Nejdůležitějším faktorem je, že šípky jsou pro ptáky tzv. nouzovou potravou. Jsou sice plné vitamínů, ale mají tvrdou slupku a obsahují nepříjemné chloupky. Pokud není zima příliš tuhá, ptáci dávají přednost měkčím plodům (jeřabiny, ptačí zob, zbylá jablka v sadech) nebo kaloricky bohatším semenům v krmítkách.

Menší ptáci mají navíc problém se do tvrdého šípku proklovat. Přesto ovšem i ti větší (drozdovití), kteří plody polykají vcelku, nejprve volí bobule, které jsou snadněji stravitelné. Pokud mají v okolí na výběr, šípek si také nechávají až na "nejhorší časy", kdy napadne hodně sněhu a úplně zmizí přístup k zemi.

Dalším důvodem je čekání na přemrznutí plodu. Šípky jsou na začátku zimy velmi tvrdé. Ptáci často čekají, až plody dostatečně přejdou mrazem, čímž změknou a také se v nich zvýší koncentrace cukrů.

Důležitou roli hraje i to, jak bezpečně se ptáci u keře cítí. Pokud se keř nachází v otevřeném prostoru, ptáci se na něm cítí zranitelní kvůli dravcům. Podobně nepříjemný je pro ptáky také keř nacházející se příliš blízko místa, kde se často pohybují lidé nebo psi - sem budou ptáci létat spíš jen brzy ráno nebo možná vůbec ne.

Roli ale může hrát i prostý stav samotného keře. Pokud jsou šípky nekvalitní, příliš vysušené nebo naopak napadené plísní či škůdci, ptáci to instinktivně poznají a vyhnou se jim.

Zajímavost z historie: V lidové tradici se dříve říkalo, že když ptáci nejdou na šípky a jeřabiny, zima bude mírná. Ptáci totiž "vědí", že nebudou potřebovat tyto železné zásoby a mohou se dál živit dostupnější potravou.