ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
pátek 6.3.2026, svátek má
Miroslav
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
GrilovačkaPoslední autobus ujel...Soused psychopatVýslechCo znamená psát moderněStockholmský styl
Nejčtenější za 14 dní
Co mě v únoru zaujalo na NetflixuVýznamné jubileum Faye DunawayovéKdyž se pravda stane zradouKniha o vytváření reklam formou obrázkového seriálu v naší zemi během 20. věku Omar Sy v nejintimnější roli posledních let: Byl jsem cizincemKdo byl Vladimír Thiele?Každá krize je příležitost, ukážou hrdinové zlodějské černé komedieVrcholné španělské baroko před VelikonocemiUmělecko-průmyslové muzeum v roce 2026 mezi tradicí a vizíCo o nás prozrazují naše knihovny a které poklady jsme přehlédli?Svět, kam příliš často nenahlížímeMaďarský soubor Royal Ballet Fehérvár uvede v Praze taneční divadlo Kameny
Kniha o vytváření reklam formou obrázkového seriálu v naší zemi během 20. věku
23.02.2026 Ivo Fencl Komiks
Na přelomu roku vyšla - s loňskou datací 2025 - čtyřsetstránková monografie Tomáše Prokůpka a Martina Foreta Komiks a reklama.
Je překvapivě pestrou historií české tiskové reklamy… ve vztahu k obrázkovým seriálům. Zdánlivě začíná - přesně - rokem 1900 - a zrovinka zde autoři dokládají zveřejnění prvního komiksového inzerátu u nás. Přece se však odpovědně vracejí i do století devatenáctého a reklamu jako takovou analyzují dosti zevrubně a i včetně vyvolávání. Avšak propagátoři čehokoli brzy a dlouho vyvolávat nechtěli, a tak na stránkách časopisů využívali třeba zavedené už hrdiny (Holmese, Cliftona, Chaplina), aby je rychle nasadili vlastní aktéry.
V samostatné části svazku se Prokůpek a Foret věnují v souvislosti s reklamou hned patnácti nejvýznamnějším komiksovým tvůrcům - od Lady až po Bohumila Fencla - a konkrétně se jedná o tato jména: Sekora, Klapač, Voborský, Foglar, Fischer, Bohumil Konečný, Neprakta, Jaroslav Malák, Kája Saudek, František Kobík a Jaroslav Němeček. Nejméně jsou z patnáctky známi dnes Leo Heibrunn a Jiří Srb, oba dva předčasně zesnulí.
Leo Heilbrunn (1891-1944) přitom patřil k nejvyhledávanějším reklamním grafikům první republiky a jiné než reklamní komiksy ani nedělal. Jeho aktivita zůstává navzdory tomu celkem zásadní i pro vývoj komiksu jako takového.
Heilbrunn pocházelů z německojazyčné rodiny židovského vyznání a po berlínských studiích se stal ředitelem nedalekého cukrovaru v Schenkendorfu. Stěhoval se však do Brém, kde se co chemik podílel na vývoji analgetika Aguttan, a roku 1915 byl odveden. Dochoval se jeho částečně kreslený deník z první světové války, po níž se přestěhoval do Prahy. Chtěl kupodivu zůstat v armádě, ale nevzali ho, a on roku 1921 navrhl stánek pro Pražské vzorkové veletrhy. V tisku se paralelně začaly vynořovat jeho obrazové inzeráty signované LH a je doložena Heilbrunnova práce pro víc než padesát firem včetně značek Baťa, ČKD a Praga. Dělal reklamy pro výrobce kosmetiky, pro bary i hotely a tvořil filmové plakáty. Dostal se až ke knižním obálkám, a jak tvůrci mohou konstatovat, byl „pro jeho tvorbu byl příznačný mimořádný stylový rozptyl, výjimečný i v kontextu světa reklamy, kde jinak ta charakteristika patří k základním autorským předpokladům.“
LH znal perfektně soudobou německou produkci, nesoucí se v duchu „věčného plakátu“, a z Francie se inspiroval stylem art deco. Většina jeho kampaní paralelně vznikala v češtině a němčině. Už roku 1923 ho najali Veselý a Chládek, aby propagoval „lihový bylinný roztok Alpa“, i navrhl logo a dál s ním pracoval, takže se vyvíjelo. Alpu propagoval především jako „masážní a desinfekční prostředek“ a počátkem třicátých let stál za její druhou velkou kampaní „vzduch, voda, slunce“, kde nezapomenutelně kombinuje světle modrý vzduch, temně modrou vodu a žluť „sluníčka“, jak by řeklo dítě. Ony barvy se Alpy drží dodnes a např. Kája Saudek na Lea vzpomíná následovně: „Tenkrát se mi hlavně líbil kocour Felix - ve službách francovky Alpa… a prostomyslné verše provázející černo-modro-žluto-bílý děj. Znám je dodnes: U piána panna Tóny - z hrdla loudí divné tóny.“
Leo Heilbrunn skutečně vytvořil mezi roky 1932-1937 třináctidílnou řadu Obrázkových pohádek, využívajících pro reklamní účely právě postavu kocoura Felixe, a v naší knize zabírají stránky 252-277. Nic nechybí. Je takřka jisté, že Mistr použil amerického kocoura Felixe, aniž by koupil licenci, ale bylo to tenkrát běžné „napříč Evropou“.
