Nejnovější dokument Římská říše – Za hranicí mýtů sleduje čtyři pečlivě vybrané postavy, obchodníka, senátora, gladiátora a pretoriánského gardistu, jejichž životy otevírají okna do klíčových okamžiků od tažení Julia Caesara až po vládu Nerona, Commoda a Caracally. Při cestě z Říma do Galie, Egypta, Británie a na dunajskou hranici série odhaluje neklidný, multikulturní svět držený pohromadě obchodem, právem a dechberoucím inženýrstvím. Kombinací dramatických rekonstrukcí s nejmodernějším historickým výzkumem chce odstranit známé fantazie a ukázat civilizaci, která je zároveň brutálně cizí i překvapivě moderní.

Římané, jaké jste nikdy nepoznali

Zapomeňte na mramorové vily a pohodový život, skutečnost byla mnohem podivnější a zajímavější.

Každodenní cesta byla maratonem

Většina obyvatel velkých měst se pohybovala výhradně pěšky. Koně byli drahým symbolem společenského postavení a v centru Říma byl přes den zakázán kolový provoz. Obchodníci, otroci i úředníci denně nachodili několik kilometrů po nerovných kamenných dlažbách, zdolávali strmá schodiště a prodírali se ulicemi přeplněnými zvířaty, prodejci a povozy. Starověký svět měl překvapivě vysoký „počet kroků" – jen bez sportovní obuvi a hladkých chodníků.

Život v pasti smrti

Velkým římským městům dominovaly insulae – vratké vícepodlažní činžovní domy, kde byli běžní lidé namačkáni v bytech nad pouličními obchody. Čím výš jste bydleli, tím menší a levnější byl váš prostor. Horní patra často neměla tekoucí vodu ani soukromé toalety. Požáry a zřícení budov byly děsivě časté. Takto vypadala městská realita většiny obyvatel, na hony vzdálená romantickým představám historických dramat.

Lázně byly vaše sociální sítě

Veřejné lázně nebyly luxusem, byly místem, kde se odehrával život. I skromní Římané je navštěvovali několikrát týdně, aby se umyli, zacvičili si, pomluvili, uzavřeli obchody a debatovali o politice. Rozsáhlé komplexy, jako byly Caracallovy lázně, spojovaly teplé a studené bazény s tělocvičnami, zahradami, knihovnami a stánky s občerstvením. Fungovaly spíše jako moderní obchodní centra než jako obyčejné koupelny.

Každý den jste jedli pouliční jídlo

Mnohé městské byty neměly skutečnou kuchyň. Římané proto spoléhali na thermopolia, pouliční pulty nabízející horké pokrmy, chléb a víno přímo na chodníku. „Jíst venku" nebyl luxus, ale nutnost. A víno? Ředěné vodou, pít ho neředěné bylo považováno za projev přehnanosti a nedostatku sebekontroly.

Recyklace byla součástí říše

Římané byli mistři „upcyklace". Kamenné bloky, sochy a nápisové desky ze starších staveb byly běžně znovu používány při nových projektech, takže celá města sloužila jako lomy. V Egyptě se rozbité keramické střepy využívaly jako levný psací materiál pro poznámky, účty a dopisy. Včerejší odpad se stal zítřejšími psacími potřebami – a dnešním cenným historickým archivem.

Civilizace bez příkras

Takto jste římské dějiny ještě neviděli: založené na nejnovějších archeologických poznatcích, zbavené mýtů o mramorových sochách a napínavé jako nejlepší drama. Říše nebyla pohlednicí – byla živou, dýchající a potící se realitou. A nyní ožije před vašima očima v dokumentu Římská říše: Za hranicí mýtů. Nová přelomová dokumentární série má premiéru na Viasat History ve čtvrtek 12. února ve 21:00.