Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
GrilovačkaPoslední autobus ujel...Soused psychopatVýslechCo znamená psát moderněStockholmský styl
Nejčtenější za 14 dní
Co mě v únoru zaujalo na NetflixuVýznamné jubileum Faye DunawayovéKdyž se pravda stane zradouKniha o vytváření reklam formou obrázkového seriálu v naší zemi během 20. věku Omar Sy v nejintimnější roli posledních let: Byl jsem cizincemKdo byl Vladimír Thiele?Každá krize je příležitost, ukážou hrdinové zlodějské černé komedieVrcholné španělské baroko před VelikonocemiUmělecko-průmyslové muzeum v roce 2026 mezi tradicí a vizíCo o nás prozrazují naše knihovny a které poklady jsme přehlédli?Svět, kam příliš často nenahlížímeMaďarský soubor Royal Ballet Fehérvár uvede v Praze taneční divadlo Kameny
Jiří Dědeček nejen o sobě
10.02.2026 Ivo Fencl Literatura
Jedenašedesát fejetonů zabíravších vždy pouze stránku (plus půl) a shrnutých pod titul jednoho z nich Stížnosti, které potěší je koncipováno tak, že fakticky složí autobiografii autora Jiřího Dědečka. Ne úplnou, ale možná dostačující. V těch textech nenápadně a dost kope za sebe a na sebe, ale umí to dělat skromně, což píši bez ironie. Jistá impozantnost všestranného vynikne.
Ve zmíněném fejetonu O mluveném slově písemně líčí Jiří Dědeček své poměrně nedávné vystoupení v Semaforu, ve kterém mj. jinak natočil své slavné elpíčko Zabili trafikantku. „Znám to jen v hrubých rysech, leží tam v časopisech…“ Tu píseň později nahrála i dámská kapela Panika, ale „vlastní nahrávku jsem si na dva poslechy doživotně znechutil,“ přiznává Dědeček. A nevíte možná ani to, že hrdě tkvěla v trezoru, až… ji Panton přece statečně vydal. Už v době, kdy „kterákoli svině chodila po Praze s trikolórou a logem OF“.
V kapitole O zakázaných knihách se Jirka Dědeček přiznává, že nikdy nečetl nic od Václava Klause, a přesto ho vyloučil z PEN klubu. Jiří Dědeček bydlí přímo proti Britskému velvyslanectví na Malé Straně, kde je prý vždy připraven poprosit o azyl, a na pivo chodí kolem busty sira Winstona, jak nám o tom ve své publikaci vypráví. Anebo tedy chodil, než pivo příliš zdražili. A Jiří Dědeček na sebe navíc práskl dokonce to, že byl nejdéle sloužícím předsedou českého PEN klubu v dějinách.
Dělal to šestnáct let, a to po Ivanu Klímovi a Jiřím Stránském. Dnes je předsedou Ondřej Vaculík a v souvislosti s výkonem funkce dovolil si bard ve své knize jen lehce, ale zkritizovat i svého kamaráda Václava Havla.
Trochu mu totiž vadil nepochybný klad Havlova myšlení, které bývalo s to vnímat vždy obě stránky problémů. A obě bohatě i celistvě. Za socialismu byl Dědeček za Havlem na Hrádečku, a to pozván na sklenku, a budoucí politik půl hodiny analyzoval výhody podepsání Charty. „Nu, a když jsem si myslel, že mám jasno a požádám o podpisový arch, pravil: Počkej chvilku. A pak věnoval další půl hodiny podrobné analýze výhod nepodepsání. A udělal něco strašného,“ píše Dědeček. „Nechal rozhodnutí na mně.
Jako prezident si posléze počínal velmi podobně… a nikdy jsem ho neslyšel říct o zjevném pitomci, že je pitomec, a o zloději, že je zloděj.“
Avšak i tak fejeton ve finále vyznívá, ano, v Havlův prospěch.
Někdejší mistr Československa ve veslování na skifu - ! - Jiří Dědeček se narodil v Karlových Varech roku 1953, ale od dětství bydlí v Praze. Studoval žurnalistiku, knihovnictví, scenáristiku a dokonce dramaturgii (FAMU, Univerzita Karlova) a jedna jeho diplomka se jmenuje Společenská funkce vědecko-fantastické literatury. V letech 1977-1983 se živil jako tlumočník z francouzštiny, jinak byl vždycky ve svobodném povolání. Od roku 1984 žije v manželství s Terezou Brdečkovou a mají velmi precizní nakladatelství Limonádový Joe.
Koncem roku 2006 se Dědeček takřka stal ministrem kultury a v letech 2006-2022 byl oním předsedou PENu. Jinak zpívá a textuje si písně, je velmi schopný recitátor, což uplatnil i v televizním seriálu, a je básník, překladatel, publicista a prozaik. Z jeho zvukových nosičů jmenujme ty s názvy Zabili trafikantku, Už jde rudoch od válu, Vraťte nám nepřítele a Reprezentant lůzy. A knihy? Je jich několik desítek a mj. jde o Veselé diktáty, Český jazyk pro devátý ročník a tituly Můj vůz, Bát se a krást a Uže tridcať let dělaju gadosti.
Při porovnání dvojice Dědeček-Burian s párem Vodňanský-Skoumal, které si naprosto nelze odpustit, zaujme značná podobnost, ale sám Dědeček výrazněji navazoval na styl humoru a vystupování Petra Skoumala!
Jiří Dědeček: Stížnosti, které potěší. Vydalo nakladatelství Limonádový Joe. Praha 2025. 132 stran.
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Literatura
Mezi barvami a tichem: Co mi únorové knihy prozradily o světě i mně samé
Svět, kam příliš často nenahlížíme
Zeyer nebyl bůh, ale čtěme ho dál
Co o nás prozrazují naše knihovny a které poklady jsme přehlédli?
Kdo byl Vladimír Thiele?
Emanuel z Lešehradu věru nebyl literární velikán, ale...
Hercule Poirot přehledně
První letošní novinky edice Hlas
5 valentýnských citátů z knih
Tajnosti Londýna podle Alama Moora
Ozvěny nedovřených stránek: Lednové ticho
Hemingwayovi: Zpráva o jedné toxické rodině
Jason Mason: Můj otec byl MIB
O některých nedostatcích foglarovek aneb Tučapského přísnost
Sherlock a rozdmýchávání první světové války
Koralina aneb Vstup do jiného světa
Kniha hřbitova
Kdo je Jane Marplová?
Kdo byl Charles Williams
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.