Režie: Biser A. Arichtev 
Scénář: Jana Coufal
Hlavní role: Marta Dancingerová, Marek Adamczyk, Sabina Remundová, David Novotný, Viktor Sekanina, Theo Schaefer, Denisa Barešová
Hodnocení na ČSFD: 81 %

Příběh s tak silným tématem diváka okamžitě vtáhne a brnkná mu o nervy a musím říct, že pár prvních dílů jsem byla nadšená úplně vším: velmi pěkně propracovaným scénářem se smysluplnými dialogy, přívětivě lidským humorem, hereckými výkony i hudbou. Postupem času jsem si ale čím dál více všímala nedostatků, které postupně přerostly až v nechuť koukat na druhou řadu. Jak se to mohlo stát?

Jako první člověku začne vrtat hlavou, proč chlapce do rolí vybrali právě takhle? Vždyť typově sedí úplně obráceně. Viktor Sekanina (Kuba) by rozhodně mohl být potomkem Marty Dancingerové a Marka Adamczyka (manželů Kadlecových), stejně jako Theo Schaefer (Tomáš) fyzicky odpovídá více zjevu Sabiny Remundové a Davida Novotného (manželů Holcových). 

Psychologie jednotlivých postav se zpočátku zdála výborně zpracovaná, např. tlak Kadlecových na syna, Býčkova nevrlost, nenapravitelný nevěrník Tesař... Podivně záhadná pro mě zůstávala vlastně jen uštěkaná Marcela, která si pořád nemohla vybrat, a po pravdě moc nerozumím, co nám o ní chtěl vlastně autor říci, do duše jsem jí nenahlédla. Postupně ovšem začínalo být jasné, že se nám postavy začínají celkem dobře třídit na kladné a záporné, přičemž seriál poměrně dost fandí ženám, a tak bych si asi neměla stěžovat a měla bych být ráda, že se tu upozorňuje jen na mužské nedostatky.

Kromě přirozeného, jemného humoru, jenž naštěstí zůstává, se však ze seriálu postupně vytrácí napětí - rodiče i chlapci se k situaci nějak postaví - a tak se musí dít i něco dál a začnou se více řešit problémy okolních postav. Najednou začíná pschologie čím dál víc pokulhávat. Jako by se autoři potýkali s velkým tlakem na to, jak vysílací čas co nejvíce nastavit. Zamotání dalších a dalších motivů do děje však ve mně neprobudil novou zvědavost, naopak způsobil, že jsem zájem začala ztrácet. Celé to příliš sklouzlo ke komerční telenovele. Sice pořád velmi dobře zpracované, ale... najednou cítím, jak se s diváky snaží scénář manipulovat, děj je čím dál prvoplánovější a stále méně realistický (např. snadné spřátelení se Kuby s Tomášem, klukem s úplně jinými zájmy), až se člověk skoro musí nutit to ještě dokoukat. Za mě škoda, ovšem ti, kteří milují nekonečné seriály, mít určitě stejné pocity nebudou, pro ně zůstanou Kukačky skutečným klenotem a nadstandardem. 

Zvědavost mi nedala, abych si aspoň nepřečetla obsahy dílů v 2. pokračování a podívala se na závěrečný díl celé řady. Překvapení, které se tam odkrylo, mě jen usvědčilo v tom, že druhou sérii opravdu vynechám. Než provedu konečné shrnutí, musím ale říct, že mě hodně bavil humor v rodině Holcových, především kolem Karlovy vzteklosti a vysokém tlaku. Herecky mi velmi sedla Sabina Remundová, z níž mateřství doslova stříkalo, a dále pak malý Viktor Sekanina, jehož autistický Kuba působil dost přesvědčivě, byť mu scénář naordinoval jen minimální, nijak extrémně dramatické záchvaty. Hodně uvěřitelně působil nerudný, velmi nesympatický dědek Petra Kostky, ale také Jitka Čvančarová a spousta dalších předvedla skvělé výkony neodpovídající telenovele, tady opravdu není co kritizovat.

Jelikož se sám seriál představuje jako rodinný, nikoliv psychologický, je třeba ho tak brát. Jeho hlavní přínos, oslava rodiny a mateřské lásky, v něm funguje velmi dobře, stejně jako přináší pobavení i poučení, takže mu přes veškeré výtky s kýčovitostí, ke které sklouzl, uděluji čtyři hvězdy.