Další jeho seriál propagoval čisticí prostředky firmy Derby-Obé a psal taky scénáře animovaných filmů. Roku 1938 si nechal v Praze postavit vilu, ale… přišel o ni a roku 1942 se dostal do Terezína, kde několik let pracoval v kreslírně, aby ho koncem října 1944 odvlekli do Osvětimi, kde byl 28. 10. 1944 zavražděn v plynové komoře.
Nebyl první, kdo u nás kocoura Felixe „testoval“, a k nejvýznamnějším prvorepublikovým inzerentům patřila společnost výrobce cukrovinek Františka Lhotského.
Již roku 1920 se Lhotský dohodl s Hašlerem na vzniku Hašlerek… a dal pak obdobnou smlouvu Emě Destinnové. Ale brzy začal raději využívat kreslené postavy a právě Felixe, převzatého z filmů. Pro českou potřebu a pro Lhotského ho kreslil už roku 1927 Rudolf Adámek (1882-1953).
Poměrně zapomenutý reklamní a komiksový machr je Jiří Srb (1919-1980), pracující v letech 1937-1945 v reklamním ateliéru Přibyl.
Debutoval roku 1938 v Kvítku stripem Pan Puk parašutistou… a do roku 1942 si vedl zajímavý, částečně komiksový „válečný“ deník. Když nastal mír, šel na volnou nohu a přispíval do melantrišských listů. Ve Veselé neděli, tehdejším pokračovateli Kvítka, otiskoval od března 1947 strip Pan Dobromil. Hrdina chce lepší svět, ale ono se to vždy zvrtne. V lednu 1948 nahradil Dobromila seriálem Dědeček Basta a malá Vlasta, ale komunisté Veselou neděli zrušili. Strip ji přečkal ve vlastním Svobodném slově, ale vydržel jen do konce roku 48, a to včetně promluvových bublin.
Až do ledna 1952 kreslil pak Srb do Slovíčka příhody foxteriéra a kočky, ale bubliny raději opustil, spoléhaje na ryze vizuální humor. Následovala série Pionýr Jirka. Zde Srb prvně reaguje na nový režim, ale po necelém půlroce byl Jirka zastaven.
Z pozdější doby jsou Srbovy Příběhy trosečníka Fouska (1964) v Mladém světě, které mají 26 dílů. Hrdina je všeuměl, pokaždé zviditelňuje jiný výrobek chemického průmyslu, anebo jinou kosmetiku. Holicí krém, vodu po holení, mýdlo, saponát na podlahu, pomádu, zubní pasty… Koncem šedesátek kreslil Srb do Ahoje na sobotu krátce i seriál Cowboy Colty, ale následně už dělal jen a jen vtipy do Dikobrazu. Často dělené do panelů. Paralelně se věnoval propagační grafice pro instituce zahraničního obchodu.
To je tedy zapomenutý muž. Oproti tomu… Kája Saudek (1935-2015) je dnes i oproti Heilbrunnovi zcela slavný, a to právem; avšak do roku 1989 se neustále střetával s režimem a „kariéru“ měl plnou zákazů a kompromisů. Pak, po roce 1989… už mu nikdo v ničem nebránil a on upřednostnil erotické kresby. A právě i reklamu.
