1. Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ

Láska není jen cit, ale především čas a péče, které druhému věnujeme.

„Známe jen ty věci, které si ochočíme,“ řekla liška. „Lidé už nemají čas, aby něco poznávali. Kupují u obchodníků věci úplně hotové. Ale poněvadž přátelé nejsou na prodej, nemají přátel. Chceš-li přítele, ochoč si mě!“ 
(...)
„Vy se mé růži vůbec nepodobáte, vy ještě nic nejste,“ řekl jim. „Nikdo si vás neochočil a vy jste si taky nikoho neochočily. Jste takové, jako byla má liška. Byla to jen liška podobná statisícům jiných lišek. Ale stala se z ní má přítelkyně a teď je pro mě jediná na světě.“

2. Jane Austenová: Pýcha a předsudek

Pro milovníky klasické romance a břitkého stylu. 

„Marně jsem zápasil. Nepomohlo to. Moje city se už nedají potlačit. Musíte mi dovolit, abych vám řekl, jak vroucně vás obdivuji a miluji.“

3. Gabriel García Márquez: Láska za časů cholery

Márquezův styl je plný smyslnosti a vytrvalosti. Opravdový cit nezná hranice věku.

„Bylo to, jako by přeskočili namáhavé stadium společného života a došli rovnou k jádru lásky. Kráčeli spolu beze slov, jako staří manželé znavení životem, za hranice nástrah vášně, za hranice krutých žertů, podezřívání a vítězství, za hranice lásky.“

4. Erich Maria Remarque: Tři kamarádi

Remarque uměl popsat lásku na pozadí tragédie s neuvěřitelnou něhou.

„Láska není žádné bláto, které se po čase vytratí. Je to kus tebe, který v tom druhém zůstane navždy, ať se stane cokoli. Chtěl jsem jí toho tolik říct, ale věděl jsem, že kdybych promluvil, jen bych to pokazil. Tak jsem ji jen držel a cítil, jak mi pod rukama bije její srdce.“

5. Robert Fulghum: Už hořela, když jsem si do ní lehal

Fulghum definuje lásku skrze naše nedokonalosti, což je velmi osvěžující přístup.

„Jsme všichni trochu divní. A život je trochu divný. A když najdeme někoho, jehož podivnost je kompatibilní s tou naší, spojíme se s ním a upadneme do vzájemné uspokojující podivnosti – a říkáme tomu láska.“