, který měl to štěstí a ještě před válkou z Německa unikl do Ameriky. Aby se ale vrátil pláží Omaha. Měl proč i z osobních důvodů. Jeho rodiče byli zplynováni a mladší sestřička se štěstím unikla smrti ve Švýcarsku. Nu, a právě tenhle muž má ke konci filmu dlouhou promluvu, která jedině ospravedlňuje celek a zachraňuje ho před nařčením z adorace hitlerovského Německa!
Kdyby zůstalo jen u promluv Goringových, věděli bychom prvořadě o křivdě, již Němci utrpěli po první světové válce, a že bylo vlastně všecko důsledkem té křivdy. A Hermann Göring líčí i chvíli, kdy ho začal fascinovat Vůdce, a ve finále mu zachová věrnost také před tribunálem. Už je to ale jedno a proces byl divadlo pro svět a mnohé tu muselo být rozhodnuto i poněkud předem.
Obhájil by se i tak (mazaný) Göring nebýt psychiatrovy zrady? Snad. Ale je opuštěn a potupě popravy uniká jen sebevraždou. Kde ukrýval ampuli s kyanidem draselným se dodnes neví a film Norimberk to - až matoucím způsobem - předvádí jen jako kouzelnický trik a… A váže tím sebevraždu i k osobě psychiatra Kelleyho, jenž je iluzionista a podobná kouzla předvádí.
A nač ještě nelze zapomenout? Na zobrazení zločincovy rodiny. Jistěže ji miluje… a rodina sestává z Emmy a Eddy, půvabného dua manželky a dcerky. Dcerka navíc ovládá bezvadně klavír a „dvorní“ Göringův psychiatr okouzleně dámy a tajně od nich zloduchovi nese obálku. Co víc? Společně s jeho milující dcerou je uchvácen hrou a čtyřručně preludují na klavír.
A když jsou pak obě dámy Američany (dočasně) zajaty (matka pro podezření, že se podílela na krádežích uměleckých děl), následuje scéna úplného zoufalství, kdy Kelley za noci zburcuje hlavního vyšetřovatele a i sám po nešťastnicích pátrá. Volá je.
Ale do klidu hlavní cely. Nakolik byl Hermann Göring vinen?
Je to jasné? Je to otázka? Bez povolné, ovčí vůle většiny německého národa by k holocaustu třeba nedošlo a zde je to právě onen Žid, jenž se probil plážemi z Amerika až ke Streicherovi, kdo banalitu zla pochopí nejlépe už roku 1946. A dokonce ji uvidí panoramatičtěji, než to dokázal Kelley, vystudovaný lékař, jenž je předveden i jako vypočítavec, který se chce proslavit knihou o tomto „norimberském případu“ a posléze (roku 1958) páchá sebevraždu obdobným způsobem jako Hermann Göring. Ani takové vyznění už ale nepomůže. V Hollywoodu zkrátka zase jednou chtěli inovovat, i vyrobili film o charismatu a bezděčnosti zla, který si neonacisti s chutí budou promítat v příšeří a který si časem umístí za rám. A Göringova vina? Jak říkat Moliére. Člověk se neproviní jen tím, co dělá, ale i tím, co nedělá.
Nuremberg. USA 2025. Scénář, režie a spoluprodukce James Vanderbilt. Podle knihy Jacka Al-Hai. Kamera Dariusz Wolski. Hudba Brian Tyler. Hrají mnozí, ale především Russel Crowe (Hermann Göring) a Rami Malek (jeden ze dvou Göringových psychiatrů v Norimberku Douglas Kelley). Stopáž: dvě a půl hodiny bez dvou minut.
Norimberk (Nuremberg): CZ HD Trailer (2025) - Russell Crowe a Rami Malek v hlavních rolích - YouTube
Už způsob, jak zločince (jehož roli vzal v šedesátých letech v jednom filmu i Jan Werich) zosobnil Russell Crowe, je šok. A možná řeknete, že je Crowe (známý už jako Gladiátor) prostě sympatický každému, takže problém vznikl obsazením. Ne. Je to nepochybně „tvůrčí záměr“ a viděl jsem Crowa i v thrilleru Vyšinutý, kde dokazuje, že umí být úplně nesympatický. Tam dobro odčaroval z tváře. Odeslal ho pryč ze svých gest. Ale zde? Na Hermannu Göringovi si smlsl a s takovým apetitem, že takřka stvořil nového Hannibala Lectera. Ne sice ve smyslu kanibala a vraha, ale registrujeme extrémně inteligentního a sebejistého (narcistního) muže, mozek snad nikdy nevypínajícího. A co si Hermann sugeruje, co ví? Že se provinil pouze jediným. Padl do vleku Himmlera a Hitlera. To oni byli zlo, ale spáchali sebevraždu, takže už je pověsit nejde.
