GrilovačkaPoslední autobus ujel...Soused psychopatVýslechCo znamená psát moderněStockholmský styl
Co mě v únoru zaujalo na NetflixuVýznamné jubileum Faye DunawayovéOmar Sy v nejintimnější roli posledních let: Byl jsem cizincemKdyž se pravda stane zradouKdo byl Vladimír Thiele?Svět, kam příliš často nenahlížímeCo o nás prozrazují naše knihovny a které poklady jsme přehlédli?Vrcholné španělské baroko před VelikonocemiZeyer nebyl bůh, ale čtěme ho dál Mezi barvami a tichem: Co mi únorové knihy prozradily o světě i mně saméMaďarský soubor Royal Ballet Fehérvár uvede v Praze taneční divadlo KamenyKingovské příběhy Ronalda Malfiho
Minule jsme rozebírali, jak je důležitá první věta. Úkolem první stránky a ideálně též první věty je vzbuzení čtenářské zvědavosti. Jak to provést? Vlastně docela jednoduše, položení háčku. Představte si, že čtenář je jako ryba, kterou chcete vy - rybáři - chytit. Jakou mu položíte návnadu? Níže je několik možných přístupů a sukázkami z různých slavných děl, které mi pomohla najít AI.
Tyto věty nás vrhají do situace, která nedává smysl nebo je morálně znepokojivá.
Proměna (Franz Kafka): „Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z neklidných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz.“
Cizinec (Albert Camus): „Dnes umřela maminka. A možná včera, nevím.“
Lolita (Vladimir Nabokov): „Lolita, světlo mého života, žár mých slabin.“
Tady se nečeká na úvodní popisy, děj začíná přímo uprostřed katastrofy nebo zásadního rozhodnutí.
Pán hory (Peter Heller): „Když se ten chlap pokusil zastřelit mého psa, zastřelil jsem ho.“
Fahrenheit 451 (Ray Bradbury): „Byla to radost pálit.“
Stařec a moře (Ernest Hemingway): „Byl to starý muž a lovil sám v loďce v Golfském proudu a teď tomu bylo osmdesát čtyři dny, co nechytil jedinou rybu.“
Tyto věty definují celý vesmír knihy jedinou pravdou, o které ale čtenář začne okamžitě přemýšlet.
Anna Karenina (Lev Nikolajevič Tolstoj): „Všechny šťastné rodiny jsou si podobny, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém.“
Hlava XXII (Joseph Heller): „Byla to láska na první pohled. Jakmile Yossarian spatřil vojenského kaplana, beznadějně se do něho zamiloval.“
Petr a Lucie (Romain Rolland): „Zastavil se u vchodu do metra, na rohu náměstí u Palais-Royal, za prudkého nárazu davu, který se dral dovnitř.“ (Zde napětí budí kontext války a strachu).
I čeští autoři uměli čtenáře okamžitě vtáhnout do atmosféry.
Nesnesitelná lehkost bytí (Milan Kundera): „Myšlenka věčného návratu je tajemná a Nietzsche jí zjednal mnoha jiným filosofům pořádné rozpaky.“
Osudy dobrého vojáka Švejka (Jaroslav Hašek): „Tak nám zabili Ferdinanda,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi...“
Spalovač mrtvol (Ladislav Fuks): „Drahá, řekl pan Kopfrkingl své krásné černovlasé ženě na prahu dravce, v němž byla před chvílí udušena krajta, co abychom se dali vyfotografovat?“
Ovšem POZOR! Nezapomínejte, že nejde jen o to čtenáře na tu udičku chytit, ale také ho na ní přitáhnout až k sobě na břeh. Setkala jsem se s mnoha příběhy, které měly dost silný začátek, ale pak úplně zvadly, nudila jsem se, nebo vůbec nedržely pohromadě, podobně jako kaleidoskop, který se při sebemenším pohybu celý přeskládá. Zkrátka dobrý začátek je velmi důležitý, ale je pořád jenom začátek... Neusněte na vavřínech a nastudujte si i jiné pomůcky, jak své psaní vylepšit. Používejte háčky po celou dobu příběhu!
A pokud bys měl chuť se o tvůrčím psaní naučit víc a získat ke své tvorbě zpětnou vazbu, přihlaš se do tvůrčího psaní online.
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.