Ale nezačal s ní až tehdy a už roku 1968 se stal grafikem Pop Music Expresu a kreslil tam typograficky nápadité inzeráty, propagující hudební kluby a „Aro Colu“. S reklamními odkazy si pohrává i ve veledílech (tehdy nevydaných) Muriel a andělé a Muriel a oranžová smrt a roku 1970 vytvořil pro počítač Tesly Karlín víc než sto kreseb, a to včetně komiksových bublin. A rovněž propagoval výrobek Aqua Super, propojující obličejovou masku a dýchací přístroj.
Za normalizace občas navrhoval filmové plakáty, ale pracoval i pro některé hudební skupiny a dostal se k obalům gramodesek. Spolupracoval taky s domem Kotva, s Pojištovnou a posléze s Českou speleologickou společností. Čtrnáct stran - bez textu - má jeho komiksový Průvodce československou výstavou v Tokiu (1979).
Po roce 1989 Kája mj. propagoval pitíčka společnosti Merito a - roku 1998 - dokonce ODS. Avšak výtvarná stránka mnoha ze stovek jeho pozdních propagačních kreseb už působí často odbytě…
Částečně na něj navazující, a přece jiný komiksový tvůrce Bohumil Fencl (*1967) napsal na Univerzitě Karlově diplomku Comics - Kreslené seriály, jejich historie a současnost z hlediska obsahu a formy a jejich didaktické využití (1992) a současně pracoval pro časopis Kometa. V magazínu Umělec udělal na scénář Ivana Mečla komiks U-man - no nadlidském ochránci výtvarného umění, ale právě reklama zůstávala hlavním zdrojem jeho příjmů. Ač ji svého času označil za „vometenej sajrajt“.
Foretova a Prokůpkova kniha ukazuje, že reklamními komiksy nepohrdal ani Baťa, který do jejich arény mj. vypustil „pana Máčka“ anebo dvě dvojice Zrzek-Lízinka a Vašek-Skok. V dalších kapitolách Jeden z největších úspěchů merchandisingu v dějinách komiksu a Franko-belgický reklamní komiks mezi rutinou a uměním autoři pak zachytili mezinárodní kontext našich reklam… a rozsáhlá obrazová příloha v úplnosti předvádí řadu komiksových prací René Klapače (z let 1936-1940), anebo Pepinu Rejholcovou Františka Voborského (1906-1984), seriál z počátku čtyřicátých let. Ale třeba i - daleko pozdější - reklamní příběhy Zahradníček a Lesní skřítek (1978-1980) Miroslava Bartáka.
Tomáš Prokůpek, Martin Foret: Komiks a/jako reklama. Domácí obrázkový seriál jako médium reklamy a propagace ve 20. století. Recenzovali Pavel Kořínek a Radim Bačuvčík. Vydal Filip Tomáš – Akropolis. Praha 2025. 408 stran.
Leo Heilbrunn (1891-1944) přitom patřil k nejvyhledávanějším reklamním grafikům první republiky a jiné než reklamní komiksy ani nedělal. Jeho aktivita zůstává navzdory tomu celkem zásadní i pro vývoj komiksu jako takového.