Úvodem filmu se Göring přijíždí se svým šoférem monumentálně vzdát hordě prostých Američanů a následně se musí stát jakýmsi zástupným otloukánkem za Führera. Jeho tvrzení, že na svém postu nevěděl o vyhlazování a táborech, nemohlo před tribunálem obstát. A věru nebylo ani pravděpodobné, že byl permanentně pod drogami a prvořadě sbíral obrazy.
Právě jeho závislostí na tabletách, jichž bral neskutečné porce, nicméně film začíná, a pokračuje i tím, že jej v base shazovali za jeho „vepřovou“ tloušťku. Ano. Ale taky je nám předvedena vůle této „osobnosti“, takže ona v cele i cvičí, a zatímco zprvu sotva udělá jediný klik, nakonec je už dosti fit…
Na první pohled si někdo poví „o čem tu točit?“ a scénář a film nás tudíž až zaskočí. Příběhy postav se zde prolínají se a Spojenci zprvu poněkud váhali, zda (zhruba) dvacet hlavních „pirátů“ Třetí říše nemají rovnou zastřelit; ale nechtěli Německo opět pokořit jako po první válce a nechtěli ani vyrobit mučedníky. Tak došlo na slavný proces.
Aby však dojít mohlo, muselo se nejprve „vymyslet“ mezinárodní právo (a Německo Spojené státy nikdy nenapadlo, mimochodem řečeno). A aby většina souzených ve finále zdařile visela, toho práva si soudci museli patřičně hledět a hníst je.
Nebo je dokonce i přihýbali? Film to naznačuje, ba ukazuje jak. A druhým hlavním hrdinou udělal Göringova psychiatra Douglase Kelleyho.
Toho zosobnil „temný“ Rami Malek, známý od roku 2018 jako Freddie Mercury z filmu Bohemian Rhapsody. Zprvu je „Freud“ Görigem přiznaně fascinován a obrací teprve po zhlédnutí známého sestřihu záběrů z koncentráků, který při procesu promítli. Tu pacienta až podle zradí. On měl vlastně prvořadě sledovat, zda se zajatí náckové nechystají k sebevraždám, ale zde dodá veškeré záznamy ze svých rozhovorů soudcům a ti dopředu vědí, že bude Göring chtít pronést propracované prohlášení, kde akceptuje vinu a současně obratně odmítne vinu svých kolegů, za niž už odpovědnost nenese.
Zabralo by ono memorandum v Norimberku 1945-1946 a osvobodili by „netvora“?
Proces se vysílá i v rozhlase v přímém přenosu, lid naslouchá; a když soud zví, jaký je Göringův plán, jednoduše mu prohlášení znemožní přečíst. A pak? Fraška? Něco víc? Jednou Göring obžalobu i rozmetá, když si pohraje s překladem textu výnosu, který podepsal, a nejednalo se, říká, o řešení „konečné“, ale pouze plán vysídlení.
Za praktické přetvoření onoho vysídlení už prý nemohl. To Himmler.
A vedle toho scénář vypráví i jeho životní historii, a to osudově. Psychiatra s ní Herman ve své cele seznámí. A když mu bylo šest, vzal bratr jeho otce rodinu na svůj opulentní hrad. Hocha nadchl: hrál si na rytíře, běhal chodbami, snil o válce. A brzy vnímal druhou stránku věci. Strýc si vybíral daň. Na vrcholu hradu spal s Göringovou matkou, zatímco jeho tatínek žil přízemně v přízemí. „Když vám někdo pomáhá, ještě to neznamená, že je na vaší straně,“ říká Crowe Malikovi a usmívá se jako anděl. Je i v cele rozvážný, úplně klidný. Co věta, to moudro. Ale zachycuje film realitu? Pochybuji: i podobná „pohodovost“ je zkreslování.
Někteří další souzení nacisté, a to i podstatní, jsou filmem ignorováni, aby to nevydalo na celý seriál, ale chybět určitě nemůže Rudolf Hess, jehož taktiku si pamatujete. Zněla: „Nic si nepamatuji.“ Druhým z psychiatrů to bylo akceptováno a oprátce unikl, ale to film vynechá a ve finále se brutálně zaměřuje na jediné oběšení. Julia Streichera, vydavatele hnusného časopisu. A Streicher (61 let) nechce pojít a kňučí strachy. Svým způsobem tu nakonec přesto visí místo Hitlera a během zobrazení popravy není vynechána ani její nepovedenost na první pokus… a Streicherova moč.