Heilbrunn pocházelů z německojazyčné rodiny židovského vyznání a po berlínských studiích se stal ředitelem nedalekého cukrovaru v Schenkendorfu. Stěhoval se však do Brém, kde se co chemik podílel na vývoji analgetika Aguttan, a roku 1915 byl odveden. Dochoval se jeho částečně kreslený deník z první světové války, po níž se přestěhoval do Prahy. Chtěl kupodivu zůstat v armádě, ale nevzali ho, a on roku 1921 navrhl stánek pro Pražské vzorkové veletrhy. V tisku se paralelně začaly vynořovat jeho obrazové inzeráty signované LH a je doložena Heilbrunnova práce pro víc než padesát firem včetně značek Baťa, ČKD a Praga. Dělal reklamy pro výrobce kosmetiky, pro bary i hotely a tvořil filmové plakáty. Dostal se až ke knižním obálkám, a jak tvůrci mohou konstatovat, byl „pro jeho tvorbu byl příznačný mimořádný stylový rozptyl, výjimečný i v kontextu světa reklamy, kde jinak ta charakteristika patří k základním autorským předpokladům.“
LH znal perfektně soudobou německou produkci, nesoucí se v duchu „věčného plakátu“, a z Francie se inspiroval stylem art deco. Většina jeho kampaní paralelně vznikala v češtině a němčině. Už roku 1923 ho najali Veselý a Chládek, aby propagoval „lihový bylinný roztok Alpa“, i navrhl logo a dál s ním pracoval, takže se vyvíjelo. Alpu propagoval především jako „masážní a desinfekční prostředek“ a počátkem třicátých let stál za její druhou velkou kampaní „vzduch, voda, slunce“, kde nezapomenutelně kombinuje světle modrý vzduch, temně modrou vodu a žluť „sluníčka“, jak by řeklo dítě. Ony barvy se Alpy drží dodnes a např. Kája Saudek na Lea vzpomíná následovně: „Tenkrát se mi hlavně líbil kocour Felix - ve službách francovky Alpa… a prostomyslné verše provázející černo-modro-žluto-bílý děj. Znám je dodnes: U piána panna Tóny - z hrdla loudí divné tóny.“
Leo Heilbrunn skutečně vytvořil mezi roky 1932-1937 třináctidílnou řadu Obrázkových pohádek, využívajících pro reklamní účely právě postavu kocoura Felixe, a v naší knize zabírají stránky 252-277. Nic nechybí. Je takřka jisté, že Mistr použil amerického kocoura Felixe, aniž by koupil licenci, ale bylo to tenkrát běžné „napříč Evropou“.
Další jeho seriál propagoval čisticí prostředky firmy Derby-Obé a psal taky scénáře animovaných filmů. Roku 1938 si nechal v Praze postavit vilu, ale… přišel o ni a roku 1942 se dostal do Terezína, kde několik let pracoval v kreslírně, aby ho koncem října 1944 odvlekli do Osvětimi, kde byl 28. 10. 1944 zavražděn v plynové komoře.
Nebyl první, kdo u nás kocoura Felixe „testoval“, a k nejvýznamnějším prvorepublikovým inzerentům patřila společnost výrobce cukrovinek Františka Lhotského.
Již roku 1920 se Lhotský dohodl s Hašlerem na vzniku Hašlerek… a dal pak obdobnou smlouvu Emě Destinnové. Ale brzy začal raději využívat kreslené postavy a právě Felixe, převzatého z filmů. Pro českou potřebu a pro Lhotského ho kreslil už roku 1927 Rudolf Adámek (1882-1953).
Poměrně zapomenutý reklamní a komiksový machr je Jiří Srb (1919-1980), pracující v letech 1937-1945 v reklamním ateliéru Přibyl.
Debutoval roku 1938 v Kvítku stripem Pan Puk parašutistou… a do roku 1942 si vedl zajímavý, částečně komiksový „válečný“ deník. Když nastal mír, šel na volnou nohu a přispíval do melantrišských listů. Ve Veselé neděli, tehdejším pokračovateli Kvítka, otiskoval od března 1947 strip Pan Dobromil. Hrdina chce lepší svět, ale ono se to vždy zvrtne. V lednu 1948 nahradil Dobromila seriálem Dědeček Basta a malá Vlasta, ale komunisté Veselou neděli zrušili. Strip ji přečkal ve vlastním Svobodném slově, ale vydržel jen do konce roku 48, a to včetně promluvových bublin.
Až do ledna 1952 kreslil pak Srb do Slovíčka příhody foxteriéra a kočky, ale bubliny raději opustil, spoléhaje na ryze vizuální humor. Následovala série Pionýr Jirka. Zde Srb prvně reaguje na nový režim, ale po necelém půlroce byl Jirka zastaven.
Z pozdější doby jsou Srbovy Příběhy trosečníka Fouska (1964) v Mladém světě, které mají 26 dílů. Hrdina je všeuměl, pokaždé zviditelňuje jiný výrobek chemického průmyslu, anebo jinou kosmetiku. Holicí krém, vodu po holení, mýdlo, saponát na podlahu, pomádu, zubní pasty… Koncem šedesátek kreslil Srb do Ahoje na sobotu krátce i seriál Cowboy Colty, ale následně už dělal jen a jen vtipy do Dikobrazu. Často dělené do panelů. Paralelně se věnoval propagační grafice pro instituce zahraničního obchodu.