Naštěstí… je ve Norimberku i jeden půvabný (a modrooký) Žid, který měl to štěstí a ještě před válkou z Německa unikl do Ameriky. Aby se ale vrátil pláží Omaha. Měl proč i z osobních důvodů. Jeho rodiče byli zplynováni a mladší sestřička se štěstím unikla smrti ve Švýcarsku. Nu, a právě tenhle muž má ke konci filmu dlouhou promluvu, která jedině ospravedlňuje celek a zachraňuje ho před nařčením z adorace hitlerovského Německa!
Kdyby zůstalo jen u promluv Goringových, věděli bychom prvořadě o křivdě, již Němci utrpěli po první světové válce, a že bylo vlastně všecko důsledkem té křivdy. A Hermann Göring líčí i chvíli, kdy ho začal fascinovat Vůdce, a ve finále mu zachová věrnost také před tribunálem. Už je to ale jedno a proces byl divadlo pro svět a mnohé tu muselo být rozhodnuto i poněkud předem.
Obhájil by se i tak (mazaný) Göring nebýt psychiatrovy zrady? Snad. Ale je opuštěn a potupě popravy uniká jen sebevraždou. Kde ukrýval ampuli s kyanidem draselným se dodnes neví a film Norimberk to - až matoucím způsobem - předvádí jen jako kouzelnický trik a… A váže tím sebevraždu i k osobě psychiatra Kelleyho, jenž je iluzionista a podobná kouzla předvádí.
A nač ještě nelze zapomenout? Na zobrazení zločincovy rodiny. Jistěže ji miluje… a rodina sestává z Emmy a Eddy, půvabného dua manželky a dcerky. Dcerka navíc ovládá bezvadně klavír a „dvorní“ Göringův psychiatr okouzleně dámy a tajně od nich zloduchovi nese obálku. Co víc? Společně s jeho milující dcerou je uchvácen hrou a čtyřručně preludují na klavír.
A když jsou pak obě dámy Američany (dočasně) zajaty (matka pro podezření, že se podílela na krádežích uměleckých děl), následuje scéna úplného zoufalství, kdy Kelley za noci zburcuje hlavního vyšetřovatele a i sám po nešťastnicích pátrá. Volá je.
Ale do klidu hlavní cely. Nakolik byl Hermann Göring vinen?
Je to jasné? Je to otázka? Bez povolné, ovčí vůle většiny německého národa by k holocaustu třeba nedošlo a zde je to právě onen Žid, jenž se probil plážemi z Amerika až ke Streicherovi, kdo banalitu zla pochopí nejlépe už roku 1946. A dokonce ji uvidí panoramatičtěji, než to dokázal Kelley, vystudovaný lékař, jenž je předveden i jako vypočítavec, který se chce proslavit knihou o tomto „norimberském případu“ a posléze (roku 1958) páchá sebevraždu obdobným způsobem jako Hermann Göring. Ani takové vyznění už ale nepomůže. V Hollywoodu zkrátka zase jednou chtěli inovovat, i vyrobili film o charismatu a bezděčnosti zla, který si neonacisti s chutí budou promítat v příšeří a který si časem umístí za rám. A Göringova vina? Jak říkat Moliére. Člověk se neproviní jen tím, co dělá, ale i tím, co nedělá.
Nuremberg. USA 2025. Scénář, režie a spoluprodukce James Vanderbilt. Podle knihy Jacka Al-Hai. Kamera Dariusz Wolski. Hudba Brian Tyler. Hrají mnozí, ale především Russel Crowe (Hermann Göring) a Rami Malek (jeden ze dvou Göringových psychiatrů v Norimberku Douglas Kelley). Stopáž: dvě a půl hodiny bez dvou minut.
Norimberk (Nuremberg): CZ HD Trailer (2025) - Russell Crowe a Rami Malek v hlavních rolích - YouTube
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Film
Rally od Paříže k pyramidám přiváží velké dobrodružství
Co funguje, napodobíme? Příklad z Hollywoodu
Méně známé počiny devadesátníka Zdeňka Svěráka
Jan Svěrák se vrací k poetice Jízdy v nové komedii Pět švestek
Prague Film Festival 2026: V kině Pilotů se bude nahlížet „za obraz“
Livia
Významné jubileum Faye Dunawayové
Co mě v březnu zaujalo na Netflixu
Každá krize je příležitost, ukážou hrdinové zlodějské černé komedie
Když se pravda stane zradou
Bouřlivé výšiny vtrhly do kin s vášní
Zapomeňte na věci, co jste si mysleli o starověkém Římě
Když se pravda stane zradou
Omar Sy v nejintimnější roli posledních let: Byl jsem cizincem
Drama o lidských dilematech Byl jsem cizincem
DOPORUČUJI České řeky z výšky
75. narozeniny Miroslava Donutila na FilmBoxu
Seriál KUKAČKY vytáhl laťku do výšky a pak se z něj stala telenovela
Co mě v únoru zaujalo na Netflixu
Další články v rubrice Film
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.