To je tedy zapomenutý muž. Oproti tomu… Kája Saudek (1935-2015) je dnes i oproti Heilbrunnovi zcela slavný, a to právem; avšak do roku 1989 se neustále střetával s režimem a „kariéru“ měl plnou zákazů a kompromisů. Pak, po roce 1989… už mu nikdo v ničem nebránil a on upřednostnil erotické kresby. A právě i reklamu.
Ale nezačal s ní až tehdy a už roku 1968 se stal grafikem Pop Music Expresu a kreslil tam typograficky nápadité inzeráty, propagující hudební kluby a „Aro Colu“. S reklamními odkazy si pohrává i ve veledílech (tehdy nevydaných) Muriel a andělé a Muriel a oranžová smrt a roku 1970 vytvořil pro počítač Tesly Karlín víc než sto kreseb, a to včetně komiksových bublin. A rovněž propagoval výrobek Aqua Super, propojující obličejovou masku a dýchací přístroj.
Za normalizace občas navrhoval filmové plakáty, ale pracoval i pro některé hudební skupiny a dostal se k obalům gramodesek. Spolupracoval taky s domem Kotva, s Pojištovnou a posléze s Českou speleologickou společností. Čtrnáct stran - bez textu - má jeho komiksový Průvodce československou výstavou v Tokiu (1979).
Po roce 1989 Kája mj. propagoval pitíčka společnosti Merito a - roku 1998 - dokonce ODS. Avšak výtvarná stránka mnoha ze stovek jeho pozdních propagačních kreseb už působí často odbytě…
Částečně na něj navazující, a přece jiný komiksový tvůrce Bohumil Fencl (*1967) napsal na Univerzitě Karlově diplomku Comics - Kreslené seriály, jejich historie a současnost z hlediska obsahu a formy a jejich didaktické využití (1992) a současně pracoval pro časopis Kometa. V magazínu Umělec udělal na scénář Ivana Mečla komiks U-man - no nadlidském ochránci výtvarného umění, ale právě reklama zůstávala hlavním zdrojem jeho příjmů. Ač ji svého času označil za „vometenej sajrajt“.
Foretova a Prokůpkova kniha ukazuje, že reklamními komiksy nepohrdal ani Baťa, který do jejich arény mj. vypustil „pana Máčka“ anebo dvě dvojice Zrzek-Lízinka a Vašek-Skok. V dalších kapitolách Jeden z největších úspěchů merchandisingu v dějinách komiksu a Franko-belgický reklamní komiks mezi rutinou a uměním autoři pak zachytili mezinárodní kontext našich reklam… a rozsáhlá obrazová příloha v úplnosti předvádí řadu komiksových prací René Klapače (z let 1936-1940), anebo Pepinu Rejholcovou Františka Voborského (1906-1984), seriál z počátku čtyřicátých let. Ale třeba i - daleko pozdější - reklamní příběhy Zahradníček a Lesní skřítek (1978-1980) Miroslava Bartáka.
Tomáš Prokůpek, Martin Foret: Komiks a/jako reklama. Domácí obrázkový seriál jako médium reklamy a propagace ve 20. století. Recenzovali Pavel Kořínek a Radim Bačuvčík. Vydal Filip Tomáš – Akropolis. Praha 2025. 408 stran.
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Komiks
Skrblík, prasynovci, Pasti zlata a Steven Spielberg
Ze začátků Čtyřlístku
Pérák a smysl života
Asterix exkluzivní
Láska k temnotám
Originály komiksových scénářů Jaroslava Foglara vyšly knižně
Quentin Tarantino hrdinou komiksu
Bilo někdy Bratrstvo Kočičí pracky do Rychlých šípů férově?
DOPORUČUJI komiksové jednohubky do slunečného počasí
Kája Saudek: Komiksový mág, který ovlivnil generace
Poslední jednorožec - kouzelný komiks nejen pro děti
V Česku vyjde Wagnerův Prsten Nibelungův
Lara Croft potřetí!
Staňte se myší a zažijte dobrodružství
Vítejte v Pochmurném kraji
Kolosální Luther Arkwright
Hororové povídky, na něž se nezapomíná
Komiks Tomb Raider uchvacuje kresbou i scénářem
James Bond se vrací!
Další články v rubrice Komiks
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.